ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 164. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

2. Paralipomenon (2. Letopisů), Úvod ke knihám Kronik (Letopisů)

tento text byl použit i jako Úvod ke knihám Kronik (Letopisů) ( viz 17. 4. 2014, 154. den čtení)

Knihy Kronik (Letopisů)

 1. Titul a obsah

 V hebrejštině nazývány Slova resp. Události dní, LXX a Vg jim dává titul Paralipomena, tj. věci, které byly opomenuty (v předchozích knihách) a v četných moderních překladech (podle návrhu sv. Jeronýma) se označují jako knihy Kronik či Letopisů, přestože nejde o kronikářské dílo ve smyslu moderní historiografie.

1. Genealogie od Adama až po Saula (1 Pa 1-10)

2. Historie Davidova (1 Pa 11-29)

3. Historie Šalomounova, zejména stavba chrámu (2 Pa 1-9)

4. Stručná historie ostatních judských králů (2 Pa 10-36)

2. Vznik, literární a teologická charakteristika

 Chronista použil pramenů ústních (zřejmě genealogie tradované v jednotlivých rodech) i písemných (genealogie převzaté asi z Gn a Ex; příběhy Samuela, vidoucího, příběhy proroka Nátana a příběhy Gáda – srov. 1 Pa 29,29; Kniha králů izraelských a judských – srov. 2 Pa 27,7; výklad Knihy králů – srov. 2 Pa 24,27); tyto prameny však zpracoval svým osobitým způsobem jako morální a teologickou aktualizací dějin na způsob midraše.

Rozsáhlé počáteční genealogie mají poukazem na vynikající předky podepřít autoritu všech složek židovské obce té doby; u Davida i Šalomouna se zájem soustřeďuje především na chrám a kult (u obou jsou zdůrazněny jen kladné stránky, o jejich chybách se autor nezmiňuje); izraelských králů si 2 Pa nevšímá vůbec a judských opět hlavně se zřetelem na náboženské reformní snahy (Josafat, Ezechiáš a Joziáš).

S historickými fakty tedy zachází chronista podle vlastního záměru (selektivně, ne vždy v chronologickém sledu, se zřetelnou idealizací a subjektivními dodatky) a ani co do literárních kvalit se jeho dílo nevyrovná deuteronomistickému; přesto jde o významný náboženský apel na tehdejší židovskou komunitu, vyzvedající na vzorových postavách minulosti (zejména Davidovi a Šalomounovi) požadavek úcty prokazované Bohu v chrámě a zaměřující pozornost k budoucímu mesiánskému králi, na jehož příchod je třeba se připravit obrácením.

autor: doc. Josef Hřebík

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 1

1 Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil. 2 Šalomoun vydal rozkaz celému Izraeli, velitelům nad tisíci a nad sty, soudcům a všem předákům z celého Izraele, totiž představitelům rodů, 3 a ubírali se, Šalomoun s celým shromážděním, na posvátné návrší v Gibeónu; tam byl Boží stan setkávání, který na poušti zhotovil Mojžíš, služebník Hospodinův. 4 Boží schránu dal ovšem David přenést z Kirjat-jearímu na místo, které pro ni připravil v Jeruzalémě, kde pro ni postavil stan. 5 Avšak bronzový oltář, který zhotovil Besaleel, syn Urího, syna Chúrova, umístil před Hospodinovým příbytkem a tam se ho Šalomoun se shromážděním dotazoval. 6 Šalomoun tam před Hospodinem obětoval na bronzovém oltáři, který byl u stanu setkávání, obětoval na něm tisíc zápalných obětí. 7 Té noci se Šalomounovi ukázal Bůh a řekl mu: „Žádej, co ti mám dát.“ 8 Šalomoun Bohu odpověděl: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství mému otci Davidovi a mne jsi po něm ustanovil za krále. 9 Nyní, Hospodine Bože, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova daného mému otci Davidovi. Ty jsi mě přece ustanovil za krále nad lidem tak početným, jako je prach země. 10 Dej mi tedy moudrost a umění, abych dovedl před tímto lidem vycházet a vcházet. Vždyť kdo by mohl soudit tento tvůj lid, jenž je tak četný?“

11 Bůh Šalomounovi řekl: „Protože máš na srdci toto a nežádal jsi bohatství, skvosty ani slávu, ani bezživotí těch, kdo tě nenávidí, ba nežádal jsi ani dlouhý věk, ale požádal jsi pro sebe o moudrost a umění, jak soudit můj lid, nad nímž jsem tě ustanovil za krále, 12 budou ti dány moudrost a umění, ale dám ti i bohatství, skvosty a slávu, takže se ti nevyrovná žádný z králů, kteří byli před tebou, ani z těch, co přijdou po tobě.“ 13 Od stanu setkávání na posvátném návrší, které je v Gibeónu, přišel Šalomoun do Jeruzaléma a ujal se království nad Izraelem.

14 Šalomoun nashromáždil vozy a jezdecké koně; měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Rozmístil je ve městech pro vozbu a u sebe v Jeruzalémě. 15 Král měl v Jeruzalémě stříbra a zlata jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině. 16 Koně, které měl Šalomoun, přicházeli z Egypta. Karavany králových překupníků kupovaly stáda koní za pevnou cenu. 17 Při návratu přiváželi z Egypta vůz za šest set šekelů stříbra a koně za sto padesát. Jejich prostřednictvím se tak vyváželi všem králům chetejským a aramejským.

18 vp 1,18vp* Šalomoun se rozhodl vybudovat dům Hospodinovu jménu a sobě dům královský.

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 2

1 Šalomoun stanovil počet sedmdesáti tisíc nosičů břemen, osmdesáti tisíc kameníků v horách a nad nimi tři tisíce šest set dozorců. 2 Šalomoun poslal Chúramovi, králi týrskému, vzkaz: „Jako jsi jednal s mým otcem Davidem a posílal mu cedry, aby si vybudoval pro sebe dům k bydlení, tak jednej i se mnou. 3 Hle, buduji dům jménu Hospodina, svého Boha. Chci mu jej oddělit jako svatý, aby se tam před ním pálilo kadidlo z vonných látek, pravidelně se rovnaly chleby a ráno i večer, též ve dnech odpočinku, o novoluních a při slavnostech Hospodina, našeho Boha, aby se přinášely zápalné oběti za Izraele navěky. 4 Dům, který buduji, bude veliký, neboť náš Bůh je větší než všichni bohové. 5 Kdo však má tolik síly, aby jemu mohl vybudovat dům? Vždyť jej nemohou pojmout nebesa, ani nebesa nebes. A kdo jsem já, abych mu budoval dům? Leda abych před ním pálil kadidlo. 6 Nyní mi pošli odborníka, který by uměl pracovat se zlatem, stříbrem, mědí a železem, s látkou nachovou, karmínovou a purpurově fialovou a uměl by vyřezávat řezby, aby pracoval s odborníky, kteří jsou u mne v Judsku a v Jeruzalémě, které zjednal můj otec David. 7 Pošli mi též z Libanónu dřevo cedrové, cypřišové a algumímové. Vím totiž, že tvoji služebníci dovedou kácet libanónské stromy. Moji služebníci tam budou spolu s tvými služebníky 8 a připraví mi dosti dřeva, neboť dům, který buduji, má být veliký a obdivuhodný. 9 Hle, pro drvoštěpy kácející stromy, pro tvé služebníky, budu dodávat dvacet tisíc kórů drcené pšenice, dvacet tisíc kórů ječmene, dvacet tisíc batů vína a dvacet tisíc batů oleje.“

10 Chúram, král týrský, poslal Šalomounovi písemnou odpověď: „Protože Hospodin miluje svůj lid, dal mu za krále tebe.“ 11 Chúram řekl dále: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, on učinil nebesa i zemi, on dal králi Davidovi syna moudrého, prozíravého a důvtipného, který vybuduje dům Hospodinu a sobě dům královský. 12 Nyní ti tedy posílám důvtipného odborníka Chúrama, 13 syna jedné ženy z dcer danských, jehož otec byl Týřan; ten umí pracovat se zlatem a stříbrem, s mědí, železem, kamenem a dřevem, s látkami nachovými, purpurově fialovými, s bělostným plátnem a látkami karmínovými, dovede vyřezávat všelijaké řezby a vše dovedně vyřešit. Ať je mu dovoleno pracovat s tvými odborníky i s odborníky mého pána, tvého otce Davida. 14 Nyní ať jen posílá můj pán svým služebníkům, jak řekl, pšenici a ječmen, olej a víno. 15 My budeme na Libanónu kácet stromy podle veškeré tvé potřeby a budeme ti je dovážet po moři jako vory do Jafy; odtud si je pak dopravíš do Jeruzaléma.“

16 Šalomoun po sčítání, které provedl jeho otec David, spočítal všechny muže, kteří pobývali v izraelské zemi jako hosté; bylo jich sto padesát tři tisíce šest set. 17 Z nich udělal sedmdesát tisíc nosičů břemen, osmdesát tisíc kameníků v horách a tři tisíce šest set dozorců, aby přidržovali lid k práci.

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 3

1 Šalomoun začal budovat v Jeruzalémě Hospodinův dům na hoře Mórija, kde se Hospodin ukázal jeho otci Davidovi, na místě, které připravil David, na humně Ornána Jebúsejského. 2 S budováním začal druhého dne druhého měsíce ve čtvrtém roce svého kralování. 3 Šalomounem byly stanoveny pro stavbu Božího domu tyto rozměry základů: délka v loktech podle staré míry byla šedesát loket, šířka dvacet loket. 4 Předsíň, která byla vpředu po celé šíři domu, byla dlouhá dvacet loket a vysoká sto dvacet loket; uvnitř ji obložili čistým zlatem. 5 Velkou síň obložil cypřišovým dřevem a to pokryl výborným zlatem, na němž dal zhotovit palmy a řetízkové ozdoby. 6 Pro zvýšení lesku obložil síň drahokamy; zlato bylo zlato parvajimské. 7 Zlatem pokryl síň, trámy, prahy, stěny a dveře a do stěn vyryl cheruby.

8 Pak udělal síň velesvatyně; vpředu byla po celé šíři domu, dlouhá byla dvacet loket a široká též dvacet loket. Pokryl ji šesti sty talenty výborného zlata. 9 Váha hřebů činila padesát šekelů zlata; též vrchní pokojíky pokryl zlatem. 10 Pro síň velesvatyně dal umně zhotovit dva cheruby a dal je pozlatit. 11 Délka křídel těch cherubů byla celkem dvacet loket; jedno křídlo dlouhé pět loket se dotýkalo stěny síně a druhé křídlo dlouhé pět loket se dotýkalo křídla druhého cheruba. 12 Křídlo jednoho cheruba dlouhé pět loket se dotýkalo stěny síně, kdežto druhé křídlo dlouhé pět loket bylo spojeno s křídlem cheruba druhého. 13 Roztažená křídla těchto cherubů byla dvacet loket dlouhá; stáli na nohou tváří k síni. 14 Zhotovil také oponu z látky purpurově fialové, nachové a karmínové a z bělostného plátna a na ni dal udělat cheruby.

15 Před domem udělal dva sloupy vysoké třicet pět loket, hlavice na vrcholu byla vysoká pět loket. 16 Zhotovil i řetízkové ozdoby jako pro svatostánek a dal je na hlavice sloupů; udělal též sto granátových jablek a zavěsil je na řetízkové ozdoby. 17 Sloupy postavil před chrám, jeden z pravé a druhý z levé strany; pravý pojmenoval Jakín a levý pojmenoval Bóaz.

2. Paralipomenon (2. Letopisů), kapitola 4

1 Dále zhotovil bronzový oltář dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a deset loket vysoký.

2 Odlil též moře o průměru deseti loket, okrouhlé, pět loket vysoké; dalo se obepnout měřicí šňůrou dlouhou třicet loket. 3 Pod okrajem je dokola vroubily ozdoby v podobě býků, deset na jeden loket; lemovaly moře dokola. Dvě řady býků byly odlity spolu s mořem. 4 Moře spočívalo na dvanácti býcích; tři byli obráceni na sever, tři na západ, tři na jih a tři na východ. Na nich bylo moře položeno a zadky všech byly obráceny dovnitř. 5 Bylo na dlaň silné a jeho okraj byl udělán jako okraj poháru nebo rozkvetlé lilie. Pojalo tři tisíce batů. 6 Udělal též deset nádrží, pět jich dal napravo, pět nalevo; byly určeny k omývání. Oplachovali v nich to, co patřilo k zápalným obětem. Moře bylo určeno k umývání kněží.

7 Udělal též deset zlatých svícnů podle předpisu a dal je do chrámu, pět napravo a pět nalevo. 8 Udělal též deset stolů a postavil je do chrámu, pět napravo a pět nalevo; udělal též sto zlatých kropenek.

9 Udělal též nádvoří pro kněze a veliký dvůr, též dveře do dvora; jejich křídla obložil bronzem. 10 Moře postavil po pravé straně domu k jihovýchodu.

11 Chúram udělal též hrnce, lopaty a kropenky. Tak dokončil Chúram práci, kterou dělal králi Šalomounovi pro Boží dům: 12 dva sloupy a kulovité hlavice na vrcholu obou sloupů, dvoje mřížování, aby obě kulovité hlavice na vrcholu sloupů přikrývalo; 13 čtyři sta granátových jablek k obojímu mřížování, po dvou řadách granátových jablek na jedno mřížování, aby obě kulovité hlavice na sloupech přikrývalo; 14 dále udělal stojany a na stojany udělal nádrže, 15 jedno moře a pod ně dvanáct býků jako podstavce, 16 i hrnce, lopaty, vidlice a všechny příslušné předměty udělal Chúram králi Šalomounovi pro Hospodinův dům; byly z leštěného bronzu. 17 Král je dal odlévat v jordánském okrsku mezi Sukótem a Seredou do forem v zemi. 18 Šalomoun udělal všech těchto předmětů převeliké množství; na váhu mědi se nehledělo. 19 Šalomoun také udělal všechny předměty, které byly pro Boží dům: zlatý oltář a stoly pro předkladné chleby, 20 svícny a jejich kahánky potažené lístkovým zlatem, aby hořely před svatostánkem podle předpisu, 21 dále květ, kahánky a kleště na knoty ze zlata; bylo to nejlepší zlato; 22 též nože, kropenky, číše a pánve potažené lístkovým zlatem. Udělal i vchod do domu; vnitřní dveře do velesvatyně a dveře hlavní lodi chrámové byly ze zlata.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.