Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

Dá se za rok přečíst Bible?

Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.

Co je k tomu tedy ještě potřeba?

Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.

Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Takové plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.

Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kteří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku třiceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nadchlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.

Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bibli, nejlepší?

Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjednodušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve společenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.

Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potýkají?

Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodokmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.

Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kostela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevykládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost

vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.

Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?

I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člověk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář pokusit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl následovat druhý krok, co znamená pro nás.

Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.

Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není skoro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?

Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vatikánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.

Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.

Jaký překlad byste doporučil?

Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.

Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bible pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.

Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dispozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.

Čím tedy začít?

Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového zákona Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduššího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.

Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srdcích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.

Jak velká část je v liturgických textech?

Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.

Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozornost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?

Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člověkem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťanské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto knihu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.

Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše společenství.

Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako literu?

Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.

A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?

Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.

Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.

Barbora Hronová

(s dovolením převzato z časopisu hradecké diecéze IKD 9/2010)

Rozpis na 17. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Marek, kap. 1
Audionahrávka MP3 ke stažení Marek, kap. 2
Audionahrávka MP3 ke stažení Marek, kap. 3
Audionahrávka MP3 ke stažení

Marek, Úvod k Markovu evangeliu

Evangelium – význam slova a obsah evangelia

Řecké slovo euangelion vzniká složením dvou slov: „eu“ (dobrý) a „angelion“ (poselství, zpráva). Evangelium je tedy dobrá, radostná zpráva.

Ve starozákonní době se tímto termínem označovalo poselství, které přinášel bojovník přicházející z bitvy. Ten přinášel radostnou zprávu, když zvěstoval králi, že vojsko zvítězilo v bitvě (válce).

Novozákonní evangelium je vskutku radostnou zprávou o Kristově vítězství v té nejdůležitější bitvě, ve které Ježíš přemohl smrt a vysvobodil člověka.

Vznik evangelií

Kristovi učedníci očekávali brzký druhý příchod Krista, proto se radostná zpráva nejprve šířila od člověka k člověku. Na začátku stálo ústní kázání apoštolů, jehož ústředním bodem bylo „kérygma“ zvěstující smrt a vzkříšení Krista. Když se ale příchod Ježíše začal „opožďovat“, přišla chvíle, kdy se Ježíšovi učedníci rozhodli zapsat to nejzákladnější z Ježíšova života. Vznikly tak první písemné záznamy, které se do dnešní doby nedochovaly, a sbírka Ježíšových výroků (tu nazýváme pramen „Q“ – quelle). Protože se ale tato sbírka nedochovala, jedná se pouze o hypotézu, která nám však pomáhá vysvětlit to, proč jsou si některá evangelia podobná – synoptická evangelia – Marek, Matouš a Lukáš, respektive to, jak je možné, že evangelisté po tak dlouhé době, užívají doslovná Ježíšova slova.

Apokryfní evangelia

Církev přijala do Nového zákona čtyři evangelia. To bylo z praktického hlediska nepochybné od 3. století. Už v 2. století existovaly spisy, které vypadaly podobně jako novozákonní evangelia. Říkáme jim apokryfní evangelia. Jejich počet se v dalších stoletích dále rostl. Jedním z motivů jejich vzniku byla snaha doplnit informace, které nejsou v kanonických evangeliích.

Atributy evangelistů:

- Matouš – lidská hlava – jeho evangelium začíná rodokmenem Ježíše (počet kapitol 28).

- Marek – lev – jeho evangelium začíná hlásáním Jana Křtitele na poušti (počet kapitol 16).

- Lukáš – býk – jeho evangelium začíná Zachariášovou obětí v chrámě (počet kapitol 24).

- Jan – orel – jeho evangelium popisuje události z větší perspektivy (počet kapitol 21).

Synoptická evangelia

„Synoptická“ znamená podobná. Jedná se tedy o tři ze čtyř evangelií – Marek, Matouš a Lukáš, jež jsou si svou strukturou, vyprávěnými příběhy podobná. Přesto však každý z evangelistů se ale dívá na evangelní události z jiné perspektivy – píše jiným adresátům a chce jim zdůraznit jinou věc.

Markovo evangelium

První z evangelií vzniklo pravděpodobně někdy mezi lety 68-73. Jeho autorem je podle tradice Marek, Petrův žák a „interpret“. Tento Marek je obvykle ztotožňován s Janem Markem ze Skutků (doprovázel Barnabáše a Pavla na první misijní cestě). Někteří biblisté s touto tradicí nesouhlasí a říkají, že to byl jinak neznámý křesťan jménem Marek. Podle textu je autorem řecky mluvící křesťan, který nebyl očitým svědkem pozemského Ježíše.

Markovo evangelium je napsáno nejspíš pro komunitu, která trpěla pronásledováním. Podle tradice se jednalo o Řím, mezi další domněnky patří Sýrie, severní Zajordánsko, Dekapolis, Galilea…

Markovo evangelium je, jako ostatní evangelia, psáno řečtinou koiné. Jeho řečtina však vykazuje silné hebraismy a latinismy.

Struktura

prolog, který zahrnuje počáteční zvolání, následně spojení Ježíše Krista se SZ, Janův křest, Ježíšův křest, Ježíšovo pokušení na poušti a Ježíšův program (Mk 1,1-15).
druhá část vypráví o Ježíši, který káže a uzdravuje v Galileji. Zde je zaznamenáno pět galilejských sporů. (Mk 1,16-8,26).
třetí část obsahuje tři předpovědi utrpení, smrt a vzkříšení (Mk 8,27-16,8 (20)).

Poselství Markova evangelia

Ráz Markova evangelia je vyjádřen v prvním verši – „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“. Marek se celým svým evangeliem snaží toto tvrzení potvrdit. Vrcholem evangelia je tak zvolání setníka, který stál pod Ježíšovým křížem – „ten člověk byl opravdu Syn Boží“. Mk 1,1 a Mk 15,39 tak tvoří určitou inkluzi.

Marek se ve svém evangeliu snaží dokázat, že Ježíš je skutečně Syn Boží. Činí tak především prostřednictvím představení Ježíše jako toho, kdo koná zázraky (vyhání zlé duchy a uzdravuje). Ježíš, který koná zázraky, je tak u něho dominantním tématem – ze 450 veršů jich 200 vypráví o zázracích.

Ježíš má moc nad nečistými duchy, má moc nad ďáblem. A Ježíš nám nabízí možnost vysvobození z této ďáblovy moci, do které jsme se dostali prvním hříchem. Ježíš ale nepřináší jen vysvobození od ďábla, ale celkové uzdravení. Jinými slovy, nepřináší nám jen vykoupení, ale také spásu.

Ježíš hlásá plnost času a blízkost Božího království (Mk 1,14n). Z toho plyne nutnost obrácení a víra v evangelium. Ne pouze obrácení (morální aspekt), ale víra v evangelium a skutečné přijetí Ježíše, jeho poselství. To je to první a hlavní, co „Markův“ Ježíš hlásá, k čemu vybízí.

Literatura:

LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Marka. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-219-6

DOUGLAS, J. D, a kol. Nový biblický slovník. 2. vyd. Praha : Návrat domů, 2009. 1243 s. ISBN 978-80-7255-193-4.

POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha : Vyšehrad, 1993. 333 s. ISBN 80-7021-052-4.

TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona. Svitavy 2003 …

Marek, kapitola 1

¹ Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.

² Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. ³ Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘

⁴ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ ⁵ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. ⁶ Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. ⁷ A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. ⁸ Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“

⁹ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. ¹⁰ Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. ¹¹ A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

¹² A hned ho Duch vyvedl na poušť. ¹³ Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.

¹⁴ Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: ¹⁵ „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

¹⁶ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. ¹⁷ Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ ¹⁸ Ihned opustili sítě a šli za ním. ¹⁹ O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. ²⁰ Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

²¹ Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. ²² I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. ²³ V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: ²⁴ „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ ²⁵ Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ ²⁶ Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. ²⁷ Všichni užasli a jeden druhého se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“ ²⁸ A pověst o něm se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině.

²⁹ Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. ³⁰ Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. ³¹ Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala. ³² Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. ³³ Celé město se shromáždilo u dveří. ³⁴ I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.

³⁵ Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. ³⁶ Šimon a jeho druhové se pustili za ním. ³⁷ Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ ³⁸ Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ ³⁹ A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

⁴⁰ Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ ⁴¹ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ ⁴² A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. ⁴³ Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč ⁴⁴ a nařídil mu: „Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“ ⁴⁵ On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.

Marek, kapitola 2

¹ Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. ² Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. ³ Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. ⁴ Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. ⁵ Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ ⁶ Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: ⁷ „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ ⁸ Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? ⁹ Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ ¹⁰ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: ¹¹ „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ ¹² On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

¹³ Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. ¹⁴ A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. ¹⁵ Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. ¹⁶ Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“ ¹⁷ Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

¹⁸ Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ ¹⁹ Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. ²⁰ Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit. ²¹ Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší. ²² A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy, a víno i měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

²³ Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. ²⁴ Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“ ²⁵ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? ²⁶ Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“ ²⁷ A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. ²⁸ Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“

Marek, kapitola 3

¹ Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. ² Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. ³ On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“ ⁴ Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli. ⁵ Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. ⁶ Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.

⁷ Ježíš se svými učedníky se uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, ⁸ Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí. ⁹ Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil. ¹⁰ Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli. ¹¹ A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“ ¹² On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.

¹³ Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. ¹⁴ Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat ¹⁵ a aby měli moc vymítat zlé duchy. ¹⁶ Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – ¹⁷ Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, ¹⁸ Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského ¹⁹ a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.

²⁰ Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. ²¹ Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. ²² Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ ²³ Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? ²⁴ Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. ²⁵ Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. ²⁶ A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec. ²⁷ Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.

²⁸ Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. ²⁹ Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“ ³⁰ To pravil, protože řekli: „Má nečistého ducha.“

³¹ Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. ³² Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ ³³ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ ³⁴ Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! ³⁵ Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“

Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.