Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Takové plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kteří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku třiceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nadchlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bibli, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjednodušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve společenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potýkají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodokmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kostela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevykládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člověk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář pokusit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl následovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není skoro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vatikánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bible pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dispozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového zákona Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduššího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srdcích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozornost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člověkem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťanské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto knihu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše společenství.
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako literu?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
Barbora Hronová
(s dovolením převzato z časopisu hradecké diecéze IKD 9/2010)
Rozpis na 324. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“1. Korintským, Úvod k 1. listu Korintským
První list Korinťanům je součástí delší korespondence, kterou apoštol Pavel vedl s církevní obcí v Korintu. Z 1 Kor 5,9 vychází najevo, že před 1 Kor poslal do Korintu dopis, v němž varoval před stykem se smilníky (nedochoval se nám možná právě kvůli jeho obsahu). Výpovědi v 2 Kor 2,4 a 7,8 poukazují na další list (odlišný od 1 Kor) napsaný před 2 Kor, tj. třetí v pořadí.
1. Adresáti
Korint je starobylé řecké město, které bylo v roce 146 př. Kr. dobyto Římany a zcela zničeno. V roce 44 př. Kr. se Caesar se rozhodl Korint znovu zbudovat; město se rychle rozrostlo a mělo brzy snad i 100 000 obyvatel. Korint se tak stal hospodářskou metropolí s bankami, obchody, dílnami (především zde byla hrnčířská a kovodělná výroba). Oficiálním jazykem v Korintu byla latina, jak to dosvědčuje většina epigrafů, avšak pro běžnou komunikaci převažovalo používání řečtiny, jak to zřetelně dokládají Pavlovy listy. V roce 27 př. Kr. za císaře Augusta se Korint stal hlavním městem senátorské provincie Acháje a dostal tak svého prokonsula. Lucius Iunius Gallio (Sk 18,12.14.17), starší bratr stoického filozofa Seneky, byl prokonsulem v Korintu v období od května 51 do května 52. Nejednalo se již o řecké město, neboť základ populace tvořili římští veteráni a propuštění na svobodu. Filón Alexandrijský dosvědčuje, že v Korintu existovala velká židovská obec. Sk 18,4 informují o židovské synagoze v Korintu.
Korint se nalézal na istmu (pevninské šíji [šířka: 6 km]) spojující střední Řecko s Peloponésem. Město mělo dva přístavy, které z něj učinilo velkou obchodní křižovatku mezi Římem a Asií. Korint byl také na druhé straně centrem řecko-orientálního kultu. Podle řeckého historika Strabona († 27 po Kr.) sloužilo v Afroditině chrámě na Akrokorintu asi 1000 prostitutek. Od doby básníka Aristofanése (kolem roku 400 př. Kr.) řecký výraz korinthiazesthai „žít jako v Korintu“ znamenal „vést nevázaný život“. Korint byl též městem Istmických her (srov. 1 Kor 9,24-27) pořádaných každé dva roky na jaře ve svatyni Poseidona, které byly po Olympijských hrách nejdůležitějšími ve starověku. Konečně to bylo město s chrámem Asklepiosa, jenž se svými třemi místnostmi k jídlu dosvědčuje problematiku 1 Kor 8-10.
Apoštol Pavel založil církevní společenství v Korintu (50 po Kr.) při své tzv. druhé misijní cestě potom, co misionářsky působil ve Filipech, Soluni, Beroji a Athénách. Přišel do Korintu sám (Sk 18,1), později však za ním dorazili z Makedonie Silas a Timotej (Sk 18,5). Osobní zkušenost příchodu do Korintu Pavel dokládá slovy: „Přišel jsem k vám sláb, s velikou bázní a chvěním“ (1 Kor 2,3). V Korintu se apoštol Pavel seznamuje s manželským párem Priscillou a Akvilou (Sk 18,2), kteří byli vyhnáni císařem Klaudiem z Říma. Pavel zůstal v Korintu jeden a půl roku (srov. Sk 18,11). Většina křesťanů v této církevní obci měla pohanský původ (1 Kor 12,2). Zmínka o obrácení představeného místní synagógy Krispa (Sk 18,8) a výpovědi v 1 Kor 1,22-24; 7,18; 9,20; 10,32; Řím 16,21 dosvědčují též přítomnost židokřesťanů v Korintu. Velký počet věřících v církevní obci pocházel z chudé vrstvy (1 Kor 1,26; 7,21; 11,22b), avšak vedle toho byli mezi tamními křesťany i bohatí lidé jako např. Krispus a Erastos, který byl správcem městské pokladny (Řím 16,23). Věřící v Korintu vlastnili též domy (srov. 1 Kor 1,16; 11,22a; 16,15nn; Řím 16,23; Sk 18,2.3.8) a konali sbírky pro církevní obec v Jeruzalémě (1 Kor 16,1-4; 2 Kor 8,4; 9,1.12; Řím 15,31).
2. Místo a doba sepsání
1 Kor byl napsán v Efesu (srov. 1 Kor 16,8) pravděpodobně o velikonocích (srov. 1 Kor 5,7n). Plány apoštolových cest (srov. 1 Kor 16,5-8) poukazují na poslední rok jeho pobytu: 55 nebo 56 po Kr., pravděpodobně někdy na jaře (1 Kor 16,8: „v Efesu zůstanu až do letnic“).
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1,1-9)
1.1. Preskript (1,1-3)
1.2. Díkůvzdání (1,4-9)
2. Roztržky v církevní obci (1,10-4,21)
2.1. Skupiny v církevní obci (1,10-17)
2.2. Moudrost Boží a moudrost lidská (1,18-2,16)
2.3. Hlasatelé evangelia a korintská církevní obec (3,1-4,21)
3. Etické přestupky (5,1-6,20)
3.1. Případ smilstva (5,1-13)
3.2. Soudní spory mezi křesťany (6,1-11)
3.3. Prostituce (6,12-20)
4. Manželství a panenství (7,1-40)
5. Maso obětované modlám (8,1-11,1)
5.1. Stolování v pohanském chrámě (8,1-13)
5.2. Apoštolův příklad (9,1-27)
5.3. Poučení z izraelské minulosti (10,1-13)
5.4. Účast na stolu Páně (10,14-22)
5.5. Praktické pokyny – konání všeho ke slávě Boží (10,23-11,1)
6. Problémy při bohoslužebných shromážděních (11,2-14,40)
6.1. Závoj u žen při bohoslužbě (11,2-16)
6.2. Slavení večeře Páně (11,17-34)
6.3. Dary Ducha a jejich užití v bratrské lásce (12,1-14,40)
a) Zkušenost inspirace (12,1-3)
b) Rozmanitost mimořádných darů a jednota těla Kristova (12,4-31)
c) Velepíseň lásky – láska nejvyšší dar a nejdůležitější ctnost (13,1-13)
d) Dar jazyků a proroctví – hodnocení darů dle užitku(14,1-40)
7. Vzkříšení mrtvých (15,1-58)
8. Závěr listu (16,1-24)
8.1. Sbírka, Pavlovy misijní plány, doporučení osob: spolupracovníků (16,1-18)
8.2. Vyřízení pozdravů (16,19-20)
8.3. Eschatokol – pozdrav Pavlovou rukou (16,21-24)
V 1 Kor 5,9 připomíná apoštol Pavel dopis, který již dříve napsal do Korintu a který se nám však nedochoval. Na tento dopis korintská církevní obec zjevně odpověděla. Dopis Korinťanů obsahoval mnoho dotazů, na které apoštol Pavel v 1 Kor odpovídá: jedná se o otázky „manželství a zdrženlivosti“ (7,1); „panenství“ (7,25); „obětovaného masa modlám“ (8,1); „duchovních darů“ (12,1); „sbírky pro církev v Jeruzalémě“ (16,1) a „Apolla a jiných bratří“ (16,12). Apoštol Pavel získal informace o stavu církevní obce v Korintu ještě jiným způsobem: z domu Chloé (1,11) a z dalších ústních zdrojů (5,1: „proslýchá se“; 11,18: „předně slyším“). Reakce na tyto zprávy se objevuje v 1 Kor 1-4; 1 Kor 5-6 a 1 Kor 11,17-34. Z tohoto je možné vyvodit zvláštnost 1 Kor, ve kterém není možné sledovat vůdčí myšlenku.
1 Kor je Pavlovou reakcí na problémy a roztržky v církevní obci. Silné sebevědomí korintské obce kritizuje apoštol Pavel v teologii kříže (1,18nn). Kříž boří veškeré domnělé jistoty, v kříži je překonána lidská moudrost Božím bláznovstvím (1,25). Pravá Boží moudrost je „ukřižovaný Kristus“, který je pohoršením pro Židy a bláznovstvím pro pohany“ (1,23). Pro Pavla kritériem pravdy evangelia není lidská moudrost, ale je to slovo o kříži, které je mocí Boží pro ty, kteří jdou ke spáse. Identita víry je zakotvena v kříži Ježíše Krista, který se stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením (1,30).
Základní myšlenku o jednotě církevní obce činí zřejmou Pavel na příkladu darů Ducha (charizmat). Pro něj se manifestuje v různorodosti darů jednota církve. Církevní obec je tělem Kristovým (12,27), prostorem, ve kterém skutečně působí Ukřižovaný a Vzkříšený. Z tohoto důvodu charismata neslouží k sebepředstavování, nýbrž pouze k výstavbě církve (srov. 14,3-5.17.26). Pavel vysoce hodnotí dary Ducha, ale nabízí Korinťanům ještě cennější cestu, kterou je láska. Ne náhodou se objevuje Velepíseň lásky (1 Kor 13) mezi kapitolami 12 a 14, které upozorňují na nebezpečí zneužití charismat (darů Ducha). Láska je protikladem egoismu a svárlivosti, ona nehledá sebe, ale snáší vše zlé a má zalíbení v dobru. Poznání bez lásky ničí a nebuduje (srov. 13,2). Láska nikdy nezanikne (13,8), je jediným darem, který je schopný budovat církev (13,1-13; srov. 8,1-3). Láska je představena jako nejvyšší dar a nejdůležitější ctnost. V 1 Kor 11,23-25 máme patrně nejstarší dochovanou zprávu o ustanovení eucharistie. V 1 Kor 15,3-5 se objevuje záznam nejstarší formulace křesťanského vyznání víry.
Pokud jde o význam 1 Kor, lze tvrdit následující: I když tento list nesehrál takovou důležitou teologickou úlohu jako list Římanům, jeho hodnotu je třeba především vidět v jeho praktickém obsahu: probírá konkrétní problémy života církve, které neztratily nikdy na své aktuálnosti.
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
F-J. Ortkemper, První list Korinťanům, Malý stuttgartský komentář – Nový zákon 7, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
1. Korintským, kapitola 1
1 Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenés 2 církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás: 3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
4 Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; 5 on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. 6 Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, 7 takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. 8 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. 9 Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.
10 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. 11 Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. 12 Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. 13 Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? 14 Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; 15 tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. 16 Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. 17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.
18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19 Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? 21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; 27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; 28 neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – 29 aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. 30 Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, 31 jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
První list Korinťanům je součástí delší korespondence, kterou apoštol Pavel vedl s církevní obcí v Korintu. Z 1 Kor 5,9 vychází najevo, že před 1 Kor poslal do Korintu dopis, v němž varoval před stykem se smilníky (nedochoval se nám možná právě kvůli jeho obsahu). Výpovědi v 2 Kor 2,4 a 7,8 poukazují na další list (odlišný od 1 Kor) napsaný před 2 Kor, tj. třetí v pořadí.
1. Adresáti
Korint je starobylé řecké město, které bylo v roce 146 př. Kr. dobyto Římany a zcela zničeno. V roce 44 př. Kr. se Caesar se rozhodl Korint znovu zbudovat; město se rychle rozrostlo a mělo brzy snad i 100 000 obyvatel. Korint se tak stal hospodářskou metropolí s bankami, obchody, dílnami (především zde byla hrnčířská a kovodělná výroba). Oficiálním jazykem v Korintu byla latina, jak to dosvědčuje většina epigrafů, avšak pro běžnou komunikaci převažovalo používání řečtiny, jak to zřetelně dokládají Pavlovy listy. V roce 27 př. Kr. za císaře Augusta se Korint stal hlavním městem senátorské provincie Acháje a dostal tak svého prokonsula. Lucius Iunius Gallio (Sk 18,12.14.17), starší bratr stoického filozofa Seneky, byl prokonsulem v Korintu v období od května 51 do května 52. Nejednalo se již o řecké město, neboť základ populace tvořili římští veteráni a propuštění na svobodu. Filón Alexandrijský dosvědčuje, že v Korintu existovala velká židovská obec. Sk 18,4 informují o židovské synagoze v Korintu.
Korint se nalézal na istmu (pevninské šíji [šířka: 6 km]) spojující střední Řecko s Peloponésem. Město mělo dva přístavy, které z něj učinilo velkou obchodní křižovatku mezi Římem a Asií. Korint byl také na druhé straně centrem řecko-orientálního kultu. Podle řeckého historika Strabona († 27 po Kr.) sloužilo v Afroditině chrámě na Akrokorintu asi 1000 prostitutek. Od doby básníka Aristofanése (kolem roku 400 př. Kr.) řecký výraz korinthiazesthai „žít jako v Korintu“ znamenal „vést nevázaný život“. Korint byl též městem Istmických her (srov. 1 Kor 9,24-27) pořádaných každé dva roky na jaře ve svatyni Poseidona, které byly po Olympijských hrách nejdůležitějšími ve starověku. Konečně to bylo město s chrámem Asklepiosa, jenž se svými třemi místnostmi k jídlu dosvědčuje problematiku 1 Kor 8-10.
Apoštol Pavel založil církevní společenství v Korintu (50 po Kr.) při své tzv. druhé misijní cestě potom, co misionářsky působil ve Filipech, Soluni, Beroji a Athénách. Přišel do Korintu sám (Sk 18,1), později však za ním dorazili z Makedonie Silas a Timotej (Sk 18,5). Osobní zkušenost příchodu do Korintu Pavel dokládá slovy: „Přišel jsem k vám sláb, s velikou bázní a chvěním“ (1 Kor 2,3). V Korintu se apoštol Pavel seznamuje s manželským párem Priscillou a Akvilou (Sk 18,2), kteří byli vyhnáni císařem Klaudiem z Říma. Pavel zůstal v Korintu jeden a půl roku (srov. Sk 18,11). Většina křesťanů v této církevní obci měla pohanský původ (1 Kor 12,2). Zmínka o obrácení představeného místní synagógy Krispa (Sk 18,8) a výpovědi v 1 Kor 1,22-24; 7,18; 9,20; 10,32; Řím 16,21 dosvědčují též přítomnost židokřesťanů v Korintu. Velký počet věřících v církevní obci pocházel z chudé vrstvy (1 Kor 1,26; 7,21; 11,22b), avšak vedle toho byli mezi tamními křesťany i bohatí lidé jako např. Krispus a Erastos, který byl správcem městské pokladny (Řím 16,23). Věřící v Korintu vlastnili též domy (srov. 1 Kor 1,16; 11,22a; 16,15nn; Řím 16,23; Sk 18,2.3.8) a konali sbírky pro církevní obec v Jeruzalémě (1 Kor 16,1-4; 2 Kor 8,4; 9,1.12; Řím 15,31).
2. Místo a doba sepsání
1 Kor byl napsán v Efesu (srov. 1 Kor 16,8) pravděpodobně o velikonocích (srov. 1 Kor 5,7n). Plány apoštolových cest (srov. 1 Kor 16,5-8) poukazují na poslední rok jeho pobytu: 55 nebo 56 po Kr., pravděpodobně někdy na jaře (1 Kor 16,8: „v Efesu zůstanu až do letnic“).
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1,1-9)
1.1. Preskript (1,1-3)
1.2. Díkůvzdání (1,4-9)
2. Roztržky v církevní obci (1,10-4,21)
2.1. Skupiny v církevní obci (1,10-17)
2.2. Moudrost Boží a moudrost lidská (1,18-2,16)
2.3. Hlasatelé evangelia a korintská církevní obec (3,1-4,21)
3. Etické přestupky (5,1-6,20)
3.1. Případ smilstva (5,1-13)
3.2. Soudní spory mezi křesťany (6,1-11)
3.3. Prostituce (6,12-20)
4. Manželství a panenství (7,1-40)
5. Maso obětované modlám (8,1-11,1)
5.1. Stolování v pohanském chrámě (8,1-13)
5.2. Apoštolův příklad (9,1-27)
5.3. Poučení z izraelské minulosti (10,1-13)
5.4. Účast na stolu Páně (10,14-22)
5.5. Praktické pokyny – konání všeho ke slávě Boží (10,23-11,1)
6. Problémy při bohoslužebných shromážděních (11,2-14,40)
6.1. Závoj u žen při bohoslužbě (11,2-16)
6.2. Slavení večeře Páně (11,17-34)
6.3. Dary Ducha a jejich užití v bratrské lásce (12,1-14,40)
a) Zkušenost inspirace (12,1-3)
b) Rozmanitost mimořádných darů a jednota těla Kristova (12,4-31)
c) Velepíseň lásky – láska nejvyšší dar a nejdůležitější ctnost (13,1-13)
d) Dar jazyků a proroctví – hodnocení darů dle užitku(14,1-40)
7. Vzkříšení mrtvých (15,1-58)
8. Závěr listu (16,1-24)
8.1. Sbírka, Pavlovy misijní plány, doporučení osob: spolupracovníků (16,1-18)
8.2. Vyřízení pozdravů (16,19-20)
8.3. Eschatokol – pozdrav Pavlovou rukou (16,21-24)
V 1 Kor 5,9 připomíná apoštol Pavel dopis, který již dříve napsal do Korintu a který se nám však nedochoval. Na tento dopis korintská církevní obec zjevně odpověděla. Dopis Korinťanů obsahoval mnoho dotazů, na které apoštol Pavel v 1 Kor odpovídá: jedná se o otázky „manželství a zdrženlivosti“ (7,1); „panenství“ (7,25); „obětovaného masa modlám“ (8,1); „duchovních darů“ (12,1); „sbírky pro církev v Jeruzalémě“ (16,1) a „Apolla a jiných bratří“ (16,12). Apoštol Pavel získal informace o stavu církevní obce v Korintu ještě jiným způsobem: z domu Chloé (1,11) a z dalších ústních zdrojů (5,1: „proslýchá se“; 11,18: „předně slyším“). Reakce na tyto zprávy se objevuje v 1 Kor 1-4; 1 Kor 5-6 a 1 Kor 11,17-34. Z tohoto je možné vyvodit zvláštnost 1 Kor, ve kterém není možné sledovat vůdčí myšlenku.
1 Kor je Pavlovou reakcí na problémy a roztržky v církevní obci. Silné sebevědomí korintské obce kritizuje apoštol Pavel v teologii kříže (1,18nn). Kříž boří veškeré domnělé jistoty, v kříži je překonána lidská moudrost Božím bláznovstvím (1,25). Pravá Boží moudrost je „ukřižovaný Kristus“, který je pohoršením pro Židy a bláznovstvím pro pohany“ (1,23). Pro Pavla kritériem pravdy evangelia není lidská moudrost, ale je to slovo o kříži, které je mocí Boží pro ty, kteří jdou ke spáse. Identita víry je zakotvena v kříži Ježíše Krista, který se stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením (1,30).
Základní myšlenku o jednotě církevní obce činí zřejmou Pavel na příkladu darů Ducha (charizmat). Pro něj se manifestuje v různorodosti darů jednota církve. Církevní obec je tělem Kristovým (12,27), prostorem, ve kterém skutečně působí Ukřižovaný a Vzkříšený. Z tohoto důvodu charismata neslouží k sebepředstavování, nýbrž pouze k výstavbě církve (srov. 14,3-5.17.26). Pavel vysoce hodnotí dary Ducha, ale nabízí Korinťanům ještě cennější cestu, kterou je láska. Ne náhodou se objevuje Velepíseň lásky (1 Kor 13) mezi kapitolami 12 a 14, které upozorňují na nebezpečí zneužití charismat (darů Ducha). Láska je protikladem egoismu a svárlivosti, ona nehledá sebe, ale snáší vše zlé a má zalíbení v dobru. Poznání bez lásky ničí a nebuduje (srov. 13,2). Láska nikdy nezanikne (13,8), je jediným darem, který je schopný budovat církev (13,1-13; srov. 8,1-3). Láska je představena jako nejvyšší dar a nejdůležitější ctnost. V 1 Kor 11,23-25 máme patrně nejstarší dochovanou zprávu o ustanovení eucharistie. V 1 Kor 15,3-5 se objevuje záznam nejstarší formulace křesťanského vyznání víry.
Pokud jde o význam 1 Kor, lze tvrdit následující: I když tento list nesehrál takovou důležitou teologickou úlohu jako list Římanům, jeho hodnotu je třeba především vidět v jeho praktickém obsahu: probírá konkrétní problémy života církve, které neztratily nikdy na své aktuálnosti.
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
F-J. Ortkemper, První list Korinťanům, Malý stuttgartský komentář – Nový zákon 7, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
1 Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenés 2 církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás: 3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
4 Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; 5 on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. 6 Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, 7 takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. 8 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. 9 Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.
10 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. 11 Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. 12 Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. 13 Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? 14 Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; 15 tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. 16 Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. 17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.
18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19 Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? 21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; 27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; 28 neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – 29 aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. 30 Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, 31 jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘