ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 156. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 9

1 Všichni z Izraele byli zapsáni do seznamu rodů. Zde jsou ti, kdo byli zapsáni do Knihy králů izraelských. Juda pro svou zpronevěru byl přestěhován do Babylónu.

2 Kdo dříve sídlili v městech svého trvalého vlastnictví, Izrael, kněží, levité a chrámoví nevolníci, 3 pocházející z Judovců, Benjamínovců, Efrajimovců a Manasesovců, sídlili nyní v Jeruzalémě: 4 Útaj, syn Amíhuda, syna Omrího, syna Imrího, syna Baního ze synů Peresa, syna Judova. 5 Ze Šíloanů Asajáš, prvorozený, a jeho synové. 6 Ze synů Zerachových Jeúel a jejich bratří, celkem šest set devadesát. 7 Ze synů Benjamínových Salú, syn Mešuláma, syna Hódavjáše, syna Hasenuova, 8 a Jibnejáš, syn Jeróchamův, a Éla, syn Uzího, syna Mikrího, a Mešulám, syn Šefatjáše, syna Reúela, syna Jibnijášova, 9 a jejich bratří podle rodopisů, celkem devět set padesát šest. Ti všichni muži byli náčelníci otcovských rodů.

10 Z kněží: Jedajáš, Jójaríb a Jakín, 11 Azarjáš, syn Chilkijáše, syna Mešuláma, syna Sádoka, syna Merajóta, syna Achítúba, představeného Božího domu. 12 Adajáš, syn Jeróchama, syna Pašchúra, syna Malkijášova, Maesaj, syn Adíela, syna Jachzéry, syna Mešuláma, syna Mešilemíta, syna Imérova, 13 a jejich bratří, náčelníci otcovských rodů, tisíc sedm set šedesát statečných bohatýrů pro služebné dílo Božího domu.

14 Z lévijců: Šemajáš, syn Chašúba, syna Azríkama, syna Chašabjáše ze synů Merarího. 15 Bakbakar, Chereš a Gálal, Matanjáš, syn Míky, syna Zikrího, syna Asafova. 16 Obadjáš, syn Šemajáše, syna Gálala, syna Jedútúnova, a Berekjáš, syn Ásy, syna Elkánova, bydlící ve dvorcích netófských.

17 Vrátní: Šalúm, Akúb, Talmón a Achíman a jejich bratří; Šalúm byl náčelníkem 18 a je až dosud při východní královské bráně. To jsou vrátní z táborů Léviovců. 19 Šalúm, syn Kóreho, syna Ebjásafa, syna Kórachova, a jeho bratří z rodu Kórachovců byli správci služebného díla a střežili prahy stanu; jejich otcové byli správci Hospodinova tábora a střežili vstup. 20 A Pinchas, syn Eleazarův, byl dříve jejich představeným; Hospodin byl s ním. 21 Zekarjáš, syn Mešelemjášův, byl vrátným při vchodu do stanu setkávání. 22 Všech prověřených vrátných prahů bylo dvě stě dvanáct. Byli zapsáni do seznamu rodů ve svých dvorcích. David a Samuel, vidoucí, je ustanovili k stálé službě. 23 Oni a jejich synové byli na stráži u bran domu Hospodinova, domu stanu. 24 Vrátní byli na čtyřech stranách: na východě, na západě, na severu a na jihu. 25 A jejich bratří měli přicházet ze svých dvorců vždy ve stanovené době, aby spolu s nimi sloužili po sedm dnů. 26 Tito byli ustanoveni k stálé službě: čtyři bohatýrští vrátní; byli to lévijci, byli správci komor a pokladů Božího domu. 27 Jiní ponocovali kolem Božího domu, neboť na nich bylo držet stráž a ráno co ráno otvírat. 28 Další měli na starosti služebné náčiní, v určitém počtu je přinášeli dovnitř a vynášeli ven. 29 Někteří měli pod dohledem náčiní a svaté předměty, bílou mouku, víno a olej, kadidlo a vonné látky. 30 Někteří kněžští synové mísili masti z vonných látek. 31 A Matitjáš z lévijců, prvorozený Kórachovce Šalúma, byl ustanoven k stálé službě u pánví. 32 Někteří Kehatovci, někteří z jejich bratří, měli na starosti rovnání předkladných chlebů, měli je připravovat vždycky v den odpočinku.

33 Toto jsou zpěváci, náčelníci lévijských rodů; dleli v komorách, uvolněni od jiných prací. Ve dne i v noci byli totiž v pohotovosti ke svému dílu. 34 Toto jsou náčelníci lévijských rodů podle rodopisů, náčelníci, kteří sídlili v Jeruzalémě.

35 V Gibeónu sídlili: otec Gibeónu Jeíel, jeho žena se jmenovala Maaka 36 a jeho prvorozený syn Abdón, pak Súr, Kíš, Baal, Nér a Nádab, 37 Gedór a Achjó, Zekarjáš a Miklót. 38 Miklót pak zplodil Šimeama. Také ti sídlili naproti svým bratřím v Jeruzalémě se svými bratry.

39 Nér zplodil Kíše a Kíš zplodil Saula. Saul zplodil Jónatana a Malkíšúu a Abínádaba a Ešbaala. 40 Synem Jónatanovým byl Meríb-baal. Meríb-baal zplodil Míku. 41 Synové Míkovi: Pítón, Melek a Tachréa. 42 Achaz pak zplodil Jaeru, Jaera zplodil Alemeta, Azmáveta a Zimrího, Zimrí zplodil Mósu. 43 Mósa zplodil Bineu; jeho synem byl Refajáš, jeho synem byl Eleása, jeho synem byl Ásel. 44 Ásel měl šest synů. Toto jsou jejich jména: Azríkam, Bokrú, Jišmael, Šearjáš, Obadjáš a Chánan. Toto jsou synové Áselovi.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 10

1 Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelští muži před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa. 2 Pelištejci se pustili za Saulem a za jeho syny. I pobili Pelištejci Saulovy syny Jónatana, Abínádaba a Malkíšúu. 3 Pak zesílil boj proti Saulovi. Objevili ho lukostřelci a postřelili ho. 4 Saul řekl svému zbrojnoši: „Vytas meč a probodni mě jím, než přijdou ti neobřezanci, aby mě nezneuctili.“ Zbrojnoš však nechtěl, velmi se bál. Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj. 5 Když zbrojnoš viděl, že Saul zemřel, také on nalehl na meč a zemřel.

6 Tak zemřeli Saul, jeho tři synové a celý jeho dům, zemřeli zároveň. 7 Když všichni izraelští muži, kteří byli v dolině, viděli, že bojovníci utekli a že Saul i jeho synové zemřeli, opouštěli svá města a utíkali. Pelištejci přišli a usadili se v nich.

8 Pelištejci přišli druhého dne, aby obrali pobité, a našli Saula a jeho syny padlé v pohoří Gilbóa. 9 Obrali ho a odnesli jeho hlavu a jeho zbroj a poslali kolovat po pelištejské zemi jako radostné poselství pro své modlářské stvůry i pro lid. 10 Jeho zbroj uložili v domě svých bohů a jeho lebku přibili v domě Dágonově.

11 Všichni z Jábeše v Gileádu uslyšeli o všem, co se Saulem provedli Pelištejci. 12 Všichni válečníci se vypravili, odnesli mrtvé tělo Saulovo i mrtvá těla jeho synů, přinesli je do Jábeše a pochovali jejich kosti pod posvátným stromem v Jábeši. Poté se postili sedm dní.

13 Tak zemřel Saul pro svoji zpronevěru; zpronevěřil se Hospodinu, protože nedbal na Hospodinovo slovo. Dokonce se dotazoval věštího ducha. 14 Hospodina se nedotazoval, proto jej Hospodin usmrtil a převedl království na Davida, syna Jišajova.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 11

1 Celý Izrael se shromáždil k Davidovi do Chebrónu. Řekli: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. 2 Už tenkrát, když byl králem Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin, tvůj Bůh, řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad mým izraelským lidem.‘“ 3 Pak přišli všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem podle Hospodinova slova skrze Samuela.

4 David šel s celým Izraelem na Jeruzalém, to je na Jebús; obyvatelé té země byli Jebúsejci. 5 Obyvatelé Jebúsu Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš.“ Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo.

6 David řekl: „Kdo udeří na Jebúsejce první, stane se vůdcem a velitelem.“ První pronikl nahoru Jóab, syn Serújin, a tak se stal vůdcem. 7 David se usadil ve skalní pevnosti; proto ji nazvali Město Davidovo. 8 Pak vybudoval město kolem dokola počínaje od Miló. Ostatní části města opravil Jóab. 9 David se stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním.

10 Toto byli vůdci Davidových bohatýrů, kteří byli při něm jako mocná opora jeho království spolu s celým Izraelem; ustanovili jej králem podle Hospodinova slova o Izraeli. 11 Toto je výčet Davidových bohatýrů: Jášobeám, syn Chachmóního, vůdce osádek. Ten zamával kopím a naráz jich proklál na tři sta. 12 Po něm Eleazar, syn Dóda Achóchijského; to byl jeden z těch tří bohatýrů. 13 Ten byl s Davidem v Pas-damímu, když se tam Pelištejci shromáždili k boji. Byl tam díl pole, celý osetý ječmenem. Lid utíkal před Pelištejci. 14 Bohatýři se postavili doprostřed toho dílu pole, osvobodili jej a Pelištejce pobili. Hospodin způsobil veliké vysvobození. 15 Tři z těch třiceti vůdců sestoupili na skálu k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský tábor ležel v dolině Refájců. 16 David byl tehdy ve skalní skrýši a výsostný znak Pelištejců byl tenkrát u Betléma. 17 Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“ 18 Ti tři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. David ji však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu. 19 Řekl: „Můj Bože, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což mohu pít krev těch mužů? Nasadili svůj život. Přinesli mi ji s nasazením života.“ Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.

20 Také Abšaj, bratr Jóabův, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší. 21 Z těch tří byl váženější než druzí dva a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. 22 Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh. 23 Ubil též Egypťana vysokého pět loket; Egypťan měl v ruce kopí jako tkalcovské vratidlo. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil. 24 Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý. 25 Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži.

26 Následují stateční bohatýři Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda z Betléma, 27 Šamót Harórský, Cheles Pelónský, 28 Íra, syn Íkeše Tekójského, Abíezer Anatótský, 29 Sibekaj Chúšatský, Ílaj Achóchejský, 30 Mahraj Netófský, Cheled, syn Baany Netófského, 31 Itaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců, Benajáš Pireatónský, 32 Chúraj z úvalů Gaašských, Abíel Arbátský, 33 Azmávet Bacharúmský, Eljachba Šaalbónský. 34 Proslulí byli Jónatan Gizónský, syn Šagéa Hararského, 35 Achíam, syn Sákara Hararského, Elífal, syn Urův, 36 Chefer Mekeratský, Achijáš Pelónský, 37 Chesró Karmelský, Naaraj, syn Ezbajův, 38 Jóel, bratr Nátanův, Mibchár, syn Hagrího, 39 Selek Amónský, Nachraj Berótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina, 40 Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský, 41 Urijáš Chetejský, Zábad, syn Achlajův, 42 Adína, syn Šízy Rúbenského, vůdce Rúbenců, s nimiž bylo oněch třicet, 43 dále Chánan, syn Maakův, a Jóšafat Mitnejský, 44 Uzijáš Ašterátský, Šama a Jeíel, synové Chótama Aróerského, 45 Jedíael, syn Šimrího, a jeho bratr Jócha Tisejský, 46 Elíel Machavímský, Jeríbaj a Jóšavjáš, synové Elnaamovi, a Jitma Moábský, 47 Elíel a Obéd a Jaasíel Mesóbajští.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.