Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Takové plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kteří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku třiceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nadchlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bibli, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjednodušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve společenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potýkají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodokmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kostela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevykládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člověk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář pokusit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl následovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není skoro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vatikánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bible pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dispozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového zákona Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduššího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srdcích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozornost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člověkem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťanské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto knihu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše společenství.
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako literu?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
Barbora Hronová
(s dovolením převzato z časopisu hradecké diecéze IKD 9/2010)
Rozpis na 138. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Filemonovi, Úvod k Listu Filemonovi
1. Význam listu
List Filemonovi je nejkratším listem v Corpus Paulinum (25 veršů; 335 řeckých slov). Navzdory své krátkosti je list Filemonovi velice významný, neboť vyjevuje v celé své hloubce mysl a city apoštola Pavla. Je to také nejprivátnější Pavlův list. Nejedná se však v žádném případě o soukromý dopis, neboť adresátů je víc, včetně „církve“ ve Filemonově domě (Flm 2), tj. domácí církve (srov. Řím 16,5; 1 Kor 16,19; Kol 4,15).
2. Okolnosti vzniku
Tradiční názor počítá se sepsáním Flm v Římě na počátku 60. let. Podobně jako u Flp se i u Flm objevil názor, že tento list vznikl v Cesareji. V dnešní době se většina exegetů domnívá, že Flm vznikl v Efesu. Zdá se, že Flm patří do bezprostřední blízkosti Flp, neboť se apoštol Pavel nalézá ve vězení (Flm 1.9.13), a stejně jako při napsání Flp jsou s ním Timotej a ostatní jeho spolupracovníci (Flm 1.23.24). Časový vztah tohoto listu k Flp není možné s jistotou stanovit, avšak Pavlova ironie v Flm 19 poukazuje vůči Flp na jeho lepší stav a podmínky, ve kterých se nachází. Pavel počítá určitěji s návštěvou u Filemona. Lze se tedy domnívat, že Flm vznikl později jak Flp. Z Flm vyvstává dojem, že apoštol Pavel se nachází v poměrně volném vězení, což by mohlo odpovídat římské vazbě popsané v Sk 28,30. Naproti tomu však Pavlův plán návštěvy Filemnona (Flm 22) poukazuje spíše na věznění v Efesu. Zdá se, že list Filemonovi byl sepsán v Efesu kolem roku 55.
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1-7)
a. Preskript (1-3)
b. Díkůvzdání (4-7)
2. Prosba za otroka Onezima a její odůvodnění (8-22)
3. Závěr (23-25)
a. Pozdravy (23-24)
b. Eschatokol (25)
5. Literární a teologický charakter
List je napsán v prosaickém rytmu; obsahuje velké množství paralelismů a antitezí. A tak je možno o něm tvrdit, že je snad nejzdařilejším Pavlovým dopisem z literárního hlediska. Svou formou se velmi podobá helénistickým listům z běžného života, zvláště listům přímluvným.
Tento list podává zprávu o poslání zpět otroka Onezima (Onēsimos - běžné jméno pro otroka s významem „užitečný“) svému pánu Filemonovi, křesťanu z Kolos (srov. Kol 4,9; Kol 4,17/Flm 2). Proč se Onezimos zdržel u Pavla? Pravděpodobně otrok Onezimos uprchl od svého pána po tom, co ho okradl (Flm 18); setkal se s apoštolem Pavlem a pod jeho vlivem se stal křesťanem (srov. Flm 10). V tomto případě se ocitá Onezimos ve stavu otroka utečence (fugitivus) a tak musí počítat s potrestáním – čemuž Pavel se snaží zabránit. V případě této hypotézy není možné uspokojivě vysvětlit, proč se Onezimos ocitá u Pavla ve vězení (je to snad náhoda?; nebo znal již dříve apoštola?) a nehledá útočiště v nějakém velkém městě nebo v jiné zemi, aby si tak uchoval nabytou svobodu. Z tohoto důvodu podle nejnovějších domněnek se usuzuje, že Onezimos nebyl žádný utečený otrok, avšak že po konfliktu v domě svého pána navštívil Pavla, aby u něho hledal přímluvnou pomoc. Cíl Onezima je návrat do domu svého pána. Podle této interpretace se jeví Onezimův pobyt u Pavla jako pravděpodobný, avšak přesto přetrvává jeden problém: v Flm 13 se předpokládá delší pobyt (služba) Onezima u Pavla. Proč se Onezimos zdržel u Pavla delší dobu, jestliže měl od něho žádat pouze pomoc ve formě přímluvného dopisu? Není tedy možno zcela vysvětlit důvod setkání Onezima s apoštolem Pavlem. Zřejmé je jen to, že nějaká událost v domě Filemona způsobila odchod Onezima, který se setkal s uvězněným apoštolem Pavlem, jemu byl k dispozici a nyní se řeší v dopise, jestli nadále zůstane u Pavla, nebo se vrátí k Filemonovi. Je možné se domnívat, že Onezimos byl obviněn v domě svého pána, avšak sám se cítil nevinný, a proto prosil Pavla o pomoc.
Na první pohled se tento dopis jeví jako teologicky nevýznamný spis. Při pozornějším čtení je možné objevit zvláštnosti Pavlovy argumentace. Docela zřetelně je vidět, jak se Pavel hned na začátku dopisu (v. 4-7) snaží získat Filemona a připomíná mu jeho dobré činy jako křesťana. Ve verších 8 a 9 mu připomíná svoji apoštolskou autoritu, kterou však nechce používat. Teprve ve verši 10 se objevuje hlavní důvod tohoto dopisu: Pavel prosí za otroka Onezima, kterému byl a je Filemon pánem. Centrální teologický motiv dopisu se nachází ve verši 11: návrat Onezima má změnit vztah mezi ním otrokem a jeho pánem Filemonem. Filemon má poznat a akceptovat nový status otroka Onezima: jako „milovaného bratra“ (v. 16). Apoštol se tak zcela zřetelně s Onezimem ztotožňuje (12.16.17-20) a tak Filemonovi zdůrazňuje nový sociální vztah, který má nastat mezi ním a jeho bývalým otrokem. Vlastní cíl Pavlovy argumentace je zřejmý ve verši 13: Pavel chce, aby Onezimos u něho zůstal, aby sloužil jemu a evangeliu, což nechce bez Filemonova souhlasu (v. 14), který předpokládá (v. 21). Pavel doufá, že bude moci sám brzy Filemona navštívit (v. 22).
Z tohoto listu krásně září apoštolovo sociální cítění. Zároveň je však vidět, jak se církev chovala k instituci otroctví: nenařizovala, aby otroci byli okamžitě propuštěni, protože by se to neobešlo bez velikých pohrom. Masivní postup v tomto směru by znamenal otřesení struktury tehdejší společnosti a tehdejšího života. Otroctví sice zůstalo v křesťanské společnosti ještě celá staletí, ale už v postoji apoštola Pavla je možné objevit vnitřní předpoklady pro překonání a potom i zrušení otroctví (srov. 1 Kor 7,21n).
6. Literatura
B. Mayer, List Filipanům / List Filemonovi, MSKNZ 11, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
Filemonovi, kapitola 1
1 Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku, 2 sestře Apfii, Archippovi, našemu spolubojovníku, a církvi v tvém domě: 3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
4 Děkuji svému Bohu a stále na tebe pamatuji ve svých modlitbách, 5 když slyším o tvé víře v Pána Ježíše a o tvé lásce ke všem bratřím. 6 Prosím za tebe, aby se tvá účast na společné víře projevila tím, že rozpoznáš, co dobrého můžeme učinit pro Krista. 7 Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení, protože jsi potěšil srdce věřících, bratře.
8 Ačkoli bych ti v Kristu mohl směle nařídit, co máš udělat, 9 pro lásku raději prosím, já, Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. 10 Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, 11 který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku. 12 Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. 13 Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe, 14 avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná. 15 Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky – 16 ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem.
17 Jsme-li tedy spolu spojeni, přijmi ho k sobě jako mne. 18 Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je ti něco dlužen, připiš to na můj účet. 19 Já, Pavel, píšu vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti neřekl, že mi dlužíš i sám sebe. 20 Ano, bratře, udělej mi tu radost v Pánu. Potěš mé srdce v Kristu.
21 Píšu ti v důvěře ve tvou poslušnost a vím, že uděláš víc, než říkám. 22 Zároveň mi také připrav ubytování, neboť doufám, že vám budu pro vaše modlitby darován.
23 Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, 24 Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš, moji spolupracovníci.
25 Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1. Význam listu
List Filemonovi je nejkratším listem v Corpus Paulinum (25 veršů; 335 řeckých slov). Navzdory své krátkosti je list Filemonovi velice významný, neboť vyjevuje v celé své hloubce mysl a city apoštola Pavla. Je to také nejprivátnější Pavlův list. Nejedná se však v žádném případě o soukromý dopis, neboť adresátů je víc, včetně „církve“ ve Filemonově domě (Flm 2), tj. domácí církve (srov. Řím 16,5; 1 Kor 16,19; Kol 4,15).
2. Okolnosti vzniku
Tradiční názor počítá se sepsáním Flm v Římě na počátku 60. let. Podobně jako u Flp se i u Flm objevil názor, že tento list vznikl v Cesareji. V dnešní době se většina exegetů domnívá, že Flm vznikl v Efesu. Zdá se, že Flm patří do bezprostřední blízkosti Flp, neboť se apoštol Pavel nalézá ve vězení (Flm 1.9.13), a stejně jako při napsání Flp jsou s ním Timotej a ostatní jeho spolupracovníci (Flm 1.23.24). Časový vztah tohoto listu k Flp není možné s jistotou stanovit, avšak Pavlova ironie v Flm 19 poukazuje vůči Flp na jeho lepší stav a podmínky, ve kterých se nachází. Pavel počítá určitěji s návštěvou u Filemona. Lze se tedy domnívat, že Flm vznikl později jak Flp. Z Flm vyvstává dojem, že apoštol Pavel se nachází v poměrně volném vězení, což by mohlo odpovídat římské vazbě popsané v Sk 28,30. Naproti tomu však Pavlův plán návštěvy Filemnona (Flm 22) poukazuje spíše na věznění v Efesu. Zdá se, že list Filemonovi byl sepsán v Efesu kolem roku 55.
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1-7)
a. Preskript (1-3)
b. Díkůvzdání (4-7)
2. Prosba za otroka Onezima a její odůvodnění (8-22)
3. Závěr (23-25)
a. Pozdravy (23-24)
b. Eschatokol (25)
5. Literární a teologický charakter
List je napsán v prosaickém rytmu; obsahuje velké množství paralelismů a antitezí. A tak je možno o něm tvrdit, že je snad nejzdařilejším Pavlovým dopisem z literárního hlediska. Svou formou se velmi podobá helénistickým listům z běžného života, zvláště listům přímluvným.
Tento list podává zprávu o poslání zpět otroka Onezima (Onēsimos - běžné jméno pro otroka s významem „užitečný“) svému pánu Filemonovi, křesťanu z Kolos (srov. Kol 4,9; Kol 4,17/Flm 2). Proč se Onezimos zdržel u Pavla? Pravděpodobně otrok Onezimos uprchl od svého pána po tom, co ho okradl (Flm 18); setkal se s apoštolem Pavlem a pod jeho vlivem se stal křesťanem (srov. Flm 10). V tomto případě se ocitá Onezimos ve stavu otroka utečence (fugitivus) a tak musí počítat s potrestáním – čemuž Pavel se snaží zabránit. V případě této hypotézy není možné uspokojivě vysvětlit, proč se Onezimos ocitá u Pavla ve vězení (je to snad náhoda?; nebo znal již dříve apoštola?) a nehledá útočiště v nějakém velkém městě nebo v jiné zemi, aby si tak uchoval nabytou svobodu. Z tohoto důvodu podle nejnovějších domněnek se usuzuje, že Onezimos nebyl žádný utečený otrok, avšak že po konfliktu v domě svého pána navštívil Pavla, aby u něho hledal přímluvnou pomoc. Cíl Onezima je návrat do domu svého pána. Podle této interpretace se jeví Onezimův pobyt u Pavla jako pravděpodobný, avšak přesto přetrvává jeden problém: v Flm 13 se předpokládá delší pobyt (služba) Onezima u Pavla. Proč se Onezimos zdržel u Pavla delší dobu, jestliže měl od něho žádat pouze pomoc ve formě přímluvného dopisu? Není tedy možno zcela vysvětlit důvod setkání Onezima s apoštolem Pavlem. Zřejmé je jen to, že nějaká událost v domě Filemona způsobila odchod Onezima, který se setkal s uvězněným apoštolem Pavlem, jemu byl k dispozici a nyní se řeší v dopise, jestli nadále zůstane u Pavla, nebo se vrátí k Filemonovi. Je možné se domnívat, že Onezimos byl obviněn v domě svého pána, avšak sám se cítil nevinný, a proto prosil Pavla o pomoc.
Na první pohled se tento dopis jeví jako teologicky nevýznamný spis. Při pozornějším čtení je možné objevit zvláštnosti Pavlovy argumentace. Docela zřetelně je vidět, jak se Pavel hned na začátku dopisu (v. 4-7) snaží získat Filemona a připomíná mu jeho dobré činy jako křesťana. Ve verších 8 a 9 mu připomíná svoji apoštolskou autoritu, kterou však nechce používat. Teprve ve verši 10 se objevuje hlavní důvod tohoto dopisu: Pavel prosí za otroka Onezima, kterému byl a je Filemon pánem. Centrální teologický motiv dopisu se nachází ve verši 11: návrat Onezima má změnit vztah mezi ním otrokem a jeho pánem Filemonem. Filemon má poznat a akceptovat nový status otroka Onezima: jako „milovaného bratra“ (v. 16). Apoštol se tak zcela zřetelně s Onezimem ztotožňuje (12.16.17-20) a tak Filemonovi zdůrazňuje nový sociální vztah, který má nastat mezi ním a jeho bývalým otrokem. Vlastní cíl Pavlovy argumentace je zřejmý ve verši 13: Pavel chce, aby Onezimos u něho zůstal, aby sloužil jemu a evangeliu, což nechce bez Filemonova souhlasu (v. 14), který předpokládá (v. 21). Pavel doufá, že bude moci sám brzy Filemona navštívit (v. 22).
Z tohoto listu krásně září apoštolovo sociální cítění. Zároveň je však vidět, jak se církev chovala k instituci otroctví: nenařizovala, aby otroci byli okamžitě propuštěni, protože by se to neobešlo bez velikých pohrom. Masivní postup v tomto směru by znamenal otřesení struktury tehdejší společnosti a tehdejšího života. Otroctví sice zůstalo v křesťanské společnosti ještě celá staletí, ale už v postoji apoštola Pavla je možné objevit vnitřní předpoklady pro překonání a potom i zrušení otroctví (srov. 1 Kor 7,21n).
6. Literatura
B. Mayer, List Filipanům / List Filemonovi, MSKNZ 11, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
1 Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku, 2 sestře Apfii, Archippovi, našemu spolubojovníku, a církvi v tvém domě: 3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
4 Děkuji svému Bohu a stále na tebe pamatuji ve svých modlitbách, 5 když slyším o tvé víře v Pána Ježíše a o tvé lásce ke všem bratřím. 6 Prosím za tebe, aby se tvá účast na společné víře projevila tím, že rozpoznáš, co dobrého můžeme učinit pro Krista. 7 Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení, protože jsi potěšil srdce věřících, bratře.
8 Ačkoli bych ti v Kristu mohl směle nařídit, co máš udělat, 9 pro lásku raději prosím, já, Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. 10 Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, 11 který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku. 12 Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. 13 Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe, 14 avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná. 15 Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky – 16 ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem.
17 Jsme-li tedy spolu spojeni, přijmi ho k sobě jako mne. 18 Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je ti něco dlužen, připiš to na můj účet. 19 Já, Pavel, píšu vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti neřekl, že mi dlužíš i sám sebe. 20 Ano, bratře, udělej mi tu radost v Pánu. Potěš mé srdce v Kristu.
21 Píšu ti v důvěře ve tvou poslušnost a vím, že uděláš víc, než říkám. 22 Zároveň mi také připrav ubytování, neboť doufám, že vám budu pro vaše modlitby darován.
23 Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, 24 Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš, moji spolupracovníci.
25 Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.