Vezmi a čti celou Bibli

¹ I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. ² Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. ³ Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ ⁴ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ ⁵ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. ⁶ Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; ⁷ proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, ⁸ a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. ⁹ A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

¹⁰ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. ¹¹ I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; ¹² a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“

¹³ Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. ¹⁴ Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. ¹⁵ Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ ¹⁶ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

¹⁷ Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ¹⁸ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ¹⁹ Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“ ²⁰ On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“ ²¹ Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ ²² On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

²³ Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ ²⁴ Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! ²⁵ Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ²⁶ Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ ²⁷ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ ²⁸ Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ ²⁹ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, ³⁰ aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. ³¹ Mnozí první budou poslední a poslední první.“

³² Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: ³³ „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, ³⁴ budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“

³⁵ Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ ³⁶ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ ³⁷ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ ³⁸ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ ³⁹ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. ⁴⁰ Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“

⁴¹ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. ⁴² Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. ⁴³ Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; ⁴⁴ a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. ⁴⁵ Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

⁴⁶ Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. ⁴⁷ Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ⁴⁸ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ⁴⁹ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ ⁵⁰ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. ⁵¹ Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ ⁵² Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

¹ Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků ² a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! ³ A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ ⁴ Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, ⁵ někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ ⁶ Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. ⁷ Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. ⁸ Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. ⁹ A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna!

¹⁰ Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“

¹¹ Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.

¹² Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. ¹³ Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. ¹⁴ I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.

¹⁵ Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; ¹⁶ nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. ¹⁷ A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ ¹⁸ Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. ¹⁹ A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

²⁰ Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. ²¹ Petr se rozpomenul a řekl: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ ²² Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! ²³ Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. ²⁴ Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. ²⁵ A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ ²⁶ Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.

²⁷ Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší ²⁸ a řekli mu: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal tuto moc, abys to činil?“ ²⁹ Ježíš jim řekl: „I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím! ³⁰ Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí? Odpovězte mi!“ ³¹ I dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ ³² Řekneme-li však ‚od lidí‘?“ – to se zas báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok. ³³ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

¹ Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. ² V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. ³ Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou. ⁴ Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a tak zneuctili. ⁵ Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných – jedny zbili, jiné zabili. ⁶ Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘ ⁷ Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘ ⁸ A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. ⁹ Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. ¹⁰ Nečetli jste v Písmu slovo:

‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; ¹¹ Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“

¹² Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.

¹³ Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. ¹⁴ Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“ ¹⁵ On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“ ¹⁶ Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ ¹⁷ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.

¹⁸ Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: ¹⁹ „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁰ Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka. ²¹ Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí. ²² A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena. ²³ Komu z nich bude patřit, až při vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ ²⁴ Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží! ²⁵ Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. ²⁶ A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? ²⁷ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“

²⁸ Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ ²⁹ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; ³⁰ miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ ³¹ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ ³² I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; ³³ a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“ ³⁴ Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

³⁵ Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův? ³⁶ Sám David řekl v Duchu svatém:

‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

³⁷ Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?“

Početný zástup rád mu naslouchal. ³⁸ Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, ³⁹ o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. ⁴⁰ Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

⁴¹ Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. ⁴² Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. ⁴³ Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. ⁴⁴ Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“