Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 194. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Jeremjáš, kapitola 4
1 „Obrátíš-li se, Izraeli, je výrok Hospodinův,
obrať se ke mně! Jestliže odstraníš své ohyzdné modly,
abych je neměl na očích, a nebudeš se toulat,
2 budeš-li přísahat: ‚Jakože živ je Hospodin‘ a dbát pravdy, soudu a spravedlnosti,
pak si budou jeho jménem žehnat pronárody a budou se jím chlubit.“
3 Toto praví Hospodin mužům judským i jeruzalémským:
„Zorejte si úhor, nesejte do trní! 4
Obřežte se kvůli Hospodinu, obřežte svá neobřezaná srdce,
mužové judští, obyvatelé Jeruzaléma,
aby mé rozhořčení nevyšlehlo jako oheň a nehořelo a nikdo by je neuhasil,
a to pro vaše zlé skutky.
5 Oznamte v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě, mluvte, trubte na polnici v té zemi,
volejte naplno a vyřiďte: ‚Shromážděte se! Vejděme do opevněných měst.‘
6 Vztyčte korouhev na Sijónu!
Bez prodlení prchněte do bezpečí!
Od severu přivedu zlo a velikou zkázu.
7 Z houštiny vystoupil lev.
Ničitel pronárodů vyrazil vpřed, vyšel ze svého místa, aby z tvé země učinil spoušť.
Tvá města budou vylidněna, budou bez obyvatel.
8 Proto se opásejte žíněnou suknicí, naříkejte a bědujte,
neboť se od nás neodvrátil Hospodinův planoucí hněv.“
9 „A stane se v onen den, je výrok Hospodinův,
král ztratí rozvahu,
ztratí rozvahu i velmožové,
kněží budou naplněni děsem
a proroci budou trnout.“
10 Říkám: „Ach, Panovníku Hospodine,
podvedl jsi tento lid i Jeruzalém.
Řekl jsi: ‚Budete mít pokoj,‘ a zatím meč pronikl až k duši.“
11 V onen čas bude řečeno tomuto lidu i Jeruzalému:
„Žene se žhoucí vítr přes holá návrší v poušti na dceru mého lidu,
nebude převívat, nebude pročišťovat.
12 Přižene se ke mně vítr silnější než oni;
teď také já nad nimi vyhlásím soud.
13 Hle, vystupuje jako mračna, jako vichřice je jeho vozba,
jeho koně jsou rychlejší než orlové.
‚Běda nám, budeme vyhubeni!‘
14 Smyj ze svého srdce zlo, Jeruzaléme, a budeš spasen.
Jak dlouho budeš v svém nitru přechovávat ničemné myšlenky?
15 Z Danu je slyšet zprávu, z Efrajimského pohoří zlověst.
16 Hle, připomeňte pronárodům, rozhlaste po Jeruzalémě:
‚Přicházejí hlídky z daleké země, jejich hlas se rozléhá nad judskými městy.
17 Budou kolem Jeruzaléma jako ti, kdo hlídají pole,
protože se proti mně vzbouřil, je výrok Hospodinův.‘
18 Způsobí ti to tvá cesta a tvé skutky.
Je to plod tvé zloby, zhořkne ti a zasáhne tvé srdce!“
19 Nitro, mé nitro! Jak se chvěji!
Srdce se mi svírá, srdce mi buší, nemohu mlčet.
Slyšíš, má duše, hlas polnice, válečný ryk?
20 Zkáza za zkázou se hlásí, celá země je zpleněna.
Náhle byly vypleněny mé stany, znenadání mé stanové houně.
21 Jak dlouho budu vidět korouhev, slyšet hlas polnice?
22 „Můj lid je pošetilý, nezná se ke mně,
jsou to synové pomatení, nemají rozum.
Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou.“
23 Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla.
24 Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají.
25 Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.
26 Viděl jsem, a hle, sad je pouští, všechna města v něm jsou podvrácena Hospodinem, jeho planoucím hněvem. 27
Toto praví Hospodin:
„Celá země bude zpustošená, ale neskončím s ní docela.
28 Země nad tím bude truchlit, zachmuří se nebe shůry,
neboť jsem vyhlásil, co mám v úmyslu, a neželím toho a od toho neupustím.“
29 Před hřmotem jezdců a lučištníků prchá celé město,
zalezli do houští, vystoupili na skaliska.
Celé město je opuštěné, není žádného, kdo by v něm bydlel.
30 Ale ty, vypleněná, co to děláš? Odíváš se karmínem, zdobíš se zlatými ozdobami, líčíš si oči?
Nadarmo se krášlíš, záletníci tebou pohrdají, budou ti ukládat o život.
31 Slyším křik, jako když se rodička bolestí svíjí, sténání, jako když rodí poprvé,
křik dcery sijónské, po dechu lapá, rozprostírá dlaně:
„Běda mi, jsem tak bezmocná, vydána vrahům!“
Jeremjáš, kapitola 5
1 „Proběhněte ulicemi Jeruzaléma, prohledejte jeho náměstí,
jen se dívejte a přesvědčte se, zda najdete někoho, kdo uplatňuje právo, kdo hledá pravdu,
a já Jeruzalému odpustím.
2 Říkají-li: ‚Jakože živ je Hospodin,‘ jistě přísahají křivě.“
3 Hospodine, tobě přece záleží na věrnosti.
Biješ je, ale bolestí se nesvíjejí,
ničíš je, ale tvá napomínání odmítají.
Jejich tváře jsou tvrdší než skála, odmítají se vrátit.
4 Řekl jsem: Jsou to jen nuzáci!
Počínají si pošetile, protože neznají Hospodinovu cestu, řády svého Boha.
5 Půjdu tedy k velkým, promluvím s nimi,
ti přece znají Hospodinovu cestu, řády svého Boha.
Avšak ti rovněž rozlomili jho, zpřetrhali pouta.
6 Proto je zadáví lev z divočiny, zahubí je stepní vlk.
U jejich měst bude číhat levhart a rozsápe každého, kdo z nich vyjde,
neboť jejich nevěrností je tolik, tak četná jsou jejich odvrácení.
7 „Jak bych ti to mohl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahají při tom, co není Bůh.
Sytím je, a oni cizoloží, v domě nevěstky si zasazují smuteční zářezy.
8 Jsou to bujní hřebci, hned jak vstanou, každý plane vášní k ženě svého bližního.
9 Což je za to nemám ztrestat? je výrok Hospodinův.
Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?
10 Vystupte na jeho zdi a ničte, ale ne docela,
odstraňte jeho výhonky, protože nepatří Hospodinu.
11 Věrolomně se vůči mně zachoval dům izraelský i dům judský, je výrok Hospodinův.
12 Zapřeli Hospodina, říkají: ‚On to neudělá, nepotká nás nic zlého, nepocítíme meč ani hlad.
13 Proroci přejdou jako vítr,
nemají co mluvit; tak ať se jim stane.‘“
14 Proto praví Hospodin, Bůh zástupů, toto:
„Protože mluvíte takovými slovy, hle, já vkládám svá slova do tvých úst,
ta budou ohněm a tento lid bude dřívím, jež pozře.“
15 „Hle, přivedu na vás zdaleka pronárod, dome izraelský, je výrok Hospodinův,
pronárod mohutný, pronárod odvěký,
pronárod, jehož jazyk neznáš, nebudeš rozumět tomu, co mluví.
16 Jeho toulec je otevřený hrob, všichni jsou bohatýři.
17 Pozře tvou žeň, tvůj chléb, pozře tvé syny i tvé dcery,
pozře tvé ovce i tvůj dobytek, pozře tvou révu i tvé fíky,
mečem vyvrátí tvá opevněná města, na něž se spoléháš.“
18 „Avšak ani v oněch dnech s vámi neskoncuji docela, je výrok Hospodinův. 19 Až se zeptáte: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, učinil,‘ ty jim řekneš: ‚Tak jako jste vy opustili mne a sloužili ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizákům v zemi, která nebude vaše.‘“
20 „Oznamte v domě Jákobově a rozhlašte v Judsku toto:
21 Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu!
Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší.
22 Což se mě nebudete bát? je výrok Hospodinův,
nebudete se přede mnou svíjet bolestí?
Moři jsem jako hráz položil písek,
je to řád věčný, který nepřestoupí.
Bouří se, ale nic nezmůže,
jeho vlny hučí, ale nepřestoupí jej.
23 Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné,
odešli z umíněnosti.
24 Ani je nenapadlo říci:
‚Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas,
ke žni stanovené týdny nám zachovává.‘
25 Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra.“
26 „V mém lidu se objevují svévolníci,
rozhlížejí se, krčí, j
ako ptáčníci líčí past a lapají lidi.
27 Jako klec je plná ptáků, tak jsou jejich domy plné lsti.
Proto se stali velkými, zbohatli.
28 Tuční jsou, tlustí,
zlé události netečně přecházejí,
nikoho neobhájí, ani sirotka,
a přesto je provází zdar.
Za právo ubožáků se na soudu nepostaví.
29 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův.
Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?
30 Úděsná, otřesná věc se děje v zemi.
31 Proroci prorokují klamně, kněží vládnou na vlastní pěst
a můj lid to má rád.
Co však uděláte, až nastanou věci poslední?“
Jeremjáš, kapitola 6
1 „Prchejte do bezpečí, synové Benjamínovi, utečte z Jeruzaléma,
v Tekóji zatrubte na polnici, vztyčte znamení nad Bét-keremem,
protože ze severu vyhlíží zlo a veliká zkáza.
2 Líbeznou a rozkošnou dceru sijónskou umlčím.
3 Přitáhnou k ní pastýři se svými stády,
postaví si kolem ní stany a každý spase, co bude moci.
4 Posvěťte se k boji proti ní,
vstaňte, vyrazme za poledne!
Běda nám, neboť den se nachýlil a dlouží se večerní stíny.
5 Vstaňte, vyrazme v noci a její paláce zničme!“
6 Toto praví Hospodin zástupů:
„Zporážejte stromy a navršte proti Jeruzalému násep.
To město musí být celé potrestáno,
uprostřed něho je útisk.
7 Jako studna uchovává vodu čerstvou,
tak ono uchovává své zlo.
Je v něm slyšet o násilí a zhoubě,
stále mám před sebou jeho chorobu a ránu.
8 Jeruzaléme, nech se napomenout,
jinak se od tebe odloučím,
jinak tě obrátím v zpustošený kraj, v zemi neobyvatelnou.“
9 Toto praví Hospodin zástupů:
„Jako vinici ať paběrkují pozůstatek Izraele.
Jako vinař vlož znovu svou ruku na úponky.“
10 Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel?
Hle, jejich uši jsou neobřezané,
nemohou tomu věnovat pozornost.
Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim.
11 Jsem naplněn Hospodinovým rozhořčením,
marně se snažím je ztlumit.
„Vylej je na děti v ulicích i na skupiny jinochů;
polapen bude zároveň muž i žena, stařec i ten, kdo dovršil své dny.
12 Jejich domy, pole, spolu s nimi i ženy dostanou jiní,
neboť napřáhnu svou ruku na obyvatele země, je výrok Hospodinův.
13 Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti,
d proroka až po kněze všichni klamou.
14 Těžkou ránu mého lidu léčí lehkovážnými slovy:
‚Pokoj, pokoj!‘ Ale žádný pokoj není.
15 Zastyděli se, že páchali ohavnosti?
Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.
Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“
16 Toto praví Hospodin:
„Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti:
Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid.
Ale oni řekli: ‚Nepůjdeme.‘
17 Ustanovil jsem nad vámi strážné:
Věnujte pozornost hlasu polnice!
Ale oni řekli: ‚Nebudeme dávat pozor.‘
18 Proto slyšte, pronárody, poznej, pospolitosti, co se s nimi bude dít!
19 Slyš, země: Hle, já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich úmyslů,
neboť nevěnovali pozornost mým slovům a můj zákon si zprotivili.
20 Nač je mi kadidlo, které přichází z Šeby,
nejlepší vonné koření z daleké země?
Vaše zápalné oběti nedojdou zalíbení,
vaše obětní hody mi nejsou příjemné.“
21 Proto praví Hospodin toto:
„Hle, kladu před tento lid překážky a klopýtnou o ně otcové spolu se syny, sousedé i druhové zhynou.“
22 Toto praví Hospodin:
„Hle, ze severní země přichází lid, pronárod veliký povstává z nejodlehlejších koutů země.
23 Chopí se luku a oštěpu,
budou krutí a nebudou znát slitování,
jejich hlas bude hučet jako moře,
přijedou na koních seřazeni jako muži k boji proti tobě, dcero sijónská.“
24 Jen jsme o něm zaslechli zprávu,
ochably nám ruce,
zachvátila nás úzkost a bolestné křeče jako rodičku.
25 Nevycházej na pole, nechoď na cestu, nepřítel má meč. Kolkolem děs!
26 Opásej se žínicí, dcero mého lidu,
válej se v popelu,
konej smuteční obřady jako nad jednorozeným,
přehořce truchli, neboť náhle přitáhne na nás zhoubce.
27 „Ustanovil jsem tě, abys přezkoušel můj lid, zkoumal jeho ryzost.
Poznáš a přezkoušíš jejich cestu.
28 Všichni jsou to umíněnci umínění,
utrhají, kudy chodí,
jsou z bronzu a ze železa, všichni jsou to zhoubci.
29 Měch supí,
z ohně vytéká olovo, tavič nadarmo přetavuje, zlí se neodloučí.
30 Nazvou je stříbrem odvrženým, neboť je odvrhl Hospodin.“
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 „Obrátíš-li se, Izraeli, je výrok Hospodinův,
obrať se ke mně! Jestliže odstraníš své ohyzdné modly,
abych je neměl na očích, a nebudeš se toulat,
2 budeš-li přísahat: ‚Jakože živ je Hospodin‘ a dbát pravdy, soudu a spravedlnosti,
pak si budou jeho jménem žehnat pronárody a budou se jím chlubit.“
3 Toto praví Hospodin mužům judským i jeruzalémským:
„Zorejte si úhor, nesejte do trní! 4
Obřežte se kvůli Hospodinu, obřežte svá neobřezaná srdce,
mužové judští, obyvatelé Jeruzaléma,
aby mé rozhořčení nevyšlehlo jako oheň a nehořelo a nikdo by je neuhasil,
a to pro vaše zlé skutky.
5 Oznamte v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě, mluvte, trubte na polnici v té zemi,
volejte naplno a vyřiďte: ‚Shromážděte se! Vejděme do opevněných měst.‘
6 Vztyčte korouhev na Sijónu!
Bez prodlení prchněte do bezpečí!
Od severu přivedu zlo a velikou zkázu.
7 Z houštiny vystoupil lev.
Ničitel pronárodů vyrazil vpřed, vyšel ze svého místa, aby z tvé země učinil spoušť.
Tvá města budou vylidněna, budou bez obyvatel.
8 Proto se opásejte žíněnou suknicí, naříkejte a bědujte,
neboť se od nás neodvrátil Hospodinův planoucí hněv.“
9 „A stane se v onen den, je výrok Hospodinův,
král ztratí rozvahu,
ztratí rozvahu i velmožové,
kněží budou naplněni děsem
a proroci budou trnout.“
10 Říkám: „Ach, Panovníku Hospodine,
podvedl jsi tento lid i Jeruzalém.
Řekl jsi: ‚Budete mít pokoj,‘ a zatím meč pronikl až k duši.“
11 V onen čas bude řečeno tomuto lidu i Jeruzalému:
„Žene se žhoucí vítr přes holá návrší v poušti na dceru mého lidu,
nebude převívat, nebude pročišťovat.
12 Přižene se ke mně vítr silnější než oni;
teď také já nad nimi vyhlásím soud.
13 Hle, vystupuje jako mračna, jako vichřice je jeho vozba,
jeho koně jsou rychlejší než orlové.
‚Běda nám, budeme vyhubeni!‘
14 Smyj ze svého srdce zlo, Jeruzaléme, a budeš spasen.
Jak dlouho budeš v svém nitru přechovávat ničemné myšlenky?
15 Z Danu je slyšet zprávu, z Efrajimského pohoří zlověst.
16 Hle, připomeňte pronárodům, rozhlaste po Jeruzalémě:
‚Přicházejí hlídky z daleké země, jejich hlas se rozléhá nad judskými městy.
17 Budou kolem Jeruzaléma jako ti, kdo hlídají pole,
protože se proti mně vzbouřil, je výrok Hospodinův.‘
18 Způsobí ti to tvá cesta a tvé skutky.
Je to plod tvé zloby, zhořkne ti a zasáhne tvé srdce!“
19 Nitro, mé nitro! Jak se chvěji!
Srdce se mi svírá, srdce mi buší, nemohu mlčet.
Slyšíš, má duše, hlas polnice, válečný ryk?
20 Zkáza za zkázou se hlásí, celá země je zpleněna.
Náhle byly vypleněny mé stany, znenadání mé stanové houně.
21 Jak dlouho budu vidět korouhev, slyšet hlas polnice?
22 „Můj lid je pošetilý, nezná se ke mně,
jsou to synové pomatení, nemají rozum.
Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou.“
23 Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla.
24 Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají.
25 Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.
26 Viděl jsem, a hle, sad je pouští, všechna města v něm jsou podvrácena Hospodinem, jeho planoucím hněvem. 27
Toto praví Hospodin:
„Celá země bude zpustošená, ale neskončím s ní docela.
28 Země nad tím bude truchlit, zachmuří se nebe shůry,
neboť jsem vyhlásil, co mám v úmyslu, a neželím toho a od toho neupustím.“
29 Před hřmotem jezdců a lučištníků prchá celé město,
zalezli do houští, vystoupili na skaliska.
Celé město je opuštěné, není žádného, kdo by v něm bydlel.
30 Ale ty, vypleněná, co to děláš? Odíváš se karmínem, zdobíš se zlatými ozdobami, líčíš si oči?
Nadarmo se krášlíš, záletníci tebou pohrdají, budou ti ukládat o život.
31 Slyším křik, jako když se rodička bolestí svíjí, sténání, jako když rodí poprvé,
křik dcery sijónské, po dechu lapá, rozprostírá dlaně:
„Běda mi, jsem tak bezmocná, vydána vrahům!“
1 „Proběhněte ulicemi Jeruzaléma, prohledejte jeho náměstí,
jen se dívejte a přesvědčte se, zda najdete někoho, kdo uplatňuje právo, kdo hledá pravdu,
a já Jeruzalému odpustím.
2 Říkají-li: ‚Jakože živ je Hospodin,‘ jistě přísahají křivě.“
3 Hospodine, tobě přece záleží na věrnosti.
Biješ je, ale bolestí se nesvíjejí,
ničíš je, ale tvá napomínání odmítají.
Jejich tváře jsou tvrdší než skála, odmítají se vrátit.
4 Řekl jsem: Jsou to jen nuzáci!
Počínají si pošetile, protože neznají Hospodinovu cestu, řády svého Boha.
5 Půjdu tedy k velkým, promluvím s nimi,
ti přece znají Hospodinovu cestu, řády svého Boha.
Avšak ti rovněž rozlomili jho, zpřetrhali pouta.
6 Proto je zadáví lev z divočiny, zahubí je stepní vlk.
U jejich měst bude číhat levhart a rozsápe každého, kdo z nich vyjde,
neboť jejich nevěrností je tolik, tak četná jsou jejich odvrácení.
7 „Jak bych ti to mohl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahají při tom, co není Bůh.
Sytím je, a oni cizoloží, v domě nevěstky si zasazují smuteční zářezy.
8 Jsou to bujní hřebci, hned jak vstanou, každý plane vášní k ženě svého bližního.
9 Což je za to nemám ztrestat? je výrok Hospodinův.
Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?
10 Vystupte na jeho zdi a ničte, ale ne docela,
odstraňte jeho výhonky, protože nepatří Hospodinu.
11 Věrolomně se vůči mně zachoval dům izraelský i dům judský, je výrok Hospodinův.
12 Zapřeli Hospodina, říkají: ‚On to neudělá, nepotká nás nic zlého, nepocítíme meč ani hlad.
13 Proroci přejdou jako vítr,
nemají co mluvit; tak ať se jim stane.‘“
14 Proto praví Hospodin, Bůh zástupů, toto:
„Protože mluvíte takovými slovy, hle, já vkládám svá slova do tvých úst,
ta budou ohněm a tento lid bude dřívím, jež pozře.“
15 „Hle, přivedu na vás zdaleka pronárod, dome izraelský, je výrok Hospodinův,
pronárod mohutný, pronárod odvěký,
pronárod, jehož jazyk neznáš, nebudeš rozumět tomu, co mluví.
16 Jeho toulec je otevřený hrob, všichni jsou bohatýři.
17 Pozře tvou žeň, tvůj chléb, pozře tvé syny i tvé dcery,
pozře tvé ovce i tvůj dobytek, pozře tvou révu i tvé fíky,
mečem vyvrátí tvá opevněná města, na něž se spoléháš.“
18 „Avšak ani v oněch dnech s vámi neskoncuji docela, je výrok Hospodinův. 19 Až se zeptáte: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, učinil,‘ ty jim řekneš: ‚Tak jako jste vy opustili mne a sloužili ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizákům v zemi, která nebude vaše.‘“
20 „Oznamte v domě Jákobově a rozhlašte v Judsku toto:
21 Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu!
Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší.
22 Což se mě nebudete bát? je výrok Hospodinův,
nebudete se přede mnou svíjet bolestí?
Moři jsem jako hráz položil písek,
je to řád věčný, který nepřestoupí.
Bouří se, ale nic nezmůže,
jeho vlny hučí, ale nepřestoupí jej.
23 Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné,
odešli z umíněnosti.
24 Ani je nenapadlo říci:
‚Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas,
ke žni stanovené týdny nám zachovává.‘
25 Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra.“
26 „V mém lidu se objevují svévolníci,
rozhlížejí se, krčí, j
ako ptáčníci líčí past a lapají lidi.
27 Jako klec je plná ptáků, tak jsou jejich domy plné lsti.
Proto se stali velkými, zbohatli.
28 Tuční jsou, tlustí,
zlé události netečně přecházejí,
nikoho neobhájí, ani sirotka,
a přesto je provází zdar.
Za právo ubožáků se na soudu nepostaví.
29 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův.
Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?
30 Úděsná, otřesná věc se děje v zemi.
31 Proroci prorokují klamně, kněží vládnou na vlastní pěst
a můj lid to má rád.
Co však uděláte, až nastanou věci poslední?“
1 „Prchejte do bezpečí, synové Benjamínovi, utečte z Jeruzaléma,
v Tekóji zatrubte na polnici, vztyčte znamení nad Bét-keremem,
protože ze severu vyhlíží zlo a veliká zkáza.
2 Líbeznou a rozkošnou dceru sijónskou umlčím.
3 Přitáhnou k ní pastýři se svými stády,
postaví si kolem ní stany a každý spase, co bude moci.
4 Posvěťte se k boji proti ní,
vstaňte, vyrazme za poledne!
Běda nám, neboť den se nachýlil a dlouží se večerní stíny.
5 Vstaňte, vyrazme v noci a její paláce zničme!“
6 Toto praví Hospodin zástupů:
„Zporážejte stromy a navršte proti Jeruzalému násep.
To město musí být celé potrestáno,
uprostřed něho je útisk.
7 Jako studna uchovává vodu čerstvou,
tak ono uchovává své zlo.
Je v něm slyšet o násilí a zhoubě,
stále mám před sebou jeho chorobu a ránu.
8 Jeruzaléme, nech se napomenout,
jinak se od tebe odloučím,
jinak tě obrátím v zpustošený kraj, v zemi neobyvatelnou.“
9 Toto praví Hospodin zástupů:
„Jako vinici ať paběrkují pozůstatek Izraele.
Jako vinař vlož znovu svou ruku na úponky.“
10 Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel?
Hle, jejich uši jsou neobřezané,
nemohou tomu věnovat pozornost.
Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim.
11 Jsem naplněn Hospodinovým rozhořčením,
marně se snažím je ztlumit.
„Vylej je na děti v ulicích i na skupiny jinochů;
polapen bude zároveň muž i žena, stařec i ten, kdo dovršil své dny.
12 Jejich domy, pole, spolu s nimi i ženy dostanou jiní,
neboť napřáhnu svou ruku na obyvatele země, je výrok Hospodinův.
13 Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti,
d proroka až po kněze všichni klamou.
14 Těžkou ránu mého lidu léčí lehkovážnými slovy:
‚Pokoj, pokoj!‘ Ale žádný pokoj není.
15 Zastyděli se, že páchali ohavnosti?
Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.
Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“
16 Toto praví Hospodin:
„Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti:
Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid.
Ale oni řekli: ‚Nepůjdeme.‘
17 Ustanovil jsem nad vámi strážné:
Věnujte pozornost hlasu polnice!
Ale oni řekli: ‚Nebudeme dávat pozor.‘
18 Proto slyšte, pronárody, poznej, pospolitosti, co se s nimi bude dít!
19 Slyš, země: Hle, já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich úmyslů,
neboť nevěnovali pozornost mým slovům a můj zákon si zprotivili.
20 Nač je mi kadidlo, které přichází z Šeby,
nejlepší vonné koření z daleké země?
Vaše zápalné oběti nedojdou zalíbení,
vaše obětní hody mi nejsou příjemné.“
21 Proto praví Hospodin toto:
„Hle, kladu před tento lid překážky a klopýtnou o ně otcové spolu se syny, sousedé i druhové zhynou.“
22 Toto praví Hospodin:
„Hle, ze severní země přichází lid, pronárod veliký povstává z nejodlehlejších koutů země.
23 Chopí se luku a oštěpu,
budou krutí a nebudou znát slitování,
jejich hlas bude hučet jako moře,
přijedou na koních seřazeni jako muži k boji proti tobě, dcero sijónská.“
24 Jen jsme o něm zaslechli zprávu,
ochably nám ruce,
zachvátila nás úzkost a bolestné křeče jako rodičku.
25 Nevycházej na pole, nechoď na cestu, nepřítel má meč. Kolkolem děs!
26 Opásej se žínicí, dcero mého lidu,
válej se v popelu,
konej smuteční obřady jako nad jednorozeným,
přehořce truchli, neboť náhle přitáhne na nás zhoubce.
27 „Ustanovil jsem tě, abys přezkoušel můj lid, zkoumal jeho ryzost.
Poznáš a přezkoušíš jejich cestu.
28 Všichni jsou to umíněnci umínění,
utrhají, kudy chodí,
jsou z bronzu a ze železa, všichni jsou to zhoubci.
29 Měch supí,
z ohně vytéká olovo, tavič nadarmo přetavuje, zlí se neodloučí.
30 Nazvou je stříbrem odvrženým, neboť je odvrhl Hospodin.“