Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 263. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“1. Makabejská, kapitola 13
1 Šimeón se doslechl, že Trýfón sebral početné vojsko, aby vtrhl do Judska a vyvrátil je. 2 Když viděl, že lid se třese strachem, vystoupil do Jeruzaléma. Svolal shromáždění lidu 3 a řekl jim, aby je povzbudil: „Dobře víte, co jsem já, moji bratři a dům mého otce vykonali pro Zákon a svatyni. Co útrap a bojů jsme přestáli! 4 Kvůli tomu a pro Izraele padli všichni moji bratři a já jediný jsem zůstal. 5 A já že bych nyní, v této době ohrožení, měl šetřit svůj život? Ani za nic! Vždyť nejsem lepší než moji bratři. 6 Přece se budu mstít za svůj národ a svatyni, za vaše ženy a děti, když se teď všichni pohané z nenávisti srotili, aby nás vyhubili.“ 7 Jakmile lid uslyšel tuto řeč, rozhořelo se v něm nadšení 8 a shromáždění odpovědělo hlasitým voláním: „Tys náš vůdce místo svých bratrů Judy a Jónatana. 9 Veď náš boj, uděláme všechno, co nám řekneš!“ 10 Šimeón shromáždil všechny bojovníky, v rychlosti dostavěl hradby Jeruzaléma a ze všech stran jej opevnil. 11 Jónatana, syna Abšalómova, poslal s přiměřeně silným vojskem do Jafy; ten vyhnal její obyvatele a usadil se v ní.
12 Trýfón vytáhl z Ptolemaidy s početným vojskem, aby vpadl do Judska; Jónatana měl s sebou jako zajatce. 13 Šimeón se utábořil u Chadídy na okraji roviny. 14 Když se Trýfón dozvěděl, že se Šimeón stal vůdcem lidu místo svého bratra Jónatana a že je připraven bojovat proti němu, poslal k němu posly se sdělením: 15 „Tvého bratra Jónatana zadržujeme kvůli penězům, které dluží královské pokladně za úřady, které zastával. 16 Pošli nyní sto hřiven stříbra a dva jeho syny jako rukojmí, aby po propuštění od nás neodpadl, a my ho propustíme.“ 17 Šimeón poznal, že k němu mluví lstivě, ale přesto poslal stříbro i chlapce, aby nevyvolal v lidu velké nepřátelství vůči sobě. 18 Řekli by: „Neposlal mu peníze a chlapce, a proto zahynul!“ 19 Odeslal tedy chlapce i sto hřiven. Trýfón ho však obelhal a Jónatana nepropustil. 20 Potom se vydal na pochod, aby vnikl do země a zpustošil ji. Odbočil k Adóře, ale Šimeón se svým vojskem mu kladl odpor všude, kudy táhl. 21 Posádka jeruzalémského hradu poslala k Trýfónovi posly, aby k nim rychle přišel přes poušť se zásobami. 22 Trýfón nařídil, aby se tam vypravila celá jízda, ale té noci napadlo velmi mnoho sněhu, takže pro sníh nemohl postupovat. Zvedl se tedy a zamířil do Gileádu. 23 Když se přiblížil k Baskamě, zabil Jónatana; tam ho pohřbili. 24 Potom se Trýfón vrátil zpět do své země.
25 Šimeón poslal pro tělesné pozůstatky svého bratra Jónatana a pohřbil je v Módeínu, městě svých otců. 26 Celý Izrael nad ním velice truchlil a lidé ho oplakávali po mnoho dní. 27 Šimeón vystavěl nad hrobem svého otce a svých bratrů náhrobek a vyvýšil jej, aby byl zdaleka viditelný; byl z kamene z obou stran hlazeného. 28 Postavil také sedm jehlanovitých pomníků, jeden naproti druhému, a to otci, matce a čtyřem bratřím. 29 K nim vybudoval umělecká díla a obklopil je vysokými sloupy. Sloupy ozdobil zbrojí na věčnou památku a vedle zbroje dal vytesat lodi, aby je viděli všichni, kdo se plaví po moři. 30 Tento náhrobek, který v Módeínu vybudoval, stojí až do dnešních dnů.
31 Trýfón jednal lstivě s mladičkým králem Antiochem, zavraždil ho 32 a stal se králem místo něho. Vložil si na hlavu královskou čelenku Asie a způsobil v zemi mnoho trápení. 33 Šimeón vybudoval judské pevnosti, obehnal je mohutnými hradbami s vysokými věžemi i branami se závorami a uložil do pevností zásoby. 34 Potom Šimeón poslal vybrané muže ke králi Démétriovi, aby zjednal zemi úlevu od daní, protože Trýfón nedělal nic, než jen loupil. 35 Král Démétrios na toto poselství odpověděl písemně listem tohoto znění:
36 „Král Démétrios zdraví velekněze Šimeóna, přítele králů, i starší a celý židovský národ! 37 Zlatý věnec a palmovou ratolest, které jste poslali, jsme obdrželi. Jsme připraveni sjednat s vámi velkou mírovou smlouvu; též napsat výběrčím, aby vám prominuli závazky. 38 Co jsme dříve s vámi sjednali, platí. Pevnosti, které jste vystavěli, patří vám. 39 Odpouštíme vám všechny omyly a provinění až do dnešního dne a promíjíme vám i korunovační věnec, za který dlužíte. Pokud by snad v Jeruzalémě byly ještě nějaké pohledávky, platit se nebudou. 40 Jsou-li mezi vámi někteří, aby byli zapsáni k našemu dvoru, ať jsou zapsáni. Budiž mezi námi mír!“
41 Roku stého sedmdesátého bylo sňato pohanské jho z Izraele. 42 Lid začal psát v listinách a smlouvách: „Roku prvního vlády velekněze Šimeóna, vojevůdce a vládce židů.“
43 V těch dnech se Šimeón utábořil u Gezeru a obklíčil jej svými šiky. Dal zhotovit obléhací věž, přitáhl ji k městu, pobořil jednu věž a dobyl ji. 44 Vojáci vyskákali z obléhací věže do města; vznikl tam veliký zmatek. 45 Obyvatelé města se ženami a dětmi vystoupili na hradby, trhali si šaty a hlasitě bědovali, prosili Šimeóna, aby jim podal pravici ke smíru. 46 Volali: „Nejednej s námi podle našich špatností, ale podle svého milosrdenství!“ 47 Šimeón se dal usmířit a přestal proti nim bojovat. Z města je však vyhnal a očistil domy, v nichž byly modly; tak vešel do města s chvalozpěvy a dobrořečením. 48 Z města vyházel všechno nečisté a usadil tam muže dodržující Zákon, zesílil jeho opevnění a zbudoval si tam sídlo.
49 Posádka jeruzalémského hradu, které byl znemožněn styk s okolím, nákup i prodej, trpěla velikou nouzí a četní zemřeli hladem. 50 Úpěnlivě volali k Šimeónovi, aby přijal nabízenou pravici ke smíru. On ji přijal, ale vyhnal je odtamtud a očistil hrad od neřádu. 51 Dvacátého třetího dne, druhého měsíce roku stého sedmdesátého prvního vešel do něho s chválami a s palmovými ratolestmi za zvuku citer, cymbálů a harf, s chvalozpěvy a písněmi, protože byl potřen veliký nepřítel uprostřed Izraele. 52 Šimeón ustanovil, aby se každého roku tento den radostně oslavoval. Zesílil opevnění chrámové hory naproti hradu a usídlil se tam se svou družinou. 53 Když potom Šimeón viděl, že jeho syn Jóchanan dospěl v muže, ustanovil ho velitelem všech vojsk. Usadil se v Gezeru.
1. Makabejská, kapitola 14
1 Roku stého sedmdesátého druhého shromáždil král Démétrios svá vojska a odešel do Médie opatřit si posily do boje proti Trýfónovi. 2 Když se Arsakés, král Persie a Médie, doslechl, že Démétrios vtáhl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby jej zajal živého. 3 Ten vytáhl, porazil Démétriovo vojsko, jeho zajal a přivedl k Arsakovi, který ho vsadil do vězení.
4 Za dnů Šimeónových žila judská země v klidu. Usiloval o dobro pro svůj lid a jim se líbila jeho moc a sláva po všechny dny. 5 Ke vší své slávě se zmocnil i Jafy, aby měl přístav a přístup k ostrovům v moři. 6 Rozšířil území pro svůj národ a ovládl zemi. 7 Propustil četné zajatce, opanoval Gezer, Bét-súr i hrad, ze kterého vymýtil poskvrny, nikdo se mu nemohl postavit na odpor. 8 Lidé zase pokojně obdělávali svou zemi, a ta jim dávala své plody a stromy na polích ovoce. 9 Starci sedali na náměstích a rozmlouvali o obecném dobru, mladíci se odívali slávou a válečnou zbrojí. 10 Městům dodával potraviny a zřídil z nich ozbrojené pevnosti, takže jeho jméno bylo chvalně známé až na okraj světa. 11 Uvedl do země pokoj a Izrael se mohl těšit z radostného života. 12 Každý seděl pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem a nebyl nikdo, koho by se musel bát. 13 Ze země zmizel každý, kdo by jim vyhrožoval válkou, protože všichni nepřátelští králové byli tehdy potřeni. 14 Podporoval všechny ubohé ze svého lidu, zkoumal Zákon a odstranil všechny svévolníky a zločince. 15 Měl v úctě svatyni a obohatil ji dalším vybavením.
16 Když se v Římě a též ve Spartě dozvěděli, že Jónatan zemřel, velmi je to zarmoutilo. 17 Když pak uslyšeli, že veleknězem se po něm stal jeho bratr Šimeón a že vládne v zemi a v jejích městech, 18 napsali mu na bronzových deskách, že s ním obnovují smlouvu o přátelství a spojenectví, kterou uzavřeli s jeho bratry Judou a Jónatanem. 19 Ty desky pak byly přečteny před shromážděním v Jeruzalémě. 20 Opis listu, který poslali Sparťané, zní takto: „Vládcové Sparťanů a celé město zdraví velekněze Šimeóna, starší, kněžstvo a celý národ židovský, naše bratry. 21 Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám vyprávěli o vaší slávě a vážnosti a my jsme měli z jejich příchodu radost. 22 O tom, co nám prohlásili v radě lidu, jsme učinili tento zápis: Núménios, syn Antiochův, a Antipatér, syn Jásonův, vyslanci židů, k nám přišli, aby s námi obnovili přátelskou smlouvu. 23 Shromáždění s potěšením přijalo tyto muže, vzdalo jim poctu a dalo vložit opis jejich řeči do knih veřejných výnosů, aby spartský lid na ně nikdy nezapomněl. Opis toho pořídili pro velekněze Šimeóna.“ 24 Šimeón potom poslal Núménia do Říma s velkým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby potvrdil spojenectví s Římany.
25 Když se o tom dozvěděl lid, říkali: „Jak se odměníme Šimeónovi a jeho synům? 26 Chrabře se projevil on i jeho bratři, celá rodina jeho otce! Vedl boj proti nepřátelům Izraele a dobyl mu svobodu!“ Vyryli pak nápis na bronzových deskách a umístili na sloupy na hoře Sijónu. 27 Nápis zněl takto: „Osmnáctého dne měsíce elul, roku stého sedmdesátého druhého, ve třetím roce Šimeónova velekněžství v Asaramelu 28 na velkém shromáždění kněží a lidu, vůdců národa a starších země bylo nám oznámeno toto: 29 Zatímco se naše země zmítala v častých válkách, Šimeón, syn Matitjáše, kněz ze synů Jójaríbových, a s ním jeho bratři vydali se v nebezpečí a postavili se na odpor nepřátelům svého národa, aby byla zachována svatyně a Zákon, čímž velmi proslavili svůj národ. 30 Nejprve Jónatan shromáždil kolem sebe lid a stal se jejich veleknězem. Pak byl připojen k zesnulým svého lidu. 31 Nepřátelé chtěli vtrhnout do jejich země a vztáhnout ruce na svatyni. 32 Tu se postavil na odpor Šimeón a bojoval za svůj národ. Ze svého majetku věnoval mnoho peněz, aby vyzbrojil muže z vojska svého národa a vyplácel jim žold. 33 Opevnil města Judska i Bét-súr na hranicích Judska, kde dříve byla zbrojnice nepřátel, a usadil tam posádku z židovských mužů. 34 Opevnil také přímořskou Jafu a Gezer na hranicích s Ašdódem, kde dříve sídlili nepřátelé, usadil v něm židy a uložil tam potřebné zásoby, aby se tam udrželi. 35 Lid viděl Šimeónovu věrnost i to, jak hleděl oslavit svůj národ, a ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem v uznání toho, co všechno vykonal, za jeho spravedlnost a věrnost, kterou zachoval svému národu, a za úsilí všemi způsoby vyvýšit svůj lid. 36 Za dnů jeho vlády se mu podařilo vyhnat ze země nepřátele, i ty z Jeruzaléma, města Davidova, kteří si tam vybudovali hrad a z něho dělali výpady, poskvrňovali okolí svatyně a zneuctívali toto posvátné místo. 37 Usadil tam židovské muže; hrad zpevnil, aby chránil kraj i město, a zvýšil též jeruzalémské hradby. 38 Potom mu král Démétrios potvrdil velekněžský úřad, 39 učinil ho svým přítelem a s velkou slávou mu udělil vyznamenání. 40 Slyšel totiž, že i Římané nazývají židy přáteli, spojenci a bratry, že s poctami přijali Šimeónovy vyslance 41 a že se židé a jejich kněží usnesli, aby byl Šimeón natrvalo jejich vládcem a veleknězem, dokud by nepovstal zaslíbený věrný Prorok. 42 Že ho učinili svým vojevůdcem, že se stará o svatyni a sám ustanovuje ty, kdo spravují její záležitosti, že je správcem země, výzbroje a pevností. 43 Hlavně však, že se má starat o svatyni. Že ho všichni musí poslouchat, v jeho jménu že budou sepisovány všechny výnosy v zemi; že se bude oblékat do purpuru a zlata. 44 Není dovoleno nikomu z lidu ani z kněží cokoli z toho zrušit, protivit se jeho nařízením, bez jeho vědomí svolávat shromáždění v zemi, oblékat se do purpuru a nosit zlatou sponu. 45 Kdo by se proti tomu provinil nebo tomu odporoval, bude hoden potrestání. 46 Všechen lid se usnesl uložit Šimeónovi, aby se řídil těmito ustanoveními. 47 Šimeón to přijal a souhlasil, že bude veleknězem, vojevůdcem a knížetem židů i kněží, ochráncem všech. 48 Usnesli se, aby tento zápis byl vryt do bronzových desek, umístěných na důstojném místě v nádvoří svatyně. 49 Opis má být uložen v pokladnici a bude majetkem Šimeóna a jeho synů.“
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Šimeón se doslechl, že Trýfón sebral početné vojsko, aby vtrhl do Judska a vyvrátil je. 2 Když viděl, že lid se třese strachem, vystoupil do Jeruzaléma. Svolal shromáždění lidu 3 a řekl jim, aby je povzbudil: „Dobře víte, co jsem já, moji bratři a dům mého otce vykonali pro Zákon a svatyni. Co útrap a bojů jsme přestáli! 4 Kvůli tomu a pro Izraele padli všichni moji bratři a já jediný jsem zůstal. 5 A já že bych nyní, v této době ohrožení, měl šetřit svůj život? Ani za nic! Vždyť nejsem lepší než moji bratři. 6 Přece se budu mstít za svůj národ a svatyni, za vaše ženy a děti, když se teď všichni pohané z nenávisti srotili, aby nás vyhubili.“ 7 Jakmile lid uslyšel tuto řeč, rozhořelo se v něm nadšení 8 a shromáždění odpovědělo hlasitým voláním: „Tys náš vůdce místo svých bratrů Judy a Jónatana. 9 Veď náš boj, uděláme všechno, co nám řekneš!“ 10 Šimeón shromáždil všechny bojovníky, v rychlosti dostavěl hradby Jeruzaléma a ze všech stran jej opevnil. 11 Jónatana, syna Abšalómova, poslal s přiměřeně silným vojskem do Jafy; ten vyhnal její obyvatele a usadil se v ní.
12 Trýfón vytáhl z Ptolemaidy s početným vojskem, aby vpadl do Judska; Jónatana měl s sebou jako zajatce. 13 Šimeón se utábořil u Chadídy na okraji roviny. 14 Když se Trýfón dozvěděl, že se Šimeón stal vůdcem lidu místo svého bratra Jónatana a že je připraven bojovat proti němu, poslal k němu posly se sdělením: 15 „Tvého bratra Jónatana zadržujeme kvůli penězům, které dluží královské pokladně za úřady, které zastával. 16 Pošli nyní sto hřiven stříbra a dva jeho syny jako rukojmí, aby po propuštění od nás neodpadl, a my ho propustíme.“ 17 Šimeón poznal, že k němu mluví lstivě, ale přesto poslal stříbro i chlapce, aby nevyvolal v lidu velké nepřátelství vůči sobě. 18 Řekli by: „Neposlal mu peníze a chlapce, a proto zahynul!“ 19 Odeslal tedy chlapce i sto hřiven. Trýfón ho však obelhal a Jónatana nepropustil. 20 Potom se vydal na pochod, aby vnikl do země a zpustošil ji. Odbočil k Adóře, ale Šimeón se svým vojskem mu kladl odpor všude, kudy táhl. 21 Posádka jeruzalémského hradu poslala k Trýfónovi posly, aby k nim rychle přišel přes poušť se zásobami. 22 Trýfón nařídil, aby se tam vypravila celá jízda, ale té noci napadlo velmi mnoho sněhu, takže pro sníh nemohl postupovat. Zvedl se tedy a zamířil do Gileádu. 23 Když se přiblížil k Baskamě, zabil Jónatana; tam ho pohřbili. 24 Potom se Trýfón vrátil zpět do své země.
25 Šimeón poslal pro tělesné pozůstatky svého bratra Jónatana a pohřbil je v Módeínu, městě svých otců. 26 Celý Izrael nad ním velice truchlil a lidé ho oplakávali po mnoho dní. 27 Šimeón vystavěl nad hrobem svého otce a svých bratrů náhrobek a vyvýšil jej, aby byl zdaleka viditelný; byl z kamene z obou stran hlazeného. 28 Postavil také sedm jehlanovitých pomníků, jeden naproti druhému, a to otci, matce a čtyřem bratřím. 29 K nim vybudoval umělecká díla a obklopil je vysokými sloupy. Sloupy ozdobil zbrojí na věčnou památku a vedle zbroje dal vytesat lodi, aby je viděli všichni, kdo se plaví po moři. 30 Tento náhrobek, který v Módeínu vybudoval, stojí až do dnešních dnů.
31 Trýfón jednal lstivě s mladičkým králem Antiochem, zavraždil ho 32 a stal se králem místo něho. Vložil si na hlavu královskou čelenku Asie a způsobil v zemi mnoho trápení. 33 Šimeón vybudoval judské pevnosti, obehnal je mohutnými hradbami s vysokými věžemi i branami se závorami a uložil do pevností zásoby. 34 Potom Šimeón poslal vybrané muže ke králi Démétriovi, aby zjednal zemi úlevu od daní, protože Trýfón nedělal nic, než jen loupil. 35 Král Démétrios na toto poselství odpověděl písemně listem tohoto znění:
36 „Král Démétrios zdraví velekněze Šimeóna, přítele králů, i starší a celý židovský národ! 37 Zlatý věnec a palmovou ratolest, které jste poslali, jsme obdrželi. Jsme připraveni sjednat s vámi velkou mírovou smlouvu; též napsat výběrčím, aby vám prominuli závazky. 38 Co jsme dříve s vámi sjednali, platí. Pevnosti, které jste vystavěli, patří vám. 39 Odpouštíme vám všechny omyly a provinění až do dnešního dne a promíjíme vám i korunovační věnec, za který dlužíte. Pokud by snad v Jeruzalémě byly ještě nějaké pohledávky, platit se nebudou. 40 Jsou-li mezi vámi někteří, aby byli zapsáni k našemu dvoru, ať jsou zapsáni. Budiž mezi námi mír!“
41 Roku stého sedmdesátého bylo sňato pohanské jho z Izraele. 42 Lid začal psát v listinách a smlouvách: „Roku prvního vlády velekněze Šimeóna, vojevůdce a vládce židů.“
43 V těch dnech se Šimeón utábořil u Gezeru a obklíčil jej svými šiky. Dal zhotovit obléhací věž, přitáhl ji k městu, pobořil jednu věž a dobyl ji. 44 Vojáci vyskákali z obléhací věže do města; vznikl tam veliký zmatek. 45 Obyvatelé města se ženami a dětmi vystoupili na hradby, trhali si šaty a hlasitě bědovali, prosili Šimeóna, aby jim podal pravici ke smíru. 46 Volali: „Nejednej s námi podle našich špatností, ale podle svého milosrdenství!“ 47 Šimeón se dal usmířit a přestal proti nim bojovat. Z města je však vyhnal a očistil domy, v nichž byly modly; tak vešel do města s chvalozpěvy a dobrořečením. 48 Z města vyházel všechno nečisté a usadil tam muže dodržující Zákon, zesílil jeho opevnění a zbudoval si tam sídlo.
49 Posádka jeruzalémského hradu, které byl znemožněn styk s okolím, nákup i prodej, trpěla velikou nouzí a četní zemřeli hladem. 50 Úpěnlivě volali k Šimeónovi, aby přijal nabízenou pravici ke smíru. On ji přijal, ale vyhnal je odtamtud a očistil hrad od neřádu. 51 Dvacátého třetího dne, druhého měsíce roku stého sedmdesátého prvního vešel do něho s chválami a s palmovými ratolestmi za zvuku citer, cymbálů a harf, s chvalozpěvy a písněmi, protože byl potřen veliký nepřítel uprostřed Izraele. 52 Šimeón ustanovil, aby se každého roku tento den radostně oslavoval. Zesílil opevnění chrámové hory naproti hradu a usídlil se tam se svou družinou. 53 Když potom Šimeón viděl, že jeho syn Jóchanan dospěl v muže, ustanovil ho velitelem všech vojsk. Usadil se v Gezeru.
1 Roku stého sedmdesátého druhého shromáždil král Démétrios svá vojska a odešel do Médie opatřit si posily do boje proti Trýfónovi. 2 Když se Arsakés, král Persie a Médie, doslechl, že Démétrios vtáhl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby jej zajal živého. 3 Ten vytáhl, porazil Démétriovo vojsko, jeho zajal a přivedl k Arsakovi, který ho vsadil do vězení.
4 Za dnů Šimeónových žila judská země v klidu. Usiloval o dobro pro svůj lid a jim se líbila jeho moc a sláva po všechny dny. 5 Ke vší své slávě se zmocnil i Jafy, aby měl přístav a přístup k ostrovům v moři. 6 Rozšířil území pro svůj národ a ovládl zemi. 7 Propustil četné zajatce, opanoval Gezer, Bét-súr i hrad, ze kterého vymýtil poskvrny, nikdo se mu nemohl postavit na odpor. 8 Lidé zase pokojně obdělávali svou zemi, a ta jim dávala své plody a stromy na polích ovoce. 9 Starci sedali na náměstích a rozmlouvali o obecném dobru, mladíci se odívali slávou a válečnou zbrojí. 10 Městům dodával potraviny a zřídil z nich ozbrojené pevnosti, takže jeho jméno bylo chvalně známé až na okraj světa. 11 Uvedl do země pokoj a Izrael se mohl těšit z radostného života. 12 Každý seděl pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem a nebyl nikdo, koho by se musel bát. 13 Ze země zmizel každý, kdo by jim vyhrožoval válkou, protože všichni nepřátelští králové byli tehdy potřeni. 14 Podporoval všechny ubohé ze svého lidu, zkoumal Zákon a odstranil všechny svévolníky a zločince. 15 Měl v úctě svatyni a obohatil ji dalším vybavením.
16 Když se v Římě a též ve Spartě dozvěděli, že Jónatan zemřel, velmi je to zarmoutilo. 17 Když pak uslyšeli, že veleknězem se po něm stal jeho bratr Šimeón a že vládne v zemi a v jejích městech, 18 napsali mu na bronzových deskách, že s ním obnovují smlouvu o přátelství a spojenectví, kterou uzavřeli s jeho bratry Judou a Jónatanem. 19 Ty desky pak byly přečteny před shromážděním v Jeruzalémě. 20 Opis listu, který poslali Sparťané, zní takto: „Vládcové Sparťanů a celé město zdraví velekněze Šimeóna, starší, kněžstvo a celý národ židovský, naše bratry. 21 Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám vyprávěli o vaší slávě a vážnosti a my jsme měli z jejich příchodu radost. 22 O tom, co nám prohlásili v radě lidu, jsme učinili tento zápis: Núménios, syn Antiochův, a Antipatér, syn Jásonův, vyslanci židů, k nám přišli, aby s námi obnovili přátelskou smlouvu. 23 Shromáždění s potěšením přijalo tyto muže, vzdalo jim poctu a dalo vložit opis jejich řeči do knih veřejných výnosů, aby spartský lid na ně nikdy nezapomněl. Opis toho pořídili pro velekněze Šimeóna.“ 24 Šimeón potom poslal Núménia do Říma s velkým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby potvrdil spojenectví s Římany.
25 Když se o tom dozvěděl lid, říkali: „Jak se odměníme Šimeónovi a jeho synům? 26 Chrabře se projevil on i jeho bratři, celá rodina jeho otce! Vedl boj proti nepřátelům Izraele a dobyl mu svobodu!“ Vyryli pak nápis na bronzových deskách a umístili na sloupy na hoře Sijónu. 27 Nápis zněl takto: „Osmnáctého dne měsíce elul, roku stého sedmdesátého druhého, ve třetím roce Šimeónova velekněžství v Asaramelu 28 na velkém shromáždění kněží a lidu, vůdců národa a starších země bylo nám oznámeno toto: 29 Zatímco se naše země zmítala v častých válkách, Šimeón, syn Matitjáše, kněz ze synů Jójaríbových, a s ním jeho bratři vydali se v nebezpečí a postavili se na odpor nepřátelům svého národa, aby byla zachována svatyně a Zákon, čímž velmi proslavili svůj národ. 30 Nejprve Jónatan shromáždil kolem sebe lid a stal se jejich veleknězem. Pak byl připojen k zesnulým svého lidu. 31 Nepřátelé chtěli vtrhnout do jejich země a vztáhnout ruce na svatyni. 32 Tu se postavil na odpor Šimeón a bojoval za svůj národ. Ze svého majetku věnoval mnoho peněz, aby vyzbrojil muže z vojska svého národa a vyplácel jim žold. 33 Opevnil města Judska i Bét-súr na hranicích Judska, kde dříve byla zbrojnice nepřátel, a usadil tam posádku z židovských mužů. 34 Opevnil také přímořskou Jafu a Gezer na hranicích s Ašdódem, kde dříve sídlili nepřátelé, usadil v něm židy a uložil tam potřebné zásoby, aby se tam udrželi. 35 Lid viděl Šimeónovu věrnost i to, jak hleděl oslavit svůj národ, a ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem v uznání toho, co všechno vykonal, za jeho spravedlnost a věrnost, kterou zachoval svému národu, a za úsilí všemi způsoby vyvýšit svůj lid. 36 Za dnů jeho vlády se mu podařilo vyhnat ze země nepřátele, i ty z Jeruzaléma, města Davidova, kteří si tam vybudovali hrad a z něho dělali výpady, poskvrňovali okolí svatyně a zneuctívali toto posvátné místo. 37 Usadil tam židovské muže; hrad zpevnil, aby chránil kraj i město, a zvýšil též jeruzalémské hradby. 38 Potom mu král Démétrios potvrdil velekněžský úřad, 39 učinil ho svým přítelem a s velkou slávou mu udělil vyznamenání. 40 Slyšel totiž, že i Římané nazývají židy přáteli, spojenci a bratry, že s poctami přijali Šimeónovy vyslance 41 a že se židé a jejich kněží usnesli, aby byl Šimeón natrvalo jejich vládcem a veleknězem, dokud by nepovstal zaslíbený věrný Prorok. 42 Že ho učinili svým vojevůdcem, že se stará o svatyni a sám ustanovuje ty, kdo spravují její záležitosti, že je správcem země, výzbroje a pevností. 43 Hlavně však, že se má starat o svatyni. Že ho všichni musí poslouchat, v jeho jménu že budou sepisovány všechny výnosy v zemi; že se bude oblékat do purpuru a zlata. 44 Není dovoleno nikomu z lidu ani z kněží cokoli z toho zrušit, protivit se jeho nařízením, bez jeho vědomí svolávat shromáždění v zemi, oblékat se do purpuru a nosit zlatou sponu. 45 Kdo by se proti tomu provinil nebo tomu odporoval, bude hoden potrestání. 46 Všechen lid se usnesl uložit Šimeónovi, aby se řídil těmito ustanoveními. 47 Šimeón to přijal a souhlasil, že bude veleknězem, vojevůdcem a knížetem židů i kněží, ochráncem všech. 48 Usnesli se, aby tento zápis byl vryt do bronzových desek, umístěných na důstojném místě v nádvoří svatyně. 49 Opis má být uložen v pokladnici a bude majetkem Šimeóna a jeho synů.“