Biblická metoda Lectio divina (božské čtení)

Není to pouze metoda čtení, ale zkušenost Boha, zakoušení Boha při modlitbě. Při naslouchání Božímu Slovu zůstáváme v Kristově lásce a podílíme se na životě Nejsvětější Trojice. Jinými slovy, bez modlitby nemůžeme ani číst Písmo, ani naslouchat Božímu Slovu. Modlitba je opora a základ lectia, ale také její konečný cíl. Svatý Jeroným ukazuje na propojení čtení a modlitby: "Lectio následuje modlitbu a modlitba lectio." Takto nás lectio vede k modlitbě, protože vychází z modlitby. Modlitba podporuje naše lectio, ale lectio samo o sobě je klíčem, který odemyká "duchovní vnímání" Božího Slova. A právě z tohoto "duchovního vnímání" Božího Slova vychází tato "nová" modlitba. Tato modlitba je "nová", i když je to naše odpověď Slovu, protože by nemohla být možná bez konání Ducha v nás.

Popis metody
Jednotlivé kroky lectio divina ukazují „přechody“, kterými lectio divina dospívá k tomu, aby byla dokonalou modlitbou.

0. Úvodní přípravná modlitba
 Můžeme použít krátkou modlitbu Např. vzývání Ducha svatého:

Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.
Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno a obnovíš tvář země.

Modleme se:

Bože, ty nám sesíláš svého Ducha, aby nás osvěcoval světlem pravdy; dej, ať nám tato jeho pomoc nikdy nechybí, abychom se dobře rozhodovali a správně jednali. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 1. Lectio
Následuje pomalá četba úryvku spojená se stručným komentářem. „Lectio“ je sice četba Písma, ale jejím cílem není tak poznat nebo pochopit, jako spíš sbírat poselství, nápovědi, vnuknutí, které jsou vyjádřeny v posvátném textu a vycházejí nám vstříc. Je třeba použít stručné výklady a vysvětlení exegetů, které nám mají pomoci, aby Boží slovo sdělovalo poselství a nápovědi a dávalo nám podněty. Současně tyto stručné komentáře v nás mají dosáhnout ochoty otevřít se tomuto „mluvení“ slova. Pro účinnost lectio divina je vskutku důležité, aby se uvažování zaměřilo ne na okrajová hlediska, ale na solidní motivy teologické a duchovní. Proto v této etapě můžeme využít úvah církevních Otců.

2. Meditatio
Ve chvíli ticha (cca 10 min) znovu procházíme část textu, kterým se zabýváme. Vcházíme do daného textu a „poznáváme ho“. Meditace se týká vnitřního porozumění textu. Vnitřní porozumění je pochopení toho, co je v hloubi Písma. Pokud nás nějaká myšlenka nebo věta zaujme, neodhazujeme ji od sebe, ale snažíme si ji otisknout do srdce a proniknout do hloubky její význam a její poselství pro mě. Srdce je označením důvěrného nitra člověka, místa, kde přebývá Bůh. Teofan Rekluzus radí: „Musíš sestoupit z hlavy do srdce. Nyní jsou tvé myšlenky v hlavě a zdá se, že Bůh je mimo tebe, takže tvá modlitba zůstává venku.“ Tím označuje místo a způsob, jakým se křesťan setkává s Božím slovem.

3. Collatio
Tento krok je určen pro společenství. Jde o rozhovor ve skupině. Bohatství, které jsem objevil ve své meditaci, mohu nabídnout ostatním; to, co objevili druzí, se může stát i mým obohacením. Je nezbytně nutné přijmout možnost, že i skrze druhého mě může oslovit Bůh. Cílem „collatio“ je dosažení většího porozumění Božímu slovu. Je třeba důsledně dbát na následující pravidla:
•    „Collatio“ se má živit Písmem svatým a má se v ní promítat osobní zkušenost života s Bohem.
•    Pokud s něčím nesouhlasím, nereaguji. Nejde o hádání, ale o sdílení toho, co každý v Písmu svatém objevil.
•    Při sdílení je třeba zachovat stručnost vyjadřování.
•    Sdělit mohu i zdánlivou maličkost vyjádřenou prostými slovy, pokud mi ji Bůh dal v meditaci nově objevit.
•    Na místě však nejsou pouhé prázdné citové výlevy.
•    Nenutím se mluvit jen proto, aby nebylo ticho. Naopak: pro plodnost rozhovoru je nutná atmosféra klidu a ztišení.
•    Mluví-li někdo jiný, nepřerušuji ho. Svůj postřeh mohu předložit, až předchozí účastník řekne, co měl na srdci.
•    Ve své řeči se nesnažím druhé přesvědčit, pouze přednáším, co mi Bůh dal poznat.

 4. Oratio
 „Oratio“ je modlitba, která samovolně tryská ze „setkání srdce člověka se srdcem Božím prostřednictvím Božího slova“ (sv. Řehoř Veliký). V srdci dochází k setkání, ve kterém Bůh mluví k člověku, člověk naslouchá Bohu, člověk mluví k Bohu, Bůh naslouchá člověku. Svou povahou je modlitba jev zcela osobní, je to náš vztah k Bohu. Proto bude každý prožívat tuto dobu při lectio divina způsobem, jaký mu nejvíce umožňuje navázat rozhovor a společenství s Bohem. Nejlepší cestou k tomuto cíli je láska. Naše modlitba se může ubírat několika cestami:
•    Bez zbytečných slov se učím prodlévat před Bohem. S vděčností mu odevzdávám sebe sama. Učím se s Bohem rozmlouvat řečí lásky, která nepotřebuje slova.
•    Znovu si projdu úryvek evangelia a místa, která mě oslovila a proměním je v krátkou modlitební formuli vyjadřující mou lásku k Bohu. Pokojně a pomalu si tuto modlitbu ve svém nitru opakuji. Nespěchám, nesnažím se toho říci mnoho, protože Bůh touží nikoliv po slovech, ale po odevzdanosti srdce.
•    Pod vlivem inspirace Božího slova mohu vyslovit pro společné povzbuzení modlitbu chvály, děkování, smíru, proseb nebo přímluv. Těmito modlitbami se chceme spojit s nevyslovitelnými vzdechy Ducha svatého, který se modlí v našem srdci.

 5. Contemplatio
Kontemplace je nejosobnější zkušenost s Bohem, je tedy modlitbou jednoduchého pohledu. Kontemplativní pohled se může upřít na nekonečná Boží tajemství. Při kontemplaci mysl a rty odpočívají a pohled je jednoduše upřený na Pána, zatímco srdce se vzpíná v modlitbě beze slov a vůle se snaží sjednotit s vůlí jeho.

6. Operatio
Necháváme slovo vplynout do sebe a dovolíme mu, aby v nás vzbuzovalo osvícení, předsevzetí a odhodlání k práci, a aby nás učinilo ochotnými k poslušnosti vůči němu. Nejsme to my, kdo máme předkládat Bohu plány, ani nesmíme od něho žádat, aby svým slovem potvrdil plány, které jsme si my stanovili. Boží slovo je nám dáno, aby ono vzbuzovalo Boží plány a naučilo nás je v našem životě provádět.
Shrnutí
Lectio divina je rozhovor a cesta s Kristem pod vedením Božího slova, abychom ve svém každodenním životě žili společenství s Bohem. Bohu nasloucháme prostřednictvím „lectio“. Jeho slova přijímáme v srdci prostřednictvím „meditatio“. „Oratio“ z nich dělá naše slovo, které pronášíme k němu. Posléze nás Boží slova dovedou ke společenství s ním. Pohrouží nás do tajemství jeho lásky v „contemplatio“ a naučí nás angažovat se v životě pro Boha a bližní skrze „operatio“.
Lectio divina je proto neustálým zkoumání bible a životních zkušeností, ne jednorázovou aktivitou, ale životním postojem a cestou. Lectio divina není jen metodou četby Bible, je také způsobem života, kdy v životních událostech hledám Boží slovo pro mě, abych navázal společenství s tajemstvím Božího života.

Pokud byste chtěli mít v ruce návod k lectio divina v jednodušší formě, Paulínky nabízí malý letáček.