Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 183. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Jóel, Úvod ke knize Joel
Joel
1. Osobnost
Joel (= Hospodin je Bůh) má zřejmě blízko ke kněžskému a chrámovému prostředí, je svědkem určité krize, ale i hlasatelem naděje.
2. Kniha
Hlavní téma celé knihy (4 kap.) tvoří „den Hospodinův“, jehož předzvěstí je pohroma kobylek; lék spočívá v obrácení, jehož projevem má být pokání a společná modlitba; důsledkem bude dar Božího Ducha, provázenými mocnými divy a znameními; velký soud nad národy má svůj protipól v Jeruzalému zahrnutém Boží přízní.
Kniha se zřetelně dělí na dvě části: kap. 1–2; 3–4; první část je sugestivním básnickým dílem, druhá je prostší a střídmější; spíše než na rozdílný původ obou částí ukazuje kniha na vnitřní celistvost danou především motivem „dne Hospodinova“.
Nejpravděpodobnější datace knihy je z poexilní doby (předpokládá se zajetí a vliv Řeků, místo zmínky o králi se zde mluví o obci v čele s kněžími apod.); asi na 30 místech užívá Jl stejných či podobných formulací jako Ez, Iz a jiní proroci, blízký je mu též Žl 65.
3. Poselství
Blížící se katastrofu je možné upřímnou kajícností nejen odvrátit, ale přímo proměnit v pokoj a blaho – hrozba i ideální vize mají univerzální povahu (netýkají se pouze Izraele) a ukazují Boha jako všemohoucího i milosrdného; NZ přebírá ve Sk 2 předpověď vylití Božího Ducha (podle LXX) jako součást Petrovy řeči o letnicích.
zpracováno podle doc. Josefa Hřebíka
Jóel, kapitola 1
1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu.
2 Slyšte to, starší, pozorně naslouchejte, všichni obyvatelé země:
Stalo se něco takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?
3 Vypravujte o tom svým synům
a vaši synové svým synům
a jejich synové dalšímu pokolení:
4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách, sežrali brouci,
co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť.
5 Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst.
6 Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice.
7 Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník,
kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly.
8 Kvílej, jako panna oděná žíněnou suknicí kvílí pro ženicha svého mládí.
9 Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi.
10 Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej.
11 Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar.
12 Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché.
Lidským synům vyschl zdroj veselí.
13 Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře,
vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha,
neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb.
14 Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění,
shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu.
15 Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův!
Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího.
16 Což nám není přímo před očima odtržen pokrm,
od domu našeho Boha radost a jásot?
17 Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo.
18 Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží.
19 K tobě, Hospodine, volám.
Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen.
20 Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.
Jóel, kapitola 2
1 Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře,
ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův.
Je blízko 2 den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty.
Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků,
aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
3 Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen;
před ním je země jak zahrada Eden,
za ním poušť, zpustošený kraj.
A vyváznout před ním nelze.
4 Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.
5 Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor,
praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště.
Je jako mocný lid seřazený k boji.
6 Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.
7 Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby.
Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.
8 Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem.
Když narazí na oštěpy, neprořidnou,
9 vnikají do města, běhají po hradbách,
na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.
10 Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa,
slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
11 Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné.
Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz.
Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
12 Nyní tedy, je výrok Hospodinův,
navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.
13 Roztrhněte svá srdce, ne oděv,
navraťte se k Hospodinu, svému Bohu,
neboť je milostivý a plný slitování,
shovívavý a nejvýš milosrdný.
Jímá ho lítost nad každým zlem.
14 Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání,
a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.
15 Trubte na polnici na Sijónu,
uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění!
16 Shromážděte lid, posvěťte sbor,
sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů,
ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.
17 Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží,
sluhové Hospodinovi, ať prosí:
„Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody.
Proč se má mezi národy říkat: ‚Kde je jejich Bůh?‘“
18 Horlivě se ujme Hospodin své země
a se svým lidem bude mít soucit.
19 Hospodin se ozve a řekne svému lidu:
Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej,
abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.
20 Vzdálím od vás Seveřana,
zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země,
jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního.
A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci.
21 Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin.
22 Neboj se, dobytku na poli,
stepní pastviny se zazelenají,
strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.
23 Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha,
neboť vám dá učitele spravedlnosti
a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních.
24 Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem.
25 Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci,
různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.
26 Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha,
který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben.
27 Poznáte, že jsem uprostřed Izraele.
Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není.
A můj lid nebude navěky zahanben.
Jóel, kapitola 3
1 I stane se potom:
Vyleji svého ducha na každé tělo.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši starci budou mít sny,
vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
2 Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
3 Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu.
4 Slunce se zastře tmou a měsíc krví,
dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.
5 Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.
Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin,
spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.
Jóel, kapitola 4
1 Hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma,
2 shromáždím všechny pronárody, svedu je do Doliny Jóšafatu (to je Hospodin bude soudit)
a budu je tam soudit
kvůli svému lidu, kvůli svému dědictví, kvůli Izraeli,
kterého rozehnali mezi pronárody.
Mou zemi rozdělili 3 a o můj lid losovali.
Dávali chlapce za nevěstku a děvče prodávali za víno – a pili.
4 Co jste vy proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chystáte proti mně odvetu? Přikročíte-li k odvetě, rychle a bez meškání vám to vrátím na vaši hlavu. 5 Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé nejkrásnější skvosty jste zanesli do svých chrámů. 6 Syny judské a jeruzalémské jste prodávali synům Jávanců, aby je zavlekli daleko od jejich území. 7 Hle, já je probudím k návratu z místa, kam jste je prodali, a co jste spáchali, vám vrátím na vaši hlavu: 8 Vydám vaše syny a vaše dcery napospas synům judským a oni je prodají Šebovcům, dalekému pronárodu. Tak promluvil Hospodin.
9 Provolejte mezi pronárody toto:
Vyhlaste svatý boj, probuďte bohatýry!
Ať nastoupí, ať přitáhnou všichni bojovníci!
10 Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy!
Slaboch ať zvolá: „Jsem bohatýr!“
11 Pospěšte na pomoc, všechny okolní pronárody, a shromážděte se!
– Přiveď sem, Hospodine, své bohatýry! –
12 Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu,
zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol.
13 Chopte se srpu, již dozrála žeň,
pojďte, šlapejte, lis je už plný, kádě přetékají.
Jejich zlovůle je velká.
14 Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí
a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko.
15 Slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
16 Hospodin vydá řev ze Sijónu, vydá hlas z Jeruzaléma,
zachvějí se nebesa i země.
Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele.
17 I poznáte, že jsem Hospodin, váš Bůh,
že přebývám na Sijónu, na své svaté hoře.
Jeruzalém bude opět svatý a nebudou jím už procházet cizáci.
18 A stane se v onen den,
že z hor bude kanout mladé víno,
z pahorků poteče mléko,
všemi judskými potoky bude proudit voda,
z Hospodinova domu vytryskne pramen a napojí Úval akácií.
19 Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step
za násilí na synech judských,
za to, že v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev.
20 Ale Judsko bude osídleno navěky,
Jeruzalém od pokolení do pokolení.
21 Jejich krev prohlásím za nevinnou,
nikoho nenechám bez trestu.
Hospodin přebývá na Sijónu.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu.
2 Slyšte to, starší, pozorně naslouchejte, všichni obyvatelé země:
Stalo se něco takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?
3 Vypravujte o tom svým synům
a vaši synové svým synům
a jejich synové dalšímu pokolení:
4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách, sežrali brouci,
co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť.
5 Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst.
6 Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice.
7 Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník,
kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly.
8 Kvílej, jako panna oděná žíněnou suknicí kvílí pro ženicha svého mládí.
9 Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi.
10 Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej.
11 Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar.
12 Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché.
Lidským synům vyschl zdroj veselí.
13 Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře,
vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha,
neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb.
14 Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění,
shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu.
15 Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův!
Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího.
16 Což nám není přímo před očima odtržen pokrm,
od domu našeho Boha radost a jásot?
17 Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo.
18 Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží.
19 K tobě, Hospodine, volám.
Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen.
20 Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.
1 Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře,
ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův.
Je blízko 2 den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty.
Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků,
aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
3 Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen;
před ním je země jak zahrada Eden,
za ním poušť, zpustošený kraj.
A vyváznout před ním nelze.
4 Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.
5 Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor,
praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště.
Je jako mocný lid seřazený k boji.
6 Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.
7 Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby.
Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.
8 Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem.
Když narazí na oštěpy, neprořidnou,
9 vnikají do města, běhají po hradbách,
na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.
10 Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa,
slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
11 Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné.
Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz.
Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
12 Nyní tedy, je výrok Hospodinův,
navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.
13 Roztrhněte svá srdce, ne oděv,
navraťte se k Hospodinu, svému Bohu,
neboť je milostivý a plný slitování,
shovívavý a nejvýš milosrdný.
Jímá ho lítost nad každým zlem.
14 Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání,
a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.
15 Trubte na polnici na Sijónu,
uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění!
16 Shromážděte lid, posvěťte sbor,
sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů,
ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.
17 Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží,
sluhové Hospodinovi, ať prosí:
„Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody.
Proč se má mezi národy říkat: ‚Kde je jejich Bůh?‘“
18 Horlivě se ujme Hospodin své země
a se svým lidem bude mít soucit.
19 Hospodin se ozve a řekne svému lidu:
Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej,
abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.
20 Vzdálím od vás Seveřana,
zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země,
jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního.
A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci.
21 Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin.
22 Neboj se, dobytku na poli,
stepní pastviny se zazelenají,
strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.
23 Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha,
neboť vám dá učitele spravedlnosti
a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních.
24 Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem.
25 Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci,
různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.
26 Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha,
který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben.
27 Poznáte, že jsem uprostřed Izraele.
Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není.
A můj lid nebude navěky zahanben.
1 I stane se potom:
Vyleji svého ducha na každé tělo.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši starci budou mít sny,
vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
2 Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
3 Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu.
4 Slunce se zastře tmou a měsíc krví,
dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.
5 Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.
Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin,
spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.
1 Hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma,
2 shromáždím všechny pronárody, svedu je do Doliny Jóšafatu (to je Hospodin bude soudit)
a budu je tam soudit
kvůli svému lidu, kvůli svému dědictví, kvůli Izraeli,
kterého rozehnali mezi pronárody.
Mou zemi rozdělili 3 a o můj lid losovali.
Dávali chlapce za nevěstku a děvče prodávali za víno – a pili.
4 Co jste vy proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chystáte proti mně odvetu? Přikročíte-li k odvetě, rychle a bez meškání vám to vrátím na vaši hlavu. 5 Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé nejkrásnější skvosty jste zanesli do svých chrámů. 6 Syny judské a jeruzalémské jste prodávali synům Jávanců, aby je zavlekli daleko od jejich území. 7 Hle, já je probudím k návratu z místa, kam jste je prodali, a co jste spáchali, vám vrátím na vaši hlavu: 8 Vydám vaše syny a vaše dcery napospas synům judským a oni je prodají Šebovcům, dalekému pronárodu. Tak promluvil Hospodin.
9 Provolejte mezi pronárody toto:
Vyhlaste svatý boj, probuďte bohatýry!
Ať nastoupí, ať přitáhnou všichni bojovníci!
10 Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy!
Slaboch ať zvolá: „Jsem bohatýr!“
11 Pospěšte na pomoc, všechny okolní pronárody, a shromážděte se!
– Přiveď sem, Hospodine, své bohatýry! –
12 Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu,
zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol.
13 Chopte se srpu, již dozrála žeň,
pojďte, šlapejte, lis je už plný, kádě přetékají.
Jejich zlovůle je velká.
14 Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí
a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko.
15 Slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
16 Hospodin vydá řev ze Sijónu, vydá hlas z Jeruzaléma,
zachvějí se nebesa i země.
Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele.
17 I poznáte, že jsem Hospodin, váš Bůh,
že přebývám na Sijónu, na své svaté hoře.
Jeruzalém bude opět svatý a nebudou jím už procházet cizáci.
18 A stane se v onen den,
že z hor bude kanout mladé víno,
z pahorků poteče mléko,
všemi judskými potoky bude proudit voda,
z Hospodinova domu vytryskne pramen a napojí Úval akácií.
19 Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step
za násilí na synech judských,
za to, že v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev.
20 Ale Judsko bude osídleno navěky,
Jeruzalém od pokolení do pokolení.
21 Jejich krev prohlásím za nevinnou,
nikoho nenechám bez trestu.
Hospodin přebývá na Sijónu.