ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 274. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

2. Janův, Úvod ke 2. a 3. listu Janovu

 Druhý a třetí list Janův

 
1. Úvodní charakteristika
2 Jan a 3 Jan jsou nejkratšími listy Nového zákona. 2 Jan zahrnuje 13 veršů (245 slov) a 3 Jan má 15 veršů (219 slov). 3 Jan je tedy o něco kratší. V Novém zákoně máme ještě další dvě knihy, které jsou členěny pouze na verše: list apoštola Pavla Filemonovi s 25 verši (335 slov) a list apoštola Judy s 25 verši (461 slov). Délka těchto listů byla zřejmě dána jedním listem papyru. Pokud jde o 2 a 3 Jan, tyto listy nejen svým rozsahem, ale i formou se podobají helénistickým dopisům.
2. Okolnosti vzniku
Z jazyka a stylu 2 Jan a 3 Jan vychází najevo, že oba dva listy pochází od téhož autora. Autor 2 Jan a 3 Jan se označuje stejným způsobem: „starší“ (presbyteros). Nejde pouze o člena početnějšího presbyteria v místní církevní obci, jelikož jeho aktivity přesahují jednu církevní obec. Neuvádí své jméno. K jeho identifikaci dostačoval pouze jeho titul. Musel tedy být známou a váženou osobností.
U těchto dvou krátkých listů má 2 Jan časovou prioritu, neboť 3 Jan 9 jasně poukazuje na 2 Jan. Dobu napsání lze určit jen přibližně: konec 1. stol. až začátek 2. stol. Pokud jde o vztah k 1 Jan, nedá se určit jednoznačně. 2 a 3 Jan jsou zřejmě určeny rozličným církevním obcím, protože problémy těchto obcí jsou různé. Tyto obce lze hledat nejspíše v Malé Asii. 2 Jan je obsahově blízký 1 Jan. Proto je oprávněný názor, že všechny tři Janovy listy mají stejného autora. Místo napsání 2 a 3 Jan tedy odpovídá podle autora 1 Jan. 
3. Struktura a obsah
3.1. Druhý list Janův
1.      Preskript (1-3)
2.      Napomenutí k životu podle přikázání lásky (4-6)
3.      Varování před mylnými učiteli (7-9)
4.      Odepření pohostinnosti pro mylné učitele (10-11)
5.      Závěr listu: plán návštěvy a pozdravy (12-13)
2 Jan se obrací na církevní obec, která je označena jako „vyvolená paní“, a „její děti“, tj. členy církevní obce. Dvě tematiky se nachází ve středu pozornosti: Předně jde v 2 Jan 4-6 o život v pravdě, který zahrnuje sounáležitost s Bohem. Tento život dochází svého naplnění v lásce, která se konkretizuje v křesťanské lásce k bližnímu. Takto náleží dohromady náboženské přesvědčení a praxe víry. Jako druhé téma se objevují, jako je tomu v 1 Jan, opět mylní učitelé, kteří odmítají vtělení Ježíše Krista. Jelikož jejich názor odporuje tradované nauce a důkazný střet s názorem mylných učitelů se neuskutečňuje, je jim odepřeno pohostinství a v konečném důsledku je s nimi odmítnut jakýkoli sociální kontakt.
 
3.2. Třetí list Janův
1.      Preskript (1)
2.      Pochvala Gaia a prosba o podporu misionářů (2-8)
3.      Konflikt s Diotrefesem (9-10)
4.      Doporučení Demétria (11-12)
5.      Závěr listu: plán návštěvy a pozdravy (13-15)
Střed dopisu tvoří mocenský boj „staršího“ s jistým Diotrefesem, jenž musel být vlivnou osobou v církevní obci, ke které náležel rovněž Gaius. Diotrefes jednal proti „staršímu“ a jeho stoupencům. Mimoto odepíral pohostinství pro misionáře, kteří nepocházeli z církevní obce. Z tohoto důvodu se „starší“ trvale zasazoval za podporu misionářů. Rovněž Gaius je jím vyzván, aby konal dobro a nedopustil se chyby Diotrefesa.
3 Jan nevypovídá ještě o pevném uspořádání církevních obcí. Zdá se, že v tomto období zastávali velkou důležitost potulní misionáři.
 
4. Literatura
W. Baur, První, druhý a třetí list Janův, MSKNZ 17, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.

zpracoval: Petr Mareček

 

2. Janův, kapitola 1

1 Já, starší, píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji – a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu. 2 Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: 3 Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.

4 Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. 5 A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. 6 A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.

7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. 8 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. 10 Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; 11 kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.

12 Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

3. Janův, kapitola 1

1 Já, starší, milému Gaiovi, jehož miluji v pravdě. 2 Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši. 3 Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.

5 Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; 6 oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem, 7 neboť pro jméno Kristovo se vydali na cesty a od pohanů nic nepřijímají. 8 Proto jsme povinni takových se ujímat, abychom měli podíl na práci pro pravdu.

9 Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. 10 Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost – ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve.

11 Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl. 12 Démétriovi všichni vydávají dobré svědectví, ano i sama pravda; i my mu vydáváme svědectví, a ty víš, že naše svědectví je pravé.

13 Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru; 14 doufám totiž, že tě brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváří v tvář. 15 Pokoj tobě. Přátelé tě pozdravují. Pozdravuj každého z přátel osobně!

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.