ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 321. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Přísloví, kapitola 24

1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,

2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu,

a jejich rty mluví, aby potrápily.

3 Moudrostí se dům buduje,

rozumností se zajišťuje;

4 kde je poznání,

tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.

5 Moudrý muž je mocný,

a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.

6 Boj veď s rozvahou,

ve množství rádců je vítězství.

7 Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého,

ten v bráně neotevře ústa.

8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo,

toho nazvou pletichářem.

9 Vymýšlet pošetilost je hřích,

posměvač se lidem hnusí.

10 Budeš-li v čas soužení liknavý

, budeš se svou silou v úzkých.

11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt;

což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?

12 Řekneš-li: „My jsme to nevěděli,“

což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí?

Ten, který chrání tvůj život, to neví?

On odplatí člověku podle jeho činů.

13 Můj synu, jez med, je dobrý,

plástev medu je tvému patru sladká.

14 Právě tak poznávej moudrost pro svou duši.

Když ji najdeš, máš budoucnost,

tvá naděje nebude zmařena.

15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého

a nepleň místo, kde on odpočívá!

16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane,

svévolníci zaklopýtnou a zle končí.

17 Neraduj se z pádu svého nepřítele,

nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,

18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích

a odvrátí od něho svůj hněv.

19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům,

nezáviď svévolníkům.

20 Zlý žádnou budoucnost nemá,

svévolníkům zhasne světlo.

21 Můj synu, boj se Hospodina a krále

a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;

22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?

23 I toto jsou výroky moudrých:

Stranit osobám při soudu není dobré.

24 Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý,“

na toho bude láteřit lid,

na toho zanevřou národy.

25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha,

a budou požehnáni vším dobrým.

26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.

27 Zajisti své dílo venku,

starej se o ně na svém poli

a potom si postavíš i dům.

28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu!

Chceš svými rty klamat?

29 Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním,

odplatím každému podle jeho činů.“

30 Šel jsem kolem pole muže lenivého,

kolem vinice člověka bez rozumu,

31 a hle, byla celá zarostlá plevelem,

celý její povrch pokrývaly kopřivy

a její kamenná zeď byla pobořena.

32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci,

přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:

33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš,

trochu složíš ruce v klín a poležíš si

34 a tvá chudoba přijde jak pobuda

a tvá nouze jako ozbrojenec.

Přísloví, kapitola 25

1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova,

která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.

2 Sláva Boží je věc ukrýt,

sláva králů je věc prozkoumat.

3 Výšiny nebes, hlubiny země

a srdce králů nelze prozkoumat.

4 Odstraní-li se ze stříbra struska,

výrobek se zlatníkovi povede;

5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále,

jeho trůn bude upevněn spravedlností.

6 Před králem se nevypínej

a na místo velmožů se nestav.

7 Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem,“

než když tě poníží před urozeným,

jak na vlastní oči vídáš.

8 Nezačínej unáhleně spor;

jinak co si nakonec počneš,

až tě tvůj bližní zahanbí?

9 Veď svůj spor se svým bližním,

ale nevyzraď tajemství jiného,

10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší,

a nepřestanou tě pomlouvat.

11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami

je vhodně pronesené slovo.

12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata

je kárající mudrc slyšícímu uchu.

13 Jako chladný sníh o žních

je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali.

Občerství duši svého pána.

14 Oblaka s větrem, ale bez deště,

to je muž, který klame slibováním darů.

15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí

a měkký jazyk láme kosti.

16 Najdeš-li med, jez s mírou,

jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.

17 Choď do domu svého bližního jen zřídka,

jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.

18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten,

kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.

19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha

je spoléhat se na věrolomného v den soužení.

20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet

je zpívat písně srdci sklíčenému.

21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem,

žízní-li, napoj ho vodou,

22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu

a Hospodin ti odplatí.

23 Severní vítr přihání déšť

a hněvivý obličej pokoutní řeči.

24 Lépe je bydlet na střeše v koutku

než se svárlivou ženou ve společném domě.

25 Jak chladná voda znavené duši

e dobrá zpráva z daleké země.

 26 Zkalený pramen a zkažená studánka

je spravedlivý kolísající před svévolníkem.

27 Není dobré jíst příliš mnoho medu

a není slavné zkoumat slávu druhých

. 28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

Přísloví, kapitola 26

1 Jako sníh v létě a déšť ve žni,

tak se nehodí k hlupákovi sláva

. 2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje,

bezdůvodné zlořečení nezasáhne.

3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.

4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti,

abys nebyl jako on.

5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti,

aby se sám sobě nezdál moudrý.

6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří,

kdo posílá vzkaz po hlupákovi.

7 Slabé jsou nohy chromého

i přísloví v ústech hlupáků.

8 Jako oblázek vložený do praku

je pocta vzdaná hlupákovi.

9 Jako trn v ruce opilého,

tak přísloví v ústech hlupáků.

10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout,

je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.

11 Jako se pes vrací ke svému zvratku,

tak hlupák opakuje svou pošetilost.

12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý,

věz, že hlupák má víc naděje než on.

13 Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“

14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.

15 Lenoch sáhne rukou do mísy,

ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.

16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.

17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.

18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,

19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“

20 Není-li už dřevo, uhasne oheň,

není-li klevetník, utichne svár.

21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.

22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky,

sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.

23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.

24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí,

ve svém nitru chová lest.

25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu.

Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;

26 nenávist může podvodně zakrýt,

ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.

27 Kdo kope jámu, padne do ní,

a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.

28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.