Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 261. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“1. Makabejská, kapitola 9
1 Když se Démétrios dozvěděl, že Níkánór padl se svým vojskem v boji, poslal znovu do Judska Bakchída a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska. 2 Táhli směrem na Gilgál a utábořili se u Mésalótu v Arbélsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí. 3 Prvního měsíce roku stého padesátého druhého přesunuli tábor k Jeruzalému. 4 Brzy se však zvedli a odtáhli k Bereji s dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců. 5 Juda tehdy tábořil v Elase s třemi tisíci vybraných mužů. 6 Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z tábora, takže z nich zůstalo jen osm set mužů. 7 Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky. 8 V této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“ 9 Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“ 10 Juda však prohlásil: „To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“ 11 Nepřátelské vojsko vytáhlo z tábora a sešikovalo se k boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v prvních řadách ti nejstatečnější. Bakchídés byl na pravém křídle. 12 Z obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i z vojska Judova zaznívaly polnice 13 a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera. 14 Juda viděl, že Bakchídés a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější, 15 rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k ašdódské hoře. 16 Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu. 17 Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách bylo mnoho padlých a raněných. 18 Padl i Juda a ostatní se rozutekli. 19 Jónatan a Šimeón vzali svého bratra a pohřbili ho v hrobě jeho otců v Módeínu. 20 Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili a říkali: 21 „Jak padl bohatýr, vysvoboditel Izraele!“ 22 Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho vznešenosti nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.
23 Po Judově skonu se vynořili svévolníci ve všech krajích Izraele a všichni pachatelé ničemnosti znovu drze vystupovali. 24 V těch dnech nastal veliký hlad, jako by i země zběhla k nepříteli. 25 Bakchídés vybral bezbožné muže a ustanovil je pány v zemi. 26 Slídili a pátrali po Judových přátelích a přiváděli je k Bakchídovi, který se jim mstil a hanobil je. 27 Nastalo veliké soužení v Izraeli, nejhorší ode dne, kdy se objevil poslední prorok. 28 Potom se shromáždili všichni Judovi přátelé a řekli Jónatanovi: 29 „Od té doby, co skonal tvůj bratr Juda, nenašel se mu nikdo rovný, kdo by nás vedl do boje proti nepřátelům a proti Bakchídovi a proti všem utiskovatelům našeho národa. 30 Dnes si vybíráme tebe, abys místo něho byl naším knížetem a vojevůdcem v naší válce.“ 31 V takovém čase Jónatan přijal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.
32 Když se to dozvěděl Bakchídés, usiloval mu o život. 33 Jónatan a jeho bratr Šimeón i všichni jejich přátelé to včas zjistili a uprchli do tekójské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfaru. 34 Bakchídés dostal o tom v sobotu zprávu a přitáhl s celým vojskem za Jordán. 35 Jónatan totiž před časem poslal svého bratra v čele hloučku bojovníků požádat přátelské Nabatejce, aby si u nich mohli uložit velkou část zásob. 36 Přepadli je však Jambrijci z Médeby, zmocnili se Jóchanana a všeho, co měl, a ujeli. 37 Po těchto událostech se doneslo Jónatanovi a jeho bratru Šimeónovi, že Jambrijci chystají velikou svatbu, že s velikým doprovodem budou převážet z Nadabatu nevěstu, dceru jednoho z kenaanských velmožů. 38 Tu si vzpomněli na krev svého bratra Jóchanana, vypravili se na ně a ukryli se pod útesem hory. 39 Pohlédli vzhůru a uviděli hlučný průvod. Ženich, jeho přátelé a bratři šli naproti nim s bubínky a mnohými hudebními nástroji, všichni ozbrojení. 40 Vyřítili se na ně z úkrytu a pobili je. Bylo mnoho raněných a padlých, zbylí utekli do hor, a tak Jónatanovi lidé všechno ukořistili. 41 Veselka se obrátila v truchlení a zvuk hudebních nástrojů v žalozpěv. 42 Tím pomstili krev svého bratra a vrátili se do bažinatých nížin u Jordánu.
43 Uslyšel o tom Bakchídés a v sobotu dorazil ke břehům Jordánu s velikým vojskem. 44 Jónatan promluvil ke svým lidem: „Vzhůru do boje, jde nám o život! Dnes to není jako včera nebo předevčírem! 45 Zepředu i zezadu nám hrozí boj, napravo i nalevo vody Jordánu, bažiny a křoví, nemáme kam uniknout. 46 Volejte k Nebi, abyste byli zachráněni z rukou našich nepřátel!“ 47 Strhla se bitva. Jónatan už vztahoval ruku na Bakchída, ale ten mu unikl do zadních řad. 48 Jónatan se svými muži naskákali do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé je za Jordán nepronásledovali. 49 Bakchídovi padlo toho dne na tisíc mužů. 50 Vrátil se do Jeruzaléma a opevňoval v Judsku města, budoval pevnosti v Jerichu, Emauzích, Bét-chorónu, Bét-elu, Timně, Pireatónu a Tapúachu, které měly vysoké hradby a brány se závorami. 51 Do každé umístil posádku proti Izraeli. 52 Opevnil také město Bét-súr, Gezer a hrad v Jeruzalémě, umístil v nich vojáky a zásoby potravin. 53 Vzal také jako rukojmí syny předáků země a dal je střežit v jeruzalémském hradu.
54 V roce stém padesátém třetím, druhého měsíce poručil Alkimos zbořit zeď chrámového nádvoří, aby zničil dílo proroků. Jakmile se však začalo bourat, 55 ranila Alkima mrtvice, a tak dílo zkázy nedokončil. Jeho ústa zmlkla v křeči, ochrnul, a nemohl promluvit ani slovo, ani učinit poslední pořízení o svém domě. 56 Za takových okolností skonal Alkimos ve velkých bolestech. 57 Když Bakchídés viděl, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi a v Judsku byl dva roky klid.
58 Tehdy se všichni svévolníci takto uradili: „Hle, Jónatan a jeho přívrženci se cítí být v bezpečí. Přivedeme Bakchída, ať je během jedné noci všechny pochytá.“ 59 Šli a dohodli se s ním. 60 On vytáhl s velkým vojskem a rozeslal tajné listy svým spojencům v Judsku, aby zajali Jónatana a jeho přívržence. Jejich záměr byl však prozrazen, a proto jej nemohli uskutečnit. 61 Jónatan a Šimeón se svými přívrženci zajali na padesát mužů té krajiny, původců onoho úkladu, a pobili je. 62 Potom odešli do Bét-basu v poušti, znovu vybudovali pobořené domy a město opevnili. 63 Když se to dozvěděl Bakchídés, shromáždil všechno své vojsko a povolal do zbraně i své přívržence z Judska. 64 Přitáhl a utábořil se u Bét-basu, postavil obléhací stroje a po mnoho dní město dobýval. 65 Jónatan zanechal v městě svého bratra Šimeóna a vydal se do kraje; odešel jen s malým počtem mužů. 66 Porazil Odoméru s jeho bratry i Fasirónovce v jejich stanech, a jak začal drtit nepřátele, jeho vojsko vzrůstalo. 67 Zatím Šimeón a jeho přívrženci podnikli z města výpad, spálili obléhací stroje 68 a utkali se s Bakchídem, až byl od nich potřen. Způsobili mu značné starosti tím, že se jím připravované tažení nezdařilo. 69 Vzplanul hněvem na svévolné muže, kteří mu radili ke vpádu do země. Dal povraždit mnohé z nich a rozhodl se k návratu do své země. 70 Jónatan se to dozvěděl a poslal k němu starší, aby s ním sjednali příměří a výměnu zajatců. 71 Bakchídés učinil podle jeho návrhu a zapřisáhl se mu, že pokud bude živ, nepodnikne nic proti němu. 72 Vydal mu zajatce, které předtím v Judsku zajal, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil do jejich končin. 73 Boj v Izraeli skončil. Jónatan, který se usadil v Mikmásu, začal soudit lid a vymýtil z Izraele svévolníky.
1. Makabejská, kapitola 10
1 Roku stého šedesátého Alexandr Epifanés, syn Antiochův, vytáhl proti Ptolemaidě a obsadil ji. Obyvateli byl uvítán a prohlásil se tam za krále. 2 Když se o tom doslechl král Démétrios, shromáždil velmi početné vojsko a vytáhl proti němu do boje. 3 Jónatanovi poslal Démétrios přátelský list, v němž mu lichotil. 4 Řekl si totiž: „Musíme se s ním přátelsky dohodnout dřív, než se on dohodne s Alexandrem proti nám. 5 Vždyť má v paměti všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a národu.“ 6 Dal mu proto právo jako svému spojenci sbírat vojsko a opatřovat si zbraně; dokonce nařídil, aby mu z jeruzalémského hradu vydali rukojmí. 7 Jónatan šel potom do Jeruzaléma a přečetl tento list všemu lidu i posádce hradu. 8 Tam se velmi polekali, když uslyšeli, že král mu dal právo postavit vojsko. 9 Posádka hradu vydala Jónatanovi rukojmí a on je odevzdal jejich rodinám. 10 Usadil se pak v Jeruzalémě a počal město obnovovat a přestavovat. 11 Na jeho rozkaz dělníci vystavěli hradby a z hory Sijónu udělali pevnost obehnanou kamennými kvádry. 12 Cizinci, kteří byli v pevnostech vystavěných Bakchídem, utekli, 13 každý opustil své místo a odešel do své země; 14 jedině v Bét-súru zůstalo několik z těch, kdo opustili Zákon a přikázání; tam našli útočiště.
15 Král Alexandr se dozvěděl o slibech, které poslal Démétrios Jónatanovi. Pověděli mu také o bitvách a statečných činech, které vykonal on a jeho bratři, i o strastech, které zakusili. 16 Král si řekl: „Sotva najdeme někoho jako je on, učiňme ho tedy naším přítelem a spojencem!“ 17 Poslal mu list, v němž stálo: 18 „Král Alexandr posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi. 19 Doslechli jsme se o tobě, že jsi muž statečný a že jsi hoden stát se naším přítelem. 20 Ustanovujeme tě ode dneška veleknězem tvého národa: smíš se nazývat královým přítelem (a poslal mu současně purpurové roucho a zlatý věnec), smíš stát na naší straně a být naším přítelem.“ 21 Sedmého měsíce roku stého šedesátého oblékl Jónatan o slavnosti stánků posvátné roucho. Shromažďoval vojsko a opatřoval mnohé zbraně.
22 Když se o tom všem dozvěděl Démétrios, s bolestí pravil: 23 „Co jsme to udělali! Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu židů. 24 Napíši jim vemlouvavý dopis, plný chvály a slibů, aby pomáhali mně.“ 25 Odeslal jim dopis tohoto znění: „Král Démétrios posílá židovskému národu pozdrav. 26 S radostí jsme uslyšeli, že plníte smlouvy, které jste s námi uzavřeli, že s námi zůstáváte v přátelství a nepřidali jste se k našim nepřátelům. 27 Zachovejte nám věrnost i nadále; odplatíme vám dobrým za to, že se k nám tak chováte. 28 Promineme vám mnohé závazky a dáme vám dary. 29 Od této chvíle zbavuji a osvobozuji vás a všechny židy od daní, od dávky ze soli a korunních poplatků. 30 Také se ode dneška nadále zříkám třetiny úrody a poloviny ovoce ze stromů, které mi patří. Nic už nebudu vymáhat z judské země ani ze tří okresů v Samařsku a v Galileji, které jsou k ní připojeny, ode dneška po všechna další léta. 31 Jeruzalém s celým okolím, i s jeho desátky a poplatky, ať je posvátný a osvobozený od berní. 32 Zříkám se také vlády nad hradem v Jeruzalémě. Dávám jej veleknězi, ať jej obsadí muži, které sám vybere jako jeho stráž. 33 Propouštím všechny židy z celého svého království, kteří tam byli odvedeni do zajetí ze země judské, a dávám jim bezplatně svobodu. Všem jsou prominuty daně i za jejich dobytek. 34 Všechny svátky, soboty, novoluní a Zákonem stanovené dny, jakož i tři dny před svátkem a tři dny po svátku, budou pro všechny židy v mém království osvobozeny od vybírání daní. 35 Nikdo nemá právo kvůli těmto věcem proti komukoli z nich něco dělat nebo je obtěžovat. 36 Asi třicet tisíc židů bude přijato do královského vojska a bude se jim vyplácet žold, jaký přísluší všemu královskému vojsku. 37 Někteří z nich budou určeni do posádek ve velkých královských pevnostech, jiní budou ustanoveni k zodpovědným úřadům v království. Jejich nadřízení a velitelé budou z jejich řad; budou se spravovat podle svých zákonů, které z rozkazu krále platí pro judskou zemi. 38 Tři okresy v samařské zemi, které jsou přičleněny k Judsku, budou patřit jedině pod zákony judské, nebudou podléhat pravomoci nikoho jiného než velekněze. 39 Ptolemaidu a její okolí dávám darem svatyni v Jeruzalémě na krytí jejích výdajů. 40 A já budu přispívat každým rokem patnácti tisíci šekely stříbra z královského příjmu z příslušných míst. 41 Všechny zbývající poplatky, které úřady dosud neodvedly v té výši jako v dřívějších letech, budou se od nynějška dávat na potřeby chrámu. 42 Nadto pět tisíc šekelů stříbra, které se podle předpisu každoročně vybíraly ze zisků svatyně, se promíjejí, protože patří kněžím konajícím službu. 43 Kdokoli se uteče do jeruzalémského chrámu nebo kamkoli do jeho okrsku, protože dluží královské poplatky nebo něco jiného, nebude postižen sám ani jeho majetek, který má v mém království. 44 Náklady na budování a údržbu svatyně budou hrazeny z královských příjmů. 45 Stejně budou z královských příjmů hrazeny náklady na budování hradeb v Jeruzalémě a opevnění kolem a dále na stavbu hradeb v Judsku.“
46 Když Jónatan a jeho lid uslyšeli tyto sliby, nevěřili jim a nepřijali je, protože měli v živé paměti velké soužení, které Démétrios způsobil Izraeli, když je krutě utiskoval. 47 Přiklonili se k Alexandrovi, který k nim první přišel s nabídkou míru, a natrvalo se stali jeho spojenci.
48 Král Alexandr shromáždil velké vojsko a vytáhl proti Démétriovi. 49 Oba králové svedli boj, v němž bylo vojsko Démétriovo obráceno na útěk. Alexandr je pronásledoval a ukázal se být mocnějším. 50 Bojoval urputně až do západu slunce; toho dne padl i Démétrios.
51 Potom poslal Alexandr k egyptskému králi Ptolemaiovi posly s tímto listem: 52 „Vrátil jsem se do svého království, usedl jsem na trůn svých otců a ujal se vlády, zničil jsem Démétria a ovládl svou zemi. 53 Svedl jsem s ním bitvu, rozdrtil jsem ho i s jeho vojskem. Usedli jsme místo něho na královský trůn. 54 Staňme se přáteli, dej mi svou dceru za ženu. Stanu-li se tvým zetěm, dám tobě i jí dary hodné tebe.“ 55 Král Ptolemaios mu odpověděl: „Šťastný den, kdy ses vrátil do země svých otců a zasedl na jejich trůn. 56 Udělám, co jsi mi napsal, ale přijď mi naproti do Ptolemaidy, abychom se uviděli, a stanu se tvým tchánem, jak jsi navrhl.“
57 Roku stého šedesátého druhého vypravil se král Ptolemaios se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a zavítal do Ptolemaidy, 58 kam mu král Alexandr přišel naproti. Ptolemaios mu dal svou dceru Kleopatru a vystrojil v Ptolemaidě svatbu s velikou slávou, obvyklou u králů.
59 Král Alexandr napsal Jónatanovi, aby mu přišel naproti. 60 Ten přišel do Ptolemaidy s velkou slávou a setkal se s oběma králi. Obdaroval je i jejich přátele stříbrem, zlatem a mnohými dary a získal tak jejich přízeň. 61 Ale povstali proti němu hanebníci z Izraele, muži svévolní, aby na něho u krále žalovali; ten však na ně nedal. 62 Král rozkázal, aby svlékli Jónatanovi jeho šat a oblékli ho do purpuru. Učinili tak. 63 Král ho posadil vedle sebe a nařídil svým knížatům: „Jděte s ním do města a vyhlaste, ať na něho nikdo v žádné záležitosti nežaluje a ničím ho neobtěžuje!“ 64 Když žalobníci uslyšeli rozhlašovat jeho slávu a jeho samého spatřili oděného v purpuru, do jednoho se vytratili. 65 Tak vzdal král poctu Jónatanovi a zapsal ho mezi nejlepší přátele, když ho předtím ustanovil vojevůdcem a údělným knížetem. 66 Jónatan se pak s pokojem a radostí vrátil do Jeruzaléma.
67 Roku stého šedesátého pátého se vrátil Démétrios, Démétriův syn, z Kréty do země svých otců. 68 Když o tom uslyšel král Alexandr, velmi se znepokojil a vrátil se do Antiochie. 69 Démétrios ustanovil místodržitelem Koilé Sýrie Apollónia. Ten sebral veliké vojsko, utábořil se u Jabny a vzkázal veleknězi Jónatanovi: 70 „Ty jediný se bouříš proti nám a já mám kvůli tobě trpět posměch a hanbu? Osobuješ si nad námi převahu v horách? 71 Máš-li důvěru ve své vojsko, sestup k nám do rovin a tam změříme své síly! Se mnou je vojenská moc měst. 72 Zeptej se a pouč se, kdo jsem já a ostatní, kteří nám pomáhají. Každý ti řekne, že nemůžete před námi obstát, vždyť už dvakrát byli od nás poraženi tvoji otcové ve vlastní zemi! 73 Ani nyní neobstojíš před jízdou a tak velikým vojskem na rovině, kde není ani kámen, ani skála, ani místo kam utéci!“
74 Když Jónatan uslyšel Apollóniovy řeči, rozčilil se do hloubi duše. Vzal deset tisíc mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel i jeho bratr Šimeón. 75 Utábořil se u Jafy, neboť její obyvatelé zavřeli brány; byla tam totiž Apollóniova posádka. Když židé na město zaútočili, 76 obyvatelé jim ze strachu otevřeli a Jónatan opanoval Jafu. 77 Jakmile to uslyšel Apollónios, vytrhl s třemi tisíci jezdců a velikým vojskem jakoby k Ašdódu, ale hned odbočil do rovin, protože se spoléhal na početnou jízdu. 78 Jónatan spěchal za ním k Ašdódu, kde se vojska utkala v boji. 79 Apollónios tajně ponechal tisíc jezdců židům v týlu. 80 Jónatan poznal, že má v týlu zálohu, když obklíčili jeho vojsko a ostřelovali je šípy od rána do večera. 81 Lid však vydržel, jak Jónatan nařídil, zato koně nepřátel se unavili. 82 Potom přivedl své vojsko Šimeón a vrhl se na nepřátelský šik, protože jízda už byla vyřízená. Nepřátelé byli potřeni a prchali. 83 Také jízda byla rozprášena po rovině. Prchali do Ašdódu a nahrnuli se do svatyně své modly Dágona, aby se zachránili. 84 Jónatan však dal zapálit Ašdód i okolní osady, pobral v nich kořist a chrám Dágonův spálil i se všemi, kdo se do něho utekli. 85 Počet těch, kdo padli mečem nebo zahynuli v plamenech, byl kolem osmdesáti tisíc mužů. 86 Když pak Jónatan odtamtud odešel a utábořil se u Aškalónu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou. 87 Se svým doprovodem a velkou kořistí se pak vrátil do Jeruzaléma. 88 Když Alexandr uslyšel o těchto událostech, znovu Jónatana vyznamenal. 89 Poslal mu zlatou sponu, jakou bývají vyznamenáváni obvykle jen královi příbuzní, a dal mu do vlastnictví Ekrón a jeho celé okolí.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Když se Démétrios dozvěděl, že Níkánór padl se svým vojskem v boji, poslal znovu do Judska Bakchída a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska. 2 Táhli směrem na Gilgál a utábořili se u Mésalótu v Arbélsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí. 3 Prvního měsíce roku stého padesátého druhého přesunuli tábor k Jeruzalému. 4 Brzy se však zvedli a odtáhli k Bereji s dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců. 5 Juda tehdy tábořil v Elase s třemi tisíci vybraných mužů. 6 Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z tábora, takže z nich zůstalo jen osm set mužů. 7 Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky. 8 V této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“ 9 Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“ 10 Juda však prohlásil: „To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“ 11 Nepřátelské vojsko vytáhlo z tábora a sešikovalo se k boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v prvních řadách ti nejstatečnější. Bakchídés byl na pravém křídle. 12 Z obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i z vojska Judova zaznívaly polnice 13 a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera. 14 Juda viděl, že Bakchídés a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější, 15 rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k ašdódské hoře. 16 Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu. 17 Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách bylo mnoho padlých a raněných. 18 Padl i Juda a ostatní se rozutekli. 19 Jónatan a Šimeón vzali svého bratra a pohřbili ho v hrobě jeho otců v Módeínu. 20 Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili a říkali: 21 „Jak padl bohatýr, vysvoboditel Izraele!“ 22 Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho vznešenosti nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.
23 Po Judově skonu se vynořili svévolníci ve všech krajích Izraele a všichni pachatelé ničemnosti znovu drze vystupovali. 24 V těch dnech nastal veliký hlad, jako by i země zběhla k nepříteli. 25 Bakchídés vybral bezbožné muže a ustanovil je pány v zemi. 26 Slídili a pátrali po Judových přátelích a přiváděli je k Bakchídovi, který se jim mstil a hanobil je. 27 Nastalo veliké soužení v Izraeli, nejhorší ode dne, kdy se objevil poslední prorok. 28 Potom se shromáždili všichni Judovi přátelé a řekli Jónatanovi: 29 „Od té doby, co skonal tvůj bratr Juda, nenašel se mu nikdo rovný, kdo by nás vedl do boje proti nepřátelům a proti Bakchídovi a proti všem utiskovatelům našeho národa. 30 Dnes si vybíráme tebe, abys místo něho byl naším knížetem a vojevůdcem v naší válce.“ 31 V takovém čase Jónatan přijal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.
32 Když se to dozvěděl Bakchídés, usiloval mu o život. 33 Jónatan a jeho bratr Šimeón i všichni jejich přátelé to včas zjistili a uprchli do tekójské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfaru. 34 Bakchídés dostal o tom v sobotu zprávu a přitáhl s celým vojskem za Jordán. 35 Jónatan totiž před časem poslal svého bratra v čele hloučku bojovníků požádat přátelské Nabatejce, aby si u nich mohli uložit velkou část zásob. 36 Přepadli je však Jambrijci z Médeby, zmocnili se Jóchanana a všeho, co měl, a ujeli. 37 Po těchto událostech se doneslo Jónatanovi a jeho bratru Šimeónovi, že Jambrijci chystají velikou svatbu, že s velikým doprovodem budou převážet z Nadabatu nevěstu, dceru jednoho z kenaanských velmožů. 38 Tu si vzpomněli na krev svého bratra Jóchanana, vypravili se na ně a ukryli se pod útesem hory. 39 Pohlédli vzhůru a uviděli hlučný průvod. Ženich, jeho přátelé a bratři šli naproti nim s bubínky a mnohými hudebními nástroji, všichni ozbrojení. 40 Vyřítili se na ně z úkrytu a pobili je. Bylo mnoho raněných a padlých, zbylí utekli do hor, a tak Jónatanovi lidé všechno ukořistili. 41 Veselka se obrátila v truchlení a zvuk hudebních nástrojů v žalozpěv. 42 Tím pomstili krev svého bratra a vrátili se do bažinatých nížin u Jordánu.
43 Uslyšel o tom Bakchídés a v sobotu dorazil ke břehům Jordánu s velikým vojskem. 44 Jónatan promluvil ke svým lidem: „Vzhůru do boje, jde nám o život! Dnes to není jako včera nebo předevčírem! 45 Zepředu i zezadu nám hrozí boj, napravo i nalevo vody Jordánu, bažiny a křoví, nemáme kam uniknout. 46 Volejte k Nebi, abyste byli zachráněni z rukou našich nepřátel!“ 47 Strhla se bitva. Jónatan už vztahoval ruku na Bakchída, ale ten mu unikl do zadních řad. 48 Jónatan se svými muži naskákali do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé je za Jordán nepronásledovali. 49 Bakchídovi padlo toho dne na tisíc mužů. 50 Vrátil se do Jeruzaléma a opevňoval v Judsku města, budoval pevnosti v Jerichu, Emauzích, Bét-chorónu, Bét-elu, Timně, Pireatónu a Tapúachu, které měly vysoké hradby a brány se závorami. 51 Do každé umístil posádku proti Izraeli. 52 Opevnil také město Bét-súr, Gezer a hrad v Jeruzalémě, umístil v nich vojáky a zásoby potravin. 53 Vzal také jako rukojmí syny předáků země a dal je střežit v jeruzalémském hradu.
54 V roce stém padesátém třetím, druhého měsíce poručil Alkimos zbořit zeď chrámového nádvoří, aby zničil dílo proroků. Jakmile se však začalo bourat, 55 ranila Alkima mrtvice, a tak dílo zkázy nedokončil. Jeho ústa zmlkla v křeči, ochrnul, a nemohl promluvit ani slovo, ani učinit poslední pořízení o svém domě. 56 Za takových okolností skonal Alkimos ve velkých bolestech. 57 Když Bakchídés viděl, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi a v Judsku byl dva roky klid.
58 Tehdy se všichni svévolníci takto uradili: „Hle, Jónatan a jeho přívrženci se cítí být v bezpečí. Přivedeme Bakchída, ať je během jedné noci všechny pochytá.“ 59 Šli a dohodli se s ním. 60 On vytáhl s velkým vojskem a rozeslal tajné listy svým spojencům v Judsku, aby zajali Jónatana a jeho přívržence. Jejich záměr byl však prozrazen, a proto jej nemohli uskutečnit. 61 Jónatan a Šimeón se svými přívrženci zajali na padesát mužů té krajiny, původců onoho úkladu, a pobili je. 62 Potom odešli do Bét-basu v poušti, znovu vybudovali pobořené domy a město opevnili. 63 Když se to dozvěděl Bakchídés, shromáždil všechno své vojsko a povolal do zbraně i své přívržence z Judska. 64 Přitáhl a utábořil se u Bét-basu, postavil obléhací stroje a po mnoho dní město dobýval. 65 Jónatan zanechal v městě svého bratra Šimeóna a vydal se do kraje; odešel jen s malým počtem mužů. 66 Porazil Odoméru s jeho bratry i Fasirónovce v jejich stanech, a jak začal drtit nepřátele, jeho vojsko vzrůstalo. 67 Zatím Šimeón a jeho přívrženci podnikli z města výpad, spálili obléhací stroje 68 a utkali se s Bakchídem, až byl od nich potřen. Způsobili mu značné starosti tím, že se jím připravované tažení nezdařilo. 69 Vzplanul hněvem na svévolné muže, kteří mu radili ke vpádu do země. Dal povraždit mnohé z nich a rozhodl se k návratu do své země. 70 Jónatan se to dozvěděl a poslal k němu starší, aby s ním sjednali příměří a výměnu zajatců. 71 Bakchídés učinil podle jeho návrhu a zapřisáhl se mu, že pokud bude živ, nepodnikne nic proti němu. 72 Vydal mu zajatce, které předtím v Judsku zajal, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil do jejich končin. 73 Boj v Izraeli skončil. Jónatan, který se usadil v Mikmásu, začal soudit lid a vymýtil z Izraele svévolníky.
1 Roku stého šedesátého Alexandr Epifanés, syn Antiochův, vytáhl proti Ptolemaidě a obsadil ji. Obyvateli byl uvítán a prohlásil se tam za krále. 2 Když se o tom doslechl král Démétrios, shromáždil velmi početné vojsko a vytáhl proti němu do boje. 3 Jónatanovi poslal Démétrios přátelský list, v němž mu lichotil. 4 Řekl si totiž: „Musíme se s ním přátelsky dohodnout dřív, než se on dohodne s Alexandrem proti nám. 5 Vždyť má v paměti všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a národu.“ 6 Dal mu proto právo jako svému spojenci sbírat vojsko a opatřovat si zbraně; dokonce nařídil, aby mu z jeruzalémského hradu vydali rukojmí. 7 Jónatan šel potom do Jeruzaléma a přečetl tento list všemu lidu i posádce hradu. 8 Tam se velmi polekali, když uslyšeli, že král mu dal právo postavit vojsko. 9 Posádka hradu vydala Jónatanovi rukojmí a on je odevzdal jejich rodinám. 10 Usadil se pak v Jeruzalémě a počal město obnovovat a přestavovat. 11 Na jeho rozkaz dělníci vystavěli hradby a z hory Sijónu udělali pevnost obehnanou kamennými kvádry. 12 Cizinci, kteří byli v pevnostech vystavěných Bakchídem, utekli, 13 každý opustil své místo a odešel do své země; 14 jedině v Bét-súru zůstalo několik z těch, kdo opustili Zákon a přikázání; tam našli útočiště.
15 Král Alexandr se dozvěděl o slibech, které poslal Démétrios Jónatanovi. Pověděli mu také o bitvách a statečných činech, které vykonal on a jeho bratři, i o strastech, které zakusili. 16 Král si řekl: „Sotva najdeme někoho jako je on, učiňme ho tedy naším přítelem a spojencem!“ 17 Poslal mu list, v němž stálo: 18 „Král Alexandr posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi. 19 Doslechli jsme se o tobě, že jsi muž statečný a že jsi hoden stát se naším přítelem. 20 Ustanovujeme tě ode dneška veleknězem tvého národa: smíš se nazývat královým přítelem (a poslal mu současně purpurové roucho a zlatý věnec), smíš stát na naší straně a být naším přítelem.“ 21 Sedmého měsíce roku stého šedesátého oblékl Jónatan o slavnosti stánků posvátné roucho. Shromažďoval vojsko a opatřoval mnohé zbraně.
22 Když se o tom všem dozvěděl Démétrios, s bolestí pravil: 23 „Co jsme to udělali! Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu židů. 24 Napíši jim vemlouvavý dopis, plný chvály a slibů, aby pomáhali mně.“ 25 Odeslal jim dopis tohoto znění: „Král Démétrios posílá židovskému národu pozdrav. 26 S radostí jsme uslyšeli, že plníte smlouvy, které jste s námi uzavřeli, že s námi zůstáváte v přátelství a nepřidali jste se k našim nepřátelům. 27 Zachovejte nám věrnost i nadále; odplatíme vám dobrým za to, že se k nám tak chováte. 28 Promineme vám mnohé závazky a dáme vám dary. 29 Od této chvíle zbavuji a osvobozuji vás a všechny židy od daní, od dávky ze soli a korunních poplatků. 30 Také se ode dneška nadále zříkám třetiny úrody a poloviny ovoce ze stromů, které mi patří. Nic už nebudu vymáhat z judské země ani ze tří okresů v Samařsku a v Galileji, které jsou k ní připojeny, ode dneška po všechna další léta. 31 Jeruzalém s celým okolím, i s jeho desátky a poplatky, ať je posvátný a osvobozený od berní. 32 Zříkám se také vlády nad hradem v Jeruzalémě. Dávám jej veleknězi, ať jej obsadí muži, které sám vybere jako jeho stráž. 33 Propouštím všechny židy z celého svého království, kteří tam byli odvedeni do zajetí ze země judské, a dávám jim bezplatně svobodu. Všem jsou prominuty daně i za jejich dobytek. 34 Všechny svátky, soboty, novoluní a Zákonem stanovené dny, jakož i tři dny před svátkem a tři dny po svátku, budou pro všechny židy v mém království osvobozeny od vybírání daní. 35 Nikdo nemá právo kvůli těmto věcem proti komukoli z nich něco dělat nebo je obtěžovat. 36 Asi třicet tisíc židů bude přijato do královského vojska a bude se jim vyplácet žold, jaký přísluší všemu královskému vojsku. 37 Někteří z nich budou určeni do posádek ve velkých královských pevnostech, jiní budou ustanoveni k zodpovědným úřadům v království. Jejich nadřízení a velitelé budou z jejich řad; budou se spravovat podle svých zákonů, které z rozkazu krále platí pro judskou zemi. 38 Tři okresy v samařské zemi, které jsou přičleněny k Judsku, budou patřit jedině pod zákony judské, nebudou podléhat pravomoci nikoho jiného než velekněze. 39 Ptolemaidu a její okolí dávám darem svatyni v Jeruzalémě na krytí jejích výdajů. 40 A já budu přispívat každým rokem patnácti tisíci šekely stříbra z královského příjmu z příslušných míst. 41 Všechny zbývající poplatky, které úřady dosud neodvedly v té výši jako v dřívějších letech, budou se od nynějška dávat na potřeby chrámu. 42 Nadto pět tisíc šekelů stříbra, které se podle předpisu každoročně vybíraly ze zisků svatyně, se promíjejí, protože patří kněžím konajícím službu. 43 Kdokoli se uteče do jeruzalémského chrámu nebo kamkoli do jeho okrsku, protože dluží královské poplatky nebo něco jiného, nebude postižen sám ani jeho majetek, který má v mém království. 44 Náklady na budování a údržbu svatyně budou hrazeny z královských příjmů. 45 Stejně budou z královských příjmů hrazeny náklady na budování hradeb v Jeruzalémě a opevnění kolem a dále na stavbu hradeb v Judsku.“
46 Když Jónatan a jeho lid uslyšeli tyto sliby, nevěřili jim a nepřijali je, protože měli v živé paměti velké soužení, které Démétrios způsobil Izraeli, když je krutě utiskoval. 47 Přiklonili se k Alexandrovi, který k nim první přišel s nabídkou míru, a natrvalo se stali jeho spojenci.
48 Král Alexandr shromáždil velké vojsko a vytáhl proti Démétriovi. 49 Oba králové svedli boj, v němž bylo vojsko Démétriovo obráceno na útěk. Alexandr je pronásledoval a ukázal se být mocnějším. 50 Bojoval urputně až do západu slunce; toho dne padl i Démétrios.
51 Potom poslal Alexandr k egyptskému králi Ptolemaiovi posly s tímto listem: 52 „Vrátil jsem se do svého království, usedl jsem na trůn svých otců a ujal se vlády, zničil jsem Démétria a ovládl svou zemi. 53 Svedl jsem s ním bitvu, rozdrtil jsem ho i s jeho vojskem. Usedli jsme místo něho na královský trůn. 54 Staňme se přáteli, dej mi svou dceru za ženu. Stanu-li se tvým zetěm, dám tobě i jí dary hodné tebe.“ 55 Král Ptolemaios mu odpověděl: „Šťastný den, kdy ses vrátil do země svých otců a zasedl na jejich trůn. 56 Udělám, co jsi mi napsal, ale přijď mi naproti do Ptolemaidy, abychom se uviděli, a stanu se tvým tchánem, jak jsi navrhl.“
57 Roku stého šedesátého druhého vypravil se král Ptolemaios se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a zavítal do Ptolemaidy, 58 kam mu král Alexandr přišel naproti. Ptolemaios mu dal svou dceru Kleopatru a vystrojil v Ptolemaidě svatbu s velikou slávou, obvyklou u králů.
59 Král Alexandr napsal Jónatanovi, aby mu přišel naproti. 60 Ten přišel do Ptolemaidy s velkou slávou a setkal se s oběma králi. Obdaroval je i jejich přátele stříbrem, zlatem a mnohými dary a získal tak jejich přízeň. 61 Ale povstali proti němu hanebníci z Izraele, muži svévolní, aby na něho u krále žalovali; ten však na ně nedal. 62 Král rozkázal, aby svlékli Jónatanovi jeho šat a oblékli ho do purpuru. Učinili tak. 63 Král ho posadil vedle sebe a nařídil svým knížatům: „Jděte s ním do města a vyhlaste, ať na něho nikdo v žádné záležitosti nežaluje a ničím ho neobtěžuje!“ 64 Když žalobníci uslyšeli rozhlašovat jeho slávu a jeho samého spatřili oděného v purpuru, do jednoho se vytratili. 65 Tak vzdal král poctu Jónatanovi a zapsal ho mezi nejlepší přátele, když ho předtím ustanovil vojevůdcem a údělným knížetem. 66 Jónatan se pak s pokojem a radostí vrátil do Jeruzaléma.
67 Roku stého šedesátého pátého se vrátil Démétrios, Démétriův syn, z Kréty do země svých otců. 68 Když o tom uslyšel král Alexandr, velmi se znepokojil a vrátil se do Antiochie. 69 Démétrios ustanovil místodržitelem Koilé Sýrie Apollónia. Ten sebral veliké vojsko, utábořil se u Jabny a vzkázal veleknězi Jónatanovi: 70 „Ty jediný se bouříš proti nám a já mám kvůli tobě trpět posměch a hanbu? Osobuješ si nad námi převahu v horách? 71 Máš-li důvěru ve své vojsko, sestup k nám do rovin a tam změříme své síly! Se mnou je vojenská moc měst. 72 Zeptej se a pouč se, kdo jsem já a ostatní, kteří nám pomáhají. Každý ti řekne, že nemůžete před námi obstát, vždyť už dvakrát byli od nás poraženi tvoji otcové ve vlastní zemi! 73 Ani nyní neobstojíš před jízdou a tak velikým vojskem na rovině, kde není ani kámen, ani skála, ani místo kam utéci!“
74 Když Jónatan uslyšel Apollóniovy řeči, rozčilil se do hloubi duše. Vzal deset tisíc mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel i jeho bratr Šimeón. 75 Utábořil se u Jafy, neboť její obyvatelé zavřeli brány; byla tam totiž Apollóniova posádka. Když židé na město zaútočili, 76 obyvatelé jim ze strachu otevřeli a Jónatan opanoval Jafu. 77 Jakmile to uslyšel Apollónios, vytrhl s třemi tisíci jezdců a velikým vojskem jakoby k Ašdódu, ale hned odbočil do rovin, protože se spoléhal na početnou jízdu. 78 Jónatan spěchal za ním k Ašdódu, kde se vojska utkala v boji. 79 Apollónios tajně ponechal tisíc jezdců židům v týlu. 80 Jónatan poznal, že má v týlu zálohu, když obklíčili jeho vojsko a ostřelovali je šípy od rána do večera. 81 Lid však vydržel, jak Jónatan nařídil, zato koně nepřátel se unavili. 82 Potom přivedl své vojsko Šimeón a vrhl se na nepřátelský šik, protože jízda už byla vyřízená. Nepřátelé byli potřeni a prchali. 83 Také jízda byla rozprášena po rovině. Prchali do Ašdódu a nahrnuli se do svatyně své modly Dágona, aby se zachránili. 84 Jónatan však dal zapálit Ašdód i okolní osady, pobral v nich kořist a chrám Dágonův spálil i se všemi, kdo se do něho utekli. 85 Počet těch, kdo padli mečem nebo zahynuli v plamenech, byl kolem osmdesáti tisíc mužů. 86 Když pak Jónatan odtamtud odešel a utábořil se u Aškalónu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou. 87 Se svým doprovodem a velkou kořistí se pak vrátil do Jeruzaléma. 88 Když Alexandr uslyšel o těchto událostech, znovu Jónatana vyznamenal. 89 Poslal mu zlatou sponu, jakou bývají vyznamenáváni obvykle jen královi příbuzní, a dal mu do vlastnictví Ekrón a jeho celé okolí.