Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 198. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Jeremjáš, kapitola 16
1 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery. 3 Toto praví Hospodin o synech a dcerách zrozených na tomto místě, o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi: 4 Zemřou na smrtelné nemoci. Nebude se nad nimi naříkat a nebudou pohřbeni. Budou hnojem na povrchu role. Skoncuje s nimi meč a hlad. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu.“
5 Toto praví Hospodin: „Nevcházej do domu smuteční hostiny, nechoď tam, kde se naříká, a neprojevuj jim soustrast, neboť já jsem tomuto lidu vzal svůj pokoj, je výrok Hospodinův, spolu s milosrdenstvím a slitováním. 6 Velcí i malí v této zemi zemřou a nebudou pohřbeni. Nebude se nad nimi naříkat a nikdo si pro ně nebude dělat smuteční zářezy ani lysinu. 7 Při truchlení nebudou lámat chléb, aby potěšili toho, kdo truchlí nad mrtvým, nedají napít z kalicha útěchy těm, kdo truchlí nad otcem či matkou. 8 Nevejdeš ani do domu, v němž se hoduje, abys tam s nimi poseděl, pojedl a popil.“
9 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Hle, způsobím, že na tomto místě, před vaším zrakem a za vašich dnů přestane veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty.“
10 „Až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, zeptají se tě: ‚Proč Hospodin promluvil proti nám všechno toto velké zlo? Jaká je naše nepravost? Jaký je náš hřích? V čem jsme hřešili proti Hospodinu, našemu Bohu?‘ 11 Na to jim odpovíš: V tom, že mě vaši otcové opustili, je výrok Hospodinův, a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mne opustili a můj zákon nedodržovali. 12 Vy však jste činili horší věci než vaši otcové; hle, každý z vás si žije podle svého zarputilého a zlého srdce a mne neposlouchá. 13 Z této země vás uvrhnu do země, kterou jste nepoznali vy ani vaši otcové, a tam budete dnem i nocí sloužit jiným bohům. Už pro vás nemám žádné smilování.“
14 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země,‘ 15 nýbrž: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal.‘ Přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům.“
16 „Hle, já posílám k mnohým rybářům, je výrok Hospodinův, a ti je vyloví jako ryby, pak také pošlu k mnohým lovcům a ti je budou lovit na každé hoře a na každém pahorku a ve skalních trhlinách. 17 Mám na zřeteli všechny jejich cesty; neskryjí se přede mnou, před mým zrakem svou nepravost neschovají. 18 Napřed jim totiž za jejich nepravost a za jejich hřích dvojnásobně odplatím. Znesvětili mou zemi mršinami svých ohyzdných model a naplnili mé dědictví svými ohavnostmi.“
19 Hospodine, má sílo a má záštito,
mé útočiště v den soužení,
k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země a řeknou:
„Jistě naši otcové v dědictví obdrželi klam,
přelud, který k užitku jim nebyl.“ 20
„Může si člověk udělat bohy?
Žádní bohové to nejsou.
21 Proto hle, já jim dám poznat,
tentokrát jim dám poznat svou moc a bohatýrskou sílu,
poznají, že moje jméno je Hospodin.“
Jeremjáš, kapitola 17
1 Judův hřích je zapsán železným rydlem,
je vyryt diamantovým hrotem na tabulku jejich srdcí,
na rohy vašich oltářů.
2 I jejich synové si připomínají jejich oltáře a posvátné kůly u zelených stromů na vysokých pahorcích.
3 „Horo má v poli, vydám v plen tvé zboží, všechny tvé poklady,
tvá posvátná návrší pro hřích páchaný po celém tvém území.
4 Budeš muset uvolnit své dědictví, které jsem ti dal.
Dám tě tvým nepřátelům do otroctví v zemi, kterou neznáš.
Zanítili jste oheň mého hněvu, navěky bude hořet.“
5 Toto praví Hospodin:
„Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo
a srdcem se odvrací od Hospodina.
6 Bude jako jalovec v pustině,
který neokusí přicházející dobro.
Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti,
v zemi solných plání, kde nelze bydlet.
7 Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina,
který důvěřuje Hospodinu.
8 Bude jako strom zasazený u vody;
své kořeny zapustil u vodního toku,
nezakusí přicházející žár.
Jeho listí je zelené,
v roce sucha se ničeho neobává,
nepřestává nést plody.“
9 „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné.
Kdopak je zná?
10 Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví,
já každému splatím podle jeho cesty,
podle ovoce jeho skutků.“
11 Koroptev sedí na vejcích, ale mladé nevyvede.
Tak ten, kdo nabude bohatství nespravedlivě,
v půlce života je opustí a skončí jako bloud.
12 Trůne slávy, od počátku vyvýšený,
místo naší svatyně,
13 naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě.
Ti, kdo se ode mne odvracejí,
jsou zapsáni v zemi stínů,
protože opustili zdroj živých vod, Hospodina.
14 Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,
spas mě a budu spasen,
neboť ty jsi můj chvalozpěv.
15 Hle, oni mi říkají: „Kde je Hospodinovo slovo?
Ať se přece splní!“
16 Nedral jsem se o to být tvým pastýřem,
netoužil jsem po dnu zkázy.
Ty víš, co vyšlo z mých rtů; je to přímo před tebou.
17 Nebuď mi tím, kdo děsí.
Tys mé útočiště ve zlý den.
18 Ať propadnou hanbě ti, kdo mě pronásledují,
a já ať se hanbit nemusím.
Ať oni jsou zděšeni, a já ať zděšen nejsem.
Uveď na ně zlý den a dvojnásob těžkou ranou je rozdrť!
19 Toto mi praví Hospodin: „Jdi a postav se v bráně synů mého lidu, jíž vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách. 20 Řekni jim: Judští králové, celé Judsko a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo:
21 Toto praví Hospodin: Bedlivě dbejte, abyste nenosili břemena v den odpočinku a nepřinášeli je do jeruzalémských bran. 22 Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům. 23 Ale neposlechli a ucho nenaklonili, nýbrž zůstali tvrdošíjní, neslyšeli a nepřijali napomenutí. 24 Budete-li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, 25 budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky. 26 Z judských měst a z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamínovy, z Přímořské nížiny, z pohoří, z Negebu přijdou a přinesou do Hospodinova domu oběť zápalnou, obětní hod i oběť přídavnou a kadidlo, přinesou i oběť děkovnou. 27 Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne.“
Jeremjáš, kapitola 18
1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: 2 „Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.“ 3 Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. 4 Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné.
5 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 6 „Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský.
7 Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. 8 Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého.
9 Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. 10 Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci.
11 A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“ 12 Oni však řekli: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“
13 Proto praví Hospodin toto:
„Jen se dotažte mezi pronárody!
Kdo kdy slyšel něco takového?
Hrůzostrašné věci se dopustila panna izraelská.
14 Zmizí sněhová pole ze skal Libanónu?
Vyschnou snad tyto cizí vody, chladné a bystré?
15 Na mne však můj lid zapomněl,
pálí kadidlo falešným bohům.
Přivedu je k pádu na jejich cestách,
na stezkách věčnosti,
půjdou po neschůdných, neupravených cestách.
16 Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch,
každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou.
17 Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem.
Obrátím se k nim zády, a ne tváří, v den jejich běd.“
18 Ale oni řekli: „Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.“
19 Pozornost mi věnuj, Hospodine,
a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor.
20 Což má být odměňováno dobro zlem,
že mi kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem před tebou stával
a mluvil v jejich prospěch
a odvracel od nich tvé rozhořčení.
21 Proto vydej jejich syny hladu,
vydej je napospas meči,
jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé
a muže ať skosí smrt,
jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem.
22 Z jejich domů ať se rozléhá úpění,
přiveď na ně znenadání hordu,
neboť vykopali jámu, aby mě polapili,
nastražili osidla mým nohám.
23 Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru,
že mi chtějí způsobit smrt.
Nezprošťuj je viny,
jejich hřích ať u tebe smazán není,
ať jsou před tebou přivedeni k pádu,
tak s nimi nalož v čas svého hněvu.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery. 3 Toto praví Hospodin o synech a dcerách zrozených na tomto místě, o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi: 4 Zemřou na smrtelné nemoci. Nebude se nad nimi naříkat a nebudou pohřbeni. Budou hnojem na povrchu role. Skoncuje s nimi meč a hlad. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu.“
5 Toto praví Hospodin: „Nevcházej do domu smuteční hostiny, nechoď tam, kde se naříká, a neprojevuj jim soustrast, neboť já jsem tomuto lidu vzal svůj pokoj, je výrok Hospodinův, spolu s milosrdenstvím a slitováním. 6 Velcí i malí v této zemi zemřou a nebudou pohřbeni. Nebude se nad nimi naříkat a nikdo si pro ně nebude dělat smuteční zářezy ani lysinu. 7 Při truchlení nebudou lámat chléb, aby potěšili toho, kdo truchlí nad mrtvým, nedají napít z kalicha útěchy těm, kdo truchlí nad otcem či matkou. 8 Nevejdeš ani do domu, v němž se hoduje, abys tam s nimi poseděl, pojedl a popil.“
9 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Hle, způsobím, že na tomto místě, před vaším zrakem a za vašich dnů přestane veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty.“
10 „Až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, zeptají se tě: ‚Proč Hospodin promluvil proti nám všechno toto velké zlo? Jaká je naše nepravost? Jaký je náš hřích? V čem jsme hřešili proti Hospodinu, našemu Bohu?‘ 11 Na to jim odpovíš: V tom, že mě vaši otcové opustili, je výrok Hospodinův, a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mne opustili a můj zákon nedodržovali. 12 Vy však jste činili horší věci než vaši otcové; hle, každý z vás si žije podle svého zarputilého a zlého srdce a mne neposlouchá. 13 Z této země vás uvrhnu do země, kterou jste nepoznali vy ani vaši otcové, a tam budete dnem i nocí sloužit jiným bohům. Už pro vás nemám žádné smilování.“
14 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země,‘ 15 nýbrž: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal.‘ Přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům.“
16 „Hle, já posílám k mnohým rybářům, je výrok Hospodinův, a ti je vyloví jako ryby, pak také pošlu k mnohým lovcům a ti je budou lovit na každé hoře a na každém pahorku a ve skalních trhlinách. 17 Mám na zřeteli všechny jejich cesty; neskryjí se přede mnou, před mým zrakem svou nepravost neschovají. 18 Napřed jim totiž za jejich nepravost a za jejich hřích dvojnásobně odplatím. Znesvětili mou zemi mršinami svých ohyzdných model a naplnili mé dědictví svými ohavnostmi.“
19 Hospodine, má sílo a má záštito,
mé útočiště v den soužení,
k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země a řeknou:
„Jistě naši otcové v dědictví obdrželi klam,
přelud, který k užitku jim nebyl.“ 20
„Může si člověk udělat bohy?
Žádní bohové to nejsou.
21 Proto hle, já jim dám poznat,
tentokrát jim dám poznat svou moc a bohatýrskou sílu,
poznají, že moje jméno je Hospodin.“
1 Judův hřích je zapsán železným rydlem,
je vyryt diamantovým hrotem na tabulku jejich srdcí,
na rohy vašich oltářů.
2 I jejich synové si připomínají jejich oltáře a posvátné kůly u zelených stromů na vysokých pahorcích.
3 „Horo má v poli, vydám v plen tvé zboží, všechny tvé poklady,
tvá posvátná návrší pro hřích páchaný po celém tvém území.
4 Budeš muset uvolnit své dědictví, které jsem ti dal.
Dám tě tvým nepřátelům do otroctví v zemi, kterou neznáš.
Zanítili jste oheň mého hněvu, navěky bude hořet.“
5 Toto praví Hospodin:
„Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo
a srdcem se odvrací od Hospodina.
6 Bude jako jalovec v pustině,
který neokusí přicházející dobro.
Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti,
v zemi solných plání, kde nelze bydlet.
7 Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina,
který důvěřuje Hospodinu.
8 Bude jako strom zasazený u vody;
své kořeny zapustil u vodního toku,
nezakusí přicházející žár.
Jeho listí je zelené,
v roce sucha se ničeho neobává,
nepřestává nést plody.“
9 „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné.
Kdopak je zná?
10 Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví,
já každému splatím podle jeho cesty,
podle ovoce jeho skutků.“
11 Koroptev sedí na vejcích, ale mladé nevyvede.
Tak ten, kdo nabude bohatství nespravedlivě,
v půlce života je opustí a skončí jako bloud.
12 Trůne slávy, od počátku vyvýšený,
místo naší svatyně,
13 naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě.
Ti, kdo se ode mne odvracejí,
jsou zapsáni v zemi stínů,
protože opustili zdroj živých vod, Hospodina.
14 Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,
spas mě a budu spasen,
neboť ty jsi můj chvalozpěv.
15 Hle, oni mi říkají: „Kde je Hospodinovo slovo?
Ať se přece splní!“
16 Nedral jsem se o to být tvým pastýřem,
netoužil jsem po dnu zkázy.
Ty víš, co vyšlo z mých rtů; je to přímo před tebou.
17 Nebuď mi tím, kdo děsí.
Tys mé útočiště ve zlý den.
18 Ať propadnou hanbě ti, kdo mě pronásledují,
a já ať se hanbit nemusím.
Ať oni jsou zděšeni, a já ať zděšen nejsem.
Uveď na ně zlý den a dvojnásob těžkou ranou je rozdrť!
19 Toto mi praví Hospodin: „Jdi a postav se v bráně synů mého lidu, jíž vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách. 20 Řekni jim: Judští králové, celé Judsko a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo:
21 Toto praví Hospodin: Bedlivě dbejte, abyste nenosili břemena v den odpočinku a nepřinášeli je do jeruzalémských bran. 22 Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům. 23 Ale neposlechli a ucho nenaklonili, nýbrž zůstali tvrdošíjní, neslyšeli a nepřijali napomenutí. 24 Budete-li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci, 25 budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky. 26 Z judských měst a z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamínovy, z Přímořské nížiny, z pohoří, z Negebu přijdou a přinesou do Hospodinova domu oběť zápalnou, obětní hod i oběť přídavnou a kadidlo, přinesou i oběť děkovnou. 27 Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne.“
1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: 2 „Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.“ 3 Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. 4 Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné.
5 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 6 „Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský.
7 Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. 8 Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého.
9 Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. 10 Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci.
11 A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“ 12 Oni však řekli: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“
13 Proto praví Hospodin toto:
„Jen se dotažte mezi pronárody!
Kdo kdy slyšel něco takového?
Hrůzostrašné věci se dopustila panna izraelská.
14 Zmizí sněhová pole ze skal Libanónu?
Vyschnou snad tyto cizí vody, chladné a bystré?
15 Na mne však můj lid zapomněl,
pálí kadidlo falešným bohům.
Přivedu je k pádu na jejich cestách,
na stezkách věčnosti,
půjdou po neschůdných, neupravených cestách.
16 Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch,
každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou.
17 Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem.
Obrátím se k nim zády, a ne tváří, v den jejich běd.“
18 Ale oni řekli: „Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.“
19 Pozornost mi věnuj, Hospodine,
a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor.
20 Což má být odměňováno dobro zlem,
že mi kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem před tebou stával
a mluvil v jejich prospěch
a odvracel od nich tvé rozhořčení.
21 Proto vydej jejich syny hladu,
vydej je napospas meči,
jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé
a muže ať skosí smrt,
jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem.
22 Z jejich domů ať se rozléhá úpění,
přiveď na ně znenadání hordu,
neboť vykopali jámu, aby mě polapili,
nastražili osidla mým nohám.
23 Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru,
že mi chtějí způsobit smrt.
Nezprošťuj je viny,
jejich hřích ať u tebe smazán není,
ať jsou před tebou přivedeni k pádu,
tak s nimi nalož v čas svého hněvu.