Vezmi a čti celou Bibli

¹ Když uslyšel Saulův syn, že Abnér v Chebrónu zemřel, ochably jeho ruce. I celý Izrael se zhrozil. ² Saulův syn měl dva muže, velitele houfů; jeden se jmenoval Baana a druhý Rekáb. Byli to synové Rimóna Beerótského z Benjamínovců; Beerót se totiž také počítá k Benjamínovi. ³ Beeróťané však uprchli do Gitajimu, kde pobývají jako hosté až dodnes.

⁴ Jónatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Bylo mu pět let, když z Jizreelu došla zpráva o Saulovi a Jónatanovi. Jeho chůva jej tehdy vzala a dala se na útěk. Při útěku tak pospíchala, že upadl; proto kulhal. Jmenoval se Mefíbóšet.

⁵ Synové Rimóna Beerótského, Rekáb a Baana, přišli za denního horka do Íš-bóšetova domu. Ten ležel za poledne na lůžku. ⁶ Vešli dovnitř do domu jakoby brát pšenici. Zasadili Íš-bóšetovi ránu pod žebra; potom Rekáb a jeho bratr Baana unikli. ⁷ Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou. ⁸ Íš-bóšetovu hlavu donesli Davidovi do Chebrónu. Řekli králi: „Tu je hlava Íš-bóšeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i nad jeho potomstvem.“

⁹ David odpověděl Rekábovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimóna Beerótského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení, ¹⁰ toho, který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev,‘ a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v Siklagu jal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst. ¹¹ Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit ze země?“ ¹² David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Chebrónu. Hlavu Íš-bóšetovu vzali a pohřbili v Abnérově hrobě v Chebrónu.

¹ Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. ² Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.‘“ ³ Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem. ⁴ Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; kraloval čtyřicet let. ⁵ V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou. ⁶ Král šel se svými muži na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš, leč bys odstranil slepé a kulhavé.“ Prohlásili: „Sem David nevstoupí.“ ⁷ Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo. ⁸ Onoho dne David řekl: „Každý, kdo chce bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na ty kulhavé a slepé, které David z duše nenávidí.“ Proto se říká: ‚Slepý a kulhavý nevstoupí do Božího domu.‘ ⁹ David se usadil ve skalní pevnosti a nazval ji Město Davidovo. Vybudoval okruh od Miló až k domu. ¹⁰ David se stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.

¹¹ Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly; poslal mu cedrové dřevo, tesaře a kameníky; ti postavili Davidovi dům. ¹² David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že kvůli svému izraelskému lidu povznese jeho království. ¹³ Po svém příchodu z Chebrónu si vzal David další ženiny a ženy z Jeruzaléma. Davidovi se narodili další synové a dcery. ¹⁴ Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun, ¹⁵ Jibchár, Elíšua, Nefeg a Jafía, ¹⁶ Elíšama, Eljáda a Elífelet.

¹⁷ Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti. ¹⁸ Pelištejci přitáhli a rozložili se v dolině Refájců. ¹⁹ David se doptával Hospodina: „Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin Davidovi odpověděl: „Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou.“ ²⁰ David přišel do Baal-perasímu. Tam je David pobil. Prohlásil: „Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů). ²¹ Pelištejci tam zanechali své modlářské stvůry; David a jeho muži je odnesli. ²² Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců. ²³ Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: „Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků. ²⁴ Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců.“ ²⁵ David vykonal, co mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru.

¹ David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci, ² a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží schránu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad cheruby. ³ Vezli Boží schránu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abínádabova domu na pahorku; Uza a Achjó, synové Abínádabovi, řídili ten nový povoz. ⁴ Vyzvedli ji tedy z Abínádabova domu na pahorku, Uza šel při Boží schráně, Achjó před schránou. ⁵ David a všechen izraelský dům křepčili před Hospodinem za doprovodu různých nástrojů z cypřišového dřeva, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů. ⁶ Když přišli k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. ⁷ Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel. ⁸ Též David vzplanul, neboť se Hospodin prudce obořil na Uzu, a proto nazval to místo Peres-uza (to je Uzovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes. ⁹ V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?“ ¹⁰ Proto David nechtěl přenést Hospodinovu schránu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obéd-edóma Gatského. ¹¹ V domě Obéd-edóma Gatského zůstala Hospodinova schrána tři měsíce. Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal. ¹² Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova. ¹³ Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče. ¹⁴ A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. ¹⁵ David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic. ¹⁶ Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla. ¹⁷ Hospodinovu schránu přinesli a umístili ji na příslušném místě uprostřed stanu, který pro ni David postavil. David obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti. ¹⁸ Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. ¹⁹ Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu. ²⁰ David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ ²¹ David Míkal odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. ²² I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ ²³ A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

¹ Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, ² tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ ³ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“

⁴ Ale té noci se stalo slovo Hospodinovo k Nátanovi: ⁵ „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? ⁶ Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem. ⁷ Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘ ⁸ Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. ⁹ Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. ¹⁰ I svému lidu, Izraeli, jsem připravil místo a zasadil jej; tam bude bydlet a už nikdy nebude znepokojován, už jej nebudou ponižovat bídáci jako dřív, ¹¹ ode dne, kdy jsem správou svého izraelského lidu pověřil soudce. Tobě jsem dopřál klid ode všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. ¹² Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. ¹³ Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. ¹⁴ Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. ¹⁵ Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. ¹⁶ Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“ ¹⁷ Nátan k Davidovi promluvil ve smyslu všech těchto slov a celého tohoto vidění. ¹⁸ Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? ¹⁹ A i to bylo v tvých očích málo, Panovníku Hospodine. Dokonce přislibuješ domu služebníka svého dlouhá léta. Takové naučení dopřáváš člověku, Panovníku Hospodine. ²⁰ O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Panovníku Hospodine, ty znáš svého služebníka. ²¹ Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. ²² Vždyť jsi tak veliký, Hospodine Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli. ²³ Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný pronárod na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta, z pronárodů, z jeho bohů. ²⁴ Pevně jsi podepřel svůj izraelský lid, je tvým lidem navěky. A sám ses jim stal, Hospodine, Bohem.

²⁵ Nyní tedy, Hospodine Bože, potvrď navěky své slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domě. Učiň, jak jsi promluvil. ²⁶ Ať je navěky veliké tvé jméno, ať se říká: ‚Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem.‘ A dům tvého služebníka Davida ať je před tebou pevný. ²⁷ Neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi svému služebníku ohlásil: ‚Vybuduji ti dům.‘ Proto tvůj služebník našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. ²⁸ Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda. Přislíbil jsi svému služebníku takové dobrodiní. ²⁹ Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky. Vždyť jsi to, Panovníku Hospodine, přislíbil. Tvým požehnáním bude dům tvého služebníka požehnán navěky.“