Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

Dá se za rok přečíst Bible?

Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.

Co je k tomu tedy ještě potřeba?

Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.

Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Takové plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.

Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kteří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku třiceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nadchlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.

Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bibli, nejlepší?

Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjednodušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve společenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.

Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potýkají?

Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodokmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.

Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kostela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevykládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost

vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.

Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?

I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člověk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář pokusit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl následovat druhý krok, co znamená pro nás.

Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.

Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není skoro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?

Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vatikánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.

Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.

Jaký překlad byste doporučil?

Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.

Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bible pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.

Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dispozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.

Čím tedy začít?

Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového zákona Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduššího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.

Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srdcích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.

Jak velká část je v liturgických textech?

Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.

Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozornost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?

Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člověkem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťanské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto knihu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.

Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše společenství.

Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako literu?

Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.

A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?

Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.

Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.

Barbora Hronová

(s dovolením převzato z časopisu hradecké diecéze IKD 9/2010)

Rozpis na 163. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Titovi, kap. 1
Audionahrávka MP3 ke stažení Titovi, kap. 2
Audionahrávka MP3 ke stažení Titovi, kap. 3
Audionahrávka MP3 ke stažení

Titovi, Úvod k Listu Titovi

1. Úvodní charakteristika

První a druhý list Timoteovi a List Titovi jsou od 18. století obvykle označovány jako „pastorální listy“. Tyto listy nejsou adresovány církevním obcím, ale pastýřům – představeným církevních obcí. Obsahují zejména pokyny k vykonávání církevního úřadu a podmínky k přijímání osob do církevní služby.

2. Okolnosti vzniku

Pastorální listy se odlišují z hlediska formy a obsahu od ostatních Pavlových listů a tvoří samostatnou skupinu. Tyto listy se nestaví proti židokřesťanům, kteří odmítají Pavlovo evangelium, jež je nezávislé na židovském zákonu (srov. List Galaťanům), nýbrž vystupují proti představitelům židovsky zabarveného „gnosticismu“, (srov. 1 Tim 6,20), který představoval vážnou hrozbu pro ranou církev. Myšlenka na brzký příchod Krista ustupuje v těchto listech do pozadí. Křesťané se již delší dobu zaměřují na život ve světě. Církevní úřady, které vznikaly v době Pavla, začínají nabývat pevnou formu: přestavení (biskupové), starší (presbyteři) a jáhni. V této nové situaci poskytují pastorální listy směrnice a pokyny pro nositele úřadu.

Z těchto důvodů se současní badatelé domnívají, že pastorální listy nepochází bezprostředně od apoštola Pavla. Autor těchto tří listů, ať už je to kdokoli, je přesvědčen, že píše ve smyslu a v autoritě apoštola Pavla a že se závazností předkládá jeho nauku. Pastorální listy vznikly asi kolem roku 100. Místo sepsání nelze s jistotou stanovit. Možná byly sepsány v Malé Asii (Efes?) nebo v Římě.

3.  Adresát

Z pastorálních listů vyplývá, že adresáty jsou Pavlovi spolupracovníci Timotej (1 a 2 Tím) a Titus (Tit). Nejedná se ovšem o soukromé dopisy.

Pohanokřesťan Titus, který byl původem Řek, patřil mezi první Pavlovy spolupracovníky; cestoval společně s apoštolem Pavlem a Barnabášem na apoštolský sněm do Jeruzaléma (Gal 2,3). V čase mezi jeruzalémským sněmem a sbírkou v korintské církevní obci (2 Kor 8,6) nemáme žádné zprávy o Titovi. Titus sehrál rovněž důležitou roli ve smíření korintské církevní obce s apoštolem Pavlem (srov. 2 Kor 2,13; 7,6.13.14; 8,6.16.23; 12,18). Sk se o Titovi vůbec nezmiňují. Podle Tit 1,5 apoštol Pavel pobyl s Titem na Krétě, kde ho potom zanechal jako biskupa.

4. Struktura a obsah

1. preskript (1,1-4)

2. pokyny k uspořádanému životu ve společenství (1,5-3,11)

2.1. požadavky způsobilosti pro představené (1,5-9)

a) starší (1,5-6)

b) biskupové (1,7-9)

2.2. odmítnutí mylného učení (1,10-16)

2.3. povinnosti stavů (2,1-15)

a) úvod (2,1)

b) starší muži (2,2)

c) Starší a mladší ženy (2,3-5)

d) mladší muži (2,6-8)

e) otroci (2,9-10)

f) důvod etického jednání: milost křesťanského života (2,11-15)

2.4. napomenutí k zodpovědnému jednání křesťanů (3,1-11)

3. závěr listu (3,12-15)

3.1. sdělení a nařízení (3,12-14)

3.2. pozdravy a přání požehnání (3,15)

List Titovi vykazuje úřední charakter; vše osobní ustupuje do pozadí. Po dopisním úvodu (1,1-4) jsou nejprve vyjmenovány úkoly, které má Titus na Krétě: On má ustanovit vhodné přestavené pro církevní obce (1,5-9) a má bojovat proti mylnému učení (1,10-16). Pak je nabádán, aby ve shodě se „zdravým učením“ (2,1) jednotlivé stavy upamatoval na jejich povinnosti (2,1-10). Jde o to, aby člověk adekvátním způsobem reagoval na Boží milostivé působení v dějinách. (2,11-15). Dále jsou s odkazem na křest uvedeny základní povinnosti křesťanů vůči vrchnosti a bližním (3,1-8). Nakonec pak ještě jednou zaznívá varování před mylnými učiteli (3,9-11). Osobní sdělení, přání požehnání a pozdravy uzavírají list (3,12-15).

5. Literatura

U. Borse, První a druhý list Timotejovi, List Titovi, MSKNZ 13, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001

P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.

L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 2003².

zpracoval: Petr Mareček

Titovi, kapitola 1

¹ Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy našeho náboženství, ² aby měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas ³ zjevil své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho Spasitele Boha – ⁴ Titovi, vlastnímu synu ve společné víře: Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele.

⁵ Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. ⁶ Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. ⁷ Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. ⁸ Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý, ⁹ pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.

¹⁰ Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. ¹¹ Těm je třeba zavřít ústa. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny. ¹² Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.‘ ¹³ A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru ¹⁴ a nedrželi se židovských bájí a příkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy. ¹⁵ Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. ¹⁶ Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

Titovi, kapitola 2

¹ Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. ² Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. ³ Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém ⁴ a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, ⁵ byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

⁶ Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní, ⁷ a sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ⁸ ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného. ⁹ Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, ¹⁰ ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha.

¹¹ Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem ¹² a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku ¹³ a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. ¹⁴ On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

¹⁵ Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.

Titovi, kapitola 3

¹ Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. ² Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. ³ Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. ⁴ Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: ⁵ On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. ⁶ Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, ⁷ abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.

⁸ Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.

⁹ Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu. ¹⁰ Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; ¹¹ je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.

¹² Jakmile k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, přijď hned ke mně do Nikopole. Rozhodl jsem se, že tam strávím zimu. ¹³ Zákoníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo. ¹⁴ Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční. ¹⁵ Pozdravují tě všichni, kdo jsou se mnou. Vyřiď pozdrav našim přátelům ve víře. Milost s vámi se všemi.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.