Vezmi a čti celou Bibli

¹ Tři roky nato přišla Judovu lidu zpráva, že Seleukův syn Démétrios vyplul z tripolského přístavu se silným množstvím lidu a lodí, ² zmocnil se země a odstranil Antiocha i jeho poručníka Lýsiáse. ³ Jakýsi Alkimos, který byl dříve veleknězem, ale dobrovolně se poskvrnil v době směšování židovství a helénizmu, když teď poznával, že už pro něho není žádná záchrana, a tím méně přístup k posvátnému oltáři, ⁴ odebral se roku stého padesátého prvého ke králi Démétriovi a přinesl mu zlatý věnec, palmovou ratolest a větvičky oliv, jaké byly ve svatyni. Toho dne ještě nic nepodnikl. ⁵ Ale vhodná příležitost k uskutečnění jeho špatných záměrů se naskytla, když byl od Démétria pozván do radního shromáždění. Na otázku, jaká situace a jaké smýšlení je mezi židy, řekl: ⁶ „Židé, tak zvaní chasídové, které vede Juda Makabejský, podněcují k válce a vzpourám a nenechají království žít v pokoji. ⁷ Proto jsem byl zbaven dědičné hodnosti – mluvím o velekněžském úřadu – a sem jsem přišel ⁸ především proto, že si upřímně přeji, aby se králi dostalo, co mu patří, a za druhé proto, že mám starost o své spoluobčany. Nerozumností těch, o kterých jsem se zmínil, je totiž nemálo postižen celý náš rod. ⁹ Králi, když to tedy nyní všechno víš, postarej se o zemi i o náš lid, který v ní přebývá, se svou známou laskavostí, kterou máš ke všem. ¹⁰ Dokud je naživu Juda, je nemožné uspořádat záležitosti v míru.“ ¹¹ Když skončil, hned i ostatní rádci, kteří nebyli Judovi nakloněni, podněcovali Démétria proti němu. ¹² Ten dal zavolat Níkánóra, dřívějšího velitele oddílu slonů, a ustanovil ho správcem Judska. ¹³ Poslal jej tam s rozkazem, aby odstranil Judu, rozehnal jeho přívržence a za velekněze svatého chrámu dosadil Alkima. ¹⁴ Pohané v Judsku, kteří utekli před Judou, přidávali se v zástupech k Níkánórovi, domnívajíce se, že utrpení a neštěstí židů jim bude k prospěchu.

¹⁵ Když židé uslyšeli, že Níkánór přichází a s ním i vyhnaní pohané, sypali si prach na hlavu a vzývali toho, který už před věky si vyvolil svůj lid a stálými viditelnými znameními se ujímal svého dědictví. ¹⁶ Potom na rozkaz vojevůdce ihned vytáhli a utkali se s nepřítelem u osady Dessau. ¹⁷ Judův bratr Šimeón se první utkal s Níkánórem, ale tím, že se nepřátelé v tichosti překvapivě objevili, utrpěl menší porážku. ¹⁸ Naštěstí se Níkánór neodvážil krveprolévání, protože slyšel, jakou statečnost projevovali Judovi lidé a jak neohroženě bojují za vlast. ¹⁹ Poslal proto Posidónia a Theodota a Matitjáše, aby nabídli jednání o uzavření míru. ²⁰ Po delším vyjednávání vojevůdce oznámil lidu výsledek a jednomyslným usnesením bylo dojednání schváleno. ²¹ Určili den, kdy se sejdou mezi čtyřma očima. Z obou stran předjel válečný vůz a byla připravena sedadla. ²² Juda rozestavil na vhodných místech stráže, aby nepřátelé nemohli překvapit nějakou zradou, ale aby rozmluva měla klidný průběh. ²³ Níkánór potom zůstal v Jeruzalémě a nechoval se tam nepatřičně, právě naopak. Propustil zástupy těch, kteří se k němu utekli, ²⁴ měl Judu všude u sebe a byl mu i v srdci nakloněn. ²⁵ Vybízel ho, aby se oženil a měl děti. Juda se oženil, vedlo se mu dobře a těšil se ze života.

²⁶ Když Alkimos viděl, že žijí v přátelství, opatřil si znění dojednaných smluv a odebral se ke králi. Udal Níkánóra, že se zpronevěřil rozkazům, když totiž Judu, který je nepřítelem říše, učinil svým nástupcem. ²⁷ Král se rozčilil a podrážděn podněcováním toho padoucha napsal Níkánórovi; prohlásil, že s dojednáním nesouhlasí a že nařizuje, aby Makabejského poslal co nejdříve v poutech do Antiochie. ²⁸ Když se to doneslo Níkánórovi, byl překvapen, ale přišlo mu zatěžko ujednání zrušit, když druhý se nijak neprovinil. ²⁹ Odporovat králi však nebylo možno, proto hledal vhodnou příležitost, jak by to mohl vykonat lstí. ³⁰ Jenže Makabejský si všiml, že Níkánór s ním jedná stroze a je při obvyklých setkáních zdrženlivý; z toho usoudil, že ta přísnost nevěští nic dobrého. Shromáždil kolem sebe nemálo svých lidí a před Níkánórem se ukryl. ³¹ Ten poznal, že byl chytře přelstěn. Přišel tedy do velkého svatého chrámu a kněžím, kteří právě přinášeli zápalnou oběť, poručil, aby mu toho muže vydali. ³² Když se zapřísahali, že nevědí, kde by hledaný mohl být, ³³ pozvedl pravici proti chrámu a takto přísahal: „Nevydáte-li mi Judu v poutech, tenhle chrám vašeho Boha srovnám se zemí, obětní oltář rozbořím a vystavím zde nádherný chrám Dionýsovi.“ ³⁴ To řekl a odešel. Kněží s rukama k Nebi pozdviženýma vzývali toho, který byl po všechny časy předním bojovníkem svého národa, a volali: ³⁵ „Ty, Hospodine, ač sám ničeho nepotřebuješ, chtěl jsi mít chrám, kde mezi námi přebýváš. ³⁶ Nyní tedy, sám svatý a Pán všeho posvěcení, zachovej navždy neposkvrněný tento dům, nedávno očištěný!“

³⁷ Níkánórovi byl udán jakýsi Razis, jeden z jeruzalémských starších, o kterém bylo slyšet jen to nejlepší. Pro svou laskavost byl zván otcem židů. ³⁸ Už v dřívější době, kdy docházelo k směšování židovství a helénizmu, postavil se rozhodně za věc židovstva a byl za ni ochoten s nadšením dát tělo i duši. ³⁹ Níkánór, aby veřejně ukázal zlobu, kterou choval k židům, poslal přes pět set vojáků, aby ho zatkli. ⁴⁰ Domníval se, že jeho zatčením jim zasadí těžkou ránu. ⁴¹ Když se tlupa chystala vpadnout do věže a vyrazit bránu do dvora a když poroučeli přinést oheň na podpálení brány, tu Razis ze všech stran obklíčený sám nalehl na meč. ⁴² Chtěl raději čestně zemřít, než padnout do zločinných rukou a snášet potupu nehodnou jeho urozenosti. ⁴³ Ale rána, zasazená ve spěchu, nebyla smrtelná, a když už zástup pronikl branou, vyběhl zmužile na hradbu a hrdinně se vrhl dolů přímo na zástup. ⁴⁴ Ten se rychle rozestoupil, takže vzniklo prázdné místo a on padl doprostřed na zem. ⁴⁵ Byl však ještě živ; rozohněn se zvedl, a ač se mu krev hrnula proudem a jeho poranění bylo velmi těžké, prorazil v běhu zástup a vyšplhal se na příkré skalisko. ⁴⁶ Ztratil už všechnu krev, vyrval si vnitřnosti, vzal je do obou rukou a hodil zástupu. Vzýval přitom toho, který je Pánem ducha i života, aby mu je zas vrátil. Tak zemřel.

¹ Když se Níkánór dozvěděl, že Judovi lidé jsou v samařské krajině, myslel, že bude nejjistější udeřit na ně v den odpočinutí. ² Židé, kteří s ním táhli z donucení, mu říkali: „Nepostupuj vůči nim tak krutě a barbarsky, ale vzdej poctu dnu, který poctil svatostí ten, jenž všecko vidí.“ ³ Ten trojnásobný rouhač se otázal, zda je v nebi panovník, který nařídil světit sobotní den. ⁴ Odpověděli mu: „Je v nebi Panovník, živý Hospodin, který přikázal zachovávat sedmý den.“ ⁵ „A já,“ řekl druhý, „jsem panovníkem na zemi, který nařizuje vzít zbraně a vykonat, co je pro krále potřebí.“ Ten rouhavý záměr se mu ovšem nepodařilo dokončit.

⁶ Níkánór nadutý všepřevyšující pýchou se rozhodl, že si pořídí veřejný památník vítězství nad Judovými muži. ⁷ Makabejský neustále doufal s veškerou nadějí, že se mu dostane pomoci od Hospodina. ⁸ Povzbuzoval své muže, aby se nebáli přicházejících pohanů, ale aby měli na paměti veškerou pomoc, které se jim až dosud dostalo; co se týče toho, co je nyní, aby z nebe očekávali vítězství, které jim dá Všemohoucí. ⁹ Povzbuzoval je slovy Zákona i proroků, připomínal jim boje, které už vybojovali; tak pozvedl jejich bojovnost. ¹⁰ Když probudil jejich odvahu, připomínal a ukazoval věrolomnost pohanů, rušení přísah. ¹¹ Každého z nich vyzbrojil nikoli pevným štítem a kopím, ale povzbuzením vhodnými slovy. Vyprávěl jim věrohodný sen, jímž všechny potěšil. ¹² Měl toto vidění: Viděl někdejšího velekněze Oniase, muže krásného a dobrého, velebného zjevu, tichých způsobů, vynikající výmluvnosti, který od mládí usiloval o všechno, co náleží ke ctnosti. Viděl jej, jak vztáhl ruce a modlil se za všechno židovstvo. ¹³ Pak se zjevil muž šedovlasý, vynikající slávou, kdosi podivuhodný, jehož obklopovala nezměrná velebnost. ¹⁴ Onias o něm řekl: „To je přítel našich bratří, mnoho se modlí za lid a svaté město. Je to Jeremjáš, Boží prorok!“ ¹⁵ Jeremjáš pak vztáhl pravici a dal Judovi zlatý meč se slovy: ¹⁶ „Vezmi svatý meč, dar Boží, kterým zahubíš protivníky.“

¹⁷ Povzbuzeni těmito Judovými slovy, velmi vhodnými a schopnými roznítit statečnost a zmužilost mládenců, rozhodli se, že se neutáboří, ale statečně se dají do boje a s veškerou odvahou svedou rozhodnou bitvu, protože je v nebezpečí město, chrám i vše, co je svaté. ¹⁸ Ležel na nich strach o ženy, děti, bratry a příbuzné, ale jen v menší míře. Největší strach měli především o posvěcený chrám. ¹⁹ Ti, kdo zůstali ve městě, měli nemenší obavy o ty, kdo bojovali venku. ²⁰ Všichni očekávali rozhodnou bitvu. Nepřátelé se už blížili a řadili se k boji, odváděli slony na výhodná postavení a jízdu umísťovali na křídla. ²¹ Když Makabejský pozoroval příchod takového množství, vyzbrojeného rozmanitou výzbrojí, a viděl vzteklost slonů, vztáhl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl, že to nezáleží na zbraních, ale na tom, jak on usoudí dát vítězství těm, které uzná za hodné. ²² Modlil se takto: „Ty Pane, jsi poslal svého anděla k judskému králi Chizkijášovi a on zahubil ve vojsku Sancheríbově kolem sto osmdesáti pěti tisíc mužů. ²³ Proto, Panovníku nebes, sešli dobrého anděla, aby byl před námi a zahnal je v hrůze a chvění, ²⁴ ať tvou mocnou rukou jsou zahubeni všichni, kdo s rouháním vyšli proti tvému svatému lidu!“ Tak se modlil.

²⁵ Níkánórovo vojsko postupovalo za zvuku polnic a zpěvů, ²⁶ Judovo vojsko se vrhlo na nepřítele s prosebnými modlitbami k Bohu. ²⁷ Rukama bojovali a v srdcích se modlili k Bohu; pobili ne méně než třicet pět tisíc mužů. Velmi se radovali, že se Bůh zjevil. ²⁸ Když bylo po boji a vesele se vraceli zpět, poznali mezi padlými i Níkánóra v plné zbroji. ²⁹ S křikem a jásotem blahořečili rodnou řečí Bohu. ³⁰ Tu přikázal ten, který byl tělem i duší předním bojovníkem za své spoluobčany a po celý svůj věk zachoval náklonnost k lidem svého národa, aby usekli Níkánórovu hlavu i ruku s paží a přinesli je do Jeruzaléma. ³¹ Když tam dorazil, svolal lidi svého národa, kněze postavil k oltáři a poslal i pro muže z hradu. ³² Potom ukázal hlavu hanebného Níkánóra i rouhačovu ruku, kterou se odvážil zpupně vztáhnout na svatý dům Všemohoucího. ³³ Jazyk bezbožného Níkánóra dal vyříznout a poručil nakrájet na kousky ptákům, zločincovu paži pověsil před chrámem. ³⁴ Všichni se obrátili k nebi a dobrořečili Hospodinu, že se zjevil: „Požehnaný ten, který zachoval své Místo neposkvrněné!“ ³⁵ Níkánórovu hlavu dal pověsit z hradu, aby všem byla jasným a zřetelným znamením Boží pomoci. ³⁶ Všichni rozhodli společným usnesením, aby tento den nebyl nikdy bez oslavy, aby se slavnost konala třináctého dne dvanáctého měsíce, který se syrsky jmenuje adár, jeden den přede dnem Mordokajovým.

³⁷ Tak se sběhly události kolem Níkánóra a od těch časů ve městě vládnou židé; proto zde končím vyprávění. ³⁸ Je-li sepsáno dobře a výstižně, je to podle mého přání. Je-li obyčejné a průměrné, udělal jsem, co jsem uměl. ³⁹ Tak jako je protivné pít jen víno nebo jen samou vodu a lepší je víno smíšené s vodou, jež je chutné a působí radost, ať stejně dobře potěší moje uspořádaná slova sluch těch, kteří uslyší toto vyprávění. Tím bude dosaženo cíle.