Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 313. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Přísloví, kapitola 3
1 Můj synu, na mé učení nezapomínej,
ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
2 Prodlouží ti dny a léta života
a přidají ti pokoj.
3 Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost!
Přivaž si je na hrdlo,
napiš je na tabulku svého srdce.
4 Tak najdeš milost a uznání
v očích Božích i lidských.
5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem,
na svoji rozumnost nespoléhej.
6 Poznávej ho na všech svých cestách,
on sám napřímí tvé stezky.
7 Nebuď moudrý sám u sebe,
boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
8 To dá tvému tělu zdraví
a svěžest tvým kostem.
9 Cti Hospodina ze svého majetku
i prvotinami z celé své úrody!
10 Bohatě se naplní tvé sýpky,
moštem budou přetékat tvé kádě.
11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání,
neprotiv se jeho domlouvání.
12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje,
jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
13 Blaze člověku, jenž našel moudrost,
člověku, jenž došel rozumnosti.
14 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra,
její výnos je nad ryzí zlato.
15 Je drahocennější než perly,
nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
16 V její pravici je dlouhověkost,
v její levici bohatství a čest.
17 Její cesty vedou k blaženosti,
všechny její stezky ku pokoji.
18 Stromem života je těm, kdo se jí chopí,
blaze těm, kdo se jí drží.
19 Hospodin moudrostí založil zemi,
nebesa upevnil rozumností,
20 propastné tůně se jeho věděním rozpoltily
a mraky vydaly krůpěje rosy.
21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí.
Zachovej si pohotovost a důvtip.
22 To dá tvé duši život
a milost tvému hrdlu.
23 Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou,
tvá noha se neporaní.
24 Ulehneš-li, nebudeš se strachovat,
ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
25 Neboj se náhlého strachu,
až přijde spoušť na svévolníky.
26 Hospodin bude po tvém boku,
bude střežit před pastí tvou nohu.
27 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují,
je-li v tvé moci je prokázat.
28 Neříkej svému bližnímu: „Jdi a přijď zase a dám ti to zítra,“ když to máš s sebou.
29 Nechystej nic zlého na svého bližního,
který s tebou důvěřivě bydlí.
30 S nikým neměj spory bez důvodu,
jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
31 Nezáviď násilníkovi,
žádnou z jeho cest si nezvol.
32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti,
s přímými však je v důvěrném obecenství.
33 Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka,
jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
34 Vysmívá se posměvačům,
pokorným však dává milost.
35 Čest připadne moudrým do dědictví,
hlupáci si však odnesou hanbu.
Přísloví, kapitola 4
1 Synové, slyšte otcovské kárání,
pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
2 Vždyť jsem vám předal výborné znalosti,
moje učení neopouštějte:
3 Když jsem byl jako syn u svého otce,
útlý jedináček při své matce,
4 on mě vyučoval, říkával mi:
„Drž se celým srdcem mých slov,
dbej na mé příkazy a budeš živ.
5 Získej moudrost, získej rozumnost.
Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
6 Neopouštěj ji, bude tě střežit.
Miluj ji, bude tě chránit.
7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Obklop se jí, vyvýší tě;
oslaví tě, když ji obejmeš.
9 Vloží ti na hlavu půvabný věnec,
ozdobnou korunu ti předá.
10 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky,
živ budeš mnoho let.
11 Cestě moudrosti jsem tě učil,
vodil tě stopami přímosti.
12 Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou,
jestliže poběžíš, neklopýtneš.
13 Napomenutí se chop a neochabuj,
dodržuj je, to je tvůj život.
14 Nevcházej na stezku svévolníků,
cestou zlých se neubírej.
15 Vyhni se jí, nechoď po ní,
odstup od ní a jdi dál.
16 Neusnou, když nespáchají něco zlého,
o spánek jsou připraveni,
když někoho nepřivedou k pádu.
17 Chlebem svévole se živí,
vínem násilí se napájejí.
18 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo,
které svítí stále víc, až je tu den.
19 Cesta svévolníků je však jako soumrak,
nevědí, o co klopýtnou.
20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům,
k mým výrokům nakloň ucho.
21 Ať nesejdou ti z očí,
střez je v hloubi srdce.
22 Dají život těm, kteří je nalézají,
a zdraví celému jejich tělu.
23 Především střez a chraň své srdce,
vždyť z něho vychází život.
24 Odvracej svá ústa od falše
a od svých rtů vzdal neupřímnost.
25 Tvé oči ať hledí rovně,
zpříma před sebe se dívej.
26 Sleduj stopy svých nohou,
všechny tvé cesty ať jsou pevné.
27 Napravo ani nalevo se neuchyluj,
odvrať od zlého svou nohu.“
Přísloví, kapitola 5
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti,
nakloň své ucho k mé rozumnosti,
2 dbej na obezřetné rady,
poznání ať zachovávají tvé rty.
3 Ze rtů cizí ženy sice kape med
a její jazyk je hladší než olej,
4 nakonec je však hořká jako pelyněk,
ostrá jak dvojsečný meč.
5 Její nohy sestupují k smrti,
její kroky uvíznou v podsvětí.
6 Nevysleduješ stezku života,
její stopy se motají, nevíš kam.
7 Proto, synové, poslyšte mě,
neodvracejte se od výroků mých úst.
8 Ať jde tvá cesta daleko od ní,
nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9 ať nevydáš svou důstojnost jiným,
ukrutníkovi svá léta,
10 ať se tvou silou nesytí cizáci
a ovocem tvého trápení dům cizí.
11 Nakonec budeš skučet,
až celé tvé tělo zchátrá.
12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání?
Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal,
nenaslouchal jsem svým učitelům.
14 Málem bych byl propadl nejhoršímu
uprostřed shromáždění a pospolitosti.“
15 Pij vodu z vlastní nádrže,
tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16 Mají se tvé prameny roztékat ven
do široka jako vodní toky?
17 Tobě mají patřit, tobě jedinému,
a ne cizím spolu s tebou.
18 Buď požehnán tvůj zdroj,
raduj se z ženy svého mládí,
19 z milované laně, z líbezné srny;
její prsy ať tě vždycky opojují,
kochej se v jejím milování ustavičně.
20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce,
proč bys v náručí cizinku svíral?
21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé,
on sleduje všechny jeho stopy.
22 Svévolníka polapí jeho zločiny,
bude spoután provazy svého hříchu.
23 Nedbal na napomenutí, proto zemře;
bloudí pro svou velkou pošetilost.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Můj synu, na mé učení nezapomínej,
ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
2 Prodlouží ti dny a léta života
a přidají ti pokoj.
3 Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost!
Přivaž si je na hrdlo,
napiš je na tabulku svého srdce.
4 Tak najdeš milost a uznání
v očích Božích i lidských.
5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem,
na svoji rozumnost nespoléhej.
6 Poznávej ho na všech svých cestách,
on sám napřímí tvé stezky.
7 Nebuď moudrý sám u sebe,
boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
8 To dá tvému tělu zdraví
a svěžest tvým kostem.
9 Cti Hospodina ze svého majetku
i prvotinami z celé své úrody!
10 Bohatě se naplní tvé sýpky,
moštem budou přetékat tvé kádě.
11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání,
neprotiv se jeho domlouvání.
12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje,
jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
13 Blaze člověku, jenž našel moudrost,
člověku, jenž došel rozumnosti.
14 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra,
její výnos je nad ryzí zlato.
15 Je drahocennější než perly,
nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
16 V její pravici je dlouhověkost,
v její levici bohatství a čest.
17 Její cesty vedou k blaženosti,
všechny její stezky ku pokoji.
18 Stromem života je těm, kdo se jí chopí,
blaze těm, kdo se jí drží.
19 Hospodin moudrostí založil zemi,
nebesa upevnil rozumností,
20 propastné tůně se jeho věděním rozpoltily
a mraky vydaly krůpěje rosy.
21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí.
Zachovej si pohotovost a důvtip.
22 To dá tvé duši život
a milost tvému hrdlu.
23 Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou,
tvá noha se neporaní.
24 Ulehneš-li, nebudeš se strachovat,
ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
25 Neboj se náhlého strachu,
až přijde spoušť na svévolníky.
26 Hospodin bude po tvém boku,
bude střežit před pastí tvou nohu.
27 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují,
je-li v tvé moci je prokázat.
28 Neříkej svému bližnímu: „Jdi a přijď zase a dám ti to zítra,“ když to máš s sebou.
29 Nechystej nic zlého na svého bližního,
který s tebou důvěřivě bydlí.
30 S nikým neměj spory bez důvodu,
jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
31 Nezáviď násilníkovi,
žádnou z jeho cest si nezvol.
32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti,
s přímými však je v důvěrném obecenství.
33 Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka,
jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
34 Vysmívá se posměvačům,
pokorným však dává milost.
35 Čest připadne moudrým do dědictví,
hlupáci si však odnesou hanbu.
1 Synové, slyšte otcovské kárání,
pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
2 Vždyť jsem vám předal výborné znalosti,
moje učení neopouštějte:
3 Když jsem byl jako syn u svého otce,
útlý jedináček při své matce,
4 on mě vyučoval, říkával mi:
„Drž se celým srdcem mých slov,
dbej na mé příkazy a budeš živ.
5 Získej moudrost, získej rozumnost.
Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
6 Neopouštěj ji, bude tě střežit.
Miluj ji, bude tě chránit.
7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Obklop se jí, vyvýší tě;
oslaví tě, když ji obejmeš.
9 Vloží ti na hlavu půvabný věnec,
ozdobnou korunu ti předá.
10 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky,
živ budeš mnoho let.
11 Cestě moudrosti jsem tě učil,
vodil tě stopami přímosti.
12 Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou,
jestliže poběžíš, neklopýtneš.
13 Napomenutí se chop a neochabuj,
dodržuj je, to je tvůj život.
14 Nevcházej na stezku svévolníků,
cestou zlých se neubírej.
15 Vyhni se jí, nechoď po ní,
odstup od ní a jdi dál.
16 Neusnou, když nespáchají něco zlého,
o spánek jsou připraveni,
když někoho nepřivedou k pádu.
17 Chlebem svévole se živí,
vínem násilí se napájejí.
18 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo,
které svítí stále víc, až je tu den.
19 Cesta svévolníků je však jako soumrak,
nevědí, o co klopýtnou.
20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům,
k mým výrokům nakloň ucho.
21 Ať nesejdou ti z očí,
střez je v hloubi srdce.
22 Dají život těm, kteří je nalézají,
a zdraví celému jejich tělu.
23 Především střez a chraň své srdce,
vždyť z něho vychází život.
24 Odvracej svá ústa od falše
a od svých rtů vzdal neupřímnost.
25 Tvé oči ať hledí rovně,
zpříma před sebe se dívej.
26 Sleduj stopy svých nohou,
všechny tvé cesty ať jsou pevné.
27 Napravo ani nalevo se neuchyluj,
odvrať od zlého svou nohu.“
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti,
nakloň své ucho k mé rozumnosti,
2 dbej na obezřetné rady,
poznání ať zachovávají tvé rty.
3 Ze rtů cizí ženy sice kape med
a její jazyk je hladší než olej,
4 nakonec je však hořká jako pelyněk,
ostrá jak dvojsečný meč.
5 Její nohy sestupují k smrti,
její kroky uvíznou v podsvětí.
6 Nevysleduješ stezku života,
její stopy se motají, nevíš kam.
7 Proto, synové, poslyšte mě,
neodvracejte se od výroků mých úst.
8 Ať jde tvá cesta daleko od ní,
nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9 ať nevydáš svou důstojnost jiným,
ukrutníkovi svá léta,
10 ať se tvou silou nesytí cizáci
a ovocem tvého trápení dům cizí.
11 Nakonec budeš skučet,
až celé tvé tělo zchátrá.
12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání?
Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal,
nenaslouchal jsem svým učitelům.
14 Málem bych byl propadl nejhoršímu
uprostřed shromáždění a pospolitosti.“
15 Pij vodu z vlastní nádrže,
tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16 Mají se tvé prameny roztékat ven
do široka jako vodní toky?
17 Tobě mají patřit, tobě jedinému,
a ne cizím spolu s tebou.
18 Buď požehnán tvůj zdroj,
raduj se z ženy svého mládí,
19 z milované laně, z líbezné srny;
její prsy ať tě vždycky opojují,
kochej se v jejím milování ustavičně.
20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce,
proč bys v náručí cizinku svíral?
21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé,
on sleduje všechny jeho stopy.
22 Svévolníka polapí jeho zločiny,
bude spoután provazy svého hříchu.
23 Nedbal na napomenutí, proto zemře;
bloudí pro svou velkou pošetilost.