Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 241. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Nehemjáš, kapitola 4
1 Jakmile uslyšeli Sanbalat a Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané, že obnova jeruzalémských hradeb pokračuje, že se trhliny opět uzavírají, velmi vzplanuli. 2 Vzájemně se smluvili, že vytáhnou proti Jeruzalému do boje a že v něm vyvolají zmatek. 3 Modlili jsme se ke svému Bohu a stavěli proti nim na obranu stráže ve dne v noci. 4 Juda říkal:
„Síla nosičů je podlomena,
všude jsou hromady sutin,
nejsme schopni hradby dostavět.“
5 Naši protivníci říkali: „Nic nepoznají a nic nepostřehnou, dokud mezi ně nevtrhneme. Pobijeme je a to dílo překazíme.“ 6 Avšak Judejci, kteří sídlili v jejich blízkosti, přicházeli a varovali nás znovu a znovu: „Ze všech míst, kam se obrátíte, jdou proti nám!“ 7 Proto jsem postavil stráž pod svatým místem při hradbách na nechráněných úsecích. Postavil jsem tam lid podle čeledí s meči, kopími a luky. 8 Když jsem všechno přehlédl, šel jsem a řekl šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: „Nebojte se jich, pamatujte na Panovníka velikého a budícího bázeň! Bojujte za své bratry, syny a dcery, ženy a domy!“
9 Jakmile naši nepřátelé uslyšeli, že je nám vše známo, pochopili, že Bůh překazil jejich záměr. My všichni jsme se vrátili na hradby, každý ke svému dílu. 10 Avšak od onoho dne pracovala na díle jen polovina mých lidí, zatímco druhá polovina byla ozbrojena kopími, štíty, luky a pancíři. Velmožové stáli při celém domě judském. 11 Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň. 12 Všichni, kdo stavěli, měli meč připásaný na bedrech a tak stavěli, a vedle mne stál trubač. 13 Řekl jsem šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: „Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme rozděleni po hradbách daleko od sebe. 14 Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás.“ 15 A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku. 16 V té době jsem také řekl lidu: „Každý se svým služebníkem nocujte uprostřed Jeruzaléma; v noci nás budou střežit, ve dne pracovat.“ 17 Nikdo z nás si nesvlékal šat, ani já ani moji bratři ani moji lidé ani strážní, které jsem měl při sobě…
Nehemjáš, kapitola 5
1 Strhl se pak veliký křik lidu, zvláště žen, proti jejich bratřím Judejcům. 2 Jedni říkali: „Je nás mnoho s našimi syny a dcerami, musíme shánět obilí, abychom měli co jíst a zůstali naživu.“ 3 Jiní říkali: „Svá pole, vinice a domy dáváme do zástavy, abychom sehnali obilí v tom hladu.“ 4 Jiní opět říkali: „Museli jsme si vypůjčit na svá pole a vinice peníze na daň pro krále. 5 A přece jsme se svými bratry jedno tělo, naše děti jsou jako jejich děti. Jenže my musíme své syny a dcery prodávat do otroctví, některé z našich dcer se již otrokyněmi staly, a nemůžeme nic proti tomu dělat. Naše pole a vinice patří jiným.“
6 Když jsem slyšel jejich křik a tato slova, vzplanul jsem hněvem. 7 Rozhodl jsem se, že proti šlechticům a představenstvu povedu při. Vytkl jsem jim: „Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok,“ a svolal jsem proti nim velké shromáždění. 8 Řekl jsem jim: „My jsme vykoupili, pokud nám bylo možno, své bratry Judejce, prodané pohanům. Naproti tomu vy své bratry prodáváte, aby byli prodáváni nám.“ Zmlkli a nenašli slov. 9 Pokračoval jsem: „Co děláte, není dobré. Což nemáte žít v bázni před naším Bohem a uvarovat se pohanění ze strany pohanů, našich nepřátel? 10 Také já, moji bratři a moji lidé, bychom od nich mohli požadovat úrok z peněz a obilí. Upustíme však od toho dluhu. 11 Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivoví a domy i příslušnou částku peněz, obilí, moštu a čerstvého oleje, za něž jste jim půjčku poskytli.“ 12 Odpověděli: „Vrátíme a nic od nich nebudeme požadovat. Uděláme to tak, jak jsi řekl.“ Svolal jsem tedy kněze a zavázal lid přísahou, že toto slovo dodrží. 13 Také jsem vytřepal záhyby svého roucha a řekl jsem: „Právě tak nechť vytřepe Bůh každého muže, který toto slovo nedodrží, z jeho domu a vlastnictví; tak buď vytřepán a vyprázdněn.“ Nato celé shromáždění odpovědělo: „Amen.“ I chválili Hospodina, a lid to slovo dodržel.
14 Také ode dne, kdy mě král ustanovil místodržitelem v zemi judské, od dvacátého roku až do třicátého druhého roku krále Artaxerxa, po dobu dvanácti let, jsem ani já ani moji bratři nebrali místodržitelské příjmy. 15 Dřívější místodržitelé, moji předchůdci, zatěžovali totiž lid tím, že na něm vymáhali mimo pokrm a víno čtyřicet šekelů stříbra, rovněž jejich lidé vykořisťovali lid. Já však jsem tak nejednal z bázně před Bohem. 16 Nadto jsem se účastnil oprav hradeb. Pole jsme neskupovali, ale všichni moji lidé tam byli zapojeni do díla. 17 Judejci a představenstvo, sto padesát osob, mimo ty, kteří k nám přicházeli z okolních pohanů, sedali u mého stolu. 18 Bylo třeba každý den připravovat jednoho býka a šest vybraných ovcí. Dále byla pro mě připravována drůbež a jednou za deset dní množství různého vína. Přitom jsem neuplatňoval nárok na místodržitelské příjmy, protože na tomto lidu už těžce spočívala služba. 19 „Pamatuj na mne, Bože můj, v dobrém, na všechno, co jsem pro tento lid učinil.“
Nehemjáš, kapitola 6
1 Když se doneslo Sanbalatovi, Tóbijášovi, Gešemovi Arabskému a ostatním našim nepřátelům, že jsem vystavěl hradby, takže v nich nezbylo trhliny – ovšem do té doby jsem ještě nevsadil vrata do bran –, 2 poslal ke mně Sanbalat a Gešem se vzkazem: „Přijď, sejdeme se spolu v některé vsi na pláni Ónu.“ Zamýšleli však provést mi něco zlého. 3 Poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: „Dělám veliké dílo, proto nemohu odejít. Mělo by se to dílo snad přerušit tím, že bych je opustil a sestoupil k vám?“ 4 Stejný vzkaz mi poslali čtyřikrát a já jsem jim pokaždé stejně odpověděl.
5 Stejným způsobem poslal ke mně Sanbalat po páté svého služebníka, a to s otevřeným dopisem. 6 Bylo v něm napsáno: „Proslýchá se mezi pohany, i Gašmu to říká, že ty a Judejci pomýšlíte na vzpouru, že proto stavíš hradby, a ty sám prý se chceš stát jejich králem. 7 Také jsi prý ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě provolávali: ‚To je král judský.‘ Tato slova se jistě donesou ke králi. Proto přijď, poradíme se spolu.“ 8 Odpověděl jsem mu: „Nic z toho, co říkáš, se nestalo. Ty sám sis to vymyslel.“ 9 Ti všichni nás chtěli zastrašit. Říkali si: „Upustí od díla a ono se neuskuteční.“ „Proto nyní, Bože, posilni mé ruce!“
10 Vstoupil jsem do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, který žil odloučeně. Řekl: „Sejděme se v domě Božím, uvnitř chrámu; musíme však zavřít chrámová vrata, protože se tě chystají zavraždit; v noci přijdou, aby tě zavraždili.“ 11 Odpověděl jsem: „Člověk jako já má prchat? Což může někdo jako já vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nevstoupím.“ 12 Zjistil jsem totiž, že ho Bůh neposlal. To proroctví mluvil proti mně, protože ho najali Tóbijáš a Sanbalat. 13 Byl najat proto, abych ze strachu tak jednal a zhřešil. Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě. 14 „Pamatuj, můj Bože, na Tóbijáše a na Sanbalata, na tyto jejich skutky, a také na prorokyni Nóadju a na ostatní proroky, kteří mě zastrašovali.“
15 Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní. 16 Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha. 17 V oněch dnech judští šlechtici často posílali dopisy Tóbijášovi a od Tóbijáše přicházely dopisy jim. 18 Mnozí v Judsku s ním totiž byli spjati přísahou, neboť byl zetěm Árachova syna Šekanjáše a jeho syn Jóchanan si vzal dceru Berekjášova syna Mešuláma. 19 Také ho přede mnou vychvalovali a má slova donášeli jemu. A Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval.
Nehemjáš, kapitola 7
1 Když byly dostavěny hradby, vsadil jsem vrata. Byli také ustanoveni vrátní, zpěváci a levité. 2 Pak jsem dal ohledně Jeruzaléma příkaz svému bratru Chananímu a správci hradu Chananjášovi, který byl mužem věrnějším a bohabojnějším než mnozí jiní. 3 Řekl jsem jim: „Jeruzalémské brány nesmějí být otvírány dříve, než slunce začne hřát; a když strážci uzavřou vrata, vy zajistěte závory. Stráže budou stavěny z obyvatelů Jeruzaléma, každý bude mít své stanoviště naproti svému domu.“
4 Město bylo rozlehlé a veliké, ale lidu v něm bylo málo a domy nebyly dostavěny. 5 Tu mi můj Bůh vložil do srdce, abych shromáždil šlechtice, představenstvo i lid, aby byli zapsáni do seznamu rodů. Našel jsem písemný záznam o rodu těch, kteří přišli dříve, a našel jsem v něm napsáno: 6 Toto jsou příslušníci judského kraje, kteří přišli ze zajetí, přesídlenci, které přesídlil babylónský král Nebúkadnesar. Navrátili se do Jeruzaléma a do Judska, každý do svého města. 7 Přišli se Zerubábelem, Jéšuou, Nechemjášem, Azarjášem, Raamjášem, Nachamaním, Mordokajem, Bilšánem, Misperetem, Bigvajem, Nechúmem a Baanou.
Soupis mužů izraelského lidu:
8 Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát dva; 9 synů Šefatjášových tři sta sedmdesát dva; 10 synů Árachových šest set padesát dva; 11 synů Pachat-moábových, totiž synů Jéšuových a Jóabových, dva tisíce osm set osmnáct; 12 synů Élamových dvanáct set padesát čtyři; 13 synů Zatúových osm set čtyřicet pět; 14 synů Zakajových sedm set šedesát; 15 synů Binújových šest set čtyřicet osm; 16 synů Bebajových šest set dvacet osm; 17 synů Azgádových dva tisíce tři sta dvacet dva; 18 synů Adoníkamových šest set šedesát sedm; 19 synů Bigvajových dva tisíce šedesát sedm; 20 synů Adínových šest set padesát pět; 21 synů Aterových, totiž Chizkijášových, devadesát osm; 22 synů Chašumových tři sta dvacet osm; 23 synů Besajových tři sta dvacet čtyři; 24 synů Charífových sto dvanáct; 25 synů gibeónských devadesát pět; 26 mužů betlémských a netófských sto osmdesát osm; 27 mužů anatótských sto dvacet osm; 28 mužů bétazmávetských čtyřicet dva; 29 mužů kirjatjearímských, kefírských a beerótských sedm set čtyřicet tři; 30 mužů rámských a gebských šest set dvacet jeden; 31 mužů mikmáských sto dvacet dva; 32 mužů bételských a ajských sto dvacet tři; 33 mužů z druhého Neba padesát dva; 34 synů druhého Élama dvanáct set padesát čtyři; 35 synů Charimových tři sta dvacet; 36 synů jerišských tři sta čtyřicet pět; 37 synů lódských, chadídských a ónoských sedm set dvacet jeden; 38 synů Senáových tři tisíce devět set třicet.
39 Kněží: synů Jedajášových z domu Jéšuova devět set sedmdesát tři; 40 synů Imérových tisíc padesát dva; 41 synů Pašchúrových dvanáct set čtyřicet sedm; 42 synů Charimových tisíc sedmnáct.
43 Levité: synů Jéšuových, totiž Kadmíelových, totiž synů Hódevových, sedmdesát čtyři.
44 Zpěváci: synů Asafových sto čtyřicet osm.
45 Vrátní: synů Šalúmových, synů Aterových, synů Talmónových, synů Akúbových, synů Chatítových a synů Šobajových sto třicet osm.
46 Chrámoví nevolníci: synové Síchovi, synové Chasúfovi, synové Tabaótovi, 47 synové Kérosovi, synové Síaovi, synové Padónovi, 48 synové Lebánovi, synové Chagábovi, synové Šalmajovi, 49 synové Chánanovi, synové Gidélovi, synové Gacharovi, 50 synové Reajášovi, synové Resínovi, synové Nekódovi, 51 synové Gazamovi, synové Uzovi, synové Paseachovi, 52 synové Besajovi, synové Meúnejců, synové Nefíšesejců, 53 synové Bakbukovi, synové Chakúfovi, synové Charchúrovi, 54 synové Baslítovi, synové Mechídovi, synové Charšovi, 55 synové Barkósovi, synové Síserovi, synové Tamachovi, 56 synové Nesíachovi a synové Chatífovi.
57 Synové služebníků Šalomounových: synové Sótajovi, synové Sóferetovi, synové Perídovi, 58 synové Jaalovi, synové Darkónovi, synové Gidélovi, 59 synové Šefatjášovi, synové Chatílovi, synové Pokereta Sebajimského a synové Amónovi. 60 Všech chrámových nevolníků a synů Šalomounových služebníků tři sta devadesát dva.
61 Tito vyšli z Tel-melachu, z Tel-charši, z Kerúb-adónu a Iméru, ale nemohli prokázat, že jejich otcovský rod a původ je z Izraele: 62 synů Delajášových, synů Tóbijášových a synů Nekódových šest set čtyřicet dva. 63 A z kněží synové Chobajášovi, synové Kósovi a synové Barzilaje, který si vzal za ženu jednu z dcer Barzilaje Gileádského a je nazýván jejich jménem. 64 Ti hledali svůj rodokmen v seznamu rodů, ale marně; proto byli vyloučeni z kněžství jako nezpůsobilí. 65 Místodržící jim zapověděl jíst ze svatých přídělů kněžských, pokud nebude ustanoven kněz pro posvátné losy urím a tumím.
66 Celé shromáždění dohromady čítalo čtyřicet dva tisíce tři sta šedesát duší, 67 mimo jejich otroky a otrokyně, jichž bylo sedm tisíc tři sta třicet sedm. Měli také dvě stě čtyřicet pět zpěváků a zpěvaček. 68 Velbloudů bylo čtyři sta třicet pět, oslů šest tisíc sedm set dvacet.
69 Z představitelů rodů někteří přispěli na dílo. Místodržící dal na chrámový poklad tisíc zlatých darejků, padesát kropenek, pět set třicet kněžských suknic. 70 Představitelé rodů dali na chrámový poklad pro potřeby díla dvacet tisíc zlatých darejků a dva tisíce dvě stě hřiven stříbra. 71 A toho, co dal ostatní lid, bylo dvacet tisíc zlatých darejků, dva tisíce hřiven stříbra a šedesát sedm kněžských suknic.
72 I usadili se kněží, levité, vrátní, zpěváci i někteří z lidu a chrámoví nevolníci i všechen Izrael ve svých městech. Když nastal sedmý měsíc, byli již Izraelci ve svých městech.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Jakmile uslyšeli Sanbalat a Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané, že obnova jeruzalémských hradeb pokračuje, že se trhliny opět uzavírají, velmi vzplanuli. 2 Vzájemně se smluvili, že vytáhnou proti Jeruzalému do boje a že v něm vyvolají zmatek. 3 Modlili jsme se ke svému Bohu a stavěli proti nim na obranu stráže ve dne v noci. 4 Juda říkal:
„Síla nosičů je podlomena,
všude jsou hromady sutin,
nejsme schopni hradby dostavět.“
5 Naši protivníci říkali: „Nic nepoznají a nic nepostřehnou, dokud mezi ně nevtrhneme. Pobijeme je a to dílo překazíme.“ 6 Avšak Judejci, kteří sídlili v jejich blízkosti, přicházeli a varovali nás znovu a znovu: „Ze všech míst, kam se obrátíte, jdou proti nám!“ 7 Proto jsem postavil stráž pod svatým místem při hradbách na nechráněných úsecích. Postavil jsem tam lid podle čeledí s meči, kopími a luky. 8 Když jsem všechno přehlédl, šel jsem a řekl šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: „Nebojte se jich, pamatujte na Panovníka velikého a budícího bázeň! Bojujte za své bratry, syny a dcery, ženy a domy!“
9 Jakmile naši nepřátelé uslyšeli, že je nám vše známo, pochopili, že Bůh překazil jejich záměr. My všichni jsme se vrátili na hradby, každý ke svému dílu. 10 Avšak od onoho dne pracovala na díle jen polovina mých lidí, zatímco druhá polovina byla ozbrojena kopími, štíty, luky a pancíři. Velmožové stáli při celém domě judském. 11 Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň. 12 Všichni, kdo stavěli, měli meč připásaný na bedrech a tak stavěli, a vedle mne stál trubač. 13 Řekl jsem šlechticům, představenstvu a ostatnímu lidu: „Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme rozděleni po hradbách daleko od sebe. 14 Uslyšíte-li z některého místa zvuk polnice, shromážděte se tam k nám. Náš Bůh bude bojovat za nás.“ 15 A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku. 16 V té době jsem také řekl lidu: „Každý se svým služebníkem nocujte uprostřed Jeruzaléma; v noci nás budou střežit, ve dne pracovat.“ 17 Nikdo z nás si nesvlékal šat, ani já ani moji bratři ani moji lidé ani strážní, které jsem měl při sobě…
1 Strhl se pak veliký křik lidu, zvláště žen, proti jejich bratřím Judejcům. 2 Jedni říkali: „Je nás mnoho s našimi syny a dcerami, musíme shánět obilí, abychom měli co jíst a zůstali naživu.“ 3 Jiní říkali: „Svá pole, vinice a domy dáváme do zástavy, abychom sehnali obilí v tom hladu.“ 4 Jiní opět říkali: „Museli jsme si vypůjčit na svá pole a vinice peníze na daň pro krále. 5 A přece jsme se svými bratry jedno tělo, naše děti jsou jako jejich děti. Jenže my musíme své syny a dcery prodávat do otroctví, některé z našich dcer se již otrokyněmi staly, a nemůžeme nic proti tomu dělat. Naše pole a vinice patří jiným.“
6 Když jsem slyšel jejich křik a tato slova, vzplanul jsem hněvem. 7 Rozhodl jsem se, že proti šlechticům a představenstvu povedu při. Vytkl jsem jim: „Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok,“ a svolal jsem proti nim velké shromáždění. 8 Řekl jsem jim: „My jsme vykoupili, pokud nám bylo možno, své bratry Judejce, prodané pohanům. Naproti tomu vy své bratry prodáváte, aby byli prodáváni nám.“ Zmlkli a nenašli slov. 9 Pokračoval jsem: „Co děláte, není dobré. Což nemáte žít v bázni před naším Bohem a uvarovat se pohanění ze strany pohanů, našich nepřátel? 10 Také já, moji bratři a moji lidé, bychom od nich mohli požadovat úrok z peněz a obilí. Upustíme však od toho dluhu. 11 Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivoví a domy i příslušnou částku peněz, obilí, moštu a čerstvého oleje, za něž jste jim půjčku poskytli.“ 12 Odpověděli: „Vrátíme a nic od nich nebudeme požadovat. Uděláme to tak, jak jsi řekl.“ Svolal jsem tedy kněze a zavázal lid přísahou, že toto slovo dodrží. 13 Také jsem vytřepal záhyby svého roucha a řekl jsem: „Právě tak nechť vytřepe Bůh každého muže, který toto slovo nedodrží, z jeho domu a vlastnictví; tak buď vytřepán a vyprázdněn.“ Nato celé shromáždění odpovědělo: „Amen.“ I chválili Hospodina, a lid to slovo dodržel.
14 Také ode dne, kdy mě král ustanovil místodržitelem v zemi judské, od dvacátého roku až do třicátého druhého roku krále Artaxerxa, po dobu dvanácti let, jsem ani já ani moji bratři nebrali místodržitelské příjmy. 15 Dřívější místodržitelé, moji předchůdci, zatěžovali totiž lid tím, že na něm vymáhali mimo pokrm a víno čtyřicet šekelů stříbra, rovněž jejich lidé vykořisťovali lid. Já však jsem tak nejednal z bázně před Bohem. 16 Nadto jsem se účastnil oprav hradeb. Pole jsme neskupovali, ale všichni moji lidé tam byli zapojeni do díla. 17 Judejci a představenstvo, sto padesát osob, mimo ty, kteří k nám přicházeli z okolních pohanů, sedali u mého stolu. 18 Bylo třeba každý den připravovat jednoho býka a šest vybraných ovcí. Dále byla pro mě připravována drůbež a jednou za deset dní množství různého vína. Přitom jsem neuplatňoval nárok na místodržitelské příjmy, protože na tomto lidu už těžce spočívala služba. 19 „Pamatuj na mne, Bože můj, v dobrém, na všechno, co jsem pro tento lid učinil.“
1 Když se doneslo Sanbalatovi, Tóbijášovi, Gešemovi Arabskému a ostatním našim nepřátelům, že jsem vystavěl hradby, takže v nich nezbylo trhliny – ovšem do té doby jsem ještě nevsadil vrata do bran –, 2 poslal ke mně Sanbalat a Gešem se vzkazem: „Přijď, sejdeme se spolu v některé vsi na pláni Ónu.“ Zamýšleli však provést mi něco zlého. 3 Poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: „Dělám veliké dílo, proto nemohu odejít. Mělo by se to dílo snad přerušit tím, že bych je opustil a sestoupil k vám?“ 4 Stejný vzkaz mi poslali čtyřikrát a já jsem jim pokaždé stejně odpověděl.
5 Stejným způsobem poslal ke mně Sanbalat po páté svého služebníka, a to s otevřeným dopisem. 6 Bylo v něm napsáno: „Proslýchá se mezi pohany, i Gašmu to říká, že ty a Judejci pomýšlíte na vzpouru, že proto stavíš hradby, a ty sám prý se chceš stát jejich králem. 7 Také jsi prý ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě provolávali: ‚To je král judský.‘ Tato slova se jistě donesou ke králi. Proto přijď, poradíme se spolu.“ 8 Odpověděl jsem mu: „Nic z toho, co říkáš, se nestalo. Ty sám sis to vymyslel.“ 9 Ti všichni nás chtěli zastrašit. Říkali si: „Upustí od díla a ono se neuskuteční.“ „Proto nyní, Bože, posilni mé ruce!“
10 Vstoupil jsem do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, který žil odloučeně. Řekl: „Sejděme se v domě Božím, uvnitř chrámu; musíme však zavřít chrámová vrata, protože se tě chystají zavraždit; v noci přijdou, aby tě zavraždili.“ 11 Odpověděl jsem: „Člověk jako já má prchat? Což může někdo jako já vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nevstoupím.“ 12 Zjistil jsem totiž, že ho Bůh neposlal. To proroctví mluvil proti mně, protože ho najali Tóbijáš a Sanbalat. 13 Byl najat proto, abych ze strachu tak jednal a zhřešil. Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě. 14 „Pamatuj, můj Bože, na Tóbijáše a na Sanbalata, na tyto jejich skutky, a také na prorokyni Nóadju a na ostatní proroky, kteří mě zastrašovali.“
15 Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní. 16 Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha. 17 V oněch dnech judští šlechtici často posílali dopisy Tóbijášovi a od Tóbijáše přicházely dopisy jim. 18 Mnozí v Judsku s ním totiž byli spjati přísahou, neboť byl zetěm Árachova syna Šekanjáše a jeho syn Jóchanan si vzal dceru Berekjášova syna Mešuláma. 19 Také ho přede mnou vychvalovali a má slova donášeli jemu. A Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval.
1 Když byly dostavěny hradby, vsadil jsem vrata. Byli také ustanoveni vrátní, zpěváci a levité. 2 Pak jsem dal ohledně Jeruzaléma příkaz svému bratru Chananímu a správci hradu Chananjášovi, který byl mužem věrnějším a bohabojnějším než mnozí jiní. 3 Řekl jsem jim: „Jeruzalémské brány nesmějí být otvírány dříve, než slunce začne hřát; a když strážci uzavřou vrata, vy zajistěte závory. Stráže budou stavěny z obyvatelů Jeruzaléma, každý bude mít své stanoviště naproti svému domu.“
4 Město bylo rozlehlé a veliké, ale lidu v něm bylo málo a domy nebyly dostavěny. 5 Tu mi můj Bůh vložil do srdce, abych shromáždil šlechtice, představenstvo i lid, aby byli zapsáni do seznamu rodů. Našel jsem písemný záznam o rodu těch, kteří přišli dříve, a našel jsem v něm napsáno: 6 Toto jsou příslušníci judského kraje, kteří přišli ze zajetí, přesídlenci, které přesídlil babylónský král Nebúkadnesar. Navrátili se do Jeruzaléma a do Judska, každý do svého města. 7 Přišli se Zerubábelem, Jéšuou, Nechemjášem, Azarjášem, Raamjášem, Nachamaním, Mordokajem, Bilšánem, Misperetem, Bigvajem, Nechúmem a Baanou.
Soupis mužů izraelského lidu:
8 Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát dva; 9 synů Šefatjášových tři sta sedmdesát dva; 10 synů Árachových šest set padesát dva; 11 synů Pachat-moábových, totiž synů Jéšuových a Jóabových, dva tisíce osm set osmnáct; 12 synů Élamových dvanáct set padesát čtyři; 13 synů Zatúových osm set čtyřicet pět; 14 synů Zakajových sedm set šedesát; 15 synů Binújových šest set čtyřicet osm; 16 synů Bebajových šest set dvacet osm; 17 synů Azgádových dva tisíce tři sta dvacet dva; 18 synů Adoníkamových šest set šedesát sedm; 19 synů Bigvajových dva tisíce šedesát sedm; 20 synů Adínových šest set padesát pět; 21 synů Aterových, totiž Chizkijášových, devadesát osm; 22 synů Chašumových tři sta dvacet osm; 23 synů Besajových tři sta dvacet čtyři; 24 synů Charífových sto dvanáct; 25 synů gibeónských devadesát pět; 26 mužů betlémských a netófských sto osmdesát osm; 27 mužů anatótských sto dvacet osm; 28 mužů bétazmávetských čtyřicet dva; 29 mužů kirjatjearímských, kefírských a beerótských sedm set čtyřicet tři; 30 mužů rámských a gebských šest set dvacet jeden; 31 mužů mikmáských sto dvacet dva; 32 mužů bételských a ajských sto dvacet tři; 33 mužů z druhého Neba padesát dva; 34 synů druhého Élama dvanáct set padesát čtyři; 35 synů Charimových tři sta dvacet; 36 synů jerišských tři sta čtyřicet pět; 37 synů lódských, chadídských a ónoských sedm set dvacet jeden; 38 synů Senáových tři tisíce devět set třicet.
39 Kněží: synů Jedajášových z domu Jéšuova devět set sedmdesát tři; 40 synů Imérových tisíc padesát dva; 41 synů Pašchúrových dvanáct set čtyřicet sedm; 42 synů Charimových tisíc sedmnáct.
43 Levité: synů Jéšuových, totiž Kadmíelových, totiž synů Hódevových, sedmdesát čtyři.
44 Zpěváci: synů Asafových sto čtyřicet osm.
45 Vrátní: synů Šalúmových, synů Aterových, synů Talmónových, synů Akúbových, synů Chatítových a synů Šobajových sto třicet osm.
46 Chrámoví nevolníci: synové Síchovi, synové Chasúfovi, synové Tabaótovi, 47 synové Kérosovi, synové Síaovi, synové Padónovi, 48 synové Lebánovi, synové Chagábovi, synové Šalmajovi, 49 synové Chánanovi, synové Gidélovi, synové Gacharovi, 50 synové Reajášovi, synové Resínovi, synové Nekódovi, 51 synové Gazamovi, synové Uzovi, synové Paseachovi, 52 synové Besajovi, synové Meúnejců, synové Nefíšesejců, 53 synové Bakbukovi, synové Chakúfovi, synové Charchúrovi, 54 synové Baslítovi, synové Mechídovi, synové Charšovi, 55 synové Barkósovi, synové Síserovi, synové Tamachovi, 56 synové Nesíachovi a synové Chatífovi.
57 Synové služebníků Šalomounových: synové Sótajovi, synové Sóferetovi, synové Perídovi, 58 synové Jaalovi, synové Darkónovi, synové Gidélovi, 59 synové Šefatjášovi, synové Chatílovi, synové Pokereta Sebajimského a synové Amónovi. 60 Všech chrámových nevolníků a synů Šalomounových služebníků tři sta devadesát dva.
61 Tito vyšli z Tel-melachu, z Tel-charši, z Kerúb-adónu a Iméru, ale nemohli prokázat, že jejich otcovský rod a původ je z Izraele: 62 synů Delajášových, synů Tóbijášových a synů Nekódových šest set čtyřicet dva. 63 A z kněží synové Chobajášovi, synové Kósovi a synové Barzilaje, který si vzal za ženu jednu z dcer Barzilaje Gileádského a je nazýván jejich jménem. 64 Ti hledali svůj rodokmen v seznamu rodů, ale marně; proto byli vyloučeni z kněžství jako nezpůsobilí. 65 Místodržící jim zapověděl jíst ze svatých přídělů kněžských, pokud nebude ustanoven kněz pro posvátné losy urím a tumím.
66 Celé shromáždění dohromady čítalo čtyřicet dva tisíce tři sta šedesát duší, 67 mimo jejich otroky a otrokyně, jichž bylo sedm tisíc tři sta třicet sedm. Měli také dvě stě čtyřicet pět zpěváků a zpěvaček. 68 Velbloudů bylo čtyři sta třicet pět, oslů šest tisíc sedm set dvacet.
69 Z představitelů rodů někteří přispěli na dílo. Místodržící dal na chrámový poklad tisíc zlatých darejků, padesát kropenek, pět set třicet kněžských suknic. 70 Představitelé rodů dali na chrámový poklad pro potřeby díla dvacet tisíc zlatých darejků a dva tisíce dvě stě hřiven stříbra. 71 A toho, co dal ostatní lid, bylo dvacet tisíc zlatých darejků, dva tisíce hřiven stříbra a šedesát sedm kněžských suknic.
72 I usadili se kněží, levité, vrátní, zpěváci i někteří z lidu a chrámoví nevolníci i všechen Izrael ve svých městech. Když nastal sedmý měsíc, byli již Izraelci ve svých městech.