Vezmi a čti celou Bibli

¹ A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“ ² Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

³ Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: ⁴ „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ ⁵ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. ⁶ Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. ⁷ Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. ⁸ Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.

⁹ Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. ¹⁰ Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. ¹¹ Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. ¹² Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. ¹³ Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

¹⁴ Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘ stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; ¹⁵ kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; ¹⁶ a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. ¹⁷ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! ¹⁸ Modlete se, aby to nebylo v zimě. ¹⁹ S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude. ²⁰ A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. ²¹ A tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam,‘ nevěřte! ²² Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. ²³ Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.

²⁴ Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři, ²⁵ hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. ²⁶ A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. ²⁷ Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe. ²⁸ Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. ²⁹ Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. ³⁰ Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. ³¹ Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

³² O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. ³³ Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. ³⁴ Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. ³⁵ Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; ³⁶ aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. ³⁷ Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“

¹ Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. ² Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“

³ Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. ⁴ Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje? ⁵ Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni. ⁶ Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. ⁷ Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. ⁸ Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. ⁹ Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“

¹⁰ Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. ¹¹ Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

¹² Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ ¹³ Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, ¹⁴ a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ ¹⁵ A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ ¹⁶ Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

¹⁷ Večer přišel Ježíš s Dvanácti. ¹⁸ A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ ¹⁹ Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ ²⁰ Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. ²¹ Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

²² Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ ²³ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. ²⁴ A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. ²⁵ Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“

²⁶ Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. ²⁷ Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ ²⁸ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ ²⁹ Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ ³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ ³¹ On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.

³² Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ ³³ Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. ³⁴ A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ ³⁵ Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. ³⁶ Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ ³⁷ Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? ³⁸ Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ ³⁹ Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. ⁴⁰ A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. ⁴¹ Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴² Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

⁴³ Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. ⁴⁴ Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ ⁴⁵ Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. ⁴⁶ Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. ⁴⁷ Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. ⁴⁸ Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. ⁴⁹ Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“

⁵⁰ Všichni ho opustili a utekli. ⁵¹ Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. ⁵² On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

⁵³ Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. ⁵⁴ Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. ⁵⁵ Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. ⁵⁶ Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. ⁵⁷ Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: ⁵⁸ „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“ ⁵⁹ Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala. ⁶⁰ Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ ⁶¹ On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ ⁶² Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ ⁶³ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky? ⁶⁴ Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. ⁶⁵ Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.

⁶⁶ Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, ⁶⁷ a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ ⁶⁸ On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout. ⁶⁹ Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“ ⁷⁰ On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“ ⁷¹ On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ ⁷² Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.

¹ A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.

² Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ ³ Velekněží na něj mnoho žalovali. ⁴ Tu se ho Pilát znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“ ⁵ Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.

⁶ O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. ⁷ Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. ⁸ Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. ⁹ Pilát jim nato řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ ¹⁰ Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. ¹¹ Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. ¹² Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“ ¹³ Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“ ¹⁴ Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“ ¹⁵ Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

¹⁶ Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. ¹⁷ Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu ¹⁸ a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“ ¹⁹ Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. ²⁰ Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů.

Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali. ²¹ Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. ²² A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka‘. ²³ Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal.

²⁴ Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. ²⁵ Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. ²⁶ Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“ ²⁷ S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ²⁸ Tak se naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ ²⁹ Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, ³⁰ zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ ³¹ Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. ³² Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

³³ Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. ³⁴ O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ ³⁵ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ ³⁶ Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ ³⁷ Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. ³⁸ Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. ³⁹ A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ ⁴⁰ Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, ⁴¹ které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.

⁴² A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty – ⁴³ přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. ⁴⁴ Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. ⁴⁵ A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. ⁴⁶ Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen. ⁴⁷ Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.

¹ Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. ² Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. ³ Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ ⁴ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. ⁵ Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. ⁶ Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. ⁷ Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ ⁸ Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

⁹ Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. ¹⁰ Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. ¹¹ Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. ¹² Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. ¹³ Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. ¹⁴ Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. ¹⁵ A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ¹⁶ Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. ¹⁷ Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; ¹⁸ budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ ¹⁹ Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. ²⁰ Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.