Vezmi a čti celou Bibli

¹ Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, ² že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. ³ Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. ⁴ Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, ⁵ jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

⁶ Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ⁷ ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest: ⁸ dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. ⁹ Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘ ¹⁰ A nejen to: také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; ¹¹ ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto ¹² a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. ¹³ Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘

¹⁴ Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! ¹⁵ Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ ¹⁶ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. ¹⁷ Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ ¹⁸ Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

¹⁹ Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“ ²⁰ Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ ²¹ Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? ²² Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, ²³ stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě – ²⁴ na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. ²⁵ Jak je psáno u Ozeáše:

‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,

²⁶ a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘

²⁷ A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, ²⁸ neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.‘ ²⁹ A jak to Izaiáš předpověděl:

‚Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě,

bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.‘

³⁰ Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; ³¹ Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. ³² Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, ³³ jak je psáno:

‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení,

ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

¹ Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. ² Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. ³ Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. ⁴ Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. ⁵ Mojžíš píše o spravedlnosti založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘ ⁶ Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ – aby Krista přivedl dolů – ⁷ ‚ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?‘ – aby Krista vyvedl z říše mrtvých. ⁸ Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. ⁹ Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. ¹⁰ Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, ¹¹ neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

¹² Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ¹³ ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. ¹⁴ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? ¹⁵ A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘

¹⁶ Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ ¹⁷ Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. ¹⁸ Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli!

‚Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.‘

¹⁹ Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká:

‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem,

proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.‘

²⁰ A Izaiáš má odvahu říci:

‚Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali,

dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘

²¹ O Izraeli však říká: ‚Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.‘

¹ Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. ² Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? ³ ‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘ ⁴ Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘ ⁵ A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti. ⁶ Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí.

⁷ Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, ⁸ jak je psáno:

‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli,

uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘

⁹ A David praví:

‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,

¹⁰ ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘

¹¹ Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů. ¹² Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?

¹³ Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, ¹⁴ abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení. ¹⁵ Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých! ¹⁶ Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.

¹⁷ Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, ¹⁸ nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! ¹⁹ Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. ²⁰ Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! ²¹ Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! ²² Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, ²³ oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. ²⁴ Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

²⁵ Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. ²⁶ Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno:

‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;

²⁷ to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘

²⁸ Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. ²⁹ Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. ³⁰ Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, ³¹ tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. ³² Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

³³ Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ³⁴ ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ ³⁵ ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ ³⁶ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.