Vezmi a čti celou Bibli

¹ Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, ² a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.

³ Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem ⁴ a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ⁵ ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. ⁶ Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. ⁷ Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. ⁸ Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. ⁹ Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. ¹⁰ Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. ¹¹ Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.

¹² Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? ¹³ Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. ¹⁴ A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, ¹⁵ a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. ¹⁶ Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. ¹⁷ Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, ¹⁸ a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. ¹⁹ Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

²⁰ Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. ²¹ A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: ²² jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. ²³ Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. ²⁴ Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. ²⁵ Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘. ²⁶ Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, ²⁷ vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. ²⁸ Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. ²⁹ Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít? ³⁰ A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí? ³¹ Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! ³² Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘. ³³ Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy.‘ ³⁴ Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!

³⁵ Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“ ³⁶ Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. ³⁷ A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. ³⁸ Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. ³⁹ Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. ⁴⁰ A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. ⁴¹ Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. ⁴² Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. ⁴³ Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. ⁴⁴ Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. ⁴⁵ Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím. ⁴⁶ Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. ⁴⁷ První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. ⁴⁸ Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. ⁴⁹ A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. ⁵⁰ Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.

⁵¹ Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, ⁵² naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. ⁵³ Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. ⁵⁴ A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno:

‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!

⁵⁵ Kde je, smrti, tvé vítězství?

Kde je, smrti, tvá zbraň?‘

⁵⁶ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. ⁵⁷ Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

⁵⁸ A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

¹ Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. ² V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu. ³ Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma. ⁴ Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou.

⁵ Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu, ⁶ ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu. ⁷ Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán. ⁸ V Efezu zůstanu až do Letnic; ⁹ otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho.

¹⁰ Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já. ¹¹ Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry. ¹² Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost.

¹³ Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! ¹⁴ Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.

¹⁵ O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím. ¹⁶ I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle.

¹⁷ Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost. ¹⁸ Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!

¹⁹ Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě. ²⁰ Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením. ²¹ Pozdrav mou, Pavlovou rukou. ²² Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

²³ Milost Pána Ježíše buď s vámi. ²⁴ Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.