8. neděle v mezidobí – cyklus C

256.    „V srdci těch, kdo chystají zlo, je podvod, radost však mají ti, kdo radí k pokoji“ (Př 12,20). Někteří ale hledají řešení ve válce, často „podněcované rozvratem ve vztazích, ambicemi ovládat druhé, zneužíváním moci, strachem z druhých a sklonem vidět odlišnost jako překážku“. Válka není nějaký přízrak z minulosti, ale stala se trvalou hrozbou. Náš svět čelí stále větším obtížím na pomalé cestě k míru, na kterou už nastoupil a která už začala přinášet dobré ovoce.

258.    Je snadné rozhodnout se pro válku – s odvoláním na veškeré možné humanitární, obranné nebo bezpečnostní záminky nebo s využitím zmanipulovaných informací. V posledních desetiletích vlastně každá válka předstírala, že je „spravedlivá“. Katechismus katolické církve mluví o možnosti oprávněné obrany pomocí vojenské síly, která vyžaduje, aby se prokázalo, že nastaly určité „přísné podmínky mravní oprávněnosti“. Je ale možné snadno upadnout do příliš široké interpretace tohoto možného práva. Někteří nepřípustně ospravedlňují i tzv. preventivní útoky nebo válečné akce, které jen stěží zabrání způsobení „mnohem těžšího zla a zmatků, než je zlo, které je třeba odstranit“. Je otázkou, zda vývojem jaderných, chemických a biologických zbraní a obrovskými a rostoucími možnostmi, které nabízejí nové technologie, nezískala válka nekontrolovatelnou ničivou moc nad velikým počtem nevinného civilního obyvatelstva. Je pravda, že „nikdy nemělo lidstvo samo nad sebou takovou moc a nic nezaručuje, že ji použije dobře“. Už tedy nemůžeme přemýšlet o válce jako o řešení, protože její nebezpečí bude pravděpodobně vždycky větší než předpokládaný prospěch. Vzhledem k této skutečnosti je dnes velmi nesnadné dovolávat se rozumových kritérií vypracovaných v dřívějších staletích a mluvit o možnosti „spravedlivé války“. Už nikdy válku!
259.    Je třeba dodat, že s postupující globalizací spouští to, co se může jevit jako okamžité nebo praktické řešení pro jednu část světa, řetěz násilných a často skrytých efektů, jež poškodí celou planetu a otevřou cestu novým a horším válkám v budoucnosti. V dnešním světě neexistují „drobty“ válečných konfliktů v té či oné zemi, ale přímo „rozdrobená světová válka“, neboť osudy zemí jsou na globální scéně těsně provázány.
260.    Svatý Jan XXIII. napsal: „Je téměř nemožné se domnívat, že v atomové éře by válka mohla být použita jako nástroj spravedlnosti.“ Když na to upozornil uprostřed silného mezinárodního napětí, vyslovil tím velikou touhu po míru, která vyvstala v období studené války. Podpořil přesvědčení, že důvody pro mír jsou silnější než jakékoli kalkulování s partikulárními zájmy a důvěra v použití zbraní. Příležitosti, které nabízelo ukončení studené války, však nebyly dostatečně využity, protože tu chyběla vize budoucnosti a všeobecně sdílené vědomí o společném osudu. Místo toho se snadnějším ukázalo prosazování partikulárních zájmů, aniž bychom se starali o univerzální společné dobro. Tak si opět začal razit cestu obávaný přízrak války.

papež František  – Fratelli tutti

A tak jako musíme přijmout všechna praktická opatření, která zdravý rozum, věda a společnost nabízejí, tak nesmíme ztratit ze zřetele tuto skutečnost a přijmout duchovní opatření, jimž nás učí samotný Pán: pokoření, sebeobžalobu, modlitbu a pokání. Je to jediný způsob, jak přemoci ducha zla. Takto zvítězil Ježíš.

...je třeba vynaložit nové a trvalé úsilí o svatost pastýřů, jejichž připodobnění Kristu, Dobrému Pastýři, je právo Božího lidu. Stvrzuje se tedy „pevná vůle pokračovat ze všech sil na cestě očišťování, (...) dotazovat se na to, jak ochránit děti, jak se vyhnout oněm katastrofám, jak uzdravovat a integrovat oběti, jak posílit formaci v kněžských seminářích, a snažit se přeměnit napáchané chyby na příležitost k vykořenění této metly nejenom z těla církve, ale i společnosti“. Svatá bázeň Boží nás vede, abychom se my sami obviňovali – jako osoby i jako instituce – a napravovali svá pochybení. Sebeobviňování je počátkem moudrosti a pojí se ke svaté Boží bázni. Učit se obviňovat sebe jako jednotlivce, jako instituci a jako společnost. Vskutku nesmíme upadnout do pasti obviňování druhých, což je alibistický krok, který nás separuje od reality.

promluva papeže Františka na závěr setkání o ochraně nezletilých, 24. 2. 2019

U Boha je smilování, ale i hněv

Zastav se, uvědom si svá selhání a věz, že konec může přijít každou chvíli. Neopakuj si pořád dokola, že Boží slitování je nekonečné, aby sis ospravedlnil vše, co se ti zachce. Nikdo nemáme jistotu o tom, jak a kdy skončí náš život. (…) „Nenásleduj své choutky a bohatství, aby tě nestrhly vášně tvého srdce“ (Sir 5,2). Všichni máme vášně. Dávej si však pozor, ovládej vášně. Chop se jich, vášně nejsou špatné. Řekněme, že jsou jakýmsi krevním oběhem umožňujícím konat dobro, ale nejsi-li schopen svoje vášně ovládnout, budou vládnout nad tebou. Zastav se.“ (…) Nebuď tak opovážlivý, nebuď hazardérem, který věří, že to zvládne, a říká si: „Vždycky jsem se z toho dostal, zvládnu to...“ Nikoli. Nyní jsi vyváznul, ale nevíš, co bude... „Neříkej: Velké je Boží slitování, odpustí mi množství hříchů“ (Sir 5,6). Jdu dál a dělám si co chci. – Nemluv tak! To je poslední rada tohoto otce, tohoto dědečka. – „Neotálej, a obrať se k Pánu“, změn svůj život k lepšímu, odstraň ten plevel. Všichni jej máme, odstraňme ho... „Neotálej, a obrať se k Pánu, neodkládej den ze dne. Neboť hněv Páně přijde znenadání a budeš ztracen v čas trestu“ (Sir 5,7). Neodkládat změnu vlastního života znamená denně zpytovat svědomí. Je třeba se dotýkat svých selhání a nezdarů, které všichni máme, abychom se neděsili, ale učili se ovládat svoje vášně. Konejme si denně malé zpytování svědomí, abychom se obrátili k Pánu, a učiňme předsevzetí: „Zítra se vynasnažím, aby k tomu nedošlo“. Možná to nastane, ale trochu méně, a budeš vládnout sobě a nikoli ovládán svými vášněmi a spoustou věcí, ke kterým dojde. Nikdo totiž nemá jistotu v tom, jak a kdy skončí jeho život. Těch 5 minut denně na konci dne nám bude velkou pomocí, abychom neodkládali  změnu srdce a obrátili se k Pánu. Kéž nás Pán naučí moudrosti, abychom se ubírali touto cestou.

papež František – kázání z Domu sv. Marty, 28. 2. 2019