Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 266. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“2. Makabejská, kapitola 4
1 Zmíněný již Šimeón, který vyzradil poklad a zradil vlast, pomlouval Oniase, že on to byl, kdo navedl Héliodóra a způsobil všechno to zlo. 2 Dobrodince města, zastánce krajanů a horlitele pro zákony se odvážil obvinit z toho, že on je zrádcem státu. 3 Nepřátelství se tak rozmohlo, že jeden z osvědčených stoupenců Šimeónových se dokonce uchýlil k vraždě. 4 Když Onias viděl, že hrozí nebezpečí sváru a že Apollónios, syn Menestheův, správce Koilé Sýrie a Foiníkie, podporuje Šimeónovu nešlechetnost, 5 vypravil se ke králi. Nechtěl na občany žalovat, ale měl na zřeteli prospěch obecný i soukromý všeho lidu. 6 Viděl totiž, že není možné zjednat pokoj bez zásahu králova, protože Šimeón nepřestává ve svém bláznovství.
7 Když se Seleukos rozloučil se životem a království převzal Antiochos, zvaný Epifanés, získal lstivě velekněžský úřad Jáson, bratr Oniasův. 8 Při setkání s králem slíbil mu ke třem stům ještě šedesát talentů stříbra a z jakéhosi jiného důchodu dalších osmdesát talentů. 9 Kromě toho slíbil upsat ještě sto padesát, bude-li mu dána plná moc zřídit závodiště a hřiště a zapsat jeruzalémské obyvatele jako občany Antiochie. 10 Když to král dovolil a on se zmocnil vlády, začal hned u svých krajanů zavádět řecké obyčeje. 11 Zrušil lidumilná královská nařízení, která židům vymohl Eupolemův otec Jóchanan, když uzavřeli s Římany smlouvu o přátelství a spojenectví; zrušil též zákonná občanská práva a obnovil protizákonné mravy. 12 Úmyslně totiž postavil závodiště přímo pod hradem a cvičil tam nejschopnější jinochy, které navedl nosit Hermův klobouk. 13 Bylo to vinou nezměrné Jásonovy zvrhlosti, že se tak rozmohl helénizmus a nabylo vrchu cizáctví, vždyť to nebyl velekněz, ale bezbožník! 14 Proto ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. 15 To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty. 16 Jejich vinou je stihlo zlé neštěstí, protože ti, po jejichž způsobu života bažili a jež ve všem napodobovali, stali se jejich nepřáteli a trýzniteli. 17 Vždyť neúcta k Božím zákonům se nevyplácí, jak se v pravý čas ukáže.
18 Na závodní hry v Týru, které se konají každých pět let za účasti samého krále, 19 poslal ten zlosyn Jáson diváky z jeruzalémských ‚Antiochejců‘, aby donesli tři sta drachem stříbra jako oběť Héraklovi. Avšak ti, kdo peníze přinesli, chápali, že se to nesluší, a žádali, aby nebyly užity na oběť, ale na nějaký jiný účel. 20 Proto i když odesilatel je určil jako oběť Héraklovi, přišly tyto peníze, díky poslům, na vybavení trojveslic.
21 Apollónios, syn Menestheův, byl poslán do Egypta na korunovaci krále Filométóra. Od něho se Antiochos dozvěděl, že král není jeho přítelem, a tak se musel starat o svou bezpečnost. Odtud se odebral do Jafy a pak dorazil do Jeruzaléma. 22 V městě byl velkolepě přijat Jásonem a s jásotem veden v pochodňovém průvodu. Odtud odtáhl do Foiníkie a utábořil se tam.
23 Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimeóna, ke králi, aby mu donesl peníze a připomenul některé nutné záležitosti. 24 Doporučen ke králi lichotil mu pro jeho moc a získal pro sebe velekněžství. Nabídl mu totiž o tři sta talentů stříbra více než Jáson; 25 od krále přijal jmenovací listinu a vrátil se. Pro velekněžství neměl žádné předpoklady, neboť měl smýšlení krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy. 26 A tak Jáson, když sesadil svého vlastního bratra, byl sám od jiného sesazen a vyhnán jako uprchlík do země Amónské. 27 Menelaos se ujal úřadu, ale ze slíbených peněz nedával králi nic, 28 ačkoli jej velitel hradu Sóstratos upomínal – on totiž měl ty peníze vybrat. Dostali oba předvolání ke králi. 29 Menelaos zanechal jako svého zástupce ve velekněžském úřadu svého bratra Lýsimacha, Sóstratos pak velitele Kypřanů Kratéta.
30 V té době se vzbouřili obyvatelé Tarsu a Malu, protože jejich města byla odevzdána darem králově milostnici Antiochidě. 31 Aby zjednal pořádek, král se tam rychle vypravil a za svého zástupce ustanovil Andronika, jednoho z hodnostářů. 32 Menelaos v tom viděl příhodnou chvíli, ukradl některé zlaté nádoby chrámu a věnoval je Andronikovi, jiné se mu podařilo prodat do Týru a okolních měst. 33 Když se o tom ze spolehlivého zdroje dozvěděl Onias, který se uchýlil na útočištné místo v Dafné při Antiochii, odsoudil ho. 34 Menelaos proto tajně přemluvil Andronika, aby Oniase zabil. Andronikos přišel za Oniasem, lstivě ho přesvědčoval a zapřísahal se i podáním pravice. Ačkoli měl Onias podezření, uposlechl a z útočiště vyšel. Andronikos ho ihned usmrtil bez ohledu na právo. 35 Tato událost pobouřila nejen židy, ale i mnohé jiné národy, které těžce nesly nespravedlivou vraždu toho člověka. 36 Když se potom král vrátil z míst v Kilikii, přišli k němu židé z města i Heléni, kteří rovněž nenávidí zločin, se stížností, že Onias byl bezdůvodně zabit. 37 Antiochos se z hloubi duše zarmoutil, byl pohnut lítostí až k slzám při vzpomínce na umírněnost a velkou sebekázeň zesnulého. 38 Vzplanul hněvem proti Andronikovi, ihned mu dal strhnout purpurový plášť a roztrhnout oděv; dal ho vést celým městem až na to místo, kde se dopustil bezbožnosti na Oniasovi. A zde vraha sprovodil ze světa. Hospodin mu tak odplatil zaslouženým trestem.
39 S vědomím Menelaovým spáchal Lýsimachos v městě mnohé svatokrádeže. Když se to dostalo na veřejnost, shromáždilo se množství lidu proti Lýsimachovi, neboť tu bylo odcizeno mnoho zlatých předmětů. 40 Proti vzbouřeným a rozhněvaným davům vyzbrojil Lýsimachos na tři tisíce mužů a zločinnýma rukama započal boj. Do čela postavil jakéhosi Aurana, muže pokročilého věkem, a navíc i pošetilostí. 41 Když vzbouřenci viděli, že se Lýsimachos chystá proti nim, jedni se chápali kamení, jiní silných klacků a další házeli na Lýsimachovy lidi hrsti popela. 42 Tak mnohé z nich zranili, některé zabili a ostatní zahnali na útěk. Svatokrádce samého zabili přímo u pokladnice.
43 Pro tyto věci bylo zavedeno soudní řízení proti Menelaovi. 44 Když král přišel do Týru, tři muži vyslaní staršími podali tam na Menelaa žalobu. 45 Ten, když viděl, že jeho pře je téměř ztracena, slíbil Dorymenovu synu Ptolemaiovi značný obnos peněz, aby se za něho u krále přimluvil. 46 Ptolemaios vzal krále na procházku sloupořadím, údajně aby se osvěžil na čerstvém vzduchu, a tam jej přemluvil k tomu, 47 že Menelaa, který byl vinen vším tím zlem, zprostil žaloby v plném rozsahu a k smrti odsoudil ty ubohé, kteří by byli uznáni nevinnými, i kdyby se pře projednávala před nějakými Skythy. 48 Tak ti, kdo hájili město, lid a svaté předměty, byli vzápětí postiženi nespravedlivým trestem. 49 Sami Týřané z nenávisti k tomu zločinu velkomyslně přispěli na jejich pohřeb. 50 Menelaos však pro hrabivost vládců zůstal u moci, překonával se v darebáctví jako arcizrádce vlastních spoluobčanů.
2. Makabejská, kapitola 5
1 V té době připravoval Antiochos druhý vpád do Egypta. 2 Stalo se však, že v celém městě se skoro po čtyřicet dní zjevovali ve vzduchu pádící jezdci v zlatém odění, kohorty vyzbrojené kopími a tasenými meči. 3 Seřazené šiky jízdy prováděly proti sobě útoky a nájezdy, štíty se zvedaly proti množství kopí a proti střelám šípů, zlaté ozdoby se třpytily na různých druzích brnění. 4 Všichni si přáli, aby to zjevení bylo dobrým znamením. 5 Když se rozšířila lživá pověst, že Antiochos zemřel, Jáson sebral ne méně než tisíc mužů a podnikl náhlý útok na město. Obránci shromáždění na hradbách byli přemoženi a město bylo nakonec dobyto, takže Menelaos musel utéci do hradu. 6 Jáson začal bezohledně popravovat vlastní spoluobčany; nepovážil, že válečný úspěch proti vlastním občanům je vlastně jeho největším neštěstím. Domníval se, že způsobil porážku nepřátelům, a ne svým krajanům. 7 Však se také k vládě nedostal, jeho spiknutí skončilo hanbou a on se jako uprchlík vrátil zpět do Amónska. 8 Posléze tedy došel zlého konce. Obviněn u Arety, arabského tyrana, utíkal z města do města všemi pronásledován, nenáviděn jako odpadlík od Zákona, proklínán jako kat vlasti a svých spoluobčanů. Nakonec byl vypuzen do Egypta. 9 Ten, který z vlasti vypovídal, sám zahynul ve vyhnanství, když se dostal přes moře k Lakedaimónským, kde doufal najít útočiště u příbuzných. 10 Ten, který nechával ležet mnohé nepohřbené, sám zůstal neoplakáván; nedostalo se mu žádného pohřbu, natož odpočinku v hrobě jeho otců.
11 Když se zpráva o tom dostala ke králi, došel k závěru, že Judsko se chce odtrhnout. Rozzuřen divokým vztekem vytáhl z Egypta a ztečí dobyl město. 12 Svým vojákům poručil, aby pobíjeli nemilosrdně všechny, kdo jim padnou do rukou, a aby povraždili i ty, kdo se utekli do domů. 13 Nastalo krveprolití mladých i starých, zabíjení nedospělých, žen a dětí, vraždění panen i kojenců. 14 Za pouhé tři dny činily ztráty osmdesát tisíc lidí; z toho čtyřicet tisíc bylo pobito vojenskými oddíly a neméně tolik bylo prodáno do otroctví. 15 Ale to všechno králi nestačilo; odvážil se vstoupit do nejposvátnějšího chrámu na zemi v doprovodu Menelaa, zrádce Zákona a vlasti. 16 Do nečistých rukou bral posvátné nádoby, špinavýma rukama se zmocnil darů, které jiní králové věnovali pro zvelebení, slávu a čest Místa. 17 Ve své povýšenosti Antiochos neviděl, že se Pán pro hříchy obyvatel města nakrátko rozhněval, a proto nevzhlédl na Místo. 18 Kdyby nebylo bývalo zatíženo četnými hříchy, byl by ihned zahnán a zbičován, a tím odvrácen od svého drzého úmyslu, podobně jako Héliodóros, poslaný králem Seleukem prohlédnout pokladnici. 19 Hospodin si ovšem nevyvolil národ kvůli Místu, nýbrž Místo kvůli národu. 20 Proto mělo i Místo podíl na těžkostech, které potkaly národ, a později mělo mít i účast na dobrodiní. V hněvu Vševládnoucího opuštěné, mělo být zase se vší slávou povzneseno, až se velký Pán usmíří.
21 Antiochos potom odnesl z chrámu tisíc osm set talentů a spěšně odtáhl do Antiochie. Zaslepen zpupností se domníval, že by dokázal učinit zemi splavnou a moře schůdné – tak bylo jeho srdce povýšené. 22 Ponechal tam úředníky, aby týrali lidi: v Jeruzalémě Filipa, rodem z Frygie, ještě většího barbara, než byl ten, který ho ustanovil. 23 Na Gerizímu ustanovil Andronika, a k nim ještě Menelaa, který si nejsurověji ze všech vymáhal moc nad spoluobčany. K židům totiž choval odpor. 24 Antiochos poslal také arcipadoucha Apollónia s vojskem dvaceti dvou tisíc mužů a s rozkazem všechny dospělé muže pobít, ženy a děti pak prodat do otroctví. 25 Ten dorazil k Jeruzalému a předstíral pokojné úmysly až do svatého dne sobotního. Když uviděl, že židé slaví sobotu, nařídil svému vojsku nástup do zbraně. 26 Potom dal pobít mečem všechny, kdo vyšli účastnit se této slavnosti; nato vnikl s vojskem do města a povraždil i tam veliké množství lidu.
27 Ale Juda, zvaný též Makabejský, ještě asi s devíti dalšími, uchýlil se na poušť a se svými druhy žil v horách jako zvěř; živili se rostlinnou potravou, aby se neposkvrnili.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Zmíněný již Šimeón, který vyzradil poklad a zradil vlast, pomlouval Oniase, že on to byl, kdo navedl Héliodóra a způsobil všechno to zlo. 2 Dobrodince města, zastánce krajanů a horlitele pro zákony se odvážil obvinit z toho, že on je zrádcem státu. 3 Nepřátelství se tak rozmohlo, že jeden z osvědčených stoupenců Šimeónových se dokonce uchýlil k vraždě. 4 Když Onias viděl, že hrozí nebezpečí sváru a že Apollónios, syn Menestheův, správce Koilé Sýrie a Foiníkie, podporuje Šimeónovu nešlechetnost, 5 vypravil se ke králi. Nechtěl na občany žalovat, ale měl na zřeteli prospěch obecný i soukromý všeho lidu. 6 Viděl totiž, že není možné zjednat pokoj bez zásahu králova, protože Šimeón nepřestává ve svém bláznovství.
7 Když se Seleukos rozloučil se životem a království převzal Antiochos, zvaný Epifanés, získal lstivě velekněžský úřad Jáson, bratr Oniasův. 8 Při setkání s králem slíbil mu ke třem stům ještě šedesát talentů stříbra a z jakéhosi jiného důchodu dalších osmdesát talentů. 9 Kromě toho slíbil upsat ještě sto padesát, bude-li mu dána plná moc zřídit závodiště a hřiště a zapsat jeruzalémské obyvatele jako občany Antiochie. 10 Když to král dovolil a on se zmocnil vlády, začal hned u svých krajanů zavádět řecké obyčeje. 11 Zrušil lidumilná královská nařízení, která židům vymohl Eupolemův otec Jóchanan, když uzavřeli s Římany smlouvu o přátelství a spojenectví; zrušil též zákonná občanská práva a obnovil protizákonné mravy. 12 Úmyslně totiž postavil závodiště přímo pod hradem a cvičil tam nejschopnější jinochy, které navedl nosit Hermův klobouk. 13 Bylo to vinou nezměrné Jásonovy zvrhlosti, že se tak rozmohl helénizmus a nabylo vrchu cizáctví, vždyť to nebyl velekněz, ale bezbožník! 14 Proto ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. 15 To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty. 16 Jejich vinou je stihlo zlé neštěstí, protože ti, po jejichž způsobu života bažili a jež ve všem napodobovali, stali se jejich nepřáteli a trýzniteli. 17 Vždyť neúcta k Božím zákonům se nevyplácí, jak se v pravý čas ukáže.
18 Na závodní hry v Týru, které se konají každých pět let za účasti samého krále, 19 poslal ten zlosyn Jáson diváky z jeruzalémských ‚Antiochejců‘, aby donesli tři sta drachem stříbra jako oběť Héraklovi. Avšak ti, kdo peníze přinesli, chápali, že se to nesluší, a žádali, aby nebyly užity na oběť, ale na nějaký jiný účel. 20 Proto i když odesilatel je určil jako oběť Héraklovi, přišly tyto peníze, díky poslům, na vybavení trojveslic.
21 Apollónios, syn Menestheův, byl poslán do Egypta na korunovaci krále Filométóra. Od něho se Antiochos dozvěděl, že král není jeho přítelem, a tak se musel starat o svou bezpečnost. Odtud se odebral do Jafy a pak dorazil do Jeruzaléma. 22 V městě byl velkolepě přijat Jásonem a s jásotem veden v pochodňovém průvodu. Odtud odtáhl do Foiníkie a utábořil se tam.
23 Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimeóna, ke králi, aby mu donesl peníze a připomenul některé nutné záležitosti. 24 Doporučen ke králi lichotil mu pro jeho moc a získal pro sebe velekněžství. Nabídl mu totiž o tři sta talentů stříbra více než Jáson; 25 od krále přijal jmenovací listinu a vrátil se. Pro velekněžství neměl žádné předpoklady, neboť měl smýšlení krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy. 26 A tak Jáson, když sesadil svého vlastního bratra, byl sám od jiného sesazen a vyhnán jako uprchlík do země Amónské. 27 Menelaos se ujal úřadu, ale ze slíbených peněz nedával králi nic, 28 ačkoli jej velitel hradu Sóstratos upomínal – on totiž měl ty peníze vybrat. Dostali oba předvolání ke králi. 29 Menelaos zanechal jako svého zástupce ve velekněžském úřadu svého bratra Lýsimacha, Sóstratos pak velitele Kypřanů Kratéta.
30 V té době se vzbouřili obyvatelé Tarsu a Malu, protože jejich města byla odevzdána darem králově milostnici Antiochidě. 31 Aby zjednal pořádek, král se tam rychle vypravil a za svého zástupce ustanovil Andronika, jednoho z hodnostářů. 32 Menelaos v tom viděl příhodnou chvíli, ukradl některé zlaté nádoby chrámu a věnoval je Andronikovi, jiné se mu podařilo prodat do Týru a okolních měst. 33 Když se o tom ze spolehlivého zdroje dozvěděl Onias, který se uchýlil na útočištné místo v Dafné při Antiochii, odsoudil ho. 34 Menelaos proto tajně přemluvil Andronika, aby Oniase zabil. Andronikos přišel za Oniasem, lstivě ho přesvědčoval a zapřísahal se i podáním pravice. Ačkoli měl Onias podezření, uposlechl a z útočiště vyšel. Andronikos ho ihned usmrtil bez ohledu na právo. 35 Tato událost pobouřila nejen židy, ale i mnohé jiné národy, které těžce nesly nespravedlivou vraždu toho člověka. 36 Když se potom král vrátil z míst v Kilikii, přišli k němu židé z města i Heléni, kteří rovněž nenávidí zločin, se stížností, že Onias byl bezdůvodně zabit. 37 Antiochos se z hloubi duše zarmoutil, byl pohnut lítostí až k slzám při vzpomínce na umírněnost a velkou sebekázeň zesnulého. 38 Vzplanul hněvem proti Andronikovi, ihned mu dal strhnout purpurový plášť a roztrhnout oděv; dal ho vést celým městem až na to místo, kde se dopustil bezbožnosti na Oniasovi. A zde vraha sprovodil ze světa. Hospodin mu tak odplatil zaslouženým trestem.
39 S vědomím Menelaovým spáchal Lýsimachos v městě mnohé svatokrádeže. Když se to dostalo na veřejnost, shromáždilo se množství lidu proti Lýsimachovi, neboť tu bylo odcizeno mnoho zlatých předmětů. 40 Proti vzbouřeným a rozhněvaným davům vyzbrojil Lýsimachos na tři tisíce mužů a zločinnýma rukama započal boj. Do čela postavil jakéhosi Aurana, muže pokročilého věkem, a navíc i pošetilostí. 41 Když vzbouřenci viděli, že se Lýsimachos chystá proti nim, jedni se chápali kamení, jiní silných klacků a další házeli na Lýsimachovy lidi hrsti popela. 42 Tak mnohé z nich zranili, některé zabili a ostatní zahnali na útěk. Svatokrádce samého zabili přímo u pokladnice.
43 Pro tyto věci bylo zavedeno soudní řízení proti Menelaovi. 44 Když král přišel do Týru, tři muži vyslaní staršími podali tam na Menelaa žalobu. 45 Ten, když viděl, že jeho pře je téměř ztracena, slíbil Dorymenovu synu Ptolemaiovi značný obnos peněz, aby se za něho u krále přimluvil. 46 Ptolemaios vzal krále na procházku sloupořadím, údajně aby se osvěžil na čerstvém vzduchu, a tam jej přemluvil k tomu, 47 že Menelaa, který byl vinen vším tím zlem, zprostil žaloby v plném rozsahu a k smrti odsoudil ty ubohé, kteří by byli uznáni nevinnými, i kdyby se pře projednávala před nějakými Skythy. 48 Tak ti, kdo hájili město, lid a svaté předměty, byli vzápětí postiženi nespravedlivým trestem. 49 Sami Týřané z nenávisti k tomu zločinu velkomyslně přispěli na jejich pohřeb. 50 Menelaos však pro hrabivost vládců zůstal u moci, překonával se v darebáctví jako arcizrádce vlastních spoluobčanů.
1 V té době připravoval Antiochos druhý vpád do Egypta. 2 Stalo se však, že v celém městě se skoro po čtyřicet dní zjevovali ve vzduchu pádící jezdci v zlatém odění, kohorty vyzbrojené kopími a tasenými meči. 3 Seřazené šiky jízdy prováděly proti sobě útoky a nájezdy, štíty se zvedaly proti množství kopí a proti střelám šípů, zlaté ozdoby se třpytily na různých druzích brnění. 4 Všichni si přáli, aby to zjevení bylo dobrým znamením. 5 Když se rozšířila lživá pověst, že Antiochos zemřel, Jáson sebral ne méně než tisíc mužů a podnikl náhlý útok na město. Obránci shromáždění na hradbách byli přemoženi a město bylo nakonec dobyto, takže Menelaos musel utéci do hradu. 6 Jáson začal bezohledně popravovat vlastní spoluobčany; nepovážil, že válečný úspěch proti vlastním občanům je vlastně jeho největším neštěstím. Domníval se, že způsobil porážku nepřátelům, a ne svým krajanům. 7 Však se také k vládě nedostal, jeho spiknutí skončilo hanbou a on se jako uprchlík vrátil zpět do Amónska. 8 Posléze tedy došel zlého konce. Obviněn u Arety, arabského tyrana, utíkal z města do města všemi pronásledován, nenáviděn jako odpadlík od Zákona, proklínán jako kat vlasti a svých spoluobčanů. Nakonec byl vypuzen do Egypta. 9 Ten, který z vlasti vypovídal, sám zahynul ve vyhnanství, když se dostal přes moře k Lakedaimónským, kde doufal najít útočiště u příbuzných. 10 Ten, který nechával ležet mnohé nepohřbené, sám zůstal neoplakáván; nedostalo se mu žádného pohřbu, natož odpočinku v hrobě jeho otců.
11 Když se zpráva o tom dostala ke králi, došel k závěru, že Judsko se chce odtrhnout. Rozzuřen divokým vztekem vytáhl z Egypta a ztečí dobyl město. 12 Svým vojákům poručil, aby pobíjeli nemilosrdně všechny, kdo jim padnou do rukou, a aby povraždili i ty, kdo se utekli do domů. 13 Nastalo krveprolití mladých i starých, zabíjení nedospělých, žen a dětí, vraždění panen i kojenců. 14 Za pouhé tři dny činily ztráty osmdesát tisíc lidí; z toho čtyřicet tisíc bylo pobito vojenskými oddíly a neméně tolik bylo prodáno do otroctví. 15 Ale to všechno králi nestačilo; odvážil se vstoupit do nejposvátnějšího chrámu na zemi v doprovodu Menelaa, zrádce Zákona a vlasti. 16 Do nečistých rukou bral posvátné nádoby, špinavýma rukama se zmocnil darů, které jiní králové věnovali pro zvelebení, slávu a čest Místa. 17 Ve své povýšenosti Antiochos neviděl, že se Pán pro hříchy obyvatel města nakrátko rozhněval, a proto nevzhlédl na Místo. 18 Kdyby nebylo bývalo zatíženo četnými hříchy, byl by ihned zahnán a zbičován, a tím odvrácen od svého drzého úmyslu, podobně jako Héliodóros, poslaný králem Seleukem prohlédnout pokladnici. 19 Hospodin si ovšem nevyvolil národ kvůli Místu, nýbrž Místo kvůli národu. 20 Proto mělo i Místo podíl na těžkostech, které potkaly národ, a později mělo mít i účast na dobrodiní. V hněvu Vševládnoucího opuštěné, mělo být zase se vší slávou povzneseno, až se velký Pán usmíří.
21 Antiochos potom odnesl z chrámu tisíc osm set talentů a spěšně odtáhl do Antiochie. Zaslepen zpupností se domníval, že by dokázal učinit zemi splavnou a moře schůdné – tak bylo jeho srdce povýšené. 22 Ponechal tam úředníky, aby týrali lidi: v Jeruzalémě Filipa, rodem z Frygie, ještě většího barbara, než byl ten, který ho ustanovil. 23 Na Gerizímu ustanovil Andronika, a k nim ještě Menelaa, který si nejsurověji ze všech vymáhal moc nad spoluobčany. K židům totiž choval odpor. 24 Antiochos poslal také arcipadoucha Apollónia s vojskem dvaceti dvou tisíc mužů a s rozkazem všechny dospělé muže pobít, ženy a děti pak prodat do otroctví. 25 Ten dorazil k Jeruzalému a předstíral pokojné úmysly až do svatého dne sobotního. Když uviděl, že židé slaví sobotu, nařídil svému vojsku nástup do zbraně. 26 Potom dal pobít mečem všechny, kdo vyšli účastnit se této slavnosti; nato vnikl s vojskem do města a povraždil i tam veliké množství lidu.
27 Ale Juda, zvaný též Makabejský, ještě asi s devíti dalšími, uchýlil se na poušť a se svými druhy žil v horách jako zvěř; živili se rostlinnou potravou, aby se neposkvrnili.