ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 212. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Pláč, kapitola 4

1 Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt!

Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.

2 Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato,

jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!

3 I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata,

dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.

4 Kojenci se žízní lepí jazyk k patru,

pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.

5 Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích.

Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.

6 Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy,

která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.

7 Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko,

brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.

8 Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze,

na ulicích je nepoznají,

na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.

9 Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem,

ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole.

10 Ženy, které bývají tak milosrdné,

vařily vlastníma rukama své děti

a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.

11 Hospodin dovršil své rozhořčení,

vylil svůj planoucí hněv,

zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.

12 Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa,

že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.

13 To pro hříchy jeho proroků,

pro nepravosti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.

14 Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví,

nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.

15 „Odstupte! Nečistý!“ volali na ně.

„Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!“

Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody:

„Už tu nikdy nebudou hosty.“

16 Hospodin sám je rozdělil,

už nikdy na ně nepohlédne.

Nebrali ohled na kněze,

nad starci se neslitovali.

17 Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci,

byl to však přelud;

na své hlídce jsme vyhlíželi pronárod neschopný zachránit.

18 Sledovali nás na každém kroku,

abychom nechodili po svých prostranstvích,

náš konec se přiblížil,

naše dny se naplnily, nastal náš konec.

19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než nebeští orli,

zahnali nás do hor, číhali na nás v poušti.

20 Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný, byl lapen do jejich jámy.

A o něm jsme říkávali: „V jeho stínu budeme žít mezi pronárody.“

21 Jenom se vesel a raduj, dcero edómská,

bydlící v zemi Úsu!

I na tebe přijde kalich, opojíš se a budeš obnažena.

22 Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí,

Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství,

ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.

Pláč, kapitola 5

1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo,

popatř a pohleď na naši potupu!

2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.

3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce,

naše matky jsou jako vdovy.

4 Vlastní vodu pijeme za stříbro,

své dřevo musíme platit.

5 Jsme pronásledováni,

visí nám na šíji,

vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.

6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, a

bychom se nasytili chlebem.

7 Naši otcové zhřešili, už nejsou,

a my neseme jejich nepravosti.

8 Otroci se stali našimi vládci

a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.

9 S nasazením života přinášíme chléb,

ohrožováni mečem z pouště.

10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.

11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.

2 Jejich rukou jsou věšeni velmožové,

tváře starců nejsou ctěny.

13 Junáci nosí mlýnek,

mladíci klopýtají pod dřívím.

14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.

15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.

16 Spadla koruna z naší hlavy,

běda nám, neboť jsme hřešili.

17 Nad tím zemdlelo naše srdce,

nad oním se nám zatmělo v očích,

18 nad horou Sijónem, že je tak zpustošená;

honí se po ní lišky.

19 Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně,

tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.

20 Proč na nás pořád zapomínáš,

opustil jsi nás až do nejdelších časů?

21 Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme,

obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.

22 Nebo jsi nás úplně zavrhl?

Rozlítil ses na nás převelice.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.