Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 195. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Jeremjáš, kapitola 7
1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: 2 „Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Řekneš: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami klanět se Hospodinu.“
3 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě. 4 Nespoléhejte na klamná slova: ‚Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.‘ 5 Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo, 6 nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy, 7 pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků. 8 Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. 9 Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? 10 A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: ‚Jsme vysvobozeni.‘ To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti? 11 Což se stal ve vašich očích tento dům, který je nazýván mým jménem, úkrytem lupičů? Hle, také já vidím, je výrok Hospodinův.
12 Jen jděte do Šíla, na místo, kde jsem dal zpočátku přebývat svému jménu, a podívejte se, jak jsem s ním pro zlobu svého izraelského lidu naložil. 13 Nyní tedy, protože jste se dopustili všech těch činů, je výrok Hospodinův, mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste, 14 proto naložím s domem, který je nazýván mým jménem a na který spoléháte, s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, stejně, jako jsem naložil se Šílem. 15 Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo.“
16 „Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším. 17 Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích Jeruzaléma dopouštějí? 18 Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi.
19 Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě?“ 20 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne.“
21 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso! 22 Nemluvil jsem k vašim otcům o zápalné oběti a obětním hodu v den, kdy jsem je vyvedl ze země egyptské; žádný takový příkaz jsem jim nedal. 23 Přikázal jsem jim jedině toto: ‚Poslouchejte mě a budu vám Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, jak jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ 24 Ale neposlechli, své ucho nenaklonili, žili podle záměrů svého zarputilého a zlého srdce, obraceli se ke mně zády, a ne tváří, 25 a to ode dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes. Posílával jsem k nim nepřetržitě všechny své služebníky proroky, posílal jsem je denně, 26 ale neuposlechli mě, své ucho nenaklonili, zůstali tvrdošíjní a jednali hůř než jejich otcové. 27 Vyřídíš jim všechna tato slova, ale oni tě neposlechnou, budeš k nim volat, a neodpovědí ti. 28 Řekneš jim: Toto je pronárod, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nedá se napomenout. Ztratila se věrnost, je odťata od jejich úst.“
29 „Odstřihni si vlasy svého zasvěcení a odhoď je,
zapěj na holých návrších žalozpěv,
protože Hospodin zavrhl a odmrštil pokolení, na něž se hněvá.
30 Judští synové se dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V domě, který je nazýván mým jménem, postavili ohyzdné modly, a tak jej poskvrnili. 31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl. 32 Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Tófet‘ ani ‚Údolí syna Hinómova‘, nýbrž ‚Údolí vraždění‘. V Tófetu se bude pohřbívat, a až nebude místo, 33 stanou se mrtvoly tohoto lidu pokrmem nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu, jež nikdo nevyplaší. 34 Způsobím, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane hlas veselí, hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, neboť země bude obrácena v trosky.“
Jeremjáš, kapitola 8
1 „V onen čas, je výrok Hospodinův, vynesou z hrobů kosti judských králů, kosti judských velmožů, kosti kněží, kosti proroků i kosti obyvatel Jeruzaléma 2 a předhodí je slunci, měsíci a celému nebeskému zástupu, které milovali a kterým sloužili, za nimiž chodili, jichž se dotazovali a jimž se klaněli. Nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země. 3 A všichni ostatní, kteří zůstanou z této zlé čeledi na všech ostatních místech, kam jsem je zahnal, raději zvolí smrt než život, je výrok Hospodina zástupů.“
4 Řekneš jim: Toto praví Hospodin:
„Což ti, kteří padli, už nemohou povstat?
Kdo se odvrátil, nemůže se vrátit?
5 Proč se tento odpadlý jeruzalémský lid odvrátil natrvalo?
Pevně se drží lsti a zdráhá se navrátit?
6 Pozorně jsem naslouchal a slyšel.
Není v pořádku, co mluví,
nikdo nelituje zla, jež spáchal,
neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘
Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy.
7 I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu,
ale můj lid nezná Hospodinovy řády.
8 Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon‘?
Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů.
9 Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni.
Hle, odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost?
10 Proto dám jejich ženy jiným, jejich pole podmanitelům;
neboť od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti.
Od proroka až po kněze všichni klamou.
11 Těžkou ránu dcery mého lidu léčí lehkovážnými slovy:
‚Pokoj, pokoj!‘
Ale žádný pokoj není.
12 Zastyděli se, že páchali ohavnosti?
Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.
Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“
13 „Sklidím je nadobro,
je výrok Hospodinův,
na vinné révě nezbudou žádné hrozny,
na fíkovníku žádné fíky, jen zvadlé listí.
Pustím na ně ty, kdo se přes ně přeženou.
14 ‚Nač tu sedíme? Seberte se, vstupme do opevněných měst
a tam zmlkneme,
neboť nás umlčel Hospodin, náš Bůh,
napojil nás otrávenou vodou,
protože jsme hřešili proti Hospodinu.
15 S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází,
čas uzdravení, a hle, předěšení!‘
16 Od Danu je už slyšet frkání jeho koní,
hlučným ržáním jeho hřebců se chvěje celá země.
Přitáhnou a vyjedí zemi se vším, co je na ní,
město i jeho obyvatele.
17 Hle, posílám na vás hady, bazilišky,
na něž neplatí žádné zaříkání,
a uštknou vás, je výrok Hospodinův.“
18 Což mohu okřát v těch strastech?
Srdce mám zemdlené.
19 Hlasitě volá o pomoc dcera mého lidu ze země předaleké.
Což není Hospodin na Sijónu?
Jeho Král tam není?
„Proč mě uráželi svými modlami, cizáckými přeludy?“
20 Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde.
21 Těžkou ranou dcery svého lidu jsem těžce raněn,
tíží mě chmury, zmocnil se mě úděs.
22 Což není v Gileádu balzám,
což tam není lékař?
Proč není zhojena rána dcery mého lidu?
23 Kdo poskytne mé hlavě vodu a očím zdroj slz,
abych oplakával dnem i nocí skolené syny dcery svého lidu?
Jeremjáš, kapitola 9
1 Kéž bych měl na poušti místo,
kde mohou pocestní přenocovat.
Mám opustit svůj lid a odejít od nich?
Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných.
2 „Napínají svůj jazyk jako luk,
klamem, a ne pravdou se zmocňují země.
Neboť jdou od zla ke zlu a ke mně se neznají, je výrok Hospodinův.
3 Střezte se svého druha,
na žádného bratra nespoléhejte,
neboť každý bratr je samý úskok
a každý druh utrhá, kudy chodí.
4 Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu.
Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi.
5 Bydlíš uprostřed lsti;
ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův.“
6 Proto praví Hospodin zástupů toto:
„Hle, budu je tříbit a budu zkoumat,
jak bych měl naložit s dcerou svého lidu.
7 Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk,
jejich ústa mluví lstivě.
S bližním mluví o pokoji,
ale ve svém nitru strojí úklady.
8 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův.
Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?
9 Běduji a pláči nad horami, nad stepními pastvinami pěji žalozpěv,
že byly vypáleny; už jimi nikdo neprochází,
ani bečení stád není slyšet.
Od nebeského ptactva až po dobytek se všechno vyplašilo a odtáhlo.
10 Z Jeruzaléma učiním hromadu kamení, domov šakalů,
a z judských měst zpustošený kraj bez obyvatel.“
11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil a rozhlašoval, co k němu promluvila Hospodinova ústa? Proč přišla nazmar země, je vypálenou stepí, jíž nikdo neprochází?
12 Hospodin praví: „Poněvadž opustili můj zákon, který jsem jim předložil, neposlouchali mě a jím se neřídili, 13 ale v zarputilosti svého srdce chodili za baaly, jak je tomu naučili jejich otcové,“ 14 proto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, toto: „Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a napojím je otrávenou vodou, 15 rozptýlím je mezi pronárody, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji.“
16 Toto praví Hospodin zástupů:
„Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou!
Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou!
17 Ať rychle přiběhnou a bědují nad námi,
ať z našich očí stékají slzy a z našich řas proudí voda.“
18 Ze Sijónu je slyšet hlasité bědování:
„Jak jsme popleněni, velice zahanbeni!
Museli jsme opustit zemi, naše příbytky strhli.“
19 „Slyšte, ženy, slovo Hospodinovo,
nechť vaše ucho přijme slovo z jeho úst.
Své dcery učte bědování, jedna druhou žalozpěvu.
20 Našimi okny vstoupila smrt, vnikla do našich paláců.
Vyhubila děti v ulicích, jinochy na náměstí.“
21 Vyhlas: „Toto je výrok Hospodinův:
Mrtvá lidská těla leží jako hnůj na povrchu pole,
jak snopky za žencem, jež nikdo nesbírá.“
22 Toto praví Hospodin:
„Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí,
ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou,
ať se boháč nechlubí svým bohatstvím.
23 Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí,
že je prozíravý a zná mne;
neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství
a vykonávám na zemi soud a spravedlnost;
to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“
24 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy potrestám všechny, kteří se obřezávají, a přesto jsou neobřezaní: 25 Egypt, Judu, Edóma, Amónovce, Moába a všechny, kdo si vyholují skráně a sídlí na stepi, neboť všechny tyto pronárody jsou neobřezané. I celý dům izraelský má neobřezané srdce!“
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: 2 „Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Řekneš: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami klanět se Hospodinu.“
3 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě. 4 Nespoléhejte na klamná slova: ‚Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.‘ 5 Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo, 6 nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy, 7 pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků. 8 Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. 9 Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? 10 A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: ‚Jsme vysvobozeni.‘ To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti? 11 Což se stal ve vašich očích tento dům, který je nazýván mým jménem, úkrytem lupičů? Hle, také já vidím, je výrok Hospodinův.
12 Jen jděte do Šíla, na místo, kde jsem dal zpočátku přebývat svému jménu, a podívejte se, jak jsem s ním pro zlobu svého izraelského lidu naložil. 13 Nyní tedy, protože jste se dopustili všech těch činů, je výrok Hospodinův, mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste, 14 proto naložím s domem, který je nazýván mým jménem a na který spoléháte, s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, stejně, jako jsem naložil se Šílem. 15 Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo.“
16 „Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším. 17 Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích Jeruzaléma dopouštějí? 18 Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi.
19 Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě?“ 20 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne.“
21 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso! 22 Nemluvil jsem k vašim otcům o zápalné oběti a obětním hodu v den, kdy jsem je vyvedl ze země egyptské; žádný takový příkaz jsem jim nedal. 23 Přikázal jsem jim jedině toto: ‚Poslouchejte mě a budu vám Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, jak jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ 24 Ale neposlechli, své ucho nenaklonili, žili podle záměrů svého zarputilého a zlého srdce, obraceli se ke mně zády, a ne tváří, 25 a to ode dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes. Posílával jsem k nim nepřetržitě všechny své služebníky proroky, posílal jsem je denně, 26 ale neuposlechli mě, své ucho nenaklonili, zůstali tvrdošíjní a jednali hůř než jejich otcové. 27 Vyřídíš jim všechna tato slova, ale oni tě neposlechnou, budeš k nim volat, a neodpovědí ti. 28 Řekneš jim: Toto je pronárod, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nedá se napomenout. Ztratila se věrnost, je odťata od jejich úst.“
29 „Odstřihni si vlasy svého zasvěcení a odhoď je,
zapěj na holých návrších žalozpěv,
protože Hospodin zavrhl a odmrštil pokolení, na něž se hněvá.
30 Judští synové se dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V domě, který je nazýván mým jménem, postavili ohyzdné modly, a tak jej poskvrnili. 31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl. 32 Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Tófet‘ ani ‚Údolí syna Hinómova‘, nýbrž ‚Údolí vraždění‘. V Tófetu se bude pohřbívat, a až nebude místo, 33 stanou se mrtvoly tohoto lidu pokrmem nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu, jež nikdo nevyplaší. 34 Způsobím, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane hlas veselí, hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, neboť země bude obrácena v trosky.“
1 „V onen čas, je výrok Hospodinův, vynesou z hrobů kosti judských králů, kosti judských velmožů, kosti kněží, kosti proroků i kosti obyvatel Jeruzaléma 2 a předhodí je slunci, měsíci a celému nebeskému zástupu, které milovali a kterým sloužili, za nimiž chodili, jichž se dotazovali a jimž se klaněli. Nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země. 3 A všichni ostatní, kteří zůstanou z této zlé čeledi na všech ostatních místech, kam jsem je zahnal, raději zvolí smrt než život, je výrok Hospodina zástupů.“
4 Řekneš jim: Toto praví Hospodin:
„Což ti, kteří padli, už nemohou povstat?
Kdo se odvrátil, nemůže se vrátit?
5 Proč se tento odpadlý jeruzalémský lid odvrátil natrvalo?
Pevně se drží lsti a zdráhá se navrátit?
6 Pozorně jsem naslouchal a slyšel.
Není v pořádku, co mluví,
nikdo nelituje zla, jež spáchal,
neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘
Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy.
7 I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu,
ale můj lid nezná Hospodinovy řády.
8 Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon‘?
Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů.
9 Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni.
Hle, odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost?
10 Proto dám jejich ženy jiným, jejich pole podmanitelům;
neboť od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti.
Od proroka až po kněze všichni klamou.
11 Těžkou ránu dcery mého lidu léčí lehkovážnými slovy:
‚Pokoj, pokoj!‘
Ale žádný pokoj není.
12 Zastyděli se, že páchali ohavnosti?
Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.
Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“
13 „Sklidím je nadobro,
je výrok Hospodinův,
na vinné révě nezbudou žádné hrozny,
na fíkovníku žádné fíky, jen zvadlé listí.
Pustím na ně ty, kdo se přes ně přeženou.
14 ‚Nač tu sedíme? Seberte se, vstupme do opevněných měst
a tam zmlkneme,
neboť nás umlčel Hospodin, náš Bůh,
napojil nás otrávenou vodou,
protože jsme hřešili proti Hospodinu.
15 S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází,
čas uzdravení, a hle, předěšení!‘
16 Od Danu je už slyšet frkání jeho koní,
hlučným ržáním jeho hřebců se chvěje celá země.
Přitáhnou a vyjedí zemi se vším, co je na ní,
město i jeho obyvatele.
17 Hle, posílám na vás hady, bazilišky,
na něž neplatí žádné zaříkání,
a uštknou vás, je výrok Hospodinův.“
18 Což mohu okřát v těch strastech?
Srdce mám zemdlené.
19 Hlasitě volá o pomoc dcera mého lidu ze země předaleké.
Což není Hospodin na Sijónu?
Jeho Král tam není?
„Proč mě uráželi svými modlami, cizáckými přeludy?“
20 Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde.
21 Těžkou ranou dcery svého lidu jsem těžce raněn,
tíží mě chmury, zmocnil se mě úděs.
22 Což není v Gileádu balzám,
což tam není lékař?
Proč není zhojena rána dcery mého lidu?
23 Kdo poskytne mé hlavě vodu a očím zdroj slz,
abych oplakával dnem i nocí skolené syny dcery svého lidu?
1 Kéž bych měl na poušti místo,
kde mohou pocestní přenocovat.
Mám opustit svůj lid a odejít od nich?
Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných.
2 „Napínají svůj jazyk jako luk,
klamem, a ne pravdou se zmocňují země.
Neboť jdou od zla ke zlu a ke mně se neznají, je výrok Hospodinův.
3 Střezte se svého druha,
na žádného bratra nespoléhejte,
neboť každý bratr je samý úskok
a každý druh utrhá, kudy chodí.
4 Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu.
Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi.
5 Bydlíš uprostřed lsti;
ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův.“
6 Proto praví Hospodin zástupů toto:
„Hle, budu je tříbit a budu zkoumat,
jak bych měl naložit s dcerou svého lidu.
7 Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk,
jejich ústa mluví lstivě.
S bližním mluví o pokoji,
ale ve svém nitru strojí úklady.
8 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův.
Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?
9 Běduji a pláči nad horami, nad stepními pastvinami pěji žalozpěv,
že byly vypáleny; už jimi nikdo neprochází,
ani bečení stád není slyšet.
Od nebeského ptactva až po dobytek se všechno vyplašilo a odtáhlo.
10 Z Jeruzaléma učiním hromadu kamení, domov šakalů,
a z judských měst zpustošený kraj bez obyvatel.“
11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil a rozhlašoval, co k němu promluvila Hospodinova ústa? Proč přišla nazmar země, je vypálenou stepí, jíž nikdo neprochází?
12 Hospodin praví: „Poněvadž opustili můj zákon, který jsem jim předložil, neposlouchali mě a jím se neřídili, 13 ale v zarputilosti svého srdce chodili za baaly, jak je tomu naučili jejich otcové,“ 14 proto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, toto: „Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a napojím je otrávenou vodou, 15 rozptýlím je mezi pronárody, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji.“
16 Toto praví Hospodin zástupů:
„Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou!
Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou!
17 Ať rychle přiběhnou a bědují nad námi,
ať z našich očí stékají slzy a z našich řas proudí voda.“
18 Ze Sijónu je slyšet hlasité bědování:
„Jak jsme popleněni, velice zahanbeni!
Museli jsme opustit zemi, naše příbytky strhli.“
19 „Slyšte, ženy, slovo Hospodinovo,
nechť vaše ucho přijme slovo z jeho úst.
Své dcery učte bědování, jedna druhou žalozpěvu.
20 Našimi okny vstoupila smrt, vnikla do našich paláců.
Vyhubila děti v ulicích, jinochy na náměstí.“
21 Vyhlas: „Toto je výrok Hospodinův:
Mrtvá lidská těla leží jako hnůj na povrchu pole,
jak snopky za žencem, jež nikdo nesbírá.“
22 Toto praví Hospodin:
„Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí,
ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou,
ať se boháč nechlubí svým bohatstvím.
23 Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí,
že je prozíravý a zná mne;
neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství
a vykonávám na zemi soud a spravedlnost;
to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“
24 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy potrestám všechny, kteří se obřezávají, a přesto jsou neobřezaní: 25 Egypt, Judu, Edóma, Amónovce, Moába a všechny, kdo si vyholují skráně a sídlí na stepi, neboť všechny tyto pronárody jsou neobřezané. I celý dům izraelský má neobřezané srdce!“