22. neděle v mezidobí – cyklus C
Sir 3,19-21.30-31; Žid 12,18-19.22-24a; Lk 14,1.7-14
1Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. 7On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: 8„Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 9'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. 10Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. 11Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali a tak by se ti dostalo odměny. 13Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. 14A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“ (Lk 14,1.7-14)
12Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali a tak by se ti dostalo odměny. 13Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. 14A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“ (Lk 14,1.7-14)
__________________________________________________________________________________
Srovnání: 1Lk 7,36; 11,37; 7Lk 11,43; 20,46; 8-10Př 25,6-7; 11Mt 23,12; 18,4; Lk 18,14; 1 Petr 5,6; 14Lk 6,32-35
Úvod k meditaci
Ježíš mluví v evangeliu o pokoře. Nesmí to být samozřejmě pokora falešná, tedy postoj vypočítavého člověka, který čeká, že bude nakonec přece jen oceněn. Pán mi připomíná, že mám s pokorou pomáhat i lidem chudým či postiženým. Odměnou za takovou upřímnou snahu bude vzkříšení spravedlivých. Jak se prakticky stavím k lidem společensky vyřazovaným? Jak o nich hovořím a co jsem ochoten pro ně udělat? V jakých situacích se považuji za toho lepšího než třeba můj kolega, známý atd.?
Výklad biblického textu
Již dříve byl Ježíš pozván do domu jednoho farizea k debatě: Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje... (Lk 7,36n). Tentokrát chtěli Ježíše nachytat při něčem, za co by ho mohli zatknout. Může překvapit skutečnost, že Ježíš je opět přítomný mezi farizei, když je předtím tolikrát veřejně kritizoval. Jednak se Ježíš setkání s farizei nebál, přestože věděl, že mu z jejich prostředí hrozí velké nebezpečí, a také je třeba připomenout, že v mnohém byli farizeové Ježíšovi – v jejich pečlivém důrazu na Zákon a Proroky – myšlenkově velmi blízcí. Problémem byly právě sklony k pýše a sebeospravedlnění.
První čtení je starozákonní ozvěnou dnešního evangelia: Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí (Sir 3,19-21).
Hosté bývali zváni na hostinu (zhruba kolem poledne) po skončení synagogální bohoslužby. Jídlo se připravovalo předchozí den, aby se pak zachoval sobotní klid.
První čtení je starozákonní ozvěnou dnešního evangelia: Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí (Sir 3,19-21).
Hosté bývali zváni na hostinu (zhruba kolem poledne) po skončení synagogální bohoslužby. Jídlo se připravovalo předchozí den, aby se pak zachoval sobotní klid.
1 aby tam pojedl: Dosl. pojedl chléb. Scéna společného jídla už několikrát tvořila pozadí konfliktu (Lk 5,29; 7,36-50; 11,37-53).
7 řekl jim toto poučení: Dosl. a říkal jim podobenství (parabolé). Nenásleduje však vyprávění (to přijde až v 14,16), ale zcela přímé poučení s hlubší významovou rovinou.
10 Příteli: Lukáš ve svém vyprávění často oceňuje jemné konvence týkající se helénistického přátelství. Uvítání slovem příteli a pozvání na čestné místo naznačuje zvláštní důvěrnost, dokonce rovnost s hostitelem.
11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen: Pokoru mysli (tapeinofrosyné) helénističtí moralisté pokládali za nectnost. Je to typicky křesťanská ctnost, hojně doložená v novozákonních spisech: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším (Mt 11,29). Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen (Lk 18,14). Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas (1 Pt 5,6). Jak se můžeme ponížit? Někteří lidé se snaží vypadat pokorně, aby mohli manipulovat druhými. Skutečně pokorní lidé se srovnávají pouze s Kristem, jsou si vědomi své hříšnosti a chápou svá omezení ve schopnostech, morálce a poznání. Pokora není degradace sebe sama; je to realistické sebehodnocení. Vpravdě pokorní lidé se pokory nedopracovali vlastním snažením – jsou pokorní díky svému vztahu k Bohu.
13 pozvi žebráky: Žebráci (ptóchoi), mrzáci (anapeiroi), chromí (chóloi) a slepí (tyfloi) se znovu objeví i v následujícím podobenství: Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé‘ (Lk 14,21). Chromí, slepí a chudí jsou jmenováni také u Lk 7,22: Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ Starozákonní kniha Leviticus (Lv 21,17-21) vylučuje chromé, slepé a zmrzačené nejen z kněžství, ale i obecně byli pokládáni za hříšníky. V kumránském společenství tyto nedostatky znamenaly také vyloučení ze svaté války na konci časů i z účasti na eschatologické hostině. Mějme na paměti, že Lukáš používá výraz žebráci a chudí jako obecný pojem pro všechny, kdo jsou odsunuti na okraj společnosti.
14 A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit: Je to třinácté blahoslavenství v Lukášově evangeliu. Tak jako v jiných případech i zde Ježíš poskytuje určitou motivaci k jednání: budeš blahoslavený (tj. šťastný), protože dostaneš odměnu při vzkříšení. Právě tato motivace tvoří vlastní evangelní novost, Ježíšovo specifické poselství. Je zde tedy Ježíšem odmítnut tlak vykalkulovaného koloběhu dávání a přijímání a požaduje se láska k bližnímu bez očekávání protislužby a vyrovnání. Boží odměna to vyrovná při vzkříšení spravedlivých.
Prameny, odkazy
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Lukáše – Sacra pagina; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář (všechny knihy z nakl. KNA); Petr Karas – Boží slovo na každý den; Průvodce životem – Lukáš (Luxpress); Angelo Scarano – www.pastorace.cz.
K tématu
Abychom mohli odhalit, co je pravá pokora a ponížení, musíme se jako vždy ptát Ježíše. A Ježíš říká: Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,29). Pravděpodobně je z Ježíšova pohledu pokora něčím jiným, než si obvykle představujeme. Její podstatu skutečně odhalíme, když se budeme lépe dívat na Ježíšovo jednání a skutky. Co dělal Ježíš pro to, aby mohl být pokorný? Ježíš se ponížil, sestoupil: ne skrze slova nebo city, ale skrze vlastní skutky. Jeho pokora se projevila už tehdy na počátku, kdy přestože byl rovný Bohu, nijak na tom nelpěl, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí, ponížil se a byl poslušný až k smrti (Flp 2,6-8).
Raniero Cantalamessa – Slovo a Život – Roční cyklus C
Pokud chcete žít jako lidé spravedliví, jednejte tak, abyste na sebe neupozorňovali.
Jinými slovy, nestavte se za každou cenu do popředí. Držte se v ústraní. Nederte se dopředu. Nejednejte nápadně. Pán nás bez přestání vyzývá k pokoře. My křesťané říkáme, že pokora je královnou všech ctností. To znamená, že pokud ji máte, máte všechny ostatní.
Abychom zůstali pokorní, musíme žít skrytě. Pro mě není snadné žít skrytě. Často se objevuji v televizi. Ale to neznamená, že se cpu dopředu. Řekl bych, že je to služba. Pokaždé, když jdu do televize, dávám si na to pozor.
Prosím Pána: Dej mi sílu, abych dokázal mluvit o Tobě, a dej mi sílu mluvit především o chudých.
Odmítám většinu nabídek na pořady, které se mi nabízejí. Například stupidní zábavné pořady, kde by má přítomnost nic nepřinesla církvi, nebo debaty o kněžském celibátu. Tohle tajemství lásky se nemá jen tak předhazovat lidem.
Bůh nás žádá, abychom jednali nezištně a neupozorňovali před ním na sebe. Žádá nás o pokoru: Kdybychom si tak mohli myslet, že ten druhý je vždy důležitější než my! Bohužel máme ve zvyku pohlížet na druhé méně lichotivě. Až příliš často hledáme na druhých mouchy. Pátráme po jejich slabostech. Bůh nás žádá, abychom pokorně hleděli na kvality a ctnosti druhých. Chce po nás, abychom se nechali okouzlit nádherným jasem, který každý člověk vyzařuje. Budeme svatí, jestliže se dokážeme dívat na své bližní očima lásky.
Pokora znamená vnímat druhé jako důležitější než my sami. Ten druhý je podle obrazu Božího. Prosme Pána, aby nám dal pokoru, nezištnost v lásce. Setkal jsem se s výjimečnými lidmi. Modlili se ve své duši, ale nedávali nic najevo. Tyto lidi jejich okolí nikdy takhle nevnímalo. Nikdo nezávidí tomu, kdo je pokorný. Dravci, který chce zaujmout první místo, budou všichni závidět, a nakonec ho ale porazí.
Žijme pokorně. Snažme se žít na posledním místě, nederme se dopředu a modleme se k Pánu ve skrytu svého srdce. Pouto s Bohem je nesdělitelné, protože je to pouto s osobou, kterou nakonec milujeme nejvíc. Máme celý život na to, abychom se snažili o tento vztah od srdce k srdci. Neztrácejme ani minutu.
Jestli nevěříš v Boha, nabízím ti prostou, přímou modlitbu, které on určitě neodolá: Nevěřím v tebe, ale jestli existuješ, dej mi, prosím, znamení. A on ti dá znamení, jaké by sis ani neuměl představit.
Guy Gilbert – Evangelium podle lotra
Číst Bibli a modlit se – ale jak?
List VEZMI A ČTI – Týden s Božím slovem – aneb návod k použití
Na malém prostoru, tedy na jednom listu A4 nebo na několika málo milionech pixelů obrazovky, bude k objevování vždy jeden text Božího slova (nedělní evangelium podle liturgie) a k němu několik klíčů nebo cest, kterými se dá do tohoto textu vstoupit a zakusit jeho tajemství. Tento prostor se může podobat japonské zahradě, která, ač je nevelká, nabídne velkou pestrost a barevnost, mnoho různých zákoutí a skrytých i překvapivých míst. Nejde o to projít takovou zahradou za dvě minuty – i když by to technicky možné bylo. Jde o to vnímat detaily a zdržet se na těch místech, která nás právě teď nejlépe oslovují. Podobně i list Vezmi a čti – Týden s Božím slovem je velmi pestrou paletou a nabízí mnohá použití. Uvádím několik z nich, lze vybrat třeba jen jeden bod nebo více bodů různě kombinovat:
- V neděli nebo již v sobotu si mohu přečíst evangelium z tohoto listu jako vůdčí biblické poselství pro celý týden.
- Totéž mohu i v následujících dnech. Dostanu se takto snadněji do větší hloubky poselství.
- Mohu si přečíst s evangeliem i některé z textů, které se nabízejí jako klíče do zahrady Božího slova – tedy přečteného evangelia. Je na čtenáři, zda využije jen Úvod pro meditaci nebo Výklad biblického textu nebo články K tématu..., nebo všechno, nebo zvolí jemu odpovídající kombinaci.
- Mohu o textu evangelia či o myšlence z následných textů meditovat. Možností bude během času nabídnuto několik. Důležité je propojit texty s vlastním životem, tedy svoje vztahy, svoji činnost, svoje hodnoty srovnat s Božím slovem.
- Každý všední den (nebo skoro každý všední den) mohu rozšířit svou ranní modlitbu o přečtení daného nedělního evangelia. Je v mobilním zpracování, tedy vytištěný a přeložený se vejde snadno do kapsy, peněženky..., a digitálně zpracovanou verzi mohu snadno otevřít v jakémkoli počítači.
- Pokud bych chtěl sledovat i texty z všedního dne, jsou k dispozici také rubrice: Texty v týdnu.
- Zajímavou variantou může být pro někoho i to, že ve všední den využije k meditaci některý z paralelních textů, viz Srovnání – u textu evangelia, nebo rozšiřující biblické citace v rubrice Výklad biblického textu.
- List Vezmi a čti – Týden s Božím slovem se může hodit i pro skupinu lidí, modlitební společenství, biblickou hodinu atd.
Tři starci
„Žena vyšla před dům a spatřila, jak před její zahradou sedí tři neznámí starci s dlouhými vousy. I když nevěděla, o koho jde, řekla jim:
„Myslím, že jsem vás nikdy neviděla. Ale určitě musíte mít hlad. Vstupte, prosím, do mého domu a já vám připravím něco k jídlu.“
Oni se jí zeptali:
„Je přítomen pán domu?“
„Ne, není,“ odpověděla žena.
„V tom případě nemůžeme jít dovnitř“ řekli na to.
Když se manžel vrátil večer domů, žena mu vše vyprávěla.
„Běž jim říct, že už jsem zpátky, a pozvi je dál,“ řekl.
Žena šla ven a opět muže pozvala.
„Nemůžeme do jednoho domu vstoupit všichni tři,“ vysvětlili jí starci.
„Proč?“ chtěla vědět žena.
Jeden z mužů ukázal na druhého a řekl:
„Jeho jméno je Bohatství.“
Potom ukázal na dalšího a dodal:
„Tento se jmenuje Úspěch. A já jsem Láska. Vrať se domů a s manželem se rozhodněte, koho z nás vyberete.“
Žena vešla do světnice a vyprávěla manželovi, co jí starci řekli.
Manžel se rozzářil:
„Aha, tak se tedy věci mají! To je výborné! Pozvěme tedy Bohatství a dovolme mu, aby se v domě uhostilo se svými poklady.“
Manželka nesouhlasila:
„Drahý, proč raději nezavolat Úspěch?“
Jejich dcera je poslouchala z opačného konce místnosti a přiběhla k nim s nápadem:
„Nebylo by lepší říct Lásce, aby k nám přišla? Naplnila by pak celý dům.“
„Myslím, že bychom měli dát na naši dceru,“ řekl muž
své ženě. „Jdi ven a pozvi Lásku, aby se stala naším hostem.“
Žena vyšla před práh a zvolala:
„Který z vás je Láska? Ať vstoupí do našeho domu a hoduje spolu s námi!“
Stařec, který se jmenoval Láska, si stoupl a vykročil směrem k domu. Druzí dva se také zvedli a šli za ním.
Žena se překvapeně zeptala Bohatství a Úspěchu:
„Pozvala jsem pouze Lásku. Proč jdete dál i vy dva?“
Staříci odpověděli:
„Kdybys pozvala Bohatství nebo Úspěch, druzí dva by zůstali venku. Ale Láska nejde nikdy sama. Vždycky ji doprovázíme. Kam přijde láska, tam se také dostaví bohatství a úspěch.“
- Jaký mám žebříček hodnot ve vztahu k lásce, úspěchu a bohatství?
- Sázím na lásku za každou cenu? Kladu lásce nějaké hranice?
- Miluji skutečně nezištnou láskou?
José Carlos Bermejo – Příběhy pro uzdravení duše
Po císaři Konstantinovi, tedy po Milánském ediktu v roce 313, se všechny národy jeho říše staly národy křesťanskými. To vedlo k tvrzení, že tento císař je apoštolem, který obrátil na víru nejvíce lidí. Ve skutečnosti tomu v té době – a možná vždy – bylo tak, že víra krále byla i vírou lidu. A tehdy byla římské církvi (a všem nebo téměř všem ostatním církvím) zasazena velká rána, která se ještě neuzdravila; tato katastrofa má jméno privilegia. Privilegia po sobě zanechala až do dnešních dnů smutné stopy.
Když se Mons. Roncalli – se kterým jsem se často setkával v době, kdy byl nunciem v Paříži, bylo to v době, kdy já jsem byl poslancem – stal papežem Janem XXIII. A rozhodl se svolat II. vatikánský koncil, řekl jednomu z mých přátel: „Staneme se svědky konce konstantinovské doby.“ Chtěl tím říct, že je třeba skoncovat se směšováním znaků duchovní povahy se znaky moci světské. Kněží bývali pokládáni za pány, biskupové patřili mezi barony a knížata, papežové byli králi a vojevůdci. Víte, že v šedesátých letech se v Itálii mapa krajů s největším počtem komunistických voličů kryla s mapou bývalého papežského státu? Využívání duchovní moci k dosahování materiálních cílů mělo za následek ten nejradikálnější antiklerikalismus a pohrdání vírou.
Jak člověk stárne, rodí se v něm postupně vědomí povinnosti. Napřed mu vzdorujete, protože máte dojem, že je to namyšlenost. Ale pak se uvnitř se stále větší naléhavostí ozývá hlas: „než nás opustíš, řekni, co víš.“ Kdybych dnes tuto výzvu neuposlechl, měl bych pocit, že zakopávám hřivnu jednoho lidského života.
Říci, co vím… Jakmile se do toho pustím, zjišťuji, že jde vlastně jen o několik málo jistot.
Jsou tři:
a přece je pravda, že věčný Bůh je láska,
a přece je pravda, že jsme milováni,
a přece je pravda, že jsme svobodní.
Kéž by se mi podařilo tyto tři jistoty sdělit druhým.
Abbé Pierre – Testament
...jako jste učinili nejmenšímu z vás
Pamatuj na chudé, když s pýchou obhlížíš svá pole,
tvůj tučný dobytek se pase na lukách,
Pamatuj na chudé,
když sklizeň bohatou již do stodoly svážíš.
Pamatuj na chudé, když větry skučí, déšť svou píseň pěje,
tvůj suchý dům však mile, teple hřeje ...
Chudí nemají jiného pokrmu než toho,
který jim ty poskytneš,
nemají jiného přístřešku kromě tvého domu,
když ty je pozveš, nemají jiného tepla,
než tvého sálajícího ohně.
(ze sbírky Keltský oheň)
David Adam – Moudrost Keltů
Pokora
Jednou přišel za mnichem do kláštera mladý, skvěle vypadající muž, aby se poradil, co a jak. Rozpovídal se o svých starostech, o podrazech ve firmě, jíž šéfoval, o nenaplněné kariéře a o dvou ztroskotaných manželstvích. Čekal, že mnich mu bude dlouhé hodiny nabízet možnosti, jak z toho všeho ven. Avšak jakmile muž ztichl, mnich jenom mávl rukou a prohodil jedinou větu: „Hochu, pokora je lék na všechno.“
Juraj Jordán Dovala – Pozvání do ticha
Pokoro, krásný květe, vidím, jak málo duší tě vlastní, snad proto, že jsi tak krásná a současně je tak obtížné tě získat? Ano, i to, i to. Sám Bůh v ní nachází zalíbení. Nad pokornou duší jsou otevřena nebeská stavidla a splývá na ni moře milostí. Jak je pokorná duše krásná, z jejího srdce jako z kadidelnice stoupá všeliká nesmírně milá vůně a proráží oblaka a vystupuje k samému Bohu a jeho Nejsvětější Srdce naplňuje radostí. Takové duši Bůh nic neodmítá; taková duše je všemocná, ovlivňuje osudy celého světa; takovou duši Bůh povyšuje až ke svému trůnu, a čím více se ona ponižuje, tím více se k ní Bůh sklání, zahrnuje ji svými milostmi a v každé chvíli ji doprovází svou všemohoucností. Taková duše je s Bohem spojena nejhlouběji. Ó pokoro, zapusť hluboce kořeny v celé mé bytosti. Ó Panno nejčistší, ale také nejpokornější, pomoz mi dosáhnout hluboké pokory. Nyní chápu, proč je tak málo svatých, protože je málo hluboce pokorných duší.
sv. Faustyna Kowalská – Deníček: Boží milosrdenství v mé duši