Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 219. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Ezechiel, kapitola 17
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, dej izraelskému domu hádanku a předlož mu podobenství. 3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin:
Veliký orel s velkými křídly, dlouhými perutěmi, celý opeřený, pestře zbarvený, přilétl na Libanón
a vzal vrcholek cedru.
4 Utrhl vršek jeho koruny a přenesl jej do země kramářů, položil jej v městě obchodníků.
5 Vzal sazenici té země a vsadil ji do orné půdy,
vzal ji u hojných vod a zasadil jako vrbu.
6 I vyrašila a stala se z ní bujná vinná réva nízkého vzrůstu;
její větvoví se k němu obracelo a její kořeny byly pod ním;
sazenice se stala vinnou révou,
ta se rozvětvila a vyhnala ratolesti.
7 Byl však ještě jeden veliký orel s velkými křídly a bohatě opeřený.
A hle, vinná réva upnula své kořeny k němu,
i své větvoví k němu vztáhla,
aby ji svlažoval mimo záhony, kde byla vysazena.
8 Byla zasazena v dobrém poli u hojných vod,
aby se rozvětvila a nesla plody,
a stala se nádhernou révou.
9 Pověz: Toto praví Panovník Hospodin:
Vydaří se?
Nevytrhne ji orel i s kořeny, a neotrhá jí plody,
takže zaschne a všechno listí, jež na ní vyrašilo, uschne?
Nebude třeba veliké síly a mnohého lidu, aby byla vyrvána z kořene.
10 Hle, byla zasazena; ale vydaří se?
Neuschne úplně, až ji zasáhne východní vítr?
Na záhonech, kde vyrašila, uschne.“
11 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
12 „Řekni vzpurnému domu:
Což nevíte, co tyto věci znamenají?
Řekni: Hle, do Jeruzaléma přitáhl babylónský král
a zajal jeho krále i velmože
a odvedl je k sobě do Babylónu.
13 Vzal z královského potomstva jednoho a uzavřel s ním smlouvu,
zavázal ho přísahou a zajal mocné té země,
14 aby království bylo poníženo,
aby se nepozvedlo,
aby dbalo na jeho smlouvu, mělo-li obstát.
15 Ale on se proti němu vzbouřil.
Poslal své posly do Egypta, aby mu dali koně a mnoho lidu.
Zdaří se to? Unikne, kdo páchá takové věci?
Unikne, kdo porušuje smlouvu?
16 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, zemře v Babylónu, v sídle toho krále, který ho ustanovil králem, jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. 17 Ani s velikým vojskem a s mnohými sbory nebude mu farao nic platný v bitvě, až navrší násep a zbuduje obléhací valy, aby vyhladil mnoho duší. 18 Pohrdl přísahou, porušil smlouvu. Hle, dal na to ruku a dělá toto všechno. Neunikne.“
19 Proto praví Panovník Hospodin toto:
„Jakože jsem živ, přísahu mou, kterou pohrdl,
a smlouvu mou, kterou porušil,
uvalím na jeho hlavu.
20 Rozprostřu na něho svou síť a bude polapen do mé lovecké sítě.
Zavedu ho do Babylónu a tam se s ním budu soudit za to, že se mi zpronevěřil.
21 Všichni jeho uprchlíci ve všech jeho vojích padnou mečem;
kdo zůstanou, budou rozehnáni na všechny strany.
I poznáte, že já, Hospodin, jsem promluvil.“
22 Toto praví Panovník Hospodin:
„Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji,
z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře.
23 Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské
a vyžene větve, ponese plody
a stane se nádherným cedrem.
Pod ním bude bydlet všechno ptactvo,
všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví.
24 Všechny stromy pole poznají,
že já, Hospodin, jsem ponížil strom vysoký
a povýšil strom nízký;
nechal jsem uschnout strom zelený
a dal vypučet stromu suchému.
Já, Hospodin, jsem promluvil a také to učiním.“
Ezechiel, kapitola 18
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby‘? 3 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. 4 Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.
5 Je-li někdo spravedlivý a jedná podle práva a spravedlnosti, 6 nehoduje na horách a nepozvedá oči k hnusným modlám izraelského domu, neposkvrňuje ženu svého bližního a nepřibližuje se k ženě v čase její nečistoty, 7 nikoho neutiskuje, dlužníkovi vrací jeho zástavu, nikoho neodírá, hladovému dává svůj chléb a nahého přikrývá rouchem, 8 nepůjčuje lichvářsky a nebere úrok, odvrací se od bezpráví, vykonává pravdivý soud mezi mužem a mužem, 9 řídí se mými nařízeními, zachovává mé řády a jedná věrně, takový spravedlivý jistě bude žít, je výrok Panovníka Hospodina.
10 Pokud však zplodí syna rozvratníka, který bude prolévat krev a dopouštět se proti bratru čehokoli z těchto věcí 11 a nebude činit nic z oněch věcí dobrých, ale bude hodovat na horách, poskvrňovat ženu svého bližního, 12 utiskovat utištěného ubožáka, druhého odírat, nevracet zástavu, pozvedat oči k hnusným modlám, dopouštět se ohavnosti, 13 půjčovat lichvářsky a brát úrok, bude žít? Nebude žít; dopouštěl se všech těchto ohavností, jistě zemře, jeho krev bude na něm. 14 Zplodí-li však syna, který uvidí všechny hříchy svého otce, jichž se dopouští, a ulekne se, nebude se jich dopouštět, 15 nebude jíst na horách a pozvedat oči k hnusným modlám izraelského domu, nebude poskvrňovat ženu svého bližního, 16 nebude nikoho utiskovat, neponechá si zástavu a nikoho nebude odírat, bude dávat hladovému svůj chléb a nahého přikrývat rouchem, 17 neodtáhne svou ruku od utištěného, nevezme lichvu ani úrok, nýbrž bude jednat podle mých řádů a řídit se mými nařízeními, ten pro nepravost svého otce nezemře, jistě bude žít. 18 Jeho otec, protože se dopouštěl útisku, odíral bratra a nekonal dobro mezi svým lidem, zemře pro svou nepravost. 19 Vy však říkáte: ‚Proč nepyká syn za otcovu nepravost?‘ Bude-li syn jednat podle práva a spravedlnosti, dbát na všechna má nařízení a plnit je, jistě bude žít. 20 Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
21 Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. 22 Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal. 23 Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?
24 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil. 25 Vy však říkáte: ‚Cesta Panovníkova není správná.‘ Nuže, slyšte, dome izraelský: Má cesta že není správná? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a dopouští se bezpráví, umře za to; zemře pro své bezpráví, jehož se dopouštěl.
27 Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. 28 Prohlédl totiž a odvrátil se ode všech svých nevěrností, jichž se dopouštěl; jistě bude žít, nezemře. 29 Avšak dům izraelský říká: ‚Cesta Panovníkova není správná.‘ Mé cesty že nejsou správné, dome izraelský? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné?
30 Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. 31 Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? 32 Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“
Ezechiel, kapitola 19
1 Ty pak začni žalozpěv nad izraelskými předáky. 2 Zapěj:
Kdo byla tvá matka?
Lvice, jež odpočívala mezi lvy,
mezi mladými lvy chovala svá lvíčata.
3 Když odchovala jedno ze svých lvíčat,
stal se z něho mladý lev,
naučil se trhat kořist a požírat lidi.
4 Doslechly se o něm pronárody,
byl polapen v jejich pasti;
odvlekli ho za háky v chřípí do egyptské země.
5 Když lvice viděla, že čeká marně, pozbyla naděje.
I vzala jedno ze svých lvíčat a učinila z něho mladého lva.
6 Ten se procházel mezi lvy, stal se mladým lvem,
naučil se trhat kořist a požírat lidi.
7 Bořil jejich paláce a v trosky obracel jejich města,
jeho řevem zpustla země se vším, co je na ní.
8 Vypravily se na něho pronárody z okolních krajin,
rozprostřely na něho svou síť,
byl polapen v jejich pasti.
9 Dali jej do klece,
za háky jej dovlekli ke králi babylónskému,
dovlekli ho do pevností, aby již nebylo slyšet jeho řev na horách izraelských.
10 Tvá matka jako vinná réva, podobně jako ty, byla zasazena u vody;
byla plodná a bujně vzrostlá pro hojnost vod.
11 Měla mohutné sněti, vhodné na žezla vladařů,
svým vzrůstem se vypínala nad košaté stromy,
bylo ji vidět pro její výšku i množství větvoví.
12 Avšak byla vyrvána v rozhořčení,
pohozena na zem
a východní vítr vysušil její plody.
Její mohutné sněti byly ulámány, uschly a pozřel je oheň.
13 Nyní je přesazena do stepi, do země vyprahlé a žíznivé.
14 Ze snětí vyšlehl oheň,
pozřel její větve i plody;
nezbyla na ní žádná mohutná sněť,
odnož vhodná na vladařské žezlo.
To je žalozpěv a jako žalozpěv se bude zpívat.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, dej izraelskému domu hádanku a předlož mu podobenství. 3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin:
Veliký orel s velkými křídly, dlouhými perutěmi, celý opeřený, pestře zbarvený, přilétl na Libanón
a vzal vrcholek cedru.
4 Utrhl vršek jeho koruny a přenesl jej do země kramářů, položil jej v městě obchodníků.
5 Vzal sazenici té země a vsadil ji do orné půdy,
vzal ji u hojných vod a zasadil jako vrbu.
6 I vyrašila a stala se z ní bujná vinná réva nízkého vzrůstu;
její větvoví se k němu obracelo a její kořeny byly pod ním;
sazenice se stala vinnou révou,
ta se rozvětvila a vyhnala ratolesti.
7 Byl však ještě jeden veliký orel s velkými křídly a bohatě opeřený.
A hle, vinná réva upnula své kořeny k němu,
i své větvoví k němu vztáhla,
aby ji svlažoval mimo záhony, kde byla vysazena.
8 Byla zasazena v dobrém poli u hojných vod,
aby se rozvětvila a nesla plody,
a stala se nádhernou révou.
9 Pověz: Toto praví Panovník Hospodin:
Vydaří se?
Nevytrhne ji orel i s kořeny, a neotrhá jí plody,
takže zaschne a všechno listí, jež na ní vyrašilo, uschne?
Nebude třeba veliké síly a mnohého lidu, aby byla vyrvána z kořene.
10 Hle, byla zasazena; ale vydaří se?
Neuschne úplně, až ji zasáhne východní vítr?
Na záhonech, kde vyrašila, uschne.“
11 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
12 „Řekni vzpurnému domu:
Což nevíte, co tyto věci znamenají?
Řekni: Hle, do Jeruzaléma přitáhl babylónský král
a zajal jeho krále i velmože
a odvedl je k sobě do Babylónu.
13 Vzal z královského potomstva jednoho a uzavřel s ním smlouvu,
zavázal ho přísahou a zajal mocné té země,
14 aby království bylo poníženo,
aby se nepozvedlo,
aby dbalo na jeho smlouvu, mělo-li obstát.
15 Ale on se proti němu vzbouřil.
Poslal své posly do Egypta, aby mu dali koně a mnoho lidu.
Zdaří se to? Unikne, kdo páchá takové věci?
Unikne, kdo porušuje smlouvu?
16 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, zemře v Babylónu, v sídle toho krále, který ho ustanovil králem, jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. 17 Ani s velikým vojskem a s mnohými sbory nebude mu farao nic platný v bitvě, až navrší násep a zbuduje obléhací valy, aby vyhladil mnoho duší. 18 Pohrdl přísahou, porušil smlouvu. Hle, dal na to ruku a dělá toto všechno. Neunikne.“
19 Proto praví Panovník Hospodin toto:
„Jakože jsem živ, přísahu mou, kterou pohrdl,
a smlouvu mou, kterou porušil,
uvalím na jeho hlavu.
20 Rozprostřu na něho svou síť a bude polapen do mé lovecké sítě.
Zavedu ho do Babylónu a tam se s ním budu soudit za to, že se mi zpronevěřil.
21 Všichni jeho uprchlíci ve všech jeho vojích padnou mečem;
kdo zůstanou, budou rozehnáni na všechny strany.
I poznáte, že já, Hospodin, jsem promluvil.“
22 Toto praví Panovník Hospodin:
„Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji,
z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře.
23 Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské
a vyžene větve, ponese plody
a stane se nádherným cedrem.
Pod ním bude bydlet všechno ptactvo,
všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví.
24 Všechny stromy pole poznají,
že já, Hospodin, jsem ponížil strom vysoký
a povýšil strom nízký;
nechal jsem uschnout strom zelený
a dal vypučet stromu suchému.
Já, Hospodin, jsem promluvil a také to učiním.“
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby‘? 3 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. 4 Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.
5 Je-li někdo spravedlivý a jedná podle práva a spravedlnosti, 6 nehoduje na horách a nepozvedá oči k hnusným modlám izraelského domu, neposkvrňuje ženu svého bližního a nepřibližuje se k ženě v čase její nečistoty, 7 nikoho neutiskuje, dlužníkovi vrací jeho zástavu, nikoho neodírá, hladovému dává svůj chléb a nahého přikrývá rouchem, 8 nepůjčuje lichvářsky a nebere úrok, odvrací se od bezpráví, vykonává pravdivý soud mezi mužem a mužem, 9 řídí se mými nařízeními, zachovává mé řády a jedná věrně, takový spravedlivý jistě bude žít, je výrok Panovníka Hospodina.
10 Pokud však zplodí syna rozvratníka, který bude prolévat krev a dopouštět se proti bratru čehokoli z těchto věcí 11 a nebude činit nic z oněch věcí dobrých, ale bude hodovat na horách, poskvrňovat ženu svého bližního, 12 utiskovat utištěného ubožáka, druhého odírat, nevracet zástavu, pozvedat oči k hnusným modlám, dopouštět se ohavnosti, 13 půjčovat lichvářsky a brát úrok, bude žít? Nebude žít; dopouštěl se všech těchto ohavností, jistě zemře, jeho krev bude na něm. 14 Zplodí-li však syna, který uvidí všechny hříchy svého otce, jichž se dopouští, a ulekne se, nebude se jich dopouštět, 15 nebude jíst na horách a pozvedat oči k hnusným modlám izraelského domu, nebude poskvrňovat ženu svého bližního, 16 nebude nikoho utiskovat, neponechá si zástavu a nikoho nebude odírat, bude dávat hladovému svůj chléb a nahého přikrývat rouchem, 17 neodtáhne svou ruku od utištěného, nevezme lichvu ani úrok, nýbrž bude jednat podle mých řádů a řídit se mými nařízeními, ten pro nepravost svého otce nezemře, jistě bude žít. 18 Jeho otec, protože se dopouštěl útisku, odíral bratra a nekonal dobro mezi svým lidem, zemře pro svou nepravost. 19 Vy však říkáte: ‚Proč nepyká syn za otcovu nepravost?‘ Bude-li syn jednat podle práva a spravedlnosti, dbát na všechna má nařízení a plnit je, jistě bude žít. 20 Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
21 Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. 22 Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal. 23 Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?
24 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil. 25 Vy však říkáte: ‚Cesta Panovníkova není správná.‘ Nuže, slyšte, dome izraelský: Má cesta že není správná? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a dopouští se bezpráví, umře za to; zemře pro své bezpráví, jehož se dopouštěl.
27 Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. 28 Prohlédl totiž a odvrátil se ode všech svých nevěrností, jichž se dopouštěl; jistě bude žít, nezemře. 29 Avšak dům izraelský říká: ‚Cesta Panovníkova není správná.‘ Mé cesty že nejsou správné, dome izraelský? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné?
30 Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. 31 Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? 32 Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“
1 Ty pak začni žalozpěv nad izraelskými předáky. 2 Zapěj:
Kdo byla tvá matka?
Lvice, jež odpočívala mezi lvy,
mezi mladými lvy chovala svá lvíčata.
3 Když odchovala jedno ze svých lvíčat,
stal se z něho mladý lev,
naučil se trhat kořist a požírat lidi.
4 Doslechly se o něm pronárody,
byl polapen v jejich pasti;
odvlekli ho za háky v chřípí do egyptské země.
5 Když lvice viděla, že čeká marně, pozbyla naděje.
I vzala jedno ze svých lvíčat a učinila z něho mladého lva.
6 Ten se procházel mezi lvy, stal se mladým lvem,
naučil se trhat kořist a požírat lidi.
7 Bořil jejich paláce a v trosky obracel jejich města,
jeho řevem zpustla země se vším, co je na ní.
8 Vypravily se na něho pronárody z okolních krajin,
rozprostřely na něho svou síť,
byl polapen v jejich pasti.
9 Dali jej do klece,
za háky jej dovlekli ke králi babylónskému,
dovlekli ho do pevností, aby již nebylo slyšet jeho řev na horách izraelských.
10 Tvá matka jako vinná réva, podobně jako ty, byla zasazena u vody;
byla plodná a bujně vzrostlá pro hojnost vod.
11 Měla mohutné sněti, vhodné na žezla vladařů,
svým vzrůstem se vypínala nad košaté stromy,
bylo ji vidět pro její výšku i množství větvoví.
12 Avšak byla vyrvána v rozhořčení,
pohozena na zem
a východní vítr vysušil její plody.
Její mohutné sněti byly ulámány, uschly a pozřel je oheň.
13 Nyní je přesazena do stepi, do země vyprahlé a žíznivé.
14 Ze snětí vyšlehl oheň,
pozřel její větve i plody;
nezbyla na ní žádná mohutná sněť,
odnož vhodná na vladařské žezlo.
To je žalozpěv a jako žalozpěv se bude zpívat.