Vezmi a čti celou Bibli

¹ Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum. ² Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. ³ Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka. ⁴ Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal; ⁵ neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“ ⁶ Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. ⁷ Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. ⁸ Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“ ⁹ Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“ ¹⁰ Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.

¹¹ Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. ¹² Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. ¹³ Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ ¹⁴ Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ ¹⁵ Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. ¹⁶ Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“ ¹⁷ A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.

¹⁸ O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich ¹⁹ a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ ²⁰ Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ ²¹ A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. ²² Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. ²³ A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

²⁴ Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit k zástupům: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? ²⁵ Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. ²⁶ Nebo co jste vyšli zhlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. ²⁷ To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ ²⁸ Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on. ²⁹ A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. ³⁰ Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana. ³¹ Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? ³² Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘ ³³ Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – a říkáte: ‚Je posedlý.‘ ³⁴ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ ³⁵ Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“

³⁶ Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. ³⁷ V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, ³⁸ s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. ³⁹ Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ ⁴⁰ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – ⁴¹ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. ⁴² Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ ⁴³ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ ⁴⁴ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. ⁴⁵ Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. ⁴⁶ Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.

⁴⁷ Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ ⁴⁸ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ ⁴⁹ Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ ⁵⁰ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

¹ Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků ² a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, ³ Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

⁴ Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: ⁵ „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. ⁶ Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. ⁷ Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. ⁸ A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

⁹ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat. ¹⁰ On řekl: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.

¹¹ Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. ¹² Podél cesty – to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. ¹³ Na skále – to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyší; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají. ¹⁴ Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. ¹⁵ Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.

¹⁶ Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobou ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. ¹⁷ Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. ¹⁸ Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“

¹⁹ Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. ²⁰ Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.“ ²¹ On jim odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají.“

²² Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“ Když odrazili od břehu ²³ a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. ²⁴ Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho. ²⁵ Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám, a poslouchají ho?“

²⁶ Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji. ²⁷ Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. ²⁸ Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“ ²⁹ Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. ³⁰ Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Legie,“ protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. ³¹ A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. ³² Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. ³³ Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se.

³⁴ Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. ³⁵ Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. ³⁶ Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. ³⁷ A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil. ³⁸ Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: ³⁹ „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

⁴⁰ Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali. ⁴¹ Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, ⁴² protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.

Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. ⁴³ A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. ⁴⁴ Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. ⁴⁵ Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“ ⁴⁶ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“ ⁴⁷ Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. ⁴⁸ A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“

⁴⁹ Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ ⁵⁰ Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ ⁵¹ Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. ⁵² Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ ⁵³ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. ⁵⁴ On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ ⁵⁵ Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. ⁵⁶ Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

¹ Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. ² Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. ³ A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. ⁴ Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte. ⁵ A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ ⁶ Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.

⁷ Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, ⁸ jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. ⁹ Herodes řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A přál si ho vidět.

¹⁰ Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy. ¹¹ Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.

¹² Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě.“ ¹³ On jim řekl: „Dejte jim jíst vy!“ Řekli mu: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ ¹⁴ Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Usaďte je ve skupinách asi po padesáti.“ ¹⁵ Učinili to a rozsadili je všechny. ¹⁶ Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. ¹⁷ A jedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.

¹⁸ Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mne zástupy pokládají?“ ¹⁹ Oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ ²⁰ Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Za Božího Mesiáše.“ ²¹ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim: ²² „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“

²³ Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. ²⁴ Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. ²⁵ Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? ²⁶ Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. ²⁷ Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží.“

²⁸ Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. ²⁹ A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. ³⁰ A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; ³¹ zjevili se v slávě a mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. ³² Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. ³³ Vtom se ti muži od něho začali vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. ³⁴ Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. ³⁵ A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ ³⁶ Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.

³⁷ Když příštího dne sestoupili z hory, vyšel mu vstříc veliký zástup. ³⁸ A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: „Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě; ³⁹ hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří. ⁴⁰ Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ ⁴¹ Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!“ ⁴² Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil křečí. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci. ⁴³ Všichni žasli nad velikou Boží mocí.

Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům: ⁴⁴ „Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ ⁴⁵ Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.

⁴⁶ Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší. ⁴⁷ Když Ježíš poznal, čím se v mysli obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe ⁴⁸ a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“

⁴⁹ Jan mu na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my.“ ⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.“

⁵¹ Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma ⁵² a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. ⁵³ Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. ⁵⁴ Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ ⁵⁵ Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha. ⁵⁶ Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice.

⁵⁷ Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ ⁵⁸ Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ ⁵⁹ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ ⁶⁰ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ ⁶¹ A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ ⁶² Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“