Vezmi a čti celou Bibli

¹ Toto jsou slova knihy, kterou v Babylónu napsal Báruk, syn Nerijáše, syna Machsejáše, syna Sidkijáše, syna Chasadjáše, syna Chilkijášova. ² Bylo to v ten čas, po pěti letech, sedmý den toho měsíce, co Kaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili jej. ³ Tehdy předčítal Báruk slova této knihy Jekonjášovi, synu Jójakíma, judského krále, a všemu lidu, který přišel, aby slyšeli tu knihu, ⁴ též velmožům a královským synům i starším, zkrátka všemu lidu od nejmenšího po největšího, všem, kteří bydleli v Babylónu při řece Súd. ⁵ Když to slyšeli, plakali, postili se a modlili k Hospodinu.

⁶ Sebrali peníze, co kdo mohl dát, ⁷ a odeslali do Jeruzaléma knězi Jójakímovi, synu Chilkijáše, syna Šalómova, i kněžím a všemu lidu, kteří s ním byli v Jeruzalémě. ⁸ Desátého dne měsíce sívanu převzal Báruk posvátné nádoby domu Hospodinova, které byly z chrámu odneseny jako kořist, aby je vrátil do Judské země. Byly to stříbrné nádoby, které dal zhotovit judský král Sidkijáš, syn Jóšijášův, ⁹ potom co babylónský král Nebúkadnesar odvlekl z Jeruzaléma Jekonjáše a knížata jako zajatce, i velmože i lid země, a zavedl je do Babylónu.

¹⁰ Vzkázali: „Posíláme vám peníze, nakupte za ně vše potřebné k zápalným obětem a k obětem za hříchy i kadidlo a připravte obětní dar a přineste vše na oltář Hospodina, našeho Boha. ¹¹ A modlete se za to, aby byl živ Nebúkadnesar, král babylónský, i za život jeho syna Belšasara, aby jejich dny trvaly jako dny nebes nad zemí. ¹² Nám pak ať dá Hospodin sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod ochranou Nebúkadnesara, krále babylónského, i pod ochranou jeho syna Belšasara, sloužili jim dlouhý čas a získali jejich přízeň. ¹³ Modlete se i za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a jeho rozhořčení a hněv proti nám se neodvrátily až do dnešního dne. ¹⁴ Čtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, veřejně v domě Hospodinově ve svátek stánků a v stanovených dnech.“

¹⁵ „Vyznejte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však až podnes hanbou se rdít ve tváři, každému Judejci i obyvatelům Jeruzaléma, ¹⁶ našim králům a knížatům, našim kněžím, našim prorokům i našim otcům. ¹⁷ Hřešili jsme proti Hospodinu, ¹⁸ byli jsme mu nevěrní, neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil. ¹⁹ Ode dne, kdy vyvedl Hospodin naše otce z Egypta, až do tohoto dne jsme byli nevěrni Hospodinu, našemu Bohu, a lehkomyslně jsme přestali poslouchat jeho hlas. ²⁰ Proto na nás dolehly až podnes zlé věci a prokletí, jak ustanovil Hospodin ústy svého služebníka Mojžíše v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. ²¹ Neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, podle všech slov proroků, které k nám posílal, ²² ale chodili jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili jsme jiným bohům a dělali, co bylo zlé v očích Hospodina, našeho Boha.

¹ Hospodin proto potvrdil své slovo, které mluvil proti nám, proti našim soudcům, kteří soudili Izraele, i proti našim králům, našim knížatům, proti každému v Izraeli a Judsku. ² Pod širým nebem se nestalo to, co dopustil na Jeruzalém, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíšově, ³ že u nás člověk bude jíst maso svého syna a maso své dcery. ⁴ Hospodin je vydal do područí všem okolním královstvím, v opovržení a napospas všem okolním národům, kam je Hospodin rozptýlil. ⁵ Namísto vzhůru se dostali dolů, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a neposlouchali jsme jeho hlasu. ⁶ Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však i našim otcům až podnes hanbou se rdít ve tváři. ⁷ Přišly na nás všechny tyto zlé věci, před nimiž nás Hospodin varoval. ⁸ Neprosili jsme Hospodina, aby každého z nás odvrátil od úmyslů jeho zlého srdce. ⁹ Hospodin však bděle sledoval naše zlé skutky a uvedl je na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých činech, které na nás přivedl. ¹⁰ Neposlouchali jsme jeho hlasu, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.

¹¹ Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta pevnou rukou, znameními a zázraky, velkou mocí a vztaženou paží, a učinil sis jméno, jaké máš až dodnes, ¹² zhřešili jsme, jednali jsme bezbožně a svévolně, Hospodine, Bože náš, proti všem tvým ustanovením. ¹³ Kéž se odvrátí tvé rozhořčení od nás, vždyť nás už zbývá málo mezi pronárody, kam jsi nás rozptýlil. ¹⁴ Vyslyš, Hospodine, naši modlitbu a naši prosbu a kvůli sobě nás vysvoboď a dej nám svou milost, ať to vidí ti, kdo nás sem zavlekli, ¹⁵ aby poznala celá země, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože nad Izraelem a nad jeho rodem bylo vzýváno tvé jméno. ¹⁶ Hospodine, shlédni ze svého svatého domu, rozpomeň se na nás, nakloň, Hospodine, své ucho a slyš nás, ¹⁷ otevři, Hospodine, své oči a popatř: Slávu a spravedlnost Hospodinu nevzdají mrtví v podsvětí, kterým byl vzat duch z jejich nitra, ¹⁸ ale živí, třeba nadmíru zarmoucení, co chodí schýleni slabostí s pohaslýma očima. Jen živí, třeba strádající, mohou ti, Hospodine, vzdát slávu a spravedlnost.

¹⁹ Hospodine, náš Bože, nemůžeme se dovolávat spravedlivých činů svých otců a našich králů, když před tebe klademe svou prosbu o milosrdenství. ²⁰ Ty jsi na nás seslal své rozhořčení a svůj hněv, jak jsi ohlásil skrze své služebníky proroky. Řekl jsi: ²¹ ‚Takto praví Hospodin: Skloňte svou šíji a služte babylónskému králi, a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. ²² Když však neuposlechnete Hospodinova hlasu, abyste sloužili babylónskému králi, ²³ způsobím, že vymizí z judských měst i z jeruzalémských ulic hlas radosti a veselí, hlas ženicha i hlas nevěsty a celá země bude pustá a neobydlená.‘ ²⁴ My jsme neuposlechli tvého hlasu, abychom sloužili babylónskému králi, a tys potvrdil své slovo, které jsi promluvil skrze své služebníky proroky, že i kosti našich králů a našich otců budou vyházeny ze svého místa. ²⁵ A hle, jsou vyhozeny do žáru dne a do chladu noci; zemřeli v krutých bolestech, hladem, mečem a vyhnanstvím. ²⁶ Pro nepravost domu Izraelova a Judova učinil jsi z domu, nad nímž se vzývalo tvé jméno, to, co je z něho dnes. ²⁷ Jednal jsi s námi, Hospodine, náš Bože, s veškerou svou dobrotou a veškerým svým velkým milosrdenstvím, ²⁸ jak jsi mluvil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu přikázal, aby napsal synům Izraele tvůj zákon. Řekl jsi: ²⁹ ‚Nebudete-li poslouchat mého hlasu, celý ten váš velký hlučící dav se změní v maličkou hrstku mezi pronárody, kam je rozptýlím. ³⁰ Ale já vím, že mne neposlechnou. Je to lid tvrdé šíje; teprve v zemi svého vyhnanství se obrátí ve svých srdcích ³¹ a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. A dám jim srdce poslušné a uši slyšící. ³² Budou mě velebit v zemi svého vyhnanství a budou si připomínat mé jméno. ³³ Odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zlých skutků, když si připomenou, kam došli jejich otcové, kteří hřešili proti Hospodinu. ³⁴ A já je navrátím do země, kterou jsem přísežně dal jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Budou v ní vládnout a já je rozmnožím; nebude jich už ubývat. ³⁵ Sjednám s nimi věčnou smlouvu, že já jim budu Bohem a oni mi budou lidem, a už neodstraním svůj izraelský lid ze země, kterou jsem jim dal.‘

¹ Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, duše v úzkostech a sklíčený duch volají k tobě. ² Slyš, Hospodine, a smiluj se, hřešili jsme proti tobě. ³ Ty přece trůníš navěky, a my jdeme do věčné záhuby. ⁴ Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří proti tobě zhřešili. Neposlouchali hlasu Hospodina, svého Boha, proto na nás dolehly zlé věci. ⁵ Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale rozpomeň se v této chvíli na svou sílu a na své jméno. ⁶ Ty jsi Hospodin, náš Bůh, a my tě budeme velebit, Hospodine. ⁷ Proto jsi vložil do našich srdcí bázeň, abychom vzývali tvé jméno a tebe velebili ve svém vyhnanství, neboť jsme odvrátili své srdce od veškeré nepravosti svých otců, kteří proti tobě hřešili. ⁸ Pohleď, ještě dnes jsme ve vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k potupě, kletbě a trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Hospodina, našeho Boha.“

⁹ Slyš, Izraeli, přikázání života,

popřejte sluchu, abyste se naučili prozíravosti.

¹⁰ Jak to, Izraeli, že jsi v zemi nepřátel,

že jsi zestárl v cizí zemi,

¹¹ nečistý jako mrtví,

přičtený k těm v podsvětí?

¹² Opustil jsi pramen moudrosti. –

¹³ Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys v pokoji navěky.

¹⁴ Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění.

Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život,

kde je světlo očím a pokoj.

¹⁵ Kdo našel její sídlo, kdo vešel do její klenotnice?

¹⁶ Kde jsou vladaři národů,

ti, kdo panovali nad šelmami na zemi,

¹⁷ ti, kdo si pohrávali s nebeským ptactvem a hromadili stříbro a zlato,

na které se lidé tak spoléhají,

že jejich chtivost nezná meze?

¹⁸ Kde jsou ti, kdo pečlivě tepali stříbro,

a jejichž díla nelze nalézt?

¹⁹ Zmizeli, sestoupili do podsvětí

a na jejich místo nastoupili jiní.

²⁰ Ti mladší sice viděli světlo a bydleli na zemi,

ale cestu k prozíravosti nepoznali.

²¹ Nepochopili stezky k ní, ani si ji neosvojili;

jejich synové se daleko vzdálili od jejich cesty.

²² Nebylo o ní slyšet v Kenaanu, nelze ji spatřit v Témanu.

²³ Ani synové Hagary, kteří se pídí po vědění na zemi,

ani kupci z Meránu a Témanu nebo vypravěči bájí

a ti, kdo se pídí po vědění,

cestu k moudrosti nepoznali, nerozpomenuli se na stezky k ní.

²⁴ Ó Izraeli, jak veliký je dům Boží,

jak nesmírný je prostor, který ovládá!

²⁵ Je tak veliký, že nemá konce, vysoký a nezměřitelný.

²⁶ Tam se zrodili obři, ti pověstní z dávnověku,

velké postavy a zkušení v boji.

²⁷ Ty si však Bůh nevyvolil,

ani jim neukázal cestu k prozíravosti,

²⁸ proto zahynuli: chyběla jim rozumnost,

zahynuli pro svou omezenost.

²⁹ Kdo vystoupil na nebe,

vzal moudrost a snesl ji z oblaků?

³⁰ Kdo přeplul moře a našel ji a získá ji za vybrané zlato?

³¹ Nikdo nezná její cestu, ani nepochopí její stezku.

³² Avšak ten, kdo ví všechno, zná ji,

vynalezl ji svým věděním.

On založil zemi na věčné časy

a naplnil ji čtyřnohými zvířaty.

³³ On vyslal světlo a ono šlo,

zavolal je, a ono poslechlo s chvěním.

³⁴ Hvězdy zazářily na vykázaných místech a jásaly.

³⁵ Zavolal je a odpověděly: „Zde jsme;“

zazářily jásavě vstříc svému Stvořiteli.

³⁶ Takový je náš Bůh, jiný se mu nemůže rovnat.

³⁷ Vynalezl všechny cesty rozumnosti

a dal je svému služebníku Jákobovi,

Izraeli, svému milému. ³

⁸ Tak se ukázala moudrost na zemi a setkala se s lidmi.