Vezmi a čti celou Bibli

¹ Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. ² Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. ³ Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. ⁴ Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. ⁵ Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. ⁶ Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

⁷ Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. ⁸ Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ ⁹ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ ¹⁰ Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: ¹¹ ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ ¹² A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ ¹³ Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

¹⁴ Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. ¹⁵ Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. ¹⁶ Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ ¹⁷ Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. ¹⁸ Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ ¹⁹ Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ ²⁰ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

²¹ „Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. ²² Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ ²³ A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

²⁴ Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. ²⁵ Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. ²⁶ Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. ²⁷ Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. ²⁸ A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. ²⁹ Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, ³⁰ abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“

³¹ „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. ³² Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ ³³ Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ ³⁴ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ ³⁵ Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“ ³⁶ Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. ³⁷ Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ ³⁸ Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“

³⁹ Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. ⁴⁰ Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ ⁴¹ Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: ⁴² „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ ⁴³ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. ⁴⁴ Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. ⁴⁵ Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. ⁴⁶ Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

⁴⁷ Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. ⁴⁸ Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ ⁴⁹ Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ ⁵⁰ A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. ⁵¹ Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. ⁵² Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. ⁵³ Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

⁵⁴ Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. ⁵⁵ Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. ⁵⁶ A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ ⁵⁷ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ ⁵⁸ Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ ⁵⁹ Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ ⁶⁰ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. ⁶¹ Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ ⁶² Vyšel ven a hořce se rozplakal.

⁶³ Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; ⁶⁴ zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“ ⁶⁵ A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.

⁶⁶ Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: ⁶⁷ „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. ⁶⁸ Položím-li otázku já vám, neodpovíte. ⁶⁹ Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ ⁷⁰ Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ ⁷¹ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

¹ Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. ² Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“ ³ Pilát mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ ⁴ Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám.“ ⁵ Ale oni na něj naléhali: „Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem.“ ⁶ Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje. ⁷ Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě. ⁸ Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. ⁹ Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. ¹⁰ Byli přítomni i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. ¹¹ Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. ¹² Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; předtím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.

¹³ Pilát svolal velekněze, členy rady i lid ¹⁴ a řekl jim: „Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. ¹⁵ Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. ¹⁶ Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím.“ ¹⁷ Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka. ¹⁸ Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ ¹⁹ To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu. ²⁰ Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. ²¹ Avšak oni křičeli: „Na kříž, na kříž s ním!“ ²² Promluvil k nim potřetí: „Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím.“ ²³ Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. ²⁴ A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. ²⁵ Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.

²⁶ Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. ²⁷ Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. ²⁸ Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; ²⁹ hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ‚Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ ³⁰ Tehdy ‚řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ ³¹ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

³² Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. ³³ Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ³⁴ Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. ³⁵ Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ ³⁶ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet ³⁷ a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ ³⁸ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“

³⁹ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ ⁴⁰ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ⁴¹ A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ ⁴² A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ ⁴³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

⁴⁴ Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. ⁴⁵ Chrámová opona se roztrhla vpůli. ⁴⁶ A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. ⁴⁷ Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ ⁴⁸ A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. ⁴⁹ Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

⁵⁰ Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, ⁵¹ který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. ⁵² Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; ⁵³ sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. ⁵⁴ Byl pátek a začínala sobota.

⁵⁵ Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. ⁵⁶ Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

¹ Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. ² Nalezly však kámen od hrobu odvalený. ³ Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. ⁴ A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. ⁵ Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? ⁶ Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, ⁷ že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ ⁸ Tu se rozpomenuly na jeho slova, ⁹ vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. ¹⁰ Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. ¹¹ Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. ¹² Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

¹³ Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, ¹⁴ a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. ¹⁵ A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. ¹⁶ Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. ¹⁷ Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. ¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ ¹⁹ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, ²⁰ naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. ²¹ A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. ²² Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu ²³ a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. ²⁴ Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ ²⁵ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! ²⁶ Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ ²⁷ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

²⁸ Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. ²⁹ Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. ³⁰ Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. ³¹ Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. ³² Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ ³³ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. ³⁴ Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ ³⁵ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

³⁶ Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. ³⁷ Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. ³⁸ Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? ³⁹ Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ ⁴⁰ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. ⁴¹ Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ ⁴² Podali mu kus pečené ryby. ⁴³ Vzal si a pojedl před nimi. ⁴⁴ Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ ⁴⁵ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. ⁴⁶ Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; ⁴⁷ v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. ⁴⁸ Vy jste toho svědky. ⁴⁹ Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“

⁵⁰ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; ⁵¹ a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. ⁵² Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, ⁵³ byli stále v chrámě a chválili Boha.