Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 274. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“2. Janův, Úvod ke 2. a 3. listu Janovu
Druhý a třetí list Janův
1. Úvodní charakteristika
2 Jan a 3 Jan jsou nejkratšími listy Nového zákona. 2 Jan zahrnuje 13 veršů (245 slov) a 3 Jan má 15 veršů (219 slov). 3 Jan je tedy o něco kratší. V Novém zákoně máme ještě další dvě knihy, které jsou členěny pouze na verše: list apoštola Pavla Filemonovi s 25 verši (335 slov) a list apoštola Judy s 25 verši (461 slov). Délka těchto listů byla zřejmě dána jedním listem papyru. Pokud jde o 2 a 3 Jan, tyto listy nejen svým rozsahem, ale i formou se podobají helénistickým dopisům.
2. Okolnosti vzniku
Z jazyka a stylu 2 Jan a 3 Jan vychází najevo, že oba dva listy pochází od téhož autora. Autor 2 Jan a 3 Jan se označuje stejným způsobem: „starší“ (presbyteros). Nejde pouze o člena početnějšího presbyteria v místní církevní obci, jelikož jeho aktivity přesahují jednu církevní obec. Neuvádí své jméno. K jeho identifikaci dostačoval pouze jeho titul. Musel tedy být známou a váženou osobností.
U těchto dvou krátkých listů má 2 Jan časovou prioritu, neboť 3 Jan 9 jasně poukazuje na 2 Jan. Dobu napsání lze určit jen přibližně: konec 1. stol. až začátek 2. stol. Pokud jde o vztah k 1 Jan, nedá se určit jednoznačně. 2 a 3 Jan jsou zřejmě určeny rozličným církevním obcím, protože problémy těchto obcí jsou různé. Tyto obce lze hledat nejspíše v Malé Asii. 2 Jan je obsahově blízký 1 Jan. Proto je oprávněný názor, že všechny tři Janovy listy mají stejného autora. Místo napsání 2 a 3 Jan tedy odpovídá podle autora 1 Jan.
3. Struktura a obsah
3.1. Druhý list Janův
1. Preskript (1-3)
2. Napomenutí k životu podle přikázání lásky (4-6)
3. Varování před mylnými učiteli (7-9)
4. Odepření pohostinnosti pro mylné učitele (10-11)
5. Závěr listu: plán návštěvy a pozdravy (12-13)
2 Jan se obrací na církevní obec, která je označena jako „vyvolená paní“, a „její děti“, tj. členy církevní obce. Dvě tematiky se nachází ve středu pozornosti: Předně jde v 2 Jan 4-6 o život v pravdě, který zahrnuje sounáležitost s Bohem. Tento život dochází svého naplnění v lásce, která se konkretizuje v křesťanské lásce k bližnímu. Takto náleží dohromady náboženské přesvědčení a praxe víry. Jako druhé téma se objevují, jako je tomu v 1 Jan, opět mylní učitelé, kteří odmítají vtělení Ježíše Krista. Jelikož jejich názor odporuje tradované nauce a důkazný střet s názorem mylných učitelů se neuskutečňuje, je jim odepřeno pohostinství a v konečném důsledku je s nimi odmítnut jakýkoli sociální kontakt.
3.2. Třetí list Janův
1. Preskript (1)
2. Pochvala Gaia a prosba o podporu misionářů (2-8)
3. Konflikt s Diotrefesem (9-10)
4. Doporučení Demétria (11-12)
5. Závěr listu: plán návštěvy a pozdravy (13-15)
Střed dopisu tvoří mocenský boj „staršího“ s jistým Diotrefesem, jenž musel být vlivnou osobou v církevní obci, ke které náležel rovněž Gaius. Diotrefes jednal proti „staršímu“ a jeho stoupencům. Mimoto odepíral pohostinství pro misionáře, kteří nepocházeli z církevní obce. Z tohoto důvodu se „starší“ trvale zasazoval za podporu misionářů. Rovněž Gaius je jím vyzván, aby konal dobro a nedopustil se chyby Diotrefesa.
3 Jan nevypovídá ještě o pevném uspořádání církevních obcí. Zdá se, že v tomto období zastávali velkou důležitost potulní misionáři.
4. Literatura
W. Baur, První, druhý a třetí list Janův, MSKNZ 17, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
2. Janův, kapitola 1
1 Já, starší, píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji – a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu. 2 Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: 3 Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.
4 Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. 5 A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. 6 A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.
7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. 8 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. 10 Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; 11 kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.
12 Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.
3. Janův, kapitola 1
1 Já, starší, milému Gaiovi, jehož miluji v pravdě. 2 Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši. 3 Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.
5 Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; 6 oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem, 7 neboť pro jméno Kristovo se vydali na cesty a od pohanů nic nepřijímají. 8 Proto jsme povinni takových se ujímat, abychom měli podíl na práci pro pravdu.
9 Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. 10 Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost – ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve.
11 Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl. 12 Démétriovi všichni vydávají dobré svědectví, ano i sama pravda; i my mu vydáváme svědectví, a ty víš, že naše svědectví je pravé.
13 Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru; 14 doufám totiž, že tě brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváří v tvář. 15 Pokoj tobě. Přátelé tě pozdravují. Pozdravuj každého z přátel osobně!
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
Druhý a třetí list Janův
zpracoval: Petr Mareček
1 Já, starší, píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji – a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu. 2 Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: 3 Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.
4 Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. 5 A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. 6 A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.
7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. 8 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. 10 Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; 11 kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.
12 Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.
1 Já, starší, milému Gaiovi, jehož miluji v pravdě. 2 Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši. 3 Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.
5 Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; 6 oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem, 7 neboť pro jméno Kristovo se vydali na cesty a od pohanů nic nepřijímají. 8 Proto jsme povinni takových se ujímat, abychom měli podíl na práci pro pravdu.
9 Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. 10 Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost – ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve.
11 Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl. 12 Démétriovi všichni vydávají dobré svědectví, ano i sama pravda; i my mu vydáváme svědectví, a ty víš, že naše svědectví je pravé.
13 Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru; 14 doufám totiž, že tě brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváří v tvář. 15 Pokoj tobě. Přátelé tě pozdravují. Pozdravuj každého z přátel osobně!