Vezmi a čti celou Bibli

¹ Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ ² Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. ³ Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ ⁴ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. ⁵ Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ ⁶ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. ⁷ Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

⁸ Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. ⁹ Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ ¹⁰ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ ¹¹ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ ¹² Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ ¹³ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“

¹⁴ I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. ¹⁵ Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ ¹⁶ Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ ¹⁷ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. ¹⁸ Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. ¹⁹ V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“

²⁰ Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. ²¹ Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. ²² I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ ²³ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ²⁴ Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

¹ I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ ² Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. ³ Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. ⁴ Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, ⁵ na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. ⁶ I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? ⁷ Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ ⁸ I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi… Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.

⁹ Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ ¹⁰ Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. ¹¹ Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. ¹² Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“ ¹³ Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. ¹⁴ Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ ¹⁵ Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. ¹⁶ Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

¹⁷ I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. ¹⁸ Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. ¹⁹ Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila. ²⁰ Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda. ²¹ Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citeru a flétnu. ²² Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama. ²³ Tu řekl Lámech svým ženám: „Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. ²⁴ Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“

²⁵ I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je [Do klína] vložený). Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“ ²⁶ Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

¹ Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. ² Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).

³ Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét. ⁴ Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery. ⁵ Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.

⁶ Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše. ⁷ Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery. ⁸ Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.

⁹ Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana. ¹⁰ Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery. ¹¹ Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.

¹² Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela. ¹³ Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery. ¹⁴ Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.

¹⁵ Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda. ¹⁶ Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery. ¹⁷ Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.

¹⁸ Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. ¹⁹ Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. ²⁰ Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.

²¹ Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metuzaléma. ²² A chodil Henoch s Bohem po zplození Metuzaléma tři sta let a zplodil syny a dcery. ²³ Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. ²⁴ I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

²⁵ Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metuzalém Lámecha. ²⁶ Po zplození Lámecha žil Metuzalém sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery. ²⁷ Všech dnů Metuzalémových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.

²⁸ Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna. ²⁹ Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: „Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem.“ ³⁰ Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery. ³¹ Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.

³² Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.