Vezmi a čti celou Bibli

¹ Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, ² jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. ³ Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ ⁴ Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

⁵ I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. ⁶ Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. ⁷ Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ ⁸ Ale Noe našel u Hospodina milost.

⁹ Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. ¹⁰ A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta. ¹¹ Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. ¹² Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.

¹³ I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. ¹⁴ Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. ¹⁵ A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. ¹⁶ Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. ¹⁷ Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. ¹⁸ S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. ¹⁹ A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. ²⁰ Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. ²¹ Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“ ²² Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

¹ I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. ² Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. ³ Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi, ⁴ neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil.“

⁵ Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. ⁶ Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi. ⁷ Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. ⁸ Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi, ⁹ vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal. ¹⁰ Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy. ¹¹ V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. ¹² Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. ¹³ Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, ¹⁴ oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec. ¹⁵ Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života. ¹⁶ Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

¹⁷ Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. ¹⁸ Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. ¹⁹ Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. ²⁰ Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. ²¹ A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. ²² Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. ²³ Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše. ²⁴ Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

¹ Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. ² Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. ³ Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, ⁴ takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. ⁵ A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor. ⁶ Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, ⁷ a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. ⁸ Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. ⁹ Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. ¹⁰ Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. ¹¹ A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. ¹² Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila. ¹³ Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá. ¹⁴ Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.

¹⁵ I promluvil Bůh k Noemu: ¹⁶ „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. ¹⁷ Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ ¹⁸ Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. ¹⁹ Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. ²⁰ Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. ²¹ I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

²² Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“

¹ Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. ² Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. ³ Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. ⁴ Jen maso oživené krví nesmíte jíst. ⁵ A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.

⁶ Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. ⁷ Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“

⁸ Bůh řekl Noemu a jeho synům: ⁹ „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem ¹⁰ i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. ¹¹ Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“ ¹² Dále Bůh řekl:

„Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: ¹³ Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. ¹⁴ Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, ¹⁵ rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. ¹⁶ Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“

¹⁷ Řekl pak Bůh Noemu: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.“

¹⁸ Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův. ¹⁹ Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země. ²⁰ I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. ²¹ Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. ²² Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. ²³ Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. ²⁴ Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, ²⁵ řekl:

„Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“

²⁶ Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! ²⁷ Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“ ²⁸ Po potopě žil Noe tři sta padesát let. ²⁹ Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.