Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 338. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Píseň písní, kapitola 5
1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto,
sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám,
z plástve jsem jedl svůj med,
pil víno své a mléko.
Jezte, přátelé, a pijte,
opájejte se laskáním.
2 Spím, ale srdce mé bdí.
Slyš, milý můj klepe:
„Otevři mi, sestro má, přítelkyně má,
holubice má, má bezúhonná,
vždyť mám hlavu plnou rosy,
v kadeřích krůpěje noční.“
3 „Svlékla jsem šaty,
mám je zas oblékat?
Umyla jsem si nohy,
mám si je zašpinit?“
4 Můj milý prostrčil otvorem ruku
a celé mé nitro se zachvělo před ním.
5 Vstala jsem otevřít milému svému.
Z rukou mi kanula myrha,
myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.
6 Než jsem však milému otevřela,
můj milý odbočil jinam. Ž
ivot ze mne prchal,
když ke mně mluvil.
Hledala jsem ho, a nenalezla,
volala jsem ho, a neodpověděl mi
. 7 Našli mě strážci obcházející město,
zbili mě, zranili mě,
přehoz mi strhli strážci hradeb.
8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery,
jestliže najdete mého milého,
co mu sdělíte?
Že jsem nemocna láskou.
9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
že nás tak zapřísaháš?
10 Můj milý je běloskvoucí i červený,
významnější nad tisíce jiných.
11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,
jeho kadeře jsou trsy palmových plodů,
černé jako havran.
12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod,
v mléce se koupou,
podobné vsazeným drahokamům.
13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon,
schránky kořenných vůní,
jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené,
jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.
15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru,
spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanón,
je ztepilý jak cedr.
16 Patro jeho úst je přesladké,
on sám je přežádoucí skvost.
Takový je milý můj, takový je můj přítel,
jeruzalémské dcery.
Píseň písní, kapitola 6
1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj milý?
Budeme ho s tebou hledat.
2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým,
aby v zahradách pásl a trhal lilie.
3 Já jsem svého milého
a můj milý je můj,
on pase v liliích.
4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa,
půvabná jak Jeruzalém,
strašná jako vojsko pod praporci.
5 Odvrať ode mne své oči,
vždyť mě uhranuly!
Vlasy tvé jsou jako stáda koz,
které se hrnou z Gileádu.
6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí,
jež z brodiště vystupují
a každá z nich vrhne po dvou,
žádná z nich neplodná nezůstane.
7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
9 ona jediná je holubice moje,
moje bezúhonná,
jedinečná ze své matky,
přečistá z té, jež ji porodila.
Spatřily ji dcery, blahoslavily ji,
královny i ženiny jí vzdaly chválu.
10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží,
krásná jako Luna,
čistá jako žhoucí Slunce,
strašná jako vojsko pod praporci?“
11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové
podívat se na poupátka do údolí,
podívat se, zda už pučí vinná réva,
zda rozkvetly granátové stromy.
12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto,
sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám,
z plástve jsem jedl svůj med,
pil víno své a mléko.
Jezte, přátelé, a pijte,
opájejte se laskáním.
2 Spím, ale srdce mé bdí.
Slyš, milý můj klepe:
„Otevři mi, sestro má, přítelkyně má,
holubice má, má bezúhonná,
vždyť mám hlavu plnou rosy,
v kadeřích krůpěje noční.“
3 „Svlékla jsem šaty,
mám je zas oblékat?
Umyla jsem si nohy,
mám si je zašpinit?“
4 Můj milý prostrčil otvorem ruku
a celé mé nitro se zachvělo před ním.
5 Vstala jsem otevřít milému svému.
Z rukou mi kanula myrha,
myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.
6 Než jsem však milému otevřela,
můj milý odbočil jinam. Ž
ivot ze mne prchal,
když ke mně mluvil.
Hledala jsem ho, a nenalezla,
volala jsem ho, a neodpověděl mi
. 7 Našli mě strážci obcházející město,
zbili mě, zranili mě,
přehoz mi strhli strážci hradeb.
8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery,
jestliže najdete mého milého,
co mu sdělíte?
Že jsem nemocna láskou.
9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
že nás tak zapřísaháš?
10 Můj milý je běloskvoucí i červený,
významnější nad tisíce jiných.
11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,
jeho kadeře jsou trsy palmových plodů,
černé jako havran.
12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod,
v mléce se koupou,
podobné vsazeným drahokamům.
13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon,
schránky kořenných vůní,
jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené,
jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.
15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru,
spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanón,
je ztepilý jak cedr.
16 Patro jeho úst je přesladké,
on sám je přežádoucí skvost.
Takový je milý můj, takový je můj přítel,
jeruzalémské dcery.
1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj milý?
Budeme ho s tebou hledat.
2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým,
aby v zahradách pásl a trhal lilie.
3 Já jsem svého milého
a můj milý je můj,
on pase v liliích.
4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa,
půvabná jak Jeruzalém,
strašná jako vojsko pod praporci.
5 Odvrať ode mne své oči,
vždyť mě uhranuly!
Vlasy tvé jsou jako stáda koz,
které se hrnou z Gileádu.
6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí,
jež z brodiště vystupují
a každá z nich vrhne po dvou,
žádná z nich neplodná nezůstane.
7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
9 ona jediná je holubice moje,
moje bezúhonná,
jedinečná ze své matky,
přečistá z té, jež ji porodila.
Spatřily ji dcery, blahoslavily ji,
královny i ženiny jí vzdaly chválu.
10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží,
krásná jako Luna,
čistá jako žhoucí Slunce,
strašná jako vojsko pod praporci?“
11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové
podívat se na poupátka do údolí,
podívat se, zda už pučí vinná réva,
zda rozkvetly granátové stromy.
12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.