ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 110. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Efezským, Úvod k listu Efezským

 

1. Význam knihy
Kromě listu Římanům není možné objevit v Corpus Paulinum nějaký list, který by tak významným způsobem ovlivnil křesťanské myšlení a spiritualitu jako list Efesanům. Novozákoník velšského pů­vodu Charles Harold Dodd z tohoto důvodu tento list nazval „korunou pavlovství“ (crown of Paulinism).
 
2. Autor
List Efesanům vznáší v úvodu nárok, že je dopisem napsaným Pavlem během jeho pobytu ve vězení (Ef 1,1; srov. 3,1; 4,1; 6,20). Proti tomuto však hovoří celá řada důležitých důvodů. List se značně odlišuje od autentických Palových listů, a to jak jazykem a stylem, tak rovněž teologií a předpokládaným uspořádáním církevní obce. Kromě toho je v Ef 3,1nn Pavlova misijní činnost u pohanů již zařazena do dějin spásy.
 
3. Adresát
Problematický je údaj o adresátovi. V některých důležitých starých rukopisech chybí udání místa „v Efesu“ (Ef 1,1). Je velmi pravděpodobné, že byl teprve druhotně zařazen do textu, zvláště když Marcion patrně nečetl tento údaj místa (viz. Tertulián, Adv. Marc. 5,11,12) a označil tento spis jako dopis Laodičanům. Je třeba konstatovat, že není možné zcela stanovit, jak zněl původní preskript Ef 1,1. Pokud tento dopis původně neměl žádné místo určení, je možné vzít v úvahu, že tomuto dopisu bylo přiřazeno město Efes, kde apoštol Pavel dlouhou dobu působil a tak mohl poslat dopis této církevní obci. Srovnání Ef s Kol dosvědčuje, že tento dopis byl adresován křesťanům římské provincie Asie.
Adresáti listu jsou pohanokřesťané (Ef 2,11; 3,1; srov. 4,17). Poněvadž autor listu si v Ef 2,11-22 vzal výslovně za téma vztah k židokřesťanům (srov. důrazné napomenutí k jednotě v Ef 4,1-6), existovaly, jak se zdá, v tomto ohledu problémy. Možná, že byli mnozí křesťané rovněž skrze pohanské náboženské okolní vlivy znejistěni. Pro toto hovoří napomenutí v Ef 4,7-23 a výzva k oblečení duchovní výzbroje v Ef 6,10-20.
 
4. Doba sepsání
Dobu vzniku tohoto listu je možné jen přibližně stanovit. Předpokládané uspořádání církevní obce hovoří pro poslední čtvrtinu prvního století po Kr. Většina odborníků uvažuje o období 80-90 po Kr.
 
5. Struktura a obsah
1.           Začátek listu (1,1-23)
1.1.            Preskript (1,1-2)
1.2.            Díkůvzdání (1,3-14)
1.3.            Dík a prosba [první] (15-23)
2.           Dogmatická – nauková část (2,1-3,21)
2.1.            Záchrana ze smrti a hříchu skrze Boží milost (2,1-10)
2.2.            Církev ze židů a pohanů (2,11-22)
2.3.            Pavel – služebník Kristova tajemství (3,1-13)
2.4.            Prosba [druhá] a doxologie (3,14-21)
3.           Parenetická část (4,1-6,20)
3.1.            Napomenutí k jednotě (4,1-16)
3.2.            Starý a nový člověk – zásady pro nový život (4,17-5,20)
3.3.            Řád v křesťanském domě (5,21-6,9)
3.4.            Výzbroj křesťana a modlitba za církev (6,10-20)
4.           Závěr listu (6,21-24)
4.1.            Poslání Tychika (6,21-22)
4.2.            Závěrečné požehnání (6,23-24)
 
6. Literární a teologický charakter
Ze 115 veršů listu Efesanům nachází 73 veršů přesnou paralelu v listu Kolosanům. Shody jsou mnohdy doslovné: nejméně jedna čtvrtina slov Ef se nachází v Kol; a opačně třetina slov Kol se nachá­zí v Ef. Nelze tvrdit, že by autor Ef opisoval z Kol, spíše je vidět, že ten, kdo napsal Ef, znal Kol zpaměti. Srovnání Kol a Ef vede k závěru, že oba listy nepochází od stejného autora (např. „plnost“ v Kol 1,19 a 2,9 se vztahuje na Krista, v Ef 1,23 se týká církve). Nehledě na slovní a obsahovou podobnost Kol a Ef musí­me nicméně doznat, že list Efesanům je původním a samostatným spisem, který list Kolosanům převyšuje stylovou úrovní a hloubkou myšlenek.
Pokud jde o obsah tohoto listu, odborníci se shodují na tom, že hlavním námětem listu Efesanům je téma církve. Významný ně­mecký katolický exegeta Rudolf Schnackenburg přímo tvrdí, že v žádném jiném novozákonním spise nevystupuje tak do popředí ekleziologie jako právě v tomto listu. Autor Ef rozvíjí ve svém listu teologii církve. Církev je podle tohoto listu především tělem Kristovým, které je úzce spojeno s ním jako s hlavou (Ef 1,22-23; 4,12.15-16; 5,23.30). Církev má svůj původ v oběti Ježíše Krista na kříži (2,13.14.16), který sám sebe vydal za ni (Ef 5,25). Z Krista celé tělo, tj. církev, tvořící pevnou jednotu, bere výživu pro svůj růst (Ef 4,16). Nakonec pak autor Ef znázorňuje spojení Krista s církví pomocí vztahu křesťanského manželství (Ef 5,24–32).
 
 
7. Literatura
R. Hoppe, List Efezanům. List Kolosanům, MSKNZ 10, Kostelní Vydří: Karmeli­tánské nakladatelství, 2000.
P. Mareček, Kristus a účast židů i pohanů na „smlouvách“ Božího zaslíbení: Christologické a ekleziologické poselství Ef 2,11-22, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P. Pokorný, List Efezským, Český ekumenický komentář k Novému zákonu 10, Praha: Centrum biblických studií AV ČR; UK, 2005.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval Petr Mareček

 

Efezským, kapitola 1

1 Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, bratřím věrným v Kristu Ježíši: 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny

6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

7 V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,

8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti,

9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal,

10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

11 On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání,

12 abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.

13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého

14 jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

15 Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, 16 nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. 17 Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali 18 a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu 19 a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. 20 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu:

Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,

21 vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.

22 ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, 23 která je jeho tělem,

plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Efezským, kapitola 2

1 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3 I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství,

z velké lásky, jíž si nás zamiloval,

5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.

Milostí jste spaseni!

6 Spolu s ním nás vzkřísil

a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,

7 aby se nadcházejícím věkům prokázalo,

jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

11 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, 12 že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

14 V něm je náš pokoj,

on dvojí spojil vjedno,

když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.

Svou obětí odstranil 15 zákon ustanovení a předpisů,

aby z těch dvou, z žida i pohana,

stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

16 Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle,

na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

17 Přišel a zvěstoval pokoj,

pokoj vám, kteří jste dalecí,

i těm, kteří jsou blízcí.

18 A tak v něm smíme obojí, židé i pohané,

v jednotě Ducha stanout před Otcem.

19 Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. 20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; 22 v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

Efezským, kapitola 3

1 Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany. 2 Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: 3 dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal. 4 Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, 5 které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: 6 že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. 7 Jeho služebníkem jsem se stal, když mě Bůh obdaroval svou milostí a působí ve mně svou mocí: 8 mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství 9 a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: 10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, 11 podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. 12 V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. 13 Proto prosím, abyste se nedali odradit tím, že pro vás musím trpět; vždyť se to obrátí k vaší slávě.

14 Proto klekám na kolena před Otcem, 15 od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, 16 aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ 17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce 18 mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: 19 poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

20 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, 21 jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.