Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 240. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Nehemjáš, Úvod ke knize Nehemjáš
Ezdráš a Nehemjáš (totožný úvod ke knize Ezdráš)
1. Titul a obsah
V hebrejském kánonu obě knihy spojeny v jednu, rovněž tak v LXX, kde ovšem figurují jako 2. Ezdrášova (1 Ezd je apokryf), ve Vg je Ezd označován jako 1 Ezd a Ne jako 2 Ezd
Obsah:
1. Obnova Jeruzaléma, zvláště jeho hradeb (kap. 1-7)
2. Četba Zákona, pokání lidu a obnovení smlouvy s Bohem (kap. 8-10)
3. Obnova občanského pořádku v jeruzalémské obci a další Nehemiášova činnost (kap. 11-13)
2. Vznik, literární a teologická charakteristika
Autor cituje některé právní a administrativní dokumenty své doby (v Ezd 4) a také seznamy navrátilců, kněží a levitů (Ezd 2; Ne 7; 11; 12) – jeho dílo je cenným (byť fragmentárním) zdrojem informací o židovské poexilní komunitě, o níž jinak nemáme žádné zprávy; začátek Ezd hovoří o návratu z exilu a rekonstrukci chrámu r. 515, působení Ezdrášovo a Nehemiášovo však spadá až do 2. pol. 5. stol. (o předešlých více než 50 letech se nedozvídáme nic).
Datace i pořadí činnosti obou mužů je však nejistá, vzhledem k vládě 3 králů jménem Artaxerxes (je možné, že Nehemiáš přišel do Jeruzaléma ve 20. roce Artaxerxa I. a Ezdráš v 7. roce Artaxerxa II.); zatímco Nehemiáš se zaměřuje spíše na posílení v sociální a politické sféře (obnova hradeb, dosažení nezávislosti na Samaří, vrácení zabaveného majetku uvnitř obce), Ezdráš se stará spíše o duchovní obnovu podle Zákona, který se stal konstitucí židovské obce (snad šlo v té době o Kněžský spis, nikoli o celý Pentateuch); oba vystupují nekompromisně proti smíšeným manželstvím s cizinkami, ohrožujícím čistotu víry.
Ezd a Ne vykreslují podobně jako 1 a 2 Pa ideální obec – model Božího lidu, který se ve svém každodenním životě, ve vztahu k Bohu i k bližním, důsledně řídí Božím zákonem, chválí Boha za jeho spásné zásahy v dějinách, kajícně uznává své viny a prosí o jejich odpuštění (srov. vroucí modlitbu v Ne 9).Nehemjáš, kapitola 1
1 Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu, 2 přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém. 3 Řekli mi: „Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“
4 Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu. 5 Říkal jsem: „Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání. 6 Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. 7 Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi. 8 Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy. 9 Když se však obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byli zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.‘ 10 Vždyť to jsou tvoji služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou rukou. 11 Ach, Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména. A dopřej dnes zdaru svému služebníku a dej mu najít u onoho muže slitování.“ Byl jsem totiž královským číšníkem.
Nehemjáš, kapitola 2
1 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. 2 Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl 3 a řekl jsem králi: „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ 4 Král mi na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes 5 a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ 6 Král, vedle něhož seděla královna, se mě zeptal: „Jak dlouho potrvá tvá cesta a kdy se vrátíš?“ Králi se zalíbilo mě propustit, jakmile jsem udal určitý čas. 7 Řekl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné, nechť jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele v Zaeufratí, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska, 8 a také list pro správce královských obor Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám hradu při domě Božím, na městské hradby i na dům, k němuž se mám vydat.“ Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou. 9 Když jsem přišel k místodržitelům v Zaeufratí, dal jsem jim královské doporučující listy. Král také se mnou poslal velitele vojska a jezdce. 10 Jakmile to uslyšel Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, ten amónský otrok, popadla je strašná zlost, že přišel někdo, komu jde o dobro synů Izraele.
11 Tak jsem přišel do Jeruzaléma. Po třech dnech tamního pobytu 12 jsem vstal v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. 13 Vyjel jsem v noci Údolní branou směrem k Dračí studni a k Hnojné bráně. Přitom jsem si pozorně všímal pobořených jeruzalémských hradeb a bran zničených ohněm. 14 Pak jsem pokračoval k Studničné bráně a ke královskému rybníku; zde však nebylo místo pro zvíře, aby se mnou prošlo. 15 Ubíral jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. 16 Představenstvo nevědělo o tom, kde jsem chodil a co dělám; dosud jsem totiž nic neoznámil Judejcům, ani kněžím ani šlechtě ani představenstvu ani ostatním, kteří pracovali na tom díle. 17 Teď jsem jim řekl: „Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm. Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě.“ 18 Sdělil jsem jim, jak dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou, také i slova, jež mi řekl král. Odpověděli: „Nuže, dejme se do stavby!“ I vzchopili se k dobrému dílu.
19 Když o tom uslyšel Sanbalat Chorónský, Tóbijáš, ten amónský otrok, a Gešem Arabský, vysmívali se nám. S pohrdáním nám říkali: „Do čeho se to pouštíte? Chcete se bouřit proti králi?“ 20 Nato jsem jim odpověděl a řekl: „Sám Bůh nebes způsobí, že se nám to podaří. My jsme jeho služebníci. Dali jsme se do stavby. Vy však nemáte žádný podíl ani právo ani památku v Jeruzalémě.“
Nehemjáš, kapitola 3
1 I dal se velekněz Eljašíb se svými bratry kněžími do stavby Ovčí brány. Když vsadili vrata, posvětili ji, posvětili ji až po věž Meá, a stavěli dál až k věži Chananeelu. 2 Vedle něho stavěli muži z Jericha; vedle něho také stavěl Imrího syn Zakúr. 3 Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. 4 Vedle nich opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova; vedle nich také opravoval Mešulám, syn Berekjáše, syna Mešézabelova; vedle nich také opravoval Baanův syn Sádok. 5 Vedle nich opravovali Tekójští; jejich vznešení však nesklonili šíji k službě pro svého Pána. 6 Starou bránu opravovali Paseachův syn Jójada a Besódjášův syn Mešulám. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. 7 Vedle nich opravoval Melatjáš Gibeónský a Jadón Meronótský, též muži z Gibeónu a z Mispy, jež patří pod správu zaeufratského místodržitele. 8 Vedle něho opravoval Charhajášův syn Uzíel, jeden ze zlatníků, a vedle něho opravoval Chananjáš, jeden z mastičkářů; ustali až u jeruzalémské široké hradby. 9 Vedle nich opravoval Chúrův syn Refajáš, správce poloviny jeruzalémského obvodu. 10 Vedle nich také opravoval Charúmafův syn Jedajáš hned naproti svému domu. Vedle něho opravoval Chašabnejášův syn Chatúš. 11 Další úsek spolu s Pecnou věží opravoval Charimův syn Malkijáš a Pachat-moábův syn Chašúb. 12 Vedle něho spolu se svými dcerami opravoval Lochešův syn Šalúm, správce druhé poloviny jeruzalémského obvodu. 13 Údolní bránu opravoval Chanún a obyvatelé Zanóachu. Vystavěli ji a vsadili vrata se zámky a závorami; opravili tisíc loket hradeb až po Hnojnou bránu. 14 Hnojnou bránu opravoval Rekábův syn Malkijáš, správce obvodu bétkeremského; vystavěl ji a vsadil vrata se zámky a závorami. 15 Studničnou bránu opravoval Kol-chozéův syn Šalúm, správce obvodu Mispy; ten ji vystavěl, zastřešil a vsadil vrata se zámky a závorami; opravil také hradbu při vodojemu u královské zahrady až po schody vedoucí dolů z Města Davidova. 16 Za ním opravoval Azbúkův syn Nechemjáš, správce poloviny obvodu bétsúrského, až naproti hrobům Davidovým, po umělou vodní nádrž a dům bohatýrů. 17 Za ním také opravovali levité za vedení Baníova syna Rechúma. Vedle něho opravoval Chašabjáš, správce poloviny obvodu keílského, za svůj obvod. 18 Za ním opravovali jejich bratří za vedení Chenadadova syna Bavaje, správce druhé poloviny obvodu keílského. 19 Vedle něho také opravoval Jéšuův syn Ezer, správce Mispy, další úsek naproti přístupu ke zbrojnici v rohu hradby. 20 Za ním horlivě opravoval Zabajův syn Báruk další úsek od rohu až ke vchodu do domu nejvyššího kněze Eljašíba. 21 Za ním opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova, další úsek od vchodu do domu Eljašíbova až na konec Eljašíbova domu. 22 Za ním opravovali kněží, muži z jordánského okrsku. 23 Za ním dále, naproti svým domům, opravovali Binjamín a Chašúb; za ním, vedle svého domu, opravoval Azarjáš, syn Maasejáše, syna Ananejášova. 24 Za ním opravoval Chenadadův syn Binúj další úsek od Azarjášova domu až po roh hradby, po nároží. 25 Úzajův syn Pálal opravoval naproti rohu a vysoké věži vyčnívající nad domem královým na nádvoří pro stráže; za ním Pareóšův syn Pedajáš. 26 Chrámoví nevolníci sídlili na Ófelu a opravovali proto na východě naproti Vodní bráně a tamní vyčnívající věži. 27 Za ním opravovali Tekójští další úsek naproti vyčnívající vysoké věži až po zeď na Ófelu. 28 Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. 29 Za nimi opravoval naproti svému domu Imérův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. 30 Za ním opravoval další úsek Šelemjášův syn Chananjáš a Salafův šestý syn Chanún; za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce. 31 Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží. 32 Mezi přístřeškem na nároží a Ovčí branou opravovali zlatníci a obchodníci.
33 Jakmile uslyšel Sanbalat, že stavíme hradby, vzplanul a velice se rozzlobil. Vysmíval se Judejcům 34 a mluvil před svými bratry a před vojskem samařským takto: „Do čeho se to pouštějí ti židovští ubožáci? To je máme nechat? Budou snad obětovat a dokončí to ještě dnes? Oživí snad z hromad prachu kameny přepálené ohněm?“ 35 Ale Tóbijáš amónský stál vedle něho a řekl: „Jen ať si stavějí! Až přiběhne liška, protrhne jejich kamennou hradbu.“
36 „Slyš, Bože náš, že jsme v opovržení. Obrať jejich hanění na jejich hlavu! Vydej je, aby se stali kořistí a zajatci cizí země. 37 Nepřikrývej jejich nepravost, ať není jejich hřích před tebou smazán, neboť podněcují proti těm, kdo stavějí.“ 38 Stavěli jsme hradby dále, byly již zpoloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
Ezdráš a Nehemjáš (totožný úvod ke knize Ezdráš)
1. Titul a obsah
1 Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu, 2 přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém. 3 Řekli mi: „Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“
4 Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu. 5 Říkal jsem: „Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání. 6 Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. 7 Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi. 8 Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy. 9 Když se však obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byli zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.‘ 10 Vždyť to jsou tvoji služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou rukou. 11 Ach, Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména. A dopřej dnes zdaru svému služebníku a dej mu najít u onoho muže slitování.“ Byl jsem totiž královským číšníkem.
1 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. 2 Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl 3 a řekl jsem králi: „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ 4 Král mi na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes 5 a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ 6 Král, vedle něhož seděla královna, se mě zeptal: „Jak dlouho potrvá tvá cesta a kdy se vrátíš?“ Králi se zalíbilo mě propustit, jakmile jsem udal určitý čas. 7 Řekl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné, nechť jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele v Zaeufratí, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska, 8 a také list pro správce královských obor Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám hradu při domě Božím, na městské hradby i na dům, k němuž se mám vydat.“ Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou. 9 Když jsem přišel k místodržitelům v Zaeufratí, dal jsem jim královské doporučující listy. Král také se mnou poslal velitele vojska a jezdce. 10 Jakmile to uslyšel Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, ten amónský otrok, popadla je strašná zlost, že přišel někdo, komu jde o dobro synů Izraele.
11 Tak jsem přišel do Jeruzaléma. Po třech dnech tamního pobytu 12 jsem vstal v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. 13 Vyjel jsem v noci Údolní branou směrem k Dračí studni a k Hnojné bráně. Přitom jsem si pozorně všímal pobořených jeruzalémských hradeb a bran zničených ohněm. 14 Pak jsem pokračoval k Studničné bráně a ke královskému rybníku; zde však nebylo místo pro zvíře, aby se mnou prošlo. 15 Ubíral jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. 16 Představenstvo nevědělo o tom, kde jsem chodil a co dělám; dosud jsem totiž nic neoznámil Judejcům, ani kněžím ani šlechtě ani představenstvu ani ostatním, kteří pracovali na tom díle. 17 Teď jsem jim řekl: „Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm. Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě.“ 18 Sdělil jsem jim, jak dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou, také i slova, jež mi řekl král. Odpověděli: „Nuže, dejme se do stavby!“ I vzchopili se k dobrému dílu.
19 Když o tom uslyšel Sanbalat Chorónský, Tóbijáš, ten amónský otrok, a Gešem Arabský, vysmívali se nám. S pohrdáním nám říkali: „Do čeho se to pouštíte? Chcete se bouřit proti králi?“ 20 Nato jsem jim odpověděl a řekl: „Sám Bůh nebes způsobí, že se nám to podaří. My jsme jeho služebníci. Dali jsme se do stavby. Vy však nemáte žádný podíl ani právo ani památku v Jeruzalémě.“
1 I dal se velekněz Eljašíb se svými bratry kněžími do stavby Ovčí brány. Když vsadili vrata, posvětili ji, posvětili ji až po věž Meá, a stavěli dál až k věži Chananeelu. 2 Vedle něho stavěli muži z Jericha; vedle něho také stavěl Imrího syn Zakúr. 3 Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. 4 Vedle nich opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova; vedle nich také opravoval Mešulám, syn Berekjáše, syna Mešézabelova; vedle nich také opravoval Baanův syn Sádok. 5 Vedle nich opravovali Tekójští; jejich vznešení však nesklonili šíji k službě pro svého Pána. 6 Starou bránu opravovali Paseachův syn Jójada a Besódjášův syn Mešulám. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. 7 Vedle nich opravoval Melatjáš Gibeónský a Jadón Meronótský, též muži z Gibeónu a z Mispy, jež patří pod správu zaeufratského místodržitele. 8 Vedle něho opravoval Charhajášův syn Uzíel, jeden ze zlatníků, a vedle něho opravoval Chananjáš, jeden z mastičkářů; ustali až u jeruzalémské široké hradby. 9 Vedle nich opravoval Chúrův syn Refajáš, správce poloviny jeruzalémského obvodu. 10 Vedle nich také opravoval Charúmafův syn Jedajáš hned naproti svému domu. Vedle něho opravoval Chašabnejášův syn Chatúš. 11 Další úsek spolu s Pecnou věží opravoval Charimův syn Malkijáš a Pachat-moábův syn Chašúb. 12 Vedle něho spolu se svými dcerami opravoval Lochešův syn Šalúm, správce druhé poloviny jeruzalémského obvodu. 13 Údolní bránu opravoval Chanún a obyvatelé Zanóachu. Vystavěli ji a vsadili vrata se zámky a závorami; opravili tisíc loket hradeb až po Hnojnou bránu. 14 Hnojnou bránu opravoval Rekábův syn Malkijáš, správce obvodu bétkeremského; vystavěl ji a vsadil vrata se zámky a závorami. 15 Studničnou bránu opravoval Kol-chozéův syn Šalúm, správce obvodu Mispy; ten ji vystavěl, zastřešil a vsadil vrata se zámky a závorami; opravil také hradbu při vodojemu u královské zahrady až po schody vedoucí dolů z Města Davidova. 16 Za ním opravoval Azbúkův syn Nechemjáš, správce poloviny obvodu bétsúrského, až naproti hrobům Davidovým, po umělou vodní nádrž a dům bohatýrů. 17 Za ním také opravovali levité za vedení Baníova syna Rechúma. Vedle něho opravoval Chašabjáš, správce poloviny obvodu keílského, za svůj obvod. 18 Za ním opravovali jejich bratří za vedení Chenadadova syna Bavaje, správce druhé poloviny obvodu keílského. 19 Vedle něho také opravoval Jéšuův syn Ezer, správce Mispy, další úsek naproti přístupu ke zbrojnici v rohu hradby. 20 Za ním horlivě opravoval Zabajův syn Báruk další úsek od rohu až ke vchodu do domu nejvyššího kněze Eljašíba. 21 Za ním opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova, další úsek od vchodu do domu Eljašíbova až na konec Eljašíbova domu. 22 Za ním opravovali kněží, muži z jordánského okrsku. 23 Za ním dále, naproti svým domům, opravovali Binjamín a Chašúb; za ním, vedle svého domu, opravoval Azarjáš, syn Maasejáše, syna Ananejášova. 24 Za ním opravoval Chenadadův syn Binúj další úsek od Azarjášova domu až po roh hradby, po nároží. 25 Úzajův syn Pálal opravoval naproti rohu a vysoké věži vyčnívající nad domem královým na nádvoří pro stráže; za ním Pareóšův syn Pedajáš. 26 Chrámoví nevolníci sídlili na Ófelu a opravovali proto na východě naproti Vodní bráně a tamní vyčnívající věži. 27 Za ním opravovali Tekójští další úsek naproti vyčnívající vysoké věži až po zeď na Ófelu. 28 Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. 29 Za nimi opravoval naproti svému domu Imérův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. 30 Za ním opravoval další úsek Šelemjášův syn Chananjáš a Salafův šestý syn Chanún; za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce. 31 Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží. 32 Mezi přístřeškem na nároží a Ovčí branou opravovali zlatníci a obchodníci.
33 Jakmile uslyšel Sanbalat, že stavíme hradby, vzplanul a velice se rozzlobil. Vysmíval se Judejcům 34 a mluvil před svými bratry a před vojskem samařským takto: „Do čeho se to pouštějí ti židovští ubožáci? To je máme nechat? Budou snad obětovat a dokončí to ještě dnes? Oživí snad z hromad prachu kameny přepálené ohněm?“ 35 Ale Tóbijáš amónský stál vedle něho a řekl: „Jen ať si stavějí! Až přiběhne liška, protrhne jejich kamennou hradbu.“
36 „Slyš, Bože náš, že jsme v opovržení. Obrať jejich hanění na jejich hlavu! Vydej je, aby se stali kořistí a zajatci cizí země. 37 Nepřikrývej jejich nepravost, ať není jejich hřích před tebou smazán, neboť podněcují proti těm, kdo stavějí.“ 38 Stavěli jsme hradby dále, byly již zpoloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci.