Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 321. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Přísloví, kapitola 24
1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu,
a jejich rty mluví, aby potrápily.
3 Moudrostí se dům buduje,
rozumností se zajišťuje;
4 kde je poznání,
tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
5 Moudrý muž je mocný,
a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
6 Boj veď s rozvahou,
ve množství rádců je vítězství.
7 Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého,
ten v bráně neotevře ústa.
8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo,
toho nazvou pletichářem.
9 Vymýšlet pošetilost je hřích,
posměvač se lidem hnusí.
10 Budeš-li v čas soužení liknavý
, budeš se svou silou v úzkých.
11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt;
což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?
12 Řekneš-li: „My jsme to nevěděli,“
což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí?
Ten, který chrání tvůj život, to neví?
On odplatí člověku podle jeho činů.
13 Můj synu, jez med, je dobrý,
plástev medu je tvému patru sladká.
14 Právě tak poznávej moudrost pro svou duši.
Když ji najdeš, máš budoucnost,
tvá naděje nebude zmařena.
15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého
a nepleň místo, kde on odpočívá!
16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane,
svévolníci zaklopýtnou a zle končí.
17 Neraduj se z pádu svého nepřítele,
nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,
18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích
a odvrátí od něho svůj hněv.
19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům,
nezáviď svévolníkům.
20 Zlý žádnou budoucnost nemá,
svévolníkům zhasne světlo.
21 Můj synu, boj se Hospodina a krále
a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
23 I toto jsou výroky moudrých:
Stranit osobám při soudu není dobré.
24 Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý,“
na toho bude láteřit lid,
na toho zanevřou národy.
25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha,
a budou požehnáni vším dobrým.
26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
27 Zajisti své dílo venku,
starej se o ně na svém poli
a potom si postavíš i dům.
28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu!
Chceš svými rty klamat?
29 Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním,
odplatím každému podle jeho činů.“
30 Šel jsem kolem pole muže lenivého,
kolem vinice člověka bez rozumu,
31 a hle, byla celá zarostlá plevelem,
celý její povrch pokrývaly kopřivy
a její kamenná zeď byla pobořena.
32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci,
přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš,
trochu složíš ruce v klín a poležíš si
34 a tvá chudoba přijde jak pobuda
a tvá nouze jako ozbrojenec.
Přísloví, kapitola 25
1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova,
která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
2 Sláva Boží je věc ukrýt,
sláva králů je věc prozkoumat.
3 Výšiny nebes, hlubiny země
a srdce králů nelze prozkoumat.
4 Odstraní-li se ze stříbra struska,
výrobek se zlatníkovi povede;
5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále,
jeho trůn bude upevněn spravedlností.
6 Před králem se nevypínej
a na místo velmožů se nestav.
7 Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem,“
než když tě poníží před urozeným,
jak na vlastní oči vídáš.
8 Nezačínej unáhleně spor;
jinak co si nakonec počneš,
až tě tvůj bližní zahanbí?
9 Veď svůj spor se svým bližním,
ale nevyzraď tajemství jiného,
10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší,
a nepřestanou tě pomlouvat.
11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami
je vhodně pronesené slovo.
12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata
je kárající mudrc slyšícímu uchu.
13 Jako chladný sníh o žních
je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali.
Občerství duši svého pána.
14 Oblaka s větrem, ale bez deště,
to je muž, který klame slibováním darů.
15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí
a měkký jazyk láme kosti.
16 Najdeš-li med, jez s mírou,
jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
17 Choď do domu svého bližního jen zřídka,
jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten,
kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha
je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet
je zpívat písně srdci sklíčenému.
21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem,
žízní-li, napoj ho vodou,
22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu
a Hospodin ti odplatí.
23 Severní vítr přihání déšť
a hněvivý obličej pokoutní řeči.
24 Lépe je bydlet na střeše v koutku
než se svárlivou ženou ve společném domě.
25 Jak chladná voda znavené duši
e dobrá zpráva z daleké země.
26 Zkalený pramen a zkažená studánka
je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
27 Není dobré jíst příliš mnoho medu
a není slavné zkoumat slávu druhých
. 28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
Přísloví, kapitola 26
1 Jako sníh v létě a déšť ve žni,
tak se nehodí k hlupákovi sláva
. 2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje,
bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti,
abys nebyl jako on.
5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti,
aby se sám sobě nezdál moudrý.
6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří,
kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
7 Slabé jsou nohy chromého
i přísloví v ústech hlupáků.
8 Jako oblázek vložený do praku
je pocta vzdaná hlupákovi.
9 Jako trn v ruce opilého,
tak přísloví v ústech hlupáků.
10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout,
je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
11 Jako se pes vrací ke svému zvratku,
tak hlupák opakuje svou pošetilost.
12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý,
věz, že hlupák má víc naděje než on.
13 Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“
14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
15 Lenoch sáhne rukou do mísy,
ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“
20 Není-li už dřevo, uhasne oheň,
není-li klevetník, utichne svár.
21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky,
sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí,
ve svém nitru chová lest.
25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu.
Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
26 nenávist může podvodně zakrýt,
ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
27 Kdo kope jámu, padne do ní,
a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu,
a jejich rty mluví, aby potrápily.
3 Moudrostí se dům buduje,
rozumností se zajišťuje;
4 kde je poznání,
tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
5 Moudrý muž je mocný,
a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
6 Boj veď s rozvahou,
ve množství rádců je vítězství.
7 Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého,
ten v bráně neotevře ústa.
8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo,
toho nazvou pletichářem.
9 Vymýšlet pošetilost je hřích,
posměvač se lidem hnusí.
10 Budeš-li v čas soužení liknavý
, budeš se svou silou v úzkých.
11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt;
což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?
12 Řekneš-li: „My jsme to nevěděli,“
což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí?
Ten, který chrání tvůj život, to neví?
On odplatí člověku podle jeho činů.
13 Můj synu, jez med, je dobrý,
plástev medu je tvému patru sladká.
14 Právě tak poznávej moudrost pro svou duši.
Když ji najdeš, máš budoucnost,
tvá naděje nebude zmařena.
15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého
a nepleň místo, kde on odpočívá!
16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane,
svévolníci zaklopýtnou a zle končí.
17 Neraduj se z pádu svého nepřítele,
nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,
18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích
a odvrátí od něho svůj hněv.
19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům,
nezáviď svévolníkům.
20 Zlý žádnou budoucnost nemá,
svévolníkům zhasne světlo.
21 Můj synu, boj se Hospodina a krále
a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
23 I toto jsou výroky moudrých:
Stranit osobám při soudu není dobré.
24 Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý,“
na toho bude láteřit lid,
na toho zanevřou národy.
25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha,
a budou požehnáni vším dobrým.
26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.
27 Zajisti své dílo venku,
starej se o ně na svém poli
a potom si postavíš i dům.
28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu!
Chceš svými rty klamat?
29 Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním,
odplatím každému podle jeho činů.“
30 Šel jsem kolem pole muže lenivého,
kolem vinice člověka bez rozumu,
31 a hle, byla celá zarostlá plevelem,
celý její povrch pokrývaly kopřivy
a její kamenná zeď byla pobořena.
32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci,
přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš,
trochu složíš ruce v klín a poležíš si
34 a tvá chudoba přijde jak pobuda
a tvá nouze jako ozbrojenec.
1 Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova,
která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.
2 Sláva Boží je věc ukrýt,
sláva králů je věc prozkoumat.
3 Výšiny nebes, hlubiny země
a srdce králů nelze prozkoumat.
4 Odstraní-li se ze stříbra struska,
výrobek se zlatníkovi povede;
5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále,
jeho trůn bude upevněn spravedlností.
6 Před králem se nevypínej
a na místo velmožů se nestav.
7 Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem,“
než když tě poníží před urozeným,
jak na vlastní oči vídáš.
8 Nezačínej unáhleně spor;
jinak co si nakonec počneš,
až tě tvůj bližní zahanbí?
9 Veď svůj spor se svým bližním,
ale nevyzraď tajemství jiného,
10 jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší,
a nepřestanou tě pomlouvat.
11 Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami
je vhodně pronesené slovo.
12 Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata
je kárající mudrc slyšícímu uchu.
13 Jako chladný sníh o žních
je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali.
Občerství duši svého pána.
14 Oblaka s větrem, ale bez deště,
to je muž, který klame slibováním darů.
15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí
a měkký jazyk láme kosti.
16 Najdeš-li med, jez s mírou,
jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.
17 Choď do domu svého bližního jen zřídka,
jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.
18 Palcát a meč a naostřený šíp je ten,
kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.
19 Jako vykotlaný zub a kulhavá noha
je spoléhat se na věrolomného v den soužení.
20 Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet
je zpívat písně srdci sklíčenému.
21 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem,
žízní-li, napoj ho vodou,
22 tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu
a Hospodin ti odplatí.
23 Severní vítr přihání déšť
a hněvivý obličej pokoutní řeči.
24 Lépe je bydlet na střeše v koutku
než se svárlivou ženou ve společném domě.
25 Jak chladná voda znavené duši
e dobrá zpráva z daleké země.
26 Zkalený pramen a zkažená studánka
je spravedlivý kolísající před svévolníkem.
27 Není dobré jíst příliš mnoho medu
a není slavné zkoumat slávu druhých
. 28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.
1 Jako sníh v létě a déšť ve žni,
tak se nehodí k hlupákovi sláva
. 2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje,
bezdůvodné zlořečení nezasáhne.
3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.
4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti,
abys nebyl jako on.
5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti,
aby se sám sobě nezdál moudrý.
6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří,
kdo posílá vzkaz po hlupákovi.
7 Slabé jsou nohy chromého
i přísloví v ústech hlupáků.
8 Jako oblázek vložený do praku
je pocta vzdaná hlupákovi.
9 Jako trn v ruce opilého,
tak přísloví v ústech hlupáků.
10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout,
je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
11 Jako se pes vrací ke svému zvratku,
tak hlupák opakuje svou pošetilost.
12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý,
věz, že hlupák má víc naděje než on.
13 Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“
14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
15 Lenoch sáhne rukou do mísy,
ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“
20 Není-li už dřevo, uhasne oheň,
není-li klevetník, utichne svár.
21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky,
sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí,
ve svém nitru chová lest.
25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu.
Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
26 nenávist může podvodně zakrýt,
ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
27 Kdo kope jámu, padne do ní,
a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.