Vezmi a čti celou Bibli

¹ Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

² Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

³ A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

⁴ Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. ⁵ Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. ⁶ Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. ⁷ Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

⁸ Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. ⁹ Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; ¹⁰ až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. ¹¹ Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. ¹² Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

¹³ A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

¹ Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. ² Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím. ³ Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení. ⁴ Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. ⁵ Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek. ⁶ Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli? ⁷ Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje? ⁸ A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě? ⁹ Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu! ¹⁰ Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. ¹¹ Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne. ¹² Tak i vy: Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.

¹³ A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat. ¹⁴ Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna. ¹⁵ Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí. ¹⁶ Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš? ¹⁷ Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek. ¹⁸ Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni, ¹⁹ ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.

²⁰ Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. ²¹ V Zákoně je psáno: ‚Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Hospodin. ²² Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře. ²³ Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? ²⁴ Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován, ²⁵ vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: „Vskutku je mezi vámi Bůh!“

²⁶ Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu. ²⁷ Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá. ²⁸ Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem. ²⁹ Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují. ³⁰ Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne. ³¹ Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni. ³² Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. ³³ Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje.

Jako ve všech obcích Božího lidu, ³⁴ ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. ³⁵ Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.

³⁶ Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným? ³⁷ Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně. ³⁸ Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.

³⁹ A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. ⁴⁰ Všechno ať se děje slušně a spořádaně.