Vezmi a čti celou Bibli

¹ Roku stého padesátého prvního unikl Seleukův syn Démétrios z Říma, přistál s hrstkou mužů ve městě na pobřeží a vystupoval tam jako král. ² Když pak vtáhl do královského domu svého otce, zajali náčelníci Antiocha a Lýsiáse a chtěli je k němu přivést. ³ Jakmile se o tom doslechl, řekl: „Nechci je vidět!“ ⁴ Náčelníci je tedy zabili a Démétrios zasedl na svůj královský trůn. ⁵ Hned k němu přišli všichni svévolníci a bezbožníci z Izraele; vedl je Alkimos, který chtěl být veleknězem. ⁶ Žalovali králi na lid: „Juda a jeho bratři zahubili všechny tvé přátele a nás vyhnali z naší země. ⁷ Nyní tedy pošli muže, který má tvou důvěru, ať se tam odebere, aby viděl všechnu tu zkázu, kterou Juda způsobil nám a králově zemi, a ať potrestá je i všechny jejich pomahače.“ ⁸ Král ze svých důvěrníků vybral Bakchída, správce kraje na druhé straně Řeky, který požíval vážnost v království a byl věrný králi. ⁹ Toho poslal s úkolem vykonat pomstu na Izraelcích. S ním poslal i bezbožného Alkima, kterému svěřil velekněžský úřad. ¹⁰ S velkým vojskem vpadli do Judska. K Judovi a jeho bratrům vyslali posly se lstivým tvrzením, že přicházejí v míru. ¹¹ Ti však jejich slovům nevěřili, protože všichni viděli, že přicházejí s velikým vojskem. ¹² Sešlo se shromáždění zákoníků k Alkimovi a Bakchídovi, aby žádali spravedlnost. ¹³ První z Izraelců, kdo žádali mír, byli chasídové. ¹⁴ Říkali totiž: „S vojskem jde člověk, který je knězem z Áronova pokolení, přece nám nebude škodit!“ ¹⁵ Když jim pak mluvil o míru a přísahal: „Neuděláme nic zlého vám ani vašim přátelům,“ ¹⁶ uvěřili mu. Bakchídés však dal v jednom dni zajmout a popravit šedesát jejich mužů, jak praví Písmo: ¹⁷ „Těla tvých svatých rozházeli kolem Jeruzaléma a krev tvých svatých vylili a nebyl, kdo by je pohřbil.“ ¹⁸ Na všechen lid padl děs a hrůza, říkali: „U nich není pravda ani spravedlnost, zrušili smlouvu a slavnostní přísahu!“ ¹⁹ Bakchídés potom odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bét-zajtu. Dal zajmout i mnohé z mužů, kteří k němu přeběhli, a některé z lidu; dal je zabít a hodit do veliké cisterny. ²⁰ Celou zemi Bakchídés podřídil Alkimovi. Na ochranu mu ponechal část vojska a vrátil se ke králi. ²¹ Alkimos se ze všech sil snažil získat velekněžský úřad. ²² Kolem něho se shromáždili všichni, kdo pobuřovali vlastní lid, ovládli judskou zemi a způsobili velikou pohromu v Izraeli. ²³ Juda viděl, že Alkimos a jeho druhové způsobili Izraelcům ještě více zla než pohané. ²⁴ Obcházel všechny judské kraje, mstil se odpadlíkům a zabránil jim vycházet do celé země.

²⁵ Alkimos viděl, jak Juda a jeho přátelé nabývají moci. Poznal, že jim nedokáže čelit, proto se vrátil ke králi a obžaloval je ze zločinů.

²⁶ Král vyslal jednoho ze svých vyhlášených vojevůdců, Níkánóra, zapřísáhlého nepřítele Izraele, s rozkazem, aby vyhladil ten lid. ²⁷ Níkánór přišel do Jeruzaléma s velikým vojskem, přitom však Judovi a jeho bratrům lstivě poslal mírové poselství: ²⁸ „Ať není válka mezi mnou a vámi, já přijdu jen s několika muži, abych se s vámi v míru setkal tváří v tvář.“ ²⁹ Když přišel k Judovi, vyměnili si pozdrav pokoje, ale jeho vojáci byli připraveni se Judy zmocnit. ³⁰ Judovi nezůstalo utajeno, že k němu přicházejí se lstí, proto se mu vyhnul a odmítl se s ním setkat. ³¹ Jakmile Níkánór poznal, že jeho záměr je prozrazen, vytáhl směrem ke Kafarsalamu, aby se tam s Judou utkal vojensky. ³² Když však z jeho vojska padlo asi pět set mužů, ustoupili do města Davidova.

³³ Níkánór potom vystoupil na horu Sijón. Tam mu vyšli vstříc kněží svatyně a starší lidu, přátelsky ho pozdravili a ukazovali mu zápalnou oběť, kterou chtěli obětovat za krále. ³⁴ On však se jim vysmál, zesměšnil je a potupil; mluvil zpupně ³⁵ a zlostně se zapřisáhl: „Nebude-li mi ihned vydán Juda a jeho vojsko, až se po boji šťastně vrátíme, vypálím tento dům.“ Odešel s velikou zlostí. ³⁶ Kněží pak vešli do svatyně, postavili se před obětní oltář a chrám a s pláčem se modlili: ³⁷ „Bože, ty jsi vyvolil tento dům, aby v něm bylo vzýváno tvé jméno, aby byl tvému lidu domem modlitby a prosby, ³⁸ potrestej toho člověka, ať zahyne mečem i se svým vojskem! Vzpomeň si, jak se rouhali, a nedopusť, aby zůstali bez trestu!“ ³⁹ Níkánór odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se u Bét-chorónu, kde se k němu přidalo vojsko syrské. ⁴⁰ Juda tábořil u Chadáši se třemi tisíci mužů a takto se modlil: ⁴¹ „Když se jednou vyslanci asyrského krále rouhali, vyšel tvůj anděl a zahubil jich sto pětaosmdesát tisíc. ⁴² Znič dnes i toto vojsko před našima očima, aby ostatní pochopili, že zlořečil tvé svatyni. Suď ho podle jeho proradnosti!“ ⁴³ Třináctého dne měsíce adáru se vojska utkala v bitvě. Vojsko Níkánórovo bylo rozdrceno, on byl první, kdo v boji padl. ⁴⁴ Když jeho vojáci viděli, že Níkánór padl, odhodili zbraně a utekli. ⁴⁵ Judejci je pronásledovali od Chadáši jeden den cesty až ke Gezeru a na oslavu vítězství troubili za nimi na polnice. ⁴⁶ Ze všech okolních judských vesnic vybíhali muži a napadali je z boku. Obrátili se sice zpět, ale všichni padli mečem; ani jeden z nich nezůstal naživu. ⁴⁷ Izraelci se zmocnili bohaté kořisti. Níkánórovi uťali hlavu a pravou ruku, kterou vzpurně vztáhl, přinesli je a pověsili u Jeruzaléma. ⁴⁸ Lid se náramně radoval, slavili ten den jako den velké radosti. ⁴⁹ Rozhodli se, že tento den, třináctý adár, budou slavit každý rok. ⁵⁰ Nějaký čas pak byl v Judsku klid.

¹ Tehdy uslyšel Juda o slávě Římanů, o jejich vojenské moci a o tom, že jednají blahovolně se všemi, kdo se k nim přidají; s těmi, kdo by k nim přišli, uzavírají přátelství, ačkoli sami jsou vojensky mocní. ² Líčili mu jejich války a statečnost, kterou se vyznamenali při dobývání země Galů, jak je ovládli a učinili poplatnými, ³ i co udělali v Hispanii, jak se zmocnili tamějších dolů na stříbro a na zlato, ⁴ jak svou chytrostí a vytrvalostí ovládli celé toto území, ačkoli bylo od nich velmi vzdáleno. Jak zničili krále, kteří na ně vytáhli ze vzdálených končin země, a způsobili jim těžké porážky, a jak ti zbývající jim platí každoročně poplatky, ⁵ jak i Filipa a Persea, krále Kitejců, a všechny, kdo se proti nim postavili, potřeli v bitvě a podmanili si je. ⁶ I Antiochos Veliký, král Asie, byl jimi poražen, když proti nim vytáhl do boje, přestože měl sto dvacet slonů, jízdu a válečné vozy i obrovské vojsko. ⁷ Zajali ho živého a uložili mu, aby on i jeho nástupci odváděli veliké poplatky, dávali rukojmí a odstoupili ⁸ území Indie, Médie a Lýdie, která byla nejlepší z jejich zemí, a dali je králi Eumenovi. ⁹ Také obyvatelé Řecka prý chtěli proti nim táhnout a zničit je. ¹⁰ Ale jakmile se to oni dozvěděli, poslali proti nim jednoho ze svých vojevůdců. V bitvě mnoho Řeků padlo nebo bylo zraněno, Římané vzali do zajetí jejich ženy a děti, zemi vyplenili a ovládli, zbořili jejich pevnosti a mají je podrobené do dnešního dne. ¹¹ Připravili zkázu a porobu i ostatním královstvím a ostrovům, které se proti nim postavily, ale se svými přáteli a těmi, kdo se jim dali v ochranu, udržují přátelství. ¹² Tak se zmocnili království blízkých i vzdálených, jejich jméno budí strach u každého, kdo o nich uslyší. ¹³ Za krále ustanovují, komu sami chtějí pomoci na trůn, a sesazují, koho chtějí; tak veliké moci dosáhli. ¹⁴ Při tom všem si však ani jeden z nich nenasadí diadém a neoblékne se do purpuru, aby si jím dodal lesku. ¹⁵ Ustavili si senát a každý den se tři sta dvacet jeho členů radí o všem, co se týká správného chodu věcí a záležitostí všeho lidu. ¹⁶ Každý rok svěřují vládu jednomu člověku. Ten panuje nad celou zemí a všichni ho poslouchají bez závisti nebo žárlivosti.

¹⁷ Juda vybral Eupolema, syna Jóchananova, vnuka Kósova, a Jásona, syna Eleazarova, a vyslal je do Říma, aby tam uzavřeli smlouvu o přátelství a spojenectví. ¹⁸ Chtěli se zbavit svého jha, neboť pozorovali, že království Helénů chce Izraele zotročit. ¹⁹ Poslové se vydali na cestu a po dlouhém putování přišli do Říma. Vešli do senátu, a když jim bylo uděleno slovo, promluvili: ²⁰ „Juda, zvaný Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás posílají k vám, abychom s vámi sjednali spojenectví v boji i míru, abyste nás zapsali mezi své spojence a přátele.“ ²¹ Toto prohlášení se Římanům zalíbilo. ²² A toto je opis usnesení, jež bylo vyryto na bronzové desky a odesláno do Jeruzaléma, aby jim tam bylo připomínkou míru a spojenectví v boji: ²³ „Zdar Římanům a národu židovskému na moři i na souši na věčné časy! Ať je od nich vzdálen meč i nepřítel! ²⁴ Kdyby však hrozila válka nejprve Římu nebo komukoli ze spojenců v celém jejich impériu, ²⁵ pak se zúčastní boje celým srdcem i židovský národ podle příkazu chvíle. ²⁶ Nepřátelům nebudou dodávat a poskytovat potravu, zbraně, peníze, lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou plnit a nic neopomenou. ²⁷ Stejně tak když zprvu bude hrozit válka židovskému národu, zúčastní se celou duší boje i Římané podle příkazu chvíle. ²⁸ Nepřátelům ani jejich spojencům nebudou dodávat potravu, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou zachovávat nezištně. ²⁹ Podle těchto slov zaujali Římané postoj k židovskému lidu. ³⁰ Kdyby v tomto prohlášení chtěla jedna nebo druhá strana něco přidat nebo ubrat, mohou to učinit podle společného uvážení, a cokoli přidají nebo zruší, ať je platné. ³¹ Pokud jde o příkoří, kterých se král Démétrios na židech dopustil, napsali jsme mu: ‚Proč jsi vložil jho na naše přátele a spojence židy? ³² Budou-li od této chvíle na tebe žalovat, zjednáme jim právo a budeme s tebou válčit na moři i na souši!‘“