Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 146. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“
Lukáš, kap. 1
Audionahrávka MP3 ke stažení
Lukáš, kap. 2
Audionahrávka MP3 ke stažení
Lukáš, kap. 3
Audionahrávka MP3 ke staženíLukáš, Úvod k Lukášovu evangeliu
1. Úvodní charakteristika
Lukášovo evangelium, které je nejdelším ze čtyř evangelií, je společně se Skutky apoštolů dílem stejného autora. Toto dvojdílo, jehož rozsah přesahuje čtvrtinu celého Nového zákona, je nádherným vyprávěním o Ježíšovi a době prvotní církve. Od patristické doby se považuje řečtina Lk/Sk společně s listem Židům za nejpečlivější a nejelegantnější z celého Nového zákona.
2. Okolnosti vzniku
Na rozdíl od ostatních třech kanonických evangelií se Lukášovo evangelium vyznačuje tím, že obsahuje předmluvu (1,1-4), v níž po příkladu antických spisovatelů jeho autor sděluje svůj záměr a věnuje své dílo vysoce vážené osobě, kterou je „vznešený“ Teofil (1,3), jenž se má zřejmě podle starodávného zvyku postarat o šíření této knihy. Samotné evangelium neposkytuje žádný bezprostřední odkaz na jeho autora. Od konce 2. století tradice (poprvé Irenej, Adversus haereses3,1,1; PG 7,845) jednohlasně označuje za autora evangelia lékaře Lukáše, který byl spolupracovníkem apoštola Pavla (srov. Flm 24; Kol 4,14; 2 Tim 4,11). Ze samotného evangelia však svědectví tradice o autorovi není možné ani popřít a ani potvrdit. Lze o něm nicméně říci, že byl velmi vzdělaný a dobře ovládal řečtinu. Znal židovské Písmo v řeckém překladu a nebyl očitým svědkem Ježíšova pozemského působení. Evangelium sepsal na základě Markova evangelia, sbírky Ježíšových výroků (pramen Q) a dalších tradic (ústních či písemných), které měl k dispozici. S velkou pravděpodobností nebyl židovského původu, ale možná předtím, než se stal křesťanem, konvertoval k židovství. Rovněž místo sepsání třetího evangelia není možné s jistotou stanovit. Podle starobylého podání měl Lukáš sepsat evangelium v Achaji. Ze samotné knihy lze o místě sepsání pouze říci, že nastalo mimo Palestinu. Doba vzniku Lukášova evangelia se dnes klade do období 80. až 90. let, pro které je doložena podobná duchovní situace čtenářů rovněž v jiných spisech (např. 1-2 Tim; Tit).
3. Struktura a obsah
1. Předmluva (1,1-4)
2. Vyprávění o Ježíšově dětství a mládí (1,5-2,52)
3. Příprava na Ježíšovu veřejnou činnost (3,1-4,13)
a) Příprava skrze Jana Křtitele (3,1-20)
b) Představení Ježíšovy osoby (3,21-4,13)
4. Ježíšova veřejná činnost (4,14-23,56)
a) Ježíšovo počáteční vystoupení v Galileji (4,14-44)
b) Ježíšovo veřejné působení v celé judské zemi (5,1-9,50)
c) Ježíšovo putování do Jeruzaléma (9,51-19,27)
d) Ježíšův vstup do Jeruzaléma a jeho odmítnutí v tomto městě (19,28-23,56)
5. Zjevení vzkříšeného Ježíše a jeho nanebevstoupení v Jeruzalémě (24,1-53)
4. Teologická témata
Evangelista Lukáš je známý pro své bohatství témat. Žádné jiné evangelium nerozvíjí tak mnoho tematik a tak plně, jako právě Lukášovo. K hlavním teologickým liniím Lukášova dvojdíla nepochybně náleží schéma zaslíbení a naplnění (srov. 1,1; 4,21; 9,31; 21,24; 22,16; 24,44). Vše, co se děje jak v Ježíšově životě, který zahrnuje misijní činnost, utrpení, smrt a vzkříšení, tak v životě prvotní církve při zvěstování evangelia židům a pohanům, je představeno jako naplnění zaslíbení daných Izraeli v Písmu. Ježíšův příchod znamená pro Izrael poslední a konečné Boží navštívení. Zatímco proroci a rovněž i Jan Křtitel toto navštívení zvěstovali především jako soud hněvu, Ježíš ohlašuje „milostivý rok Páně“ (4,19; srov. 1,25.68.78; 7,16; 19,44). Skrze své jednání zjevuje milosrdnou lásku Otce (15,1.11-32).
Lukášovo evangelium přestavuje Ježíše jako zachránce-spasitele (srov. 2,11) chudých a ubohých v nejširším slova smyslu (srov. např. 7,11-17: vzkříšení syna naimské vdovy). Lukáš klade důraz na zachraňující Boží dobrotu, s níž se v Ježíšovi setkávali nemocní, které on uzdravil (srov. např. 13,10-14: uzdravení shrbené ženy; 14,1-6: uzdravení vodnatelného muže). Lukáš vyzdvihuje Ježíšův zájem o hříšníky, jak je to zřetelně vidět z jeho setkání s ženou - hříšnicí (7,36-50) a celníkem Zacheem (19,1-10). Pouze Lukáš zmiňuje kajícího lotra, který dochází odpuštění (23,43). V Lukášově evangeliu je zcela patrné, že „Syn člověka přišel, aby hledal, co zahynulo“ (19,10). Ježíšovu náklonnost vůči hříšníkům lze vidět rovněž v jeho vyučování: výmluvným dokladem je podobenství o marnotratném synu (15,11-32).
Z Lukášova evangelia zřejmě nejvýraznějším způsobem zakoušíme, že „evangelium“ znamená skutečně „radostnou zvěst“. Radost přináší narození Jana Křtitele (1,14.58). Velikou radostí pro všechen lid je narození Spasitele (2,10). Ježíš vybízí své učedníky k radosti v situaci pronásledování a nepřátelství (6,22-23). Po návratu z misijní činnosti jsou Ježíšovi učedníci naplněni radostí (10,17.20). Zástupy se radují nad Ježíšovými podivuhodnými činy (12,17). Zacheus s radostí Ježíše přijímá do svého domu (19,6). Podobenství o ztracené ovci, minci a ztraceném synovi vrcholí radostí z nalezení ztraceného (15,5-7.9-10.32). Ježíš je radostně vítán při vstupu do Jeruzaléma (19,37). Evangelium vrcholí velikou radostí učedníků po Ježíšově nanebevstoupení (24,52-53).
Nikdo z evangelistů nepoukazuje na nezbytnost modlitby tak jako Lukáš. Ježíš se modlí (osobní příklad): při křtu od Jana Křtitele (3,21), před volbou Dvanácti (6,12), před Petrovým vyznáním (9,18), před proměněním (9,28), při velikonoční večeři (22,17.19), ve smrtelné úzkosti na Olivové hoře (22,41) a při umírání na kříži (23,46). Modlitba v Ježíšově vyučování: v tzv. „řeči na planině“ výzva k modlitbě za nepřátele (6,28), před vysláním dvaasedmdesáti učedníků výzva k přímluvné modlitbě za dělníky (Lk 10,2). „Otčenáš“ je podle Lukáše měřítkem křesťanské modlitby (11,1-4). Podobenství o prosícím příteli (11,5-8) povzbuzuje k neustálé modlitbě. Podobenství o bezbožném soudci a vdově (18,1-8): vyzývá k modlitbě v každé době. Podobenství o farizeovi a celníkovi v chrámě (18,9-14) se vlastně věnuje Bohu, který člověka přijímá bez ohledu na jeho výkony a navzdory všem proviněním – naprosto jinak, než se domnívá mnohý zbožný člověk. Eschatologická řeč vrcholí výzvou k modlitbě: „Buďte bdělí a proste v každý čas“ (21,36). Lukášovo evangelium vyžaduje modlení, které proniká celý život člověka.
Lukášovo evangelium obsahuje zřetelné vyjádření prvokřesťanské mariánské úcty a mariologie: Maria je milostiplná (1,28), neporušená panna (1,27.34), matka Mesiáše (1,31-33), matka Božího Syna (1,35b), „snoubenka“ Ducha svatého (1,35a), služebnice Pána (1,38; srov. 1,48), příkladně věřící (1,45), příkladně naslouchající (2,19.51b; 11,28), „bolestná matka“ (2,35b), požehnaná nade všechny ženy (1,42), blahoslavená ode všech pokolení (1,48b), „prorokyně“ (1,48b).
Lukáš věnuje zvláštní pozornost ženám. Kromě mnoha zmínek o Marii, Ježíšově matce, Lukáš uvádí velké množství žen ve svém evangeliu: Alžběta (1,5.7.13.24.36.40.41.57); prorokyně Anna (2,36); sestry Marie a Marta (10,38-42); ženy, které doprovázely Ježíše a podporovaly ho (8,2-3); vdova z Naimu (7,11-17); shrbená žena (13,10-14); vdova v chrámě (21,1-4); žena ze zástupu (11,27-28); ženy na křížové cestě (23,27-31).
Evangelista Lukáš, který byl nazván jako scriba mansuetudinis Christi „pisatel Kristovy dobrotivosti“ (Dante Alighieri, Monarchia 1,16), představuje Ježíše především jako Pána a Spasitele, který ve svém nesmírném milosrdenství a neúnavné lásce stále hledá hříšníky, chudé, přehlížené a opovrhované.
5. Význam evangelia
Lukášovo evangelium sehrálo nejen důležitou roli při formování křesťanské teologie, ale rovněž mělo rozhodující dopad na liturgickou praxi církve. Dva významné svátky křesťanského liturgického kalendáře, Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého, mají základ v textech Lukášova dvojdíla. Lukášovská kantika Magnificat (Lk 1,46–55), Benedictus (Lk 1,67–79) a Nunc Dimittis (Lk 2,29–32) tvoří „páteř“ Denní modlitby církve – též nazývané liturgie hodin (liturgia horarum) nebo breviář.
6. Literatura
S. Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumět Božímu slovu, Praha: Paulínky, 2011.
D. Gooding, Lukášovo evangelium, Praha: Návrat domů, 1994.
L. T. Johnson, Evangelium podle Lukáše, Sacra pagina 3, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P. Pokorný, Vznešený Teofile: Teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských, Třebenice: Mlýn, 1998.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
Lukáš, kapitola 1
1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, 2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, 3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, 4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. 6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. 7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.
8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, 9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10 Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. 11 Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. 12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13 Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14 Budeš mít radost a veselí
a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Bude veliký před Pánem,
víno a opojný nápoj nebude pít,
už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově,
aby obrátil srdce otců k synům
a vzpurné k moudrosti spravedlivých
a připravil Pánu lid pohotový.“
18 Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. 20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. 22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. 23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: 25 „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37 Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ 38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. 40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým 42 a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44 Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“
46 Maria řekla:
„Duše má velebí Pána
47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.
Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný.
Svaté jest jeho jméno
50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
51 Prokázal sílu svým ramenem,
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
55 jež slíbil našim otcům,
Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“
56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. 60 Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ 61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ 62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. 63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. 64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. 66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
68 „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele,
protože navštívil a vykoupil svůj lid
69 a vzbudil nám mocného spasitele
z rodu Davida, svého služebníka,
70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
72 slitoval se nad našimi otci
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi,
že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha,
jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti,
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lukáš, kapitola 2
1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. 19 Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20 Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – 23 jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – 24 a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. 26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, 28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
29 „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka,
Pane, podle svého slova,
30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
31 které jsi připravil přede všemi národy –
32 světlo, jež bude zjevením pohanům,
slávu pro tvůj lid Izrael.“
33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. 34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat 35 – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let 37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. 38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
41 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. 42 Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. 43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. 44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. 45 Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. 46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. 47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. 48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ 49 On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ 50 Ale oni jeho slovu neporozuměli. 51 Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. 52 A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Lukáš, kapitola 3
1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, 2 za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. 3 I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ 4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše:
‚Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!
5 Každá propast bude zasypána,
hory i pahorky budou srovnány;
co je křivé, bude přímé,
hrbolaté cesty budou rovné;
6 a každý tvor uzří spasení Boží.‘
7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 9 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ 10 Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ 11 On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ 12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ 13 On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ 14 Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“
15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. 16 Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“
18 A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. 19 Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, 20 Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe 22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli, 24 Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef, 25 Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai, 26 Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda, 27 Johanan, Resa, Zorobabel, Salatiel, Neri, 28 Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er, 29 Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi, 30 Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim, 31 Melea, Menna, Mattath, Natham, David, 32 Isaj, Obéd, Bóaz, Sala, Naason, 33 Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda, 34 Jákob, Izák, Abraham, Tare, Náchor, 35 Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala, 36 Kainan, Arfaxad, Sem, Noe, Lámech, 37 Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan, 38 Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
Audionahrávka MP3 ke stažení Lukáš, kap. 2
Audionahrávka MP3 ke stažení Lukáš, kap. 3
Audionahrávka MP3 ke stažení
1. Úvodní charakteristika
Lukášovo evangelium, které je nejdelším ze čtyř evangelií, je společně se Skutky apoštolů dílem stejného autora. Toto dvojdílo, jehož rozsah přesahuje čtvrtinu celého Nového zákona, je nádherným vyprávěním o Ježíšovi a době prvotní církve. Od patristické doby se považuje řečtina Lk/Sk společně s listem Židům za nejpečlivější a nejelegantnější z celého Nového zákona.
2. Okolnosti vzniku
Na rozdíl od ostatních třech kanonických evangelií se Lukášovo evangelium vyznačuje tím, že obsahuje předmluvu (1,1-4), v níž po příkladu antických spisovatelů jeho autor sděluje svůj záměr a věnuje své dílo vysoce vážené osobě, kterou je „vznešený“ Teofil (1,3), jenž se má zřejmě podle starodávného zvyku postarat o šíření této knihy. Samotné evangelium neposkytuje žádný bezprostřední odkaz na jeho autora. Od konce 2. století tradice (poprvé Irenej, Adversus haereses3,1,1; PG 7,845) jednohlasně označuje za autora evangelia lékaře Lukáše, který byl spolupracovníkem apoštola Pavla (srov. Flm 24; Kol 4,14; 2 Tim 4,11). Ze samotného evangelia však svědectví tradice o autorovi není možné ani popřít a ani potvrdit. Lze o něm nicméně říci, že byl velmi vzdělaný a dobře ovládal řečtinu. Znal židovské Písmo v řeckém překladu a nebyl očitým svědkem Ježíšova pozemského působení. Evangelium sepsal na základě Markova evangelia, sbírky Ježíšových výroků (pramen Q) a dalších tradic (ústních či písemných), které měl k dispozici. S velkou pravděpodobností nebyl židovského původu, ale možná předtím, než se stal křesťanem, konvertoval k židovství. Rovněž místo sepsání třetího evangelia není možné s jistotou stanovit. Podle starobylého podání měl Lukáš sepsat evangelium v Achaji. Ze samotné knihy lze o místě sepsání pouze říci, že nastalo mimo Palestinu. Doba vzniku Lukášova evangelia se dnes klade do období 80. až 90. let, pro které je doložena podobná duchovní situace čtenářů rovněž v jiných spisech (např. 1-2 Tim; Tit).
3. Struktura a obsah
1. Předmluva (1,1-4)
2. Vyprávění o Ježíšově dětství a mládí (1,5-2,52)
3. Příprava na Ježíšovu veřejnou činnost (3,1-4,13)
a) Příprava skrze Jana Křtitele (3,1-20)
b) Představení Ježíšovy osoby (3,21-4,13)
4. Ježíšova veřejná činnost (4,14-23,56)
a) Ježíšovo počáteční vystoupení v Galileji (4,14-44)
b) Ježíšovo veřejné působení v celé judské zemi (5,1-9,50)
c) Ježíšovo putování do Jeruzaléma (9,51-19,27)
d) Ježíšův vstup do Jeruzaléma a jeho odmítnutí v tomto městě (19,28-23,56)
5. Zjevení vzkříšeného Ježíše a jeho nanebevstoupení v Jeruzalémě (24,1-53)
4. Teologická témata
Evangelista Lukáš je známý pro své bohatství témat. Žádné jiné evangelium nerozvíjí tak mnoho tematik a tak plně, jako právě Lukášovo. K hlavním teologickým liniím Lukášova dvojdíla nepochybně náleží schéma zaslíbení a naplnění (srov. 1,1; 4,21; 9,31; 21,24; 22,16; 24,44). Vše, co se děje jak v Ježíšově životě, který zahrnuje misijní činnost, utrpení, smrt a vzkříšení, tak v životě prvotní církve při zvěstování evangelia židům a pohanům, je představeno jako naplnění zaslíbení daných Izraeli v Písmu. Ježíšův příchod znamená pro Izrael poslední a konečné Boží navštívení. Zatímco proroci a rovněž i Jan Křtitel toto navštívení zvěstovali především jako soud hněvu, Ježíš ohlašuje „milostivý rok Páně“ (4,19; srov. 1,25.68.78; 7,16; 19,44). Skrze své jednání zjevuje milosrdnou lásku Otce (15,1.11-32).
Lukášovo evangelium přestavuje Ježíše jako zachránce-spasitele (srov. 2,11) chudých a ubohých v nejširším slova smyslu (srov. např. 7,11-17: vzkříšení syna naimské vdovy). Lukáš klade důraz na zachraňující Boží dobrotu, s níž se v Ježíšovi setkávali nemocní, které on uzdravil (srov. např. 13,10-14: uzdravení shrbené ženy; 14,1-6: uzdravení vodnatelného muže). Lukáš vyzdvihuje Ježíšův zájem o hříšníky, jak je to zřetelně vidět z jeho setkání s ženou - hříšnicí (7,36-50) a celníkem Zacheem (19,1-10). Pouze Lukáš zmiňuje kajícího lotra, který dochází odpuštění (23,43). V Lukášově evangeliu je zcela patrné, že „Syn člověka přišel, aby hledal, co zahynulo“ (19,10). Ježíšovu náklonnost vůči hříšníkům lze vidět rovněž v jeho vyučování: výmluvným dokladem je podobenství o marnotratném synu (15,11-32).
Z Lukášova evangelia zřejmě nejvýraznějším způsobem zakoušíme, že „evangelium“ znamená skutečně „radostnou zvěst“. Radost přináší narození Jana Křtitele (1,14.58). Velikou radostí pro všechen lid je narození Spasitele (2,10). Ježíš vybízí své učedníky k radosti v situaci pronásledování a nepřátelství (6,22-23). Po návratu z misijní činnosti jsou Ježíšovi učedníci naplněni radostí (10,17.20). Zástupy se radují nad Ježíšovými podivuhodnými činy (12,17). Zacheus s radostí Ježíše přijímá do svého domu (19,6). Podobenství o ztracené ovci, minci a ztraceném synovi vrcholí radostí z nalezení ztraceného (15,5-7.9-10.32). Ježíš je radostně vítán při vstupu do Jeruzaléma (19,37). Evangelium vrcholí velikou radostí učedníků po Ježíšově nanebevstoupení (24,52-53).
Nikdo z evangelistů nepoukazuje na nezbytnost modlitby tak jako Lukáš. Ježíš se modlí (osobní příklad): při křtu od Jana Křtitele (3,21), před volbou Dvanácti (6,12), před Petrovým vyznáním (9,18), před proměněním (9,28), při velikonoční večeři (22,17.19), ve smrtelné úzkosti na Olivové hoře (22,41) a při umírání na kříži (23,46). Modlitba v Ježíšově vyučování: v tzv. „řeči na planině“ výzva k modlitbě za nepřátele (6,28), před vysláním dvaasedmdesáti učedníků výzva k přímluvné modlitbě za dělníky (Lk 10,2). „Otčenáš“ je podle Lukáše měřítkem křesťanské modlitby (11,1-4). Podobenství o prosícím příteli (11,5-8) povzbuzuje k neustálé modlitbě. Podobenství o bezbožném soudci a vdově (18,1-8): vyzývá k modlitbě v každé době. Podobenství o farizeovi a celníkovi v chrámě (18,9-14) se vlastně věnuje Bohu, který člověka přijímá bez ohledu na jeho výkony a navzdory všem proviněním – naprosto jinak, než se domnívá mnohý zbožný člověk. Eschatologická řeč vrcholí výzvou k modlitbě: „Buďte bdělí a proste v každý čas“ (21,36). Lukášovo evangelium vyžaduje modlení, které proniká celý život člověka.
Lukášovo evangelium obsahuje zřetelné vyjádření prvokřesťanské mariánské úcty a mariologie: Maria je milostiplná (1,28), neporušená panna (1,27.34), matka Mesiáše (1,31-33), matka Božího Syna (1,35b), „snoubenka“ Ducha svatého (1,35a), služebnice Pána (1,38; srov. 1,48), příkladně věřící (1,45), příkladně naslouchající (2,19.51b; 11,28), „bolestná matka“ (2,35b), požehnaná nade všechny ženy (1,42), blahoslavená ode všech pokolení (1,48b), „prorokyně“ (1,48b).
Lukáš věnuje zvláštní pozornost ženám. Kromě mnoha zmínek o Marii, Ježíšově matce, Lukáš uvádí velké množství žen ve svém evangeliu: Alžběta (1,5.7.13.24.36.40.41.57); prorokyně Anna (2,36); sestry Marie a Marta (10,38-42); ženy, které doprovázely Ježíše a podporovaly ho (8,2-3); vdova z Naimu (7,11-17); shrbená žena (13,10-14); vdova v chrámě (21,1-4); žena ze zástupu (11,27-28); ženy na křížové cestě (23,27-31).
Evangelista Lukáš, který byl nazván jako scriba mansuetudinis Christi „pisatel Kristovy dobrotivosti“ (Dante Alighieri, Monarchia 1,16), představuje Ježíše především jako Pána a Spasitele, který ve svém nesmírném milosrdenství a neúnavné lásce stále hledá hříšníky, chudé, přehlížené a opovrhované.
5. Význam evangelia
Lukášovo evangelium sehrálo nejen důležitou roli při formování křesťanské teologie, ale rovněž mělo rozhodující dopad na liturgickou praxi církve. Dva významné svátky křesťanského liturgického kalendáře, Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého, mají základ v textech Lukášova dvojdíla. Lukášovská kantika Magnificat (Lk 1,46–55), Benedictus (Lk 1,67–79) a Nunc Dimittis (Lk 2,29–32) tvoří „páteř“ Denní modlitby církve – též nazývané liturgie hodin (liturgia horarum) nebo breviář.
6. Literatura
S. Fausti, Nad evangeliem podle Lukáše. Porozumět Božímu slovu, Praha: Paulínky, 2011.
D. Gooding, Lukášovo evangelium, Praha: Návrat domů, 1994.
L. T. Johnson, Evangelium podle Lukáše, Sacra pagina 3, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P. Pokorný, Vznešený Teofile: Teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských, Třebenice: Mlýn, 1998.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, 2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, 3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, 4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. 6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. 7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.
8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, 9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10 Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. 11 Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. 12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13 Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14 Budeš mít radost a veselí
a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Bude veliký před Pánem,
víno a opojný nápoj nebude pít,
už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově,
aby obrátil srdce otců k synům
a vzpurné k moudrosti spravedlivých
a připravil Pánu lid pohotový.“
18 Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. 20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. 22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. 23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: 25 „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37 Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ 38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. 40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým 42 a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44 Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“
46 Maria řekla:
„Duše má velebí Pána
47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.
Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný.
Svaté jest jeho jméno
50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
51 Prokázal sílu svým ramenem,
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,
53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
55 jež slíbil našim otcům,
Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“
56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. 60 Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ 61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ 62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. 63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. 64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. 66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
68 „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele,
protože navštívil a vykoupil svůj lid
69 a vzbudil nám mocného spasitele
z rodu Davida, svého služebníka,
70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
72 slitoval se nad našimi otci
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi,
že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha,
jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti,
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. 19 Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20 Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – 23 jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – 24 a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. 26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, 28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
29 „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka,
Pane, podle svého slova,
30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
31 které jsi připravil přede všemi národy –
32 světlo, jež bude zjevením pohanům,
slávu pro tvůj lid Izrael.“
33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. 34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat 35 – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let 37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. 38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
41 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. 42 Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. 43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. 44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. 45 Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. 46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. 47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. 48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ 49 On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ 50 Ale oni jeho slovu neporozuměli. 51 Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. 52 A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, 2 za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. 3 I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ 4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše:
‚Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!
5 Každá propast bude zasypána,
hory i pahorky budou srovnány;
co je křivé, bude přímé,
hrbolaté cesty budou rovné;
6 a každý tvor uzří spasení Boží.‘
7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 9 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ 10 Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ 11 On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ 12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ 13 On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ 14 Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“
15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. 16 Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“
18 A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. 19 Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, 20 Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe 22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli, 24 Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef, 25 Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai, 26 Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda, 27 Johanan, Resa, Zorobabel, Salatiel, Neri, 28 Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er, 29 Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi, 30 Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim, 31 Melea, Menna, Mattath, Natham, David, 32 Isaj, Obéd, Bóaz, Sala, Naason, 33 Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda, 34 Jákob, Izák, Abraham, Tare, Náchor, 35 Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala, 36 Kainan, Arfaxad, Sem, Noe, Lámech, 37 Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan, 38 Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.