Vezmi a čti celou Bibli

¹ Zakrátko nato správce říše Lýsiás, králův opatrovník a příbuzný, který velmi těžce nesl, co se stalo, ² shromáždil kolem osmdesáti tisíc bojovníků a k tomu všechnu svou jízdu. S nimi vytáhl proti židům s úmyslem, že město dá za sídliště Helénům ³ a svatyně že se mu stane zdrojem zisku, podobně jako ostatní posvátná místa pohanů, jestliže bude vžd y na rok prodávat velekněžský úřad. ⁴ Vůbec nepomyslel na moc Boží, oblouzen jen mocí desetitisíců pěšáků, tisíců jezdců a osmdesáti slonů. ⁵ Vtrhl do Judska, přiblížil se k Bét-súru, silné pevnosti vzdálené asi pět stadií od Jeruzaléma, a sevřel jej. ⁶ Když se bojovníci Makabejského doslechli, že Lýsiás obléhá pevnosti, se slzami a nářkem prosili spolu se zástupy lidu o ochranu Hospodina, aby seslal dobrého anděla k záchraně Izraele. ⁷ Sám Makabejský první se chopil zbraně a povzbuzoval ostatní, aby s ním čelili nebezpečí a přispěchali svým bratřím na pomoc. Odhodlaně se s ním vydali na cestu. ⁸ Když byli ještě před Jeruzalémem, zjevil se jim v čele jako vůdce jezdec v bílém odění, třímající zlatou zbraň. ⁹ Všichni společně velebili milosrdného Boha, a tak je to na duši povzbudilo, že byli odhodláni porazit nejen lidi, ale i nejdivočejší šelmy, a rozmetat i železné hradby. ¹⁰ Postupovali ve spořádaném šiku vedeni svým nebeským spolubojovníkem, neboť se nad nimi slitoval Hospodin. ¹¹ Jako lvi se vrhli na nepřátelské bojovníky, pobili jich na jedenáct tisíc a na tisíc šest set jezdců, všechny ostatní pak zahnali na útěk. ¹² Většina z nich utrpěla zranění. Sám Lýsiás si zachránil holý život jen potupným útěkem.

¹³ Lýsiás nebyl žádný šílenec, a když sám u sebe přemítal o porážce, která ho potkala, dospěl k přesvědčení, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, protože při nich bojuje Bůh, který může vše. ¹⁴ Poslal k nim tedy posly ve snaze přesvědčit je, že je ochoten domluvit se s nimi o všem spravedlivém a že hodlá přesvědčit a přimět i krále, aby se k nim choval přátelsky. ¹⁵ Makabejský souhlasil se vším, co Lýsiás navrhoval, protože chtěl obecné dobro, a král povolil všechno, co Makabejský pro židy od Lýsiáse písemně požadoval. ¹⁶ Listina, kterou Lýsiás napsal židům, byla tohoto znění: „Lýsiás posílá celému společenství židů pozdrav. ¹⁷ Vaši zástupci Jóchanan a Abšalóm odevzdali mi písemné prohlášení a žádali, abych stvrdil, co v něm bylo obsaženo. ¹⁸ To, co bylo třeba předat králi, jsem mu oznámil a on s tím jako přijatelným souhlasil. ¹⁹ Projevíte-li za toho stavu věcí porozumění, budu se i v budoucnu snažit o to, co je pro vás dobré. ²⁰ Nařídil jsem, aby vaši a moji vyslanci tyto otázky bod po bodu probrali. ²¹ Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, dvacátého čtvrtého dne měsíce dioskura.“ ²² List králův obsahoval toto: „Král Antiochos posílá bratru Lýsiásovi pozdrav. ²³ Náš otec byl vzat mezi bohy a my si přejeme, aby se obyvatelé království mohli nerušeně věnovat svým záležitostem. ²⁴ Uslyšeli jsme, že židé nesouhlasí s převzetím helénských obyčejů, jak si to přál můj otec, ale že raději volí svůj způsob života a žádají, aby jim bylo dovoleno dodržovat jejich obyčeje. ²⁵ Přejeme si, aby ani tento národ nebyl znepokojován, a proto soudíme, že jim má být svatyně navrácena a že mohou své veřejné věci vést podle mravů svých předků. ²⁶ Učiníš tedy dobře, když k nim někoho pošleš a nabídneš jim pravici, aby viděli, jaký je náš úmysl, byli dobré mysli a s radostí setrvali u svých předsevzetí.“

²⁷ Králův list národu židovskému zněl takto: „Král Antiochos posílá staršovstvu židovskému a ostatním židům pozdrav. ²⁸ Přáli bychom si, abyste se měli dobře; i my jsme zdrávi. ²⁹ Menelaos nám vyřizoval, že se chcete vrátit do svých domovů a ke svému vlastnictví. ³⁰ Těm, kdo se navrátí do třicátého dne měsíce xantika, bude zaručena beztrestnost a bezpečí. ³¹ Ať židé užívají vlastních pokrmů a zákonů jako dříve; v žádném případě nesmí být nikdo stíhán pro věci konané z nevědomosti. ³² Posílám k vám Menelaa, aby vás o tom ujistil. ³³ Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“

³⁴ Židům napsali i Římané; jejich list zněl takto: „Quintus Mammius a Titus Manlius, římští legáti, posílají pozdrav židovskému národu. ³⁵ Na čem se s vámi dohodl králův příbuzný Lýsiás, s tím souhlasíme i my. ³⁶ O čem rozhodl, že se má předložit králi, to si promyslete a pošlete hned někoho, abychom rozvážili, co je pro vás vhodné. Odcházíme totiž do Antiochie. ³⁷ Proto k nám urychleně někoho pošlete, abychom poznali, jaký je váš názor. ³⁸ Buďte zdrávi! Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“

¹ Když byly smlouvy ujednány, odebral se Lýsiás ke králi a židé se věnovali své práci na polích. ² Avšak někteří velitelé místních posádek, Timoteus, syn Genaiův Apollónios, i Hierónymos a Démofón a kromě nich ještě velitel kyperských oddílů Níkánór, jim nedopřáli, aby mohli v pokoji pracovat. ³ A obyvatelé Jafy spáchali tuto hanebnost: Pozvali židy tam usedlé, aby se svými ženami a dětmi nastoupili na připravené lodice. Předstírali, jako by mezi nimi nebylo žádné nepřátelství ⁴ a že je to společné usnesení obce. Židé to přijali bez jakéhokoli podezření, a navíc chtěli zachovat pokoj. Oni však s nimi vypluli na moře a utopili je, bylo jich ne méně než dvě stě. ⁵ Když se Juda dozvěděl o tomto zločinu spáchaném na krajanech, řekl to svým mužům. ⁶ Vzýval Boha, spravedlivého Soudce, a vypravil se proti ohavným vrahům bratří. V noci založil oheň v přístavu, spálil lodě a pobil ty, kdo se tam utekli. ⁷ Samo město však bylo pevně uzavřeno, proto odtáhl, ale měl v úmyslu znovu se vrátit a vyhladit všechno obyvatelstvo Jafy. ⁸ Potom se dozvěděl, že i obyvatelé Jabny chtějí stejným způsobem naložit se židy tam usedlými. ⁹ Přepadl také je za noci, spálil přístav se vším loďstvem, takže v záři plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost dvou set čtyřiceti stadií.

¹⁰ Když odtud urazili devět stadií, majíce namířeno proti Timoteovi, přepadlo je ne méně než pět tisíc Arabů s pěti sty jezdci. ¹¹ Strhla se krutá bitva, v níž Judovi bojovníci s Boží pomocí zvítězili. Poražení kočovníci prosili Judu, aby jim podal pravici na znamení smíru. Slibovali, že jim dají dobytek i ostatní, co budou potřebovat. ¹² Juda uznal, že opravdu mohou být v mnohých věcech užiteční, a sjednal s nimi mír. Podali si pravice a rozešli se do svých táborů.

¹³ Juda také zaútočil na jedno město opevněné náspy a obehnané hradbami. Jmenovalo se Kaspin a žila v něm směsice nejrůznějších národů. ¹⁴ Obyvatelé, spoléhající na pevné hradby a množství zásob, vyzývavě se posmívali Judovým vojákům, spílali jim, tupili je a vedli zlolajné řeči. ¹⁵ Oni však vzývali velikého Vládce světa, který za časů Jozuových rozbořil Jericho bez beranů a bořících strojů, a jako lvi se vrhli na hradby. ¹⁶ S pomocí Boží města dobyli a způsobili takové krveprolití, že se zdálo, jako by blízké jezero v rozloze dvou stadií bylo plné tekoucí krve.

¹⁷ Když odtamtud odtáhli a urazili sedm set padesát stadií, přišli do Charaku k židům zvaným Túbianci. ¹⁸ Ale ani v těch místech Timotea nezastihli. Ten už odtud odešel s nepořízenou, zanechal však na jednom místě velmi silnou posádku. ¹⁹ Makabejští vojevůdci Dósitheos a Sósipatros napadli posádku, kterou Timoteus zanechal v pevnosti, a pobili víc než deset tisíc vojáků. ²⁰ Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, kterým postavil v čelo ony dva vojevůdce, a ti pak táhli proti Timoteovi. Ten měl kolem sebe sto dvacet tisíc pěších a dva tisíce pět set jezdců. ²¹ Když Timoteus viděl, že se Juda blíží, odeslal napřed ženy, děti a zásoby do místa zvaného Karnion. To místo bylo těžko dobyvatelné pro svou polohu, ze všech stran bylo nesnadno přístupné. ²² Jakmile se objevil první Judův oddíl, padl na vojáky strach a hrůza, jako by se to zjevila moc Vševidoucího. Dali se na útěk na všechny strany, takže často od vlastních utržili zranění a byli probodeni ostřím meče. ²³ Juda je usilovně pronásledoval a pobíjel. Skolil jich na třicet tisíc. ²⁴ Sám Timoteus padl do rukou vojákům Dósitheovým a Sósipatrovým. S velkou prohnaností prosil, aby ho propustili se zdravou kůží, že má v moci rodiče a příbuzné mnohých, a těm že se jinak zle povede. ²⁵ Když s mnohými přísahami slíbil, že je bez úhony vydá, propustili ho, aby zachránili své bratry.

²⁶ Juda potom táhl na Karnion a Atergateion a pobil dvacet pět tisíc mužů. ²⁷ Když je usmrtil nebo zahnal na útěk, táhl ještě proti opevněnému městu Efrónu, kde sídlilo množství rozličných národů i Lýsiás. Ozbrojení mladí mužové stáli před hradbami a statečně se bránili; uvnitř byly velké zásoby vojenských strojů a střel. ²⁸ Ale židé, když napřed vzývali Pána, který svou mocí drtí sílu nepřátel, se přesto zmocnili města a zahubili v něm kolem dvaceti pěti tisíc lidí. ²⁹ Odtud vytáhli na Skýthopolis, vzdálenou od Jeruzaléma šest set stadií. ³⁰ Tamější židé však dosvědčili, že obyvatelé k nim měli dobrý vztah a dobře s nimi jednali i v dobách nepříznivých. ³¹ Oni jim za to poděkovali a prosili je, aby i v budoucnosti měli dobré vztahy k jejich národu. Potom se vrátili do Jeruzaléma, protože se přiblížila slavnost týdnů.

³² Po svátcích letnic vytáhli na Gorgiu, velitele Edómu. ³³ Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. ³⁴ Když se střetli v boji, padlo něco málo židů. ³⁵ Jakýsi Dósitheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakénorova, se vrhl na Gorgiu, chytil ho za plášť a silou táhl; chtěl totiž toho proklatce dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgiás utekl do Maréši. ³⁶ Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji. ³⁷ Rodnou řečí začal zpívat bojovou píseň, nečekaně se vrhl na Gorgiovy oddíly a obrátil je na útěk.

³⁸ Potom vedl Juda své vojsko do města Adulámu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu. ³⁹ Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. ⁴⁰ U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jabny, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli. ⁴¹ Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. ⁴² Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. ⁴³ Nato uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. ⁴⁴ Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. ⁴⁵ On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.

¹ Roku stého čtyřicátého devátého přišla Judovu lidu zpráva, že Antiochos Eupatór táhne s početným vojskem do Judska ² a s ním že jde i Lýsiás, jeho dřívější poručník a správce říše. Měli helénské vojsko o síle sto deseti tisíc pěšáků, pěti tisíc a tří set jezdců, dále dvaadvacet slonů a tři sta vozů se srpy. ³ K nim se připojil i Menelaos. Ten s velkou prohnaností silně naléhal na Antiocha. Neměl ovšem na mysli záchranu vlasti, chtěl jen, aby byl uveden ve svůj úřad. ⁴ Avšak Král králů vzbudil Antiochův hněv proti tomuto škůdci, a když jej Lýsiás označil za původce všeho zla, nařídil, aby byl odveden do Beroje a podle tamějšího způsobu popraven. ⁵ V tom místě je věž, padesát loket vysoká, naplněná popelem. Z jejího kruhového vrcholu bylo možno odevšad shazovat odsouzence do popela. ⁶ Kdo se dopustil svatokrádeže nebo se provinil jinými zločiny, byl takto potrestán. ⁷ Tento osud potkal odpadlíka Menelaa; zemřel, aniž byl pohřben. ⁸ Bylo to úplně spravedlivé. Našel smrt v popelu proto, že mnohými zločiny poskvrnil oltář, na němž oheň i popel jsou posvátné.

⁹ Král, plný zlých záměrů, táhl na židy v touze způsobit jim ještě více zla než jeho otec. ¹⁰ Když se to Juda dozvěděl, vyzval všechny, ať ve dne v noci volají k Hospodinu, aby jim jako vždycky přišel na pomoc, aby nebyli zbaveni Zákona, vlasti a svatého chrámu, ¹¹ aby se lid, který před krátkou dobou začal opět klidně žít, nedostal znovu do područí bezbožných pohanů. ¹² Když to tak všichni jednomyslně udělali, po tři dny se postili, leželi na zemi a nepřetržitě vzývali s pláčem milosrdného Hospodina, Juda je povzbudil a nařídil jim, aby se připravili. ¹³ Po poradě se staršími se rozhodl, že vyjde z města a s pomocí Boží svede rozhodný boj dříve, než královo vojsko vytrhne do Judska a zmocní se města. ¹⁴ Když nejprve svěřil všechno do moci Stvořitele vesmíru, povzbuzoval své bojovníky, aby statečně bojovali až do posledního muže za Zákon, chrám, město, vlast a její zákony. Utábořili se u Módeínu. ¹⁵ Svým vojákům dal Juda heslo: „Boží je vítězství!“ Potom s vybranými a nejstatečnějšími muži přepadl v noci tábor, kde byl stan králův, pobil na dva tisíce mužů, a prvního slona i s jeho opatrovníky probodl. ¹⁶ Hrůza a děs naplnily celý tábor, zatímco oni se po úspěšném přepadení vzdálili, ¹⁷ když už se začalo rozednívat. Stalo se tak, neboť Hospodin poskytl Judovi pomoc a ochranu.

¹⁸ Král, poučen ukázkou statečnosti židů, se pokoušel zmocnit opevněných míst lstí. ¹⁹ Táhl také na Bét-súr, silnou pevnost židů. Byl však zastaven, odražen a musel ustoupit. ²⁰ Tamější posádce posílal Juda, co potřebovali. ²¹ Ale jakýsi Rodokos ze židovského vojska vyzradil nepřátelům vojenské tajemství. Byl dopaden, zajat a popraven. ²² Král vyjednával znovu o příměří s Bétsúrskými, podal pravici ke smíru a odtáhl. Střetl se však s Judovými oddíly a podlehl jim. ²³ Pak dostal otřesnou zprávu, že se v Antiochii vzbouřil Filip, kterého tam ponechal jako správce. Tím zdrcen domluvil se s židy, uznal svou porážku a přísahal, že ve všem bude jednat spravedlivě. Na usmířenou přinesl oběť, vzdal poctu chrámu a dal svatému Místu dary. ²⁴ S Makabejským jednal přátelsky. Vrchním vladařem od Ptolemaidy do gerarských končin ustanovil Hégemonída. ²⁵ Potom se odebral do Ptolemaidy. Ale tamější obyvatelé nesouhlasili s těmito ujednáními, nelibě je nesli a chtěli, aby byla zrušena.

²⁶ Lýsiás vystoupil na řečniště a hájil ta ujednání, jak jen dovedl. Přesvědčil nakonec lid, uklidnil a uspokojil jej a vrátil se do Antiochie. Takový průběh mělo královo tažení a jeho ústup.