Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 185. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Abakuk, Úvod ke knize Abakuk
abakuk
Etymologie jména není jasná (snad asyrský název zahradní rostliny); kniha má přehlednou strukturu: kap. 1–2 tvoří dialog proroka s Hospodinem – dvě stížnosti prorokovy a dvě Boží odpovědi (1,2–2,4), přičemž druhá Boží odpověď zahrnuje dále 5 kleteb proti utiskovatelům (2,5–20); kap. 3 tvoří žalm oslavující konečné Boží vítězství.
Podobně jako úvodní žalm v Nah i tento závěrečný žalm v Hab do jisté míry vybočuje z celku, ale zároveň ke zbytku knihy organicky patří (úvahy o možném liturgickém původu a použití zůstávají otevřenou otázkou).
Chaldejci, o nichž Hab mluví, jsou zřejmě Babylóňané, kteří koncem 7. stol. vystřídali v nadvládě nad středním orientem Asyřany – kniha tedy pochází asi z přelomu VII. a VI. stol. (vláda jud. krále Jojakima), ale mohla být později aktualizována.
Hab si troufá volat Boha k zodpovědnosti, když se ho ptá, proč za nástroj trestající Judu volí právě Chaldejce? Jak může nejvýš svatý Bůh dopustit triumf takové nespravedlnosti? Odpověď zasazuje tuto na první pohled pohoršlivou dějinnou realitu do eschatologické perspektivy – nepochopitelnými cestami dospěje Bůh nakonec přece jen k vítězství práva; 2,4b je citován třikrát NZ; 3,18 zaznívá v Magnificat.
zpracováno podle doc. Josefa Hřebíka
Abakuk, kapitola 1
1 Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
2 Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš.
Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
3 Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš?
Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.
4 Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo.
Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
5 Pohleďte na pronárody, popatřte!
Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů.
Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
6 Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý,
jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
7 Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
8 Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera;
jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene,
letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
9 Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed.
Sebral zajatců jak písku.
10 Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu,
každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
11 Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou,
za boha má vlastní sílu.
12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine,
svatý Bože můj?
My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem,
Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení.
Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
14 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
15 On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá.
Proto se raduje a jásá.
16 Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo;
neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
17 Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání,
bez soucitu vraždit pronárody?
Abakuk, kapitola 2
1 Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce
a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.
2 Hospodin mi odpověděl, řekl:
„Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.
3 Vidění už ukazuje k určitému času,
míří neomylně k cíli;
prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“
4 Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá.
Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
5 Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž.
Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný,
i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.
6 Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj?
Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho?
I tomu, kdo zástavou zatěžuje.
7 Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevzchopí se ti, kteří se třesou strachem?
Budeš jim vydán v plen.
8 Za to, že jsi plenil mnohé pronárody,
budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev
a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
9 Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům,
aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprostil ze spárů zla.
10 Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům;
hřešíš sám proti sobě.
11 I kámen ze zdi bude křičet, trám z krovu mu odpovídat.
12 Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.
13 Hle, což to není od Hospodina zástupů, když „lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic“?
14 Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.
15 Běda tomu, kdo napájí svého bližního,
tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.
16 Dosyta se najíš pohany, ne slávy.
I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost.
I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.
17 Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě,
pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev
a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
18 Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži?
Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.
19 Běda tomu, kdo říká dřevu: „Procitni,“ kdo říká němému kameni: „Vzbuď se.“
Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha. –
20 Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!
Abakuk, kapitola 3
1 Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně.
2 Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu;
bojím se o tvoje dílo, Hospodine,
v tento čas je zachovej,
v tento čas je uveď v známost.
V nepokoji pamatuj na slitování!
3 Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý.
Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.
4 Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla.
5 Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.
6 Stanul, a měří zemi, pohlédl,
a zatřásl pronárody;
pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí;
cesta věčnosti patří jemu.
7 Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany,
jak se chvějí stanové houně midjánské země.
8 Vzplanul snad Hospodin proti řekám?
Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři?
Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.
9 Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením.
Řekami rozpolcuješ zemi.
10 Spatřily tě hory a chvějí se v křeči.
Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.
11 Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc,
utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí.
12 Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.
13 Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého.
Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.
14 Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť,
by mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.
15 Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.
16 Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí;
jako by kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy.
Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.
17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy,
pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,
18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.
19 Panovník Hospodin je moje síla.
Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat.
Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
2 Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš.
Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
3 Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš?
Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.
4 Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo.
Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
5 Pohleďte na pronárody, popatřte!
Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů.
Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
6 Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý,
jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
7 Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
8 Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera;
jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene,
letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
9 Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed.
Sebral zajatců jak písku.
10 Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu,
každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
11 Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou,
za boha má vlastní sílu.
12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine,
svatý Bože můj?
My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem,
Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení.
Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
14 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
15 On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá.
Proto se raduje a jásá.
16 Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo;
neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
17 Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání,
bez soucitu vraždit pronárody?
1 Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce
a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.
2 Hospodin mi odpověděl, řekl:
„Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.
3 Vidění už ukazuje k určitému času,
míří neomylně k cíli;
prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“
4 Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá.
Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
5 Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž.
Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný,
i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.
6 Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj?
Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho?
I tomu, kdo zástavou zatěžuje.
7 Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevzchopí se ti, kteří se třesou strachem?
Budeš jim vydán v plen.
8 Za to, že jsi plenil mnohé pronárody,
budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev
a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
9 Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům,
aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprostil ze spárů zla.
10 Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům;
hřešíš sám proti sobě.
11 I kámen ze zdi bude křičet, trám z krovu mu odpovídat.
12 Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.
13 Hle, což to není od Hospodina zástupů, když „lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic“?
14 Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.
15 Běda tomu, kdo napájí svého bližního,
tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.
16 Dosyta se najíš pohany, ne slávy.
I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost.
I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.
17 Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě,
pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev
a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
18 Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži?
Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.
19 Běda tomu, kdo říká dřevu: „Procitni,“ kdo říká němému kameni: „Vzbuď se.“
Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha. –
20 Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!
1 Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně.
2 Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu;
bojím se o tvoje dílo, Hospodine,
v tento čas je zachovej,
v tento čas je uveď v známost.
V nepokoji pamatuj na slitování!
3 Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý.
Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.
4 Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla.
5 Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.
6 Stanul, a měří zemi, pohlédl,
a zatřásl pronárody;
pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí;
cesta věčnosti patří jemu.
7 Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany,
jak se chvějí stanové houně midjánské země.
8 Vzplanul snad Hospodin proti řekám?
Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři?
Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.
9 Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením.
Řekami rozpolcuješ zemi.
10 Spatřily tě hory a chvějí se v křeči.
Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.
11 Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc,
utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí.
12 Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.
13 Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého.
Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.
14 Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť,
by mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.
15 Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.
16 Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí;
jako by kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy.
Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.
17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy,
pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,
18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.
19 Panovník Hospodin je moje síla.
Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat.
Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.