Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci
ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí,
ale pohnutky zpytuje Hospodin.
3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti,
zaručeně nezůstane bez trestu.
6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění
a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka,
vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.
8 Lepší je maličko se spravedlností
než mnoho výtěžků s bezprávím.
9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě,
ale jeho kroky řídí Hospodin.
10 Na rtech králových je božský výrok,
při soudu se jeho ústa nezpronevěří.
11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu,
všechna závaží jsou jeho dílem.
12 Králům se hnusí svévolně jednat,
vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech,
a toho, kdo mluví přímo, milují.
14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti,
ale moudrý muž je usmíří.
15 V jasné tváři králově je život,
jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.
16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato
a získat rozumnost je výbornější než stříbro.
17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého;
střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.
18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými,
než se dělit o kořist s pyšnými.
20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro,
blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.
21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným;
lahodná řeč přidává znalostí.
22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají,
ale kárat pošetilce je pošetilost.
23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost
a na jeho rty přidává znalosti.
24 Pláství medu je řeč vlídná,
lahodou duši a uzdravením kostem.
25 Někdy se člověku zdá cesta přímá,
ale nakonec přivede k smrti.
26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe,
popohánějí ho vlastní ústa.
27 Ničema vyhrabává zlo,
na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
28 Proradný člověk vyvolává sváry
a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
29 Násilník svého bližního láká
a svádí ho na nedobrou cestu.
30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost,
kdo svírá rty, už dokonal zlo.
31 Šediny jsou ozdobnou korunou,
lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
32 Lepší je shovívavý než bohatýr,
a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
33 Los se vytahuje ze záňadří,
ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
1 Lepší suchá skýva a k tomu klid
než dům plný obětních hodů a spory.
2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu,
a mezi bratry mu připadne dědictví.
3 Na stříbro kelímek, na zlato pec;
srdce však Hospodin prozkoumává.
4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům,
klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil,
kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
6 Korunou starců jsou vnuci,
ozdobou synů otcové.
7 Nesluší bloudovi mnoho řečí,
tím méně urozenému řeči lživé.
8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce,
kamkoli se obrátí, má úspěch.
9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení,
ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár,
přestaň dřív, než propukne spor.
15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka,
to obojí je Hospodinu ohavností.
16 K čemu peníze v rukou hlupáka?
Chce koupit moudrost?
Vždyť nemá rozum!
17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky,
kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro,
kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil,
otec blouda nemůže mít radost.
22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
24 Na tváři rozumného se zračí moudrost,
ale oči hlupáka těkají po končinách země.
25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
26 Pokutovat spravedlivého není dobré,
natož urozené bít pro přímost.
27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání,
kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého,
nechá-li rty zavřené, za rozumného.
1 Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých,
pohotově rozpoutává sváry.
2 Hlupák si nelibuje v rozumnosti,
nýbrž v obnažování svého srdce.
3 Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
4 Hluboké vody jsou slova z úst muže,
potok plný vody, zdroj moudrosti.
5 Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
6 Hlupáka zavedou jeho rty do sporu,
jeho ústa volají po výprasku.
7 Ústa přinesou hlupákovi zkázu,
jeho rty jsou léčkou jeho duši.
8 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky,
sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
9 Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
10 Pevná věž je Hospodinovo jméno,
k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
11 Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek,
jeví se mu jako nedostupná hradba.
12 Srdce člověka bývá před pádem zpupné,
kdežto slávu předchází pokora.
13 Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl,
toť pošetilost a hanba pro něj.
14 Mužný duch snáší nemoc,
ale ducha ubitého kdo unese?
15 Rozumné srdce získává poznání,
ucho moudrých je vyhledává.
16 Dar otvírá člověku dveře,
uvádí ho i k velmožům.
17 Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý,
pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
18 Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
19 Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz
a sváry jsou jako závora paláce.
20 Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
21 V moci jazyka je život i smrt,
kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
23 Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
24 Přátelit se s kdekým je ke škodě;
kdo však miluje, přilne víc než bratr.