Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 338. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Píseň písní, kapitola 5
1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto,
sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám,
z plástve jsem jedl svůj med,
pil víno své a mléko.
Jezte, přátelé, a pijte,
opájejte se laskáním.
2 Spím, ale srdce mé bdí.
Slyš, milý můj klepe:
„Otevři mi, sestro má, přítelkyně má,
holubice má, má bezúhonná,
vždyť mám hlavu plnou rosy,
v kadeřích krůpěje noční.“
3 „Svlékla jsem šaty,
mám je zas oblékat?
Umyla jsem si nohy,
mám si je zašpinit?“
4 Můj milý prostrčil otvorem ruku
a celé mé nitro se zachvělo před ním.
5 Vstala jsem otevřít milému svému.
Z rukou mi kanula myrha,
myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.
6 Než jsem však milému otevřela,
můj milý odbočil jinam. Ž
ivot ze mne prchal,
když ke mně mluvil.
Hledala jsem ho, a nenalezla,
volala jsem ho, a neodpověděl mi
. 7 Našli mě strážci obcházející město,
zbili mě, zranili mě,
přehoz mi strhli strážci hradeb.
8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery,
jestliže najdete mého milého,
co mu sdělíte?
Že jsem nemocna láskou.
9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
že nás tak zapřísaháš?
10 Můj milý je běloskvoucí i červený,
významnější nad tisíce jiných.
11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,
jeho kadeře jsou trsy palmových plodů,
černé jako havran.
12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod,
v mléce se koupou,
podobné vsazeným drahokamům.
13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon,
schránky kořenných vůní,
jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené,
jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.
15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru,
spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanón,
je ztepilý jak cedr.
16 Patro jeho úst je přesladké,
on sám je přežádoucí skvost.
Takový je milý můj, takový je můj přítel,
jeruzalémské dcery.
Píseň písní, kapitola 6
1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj milý?
Budeme ho s tebou hledat.
2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým,
aby v zahradách pásl a trhal lilie.
3 Já jsem svého milého
a můj milý je můj,
on pase v liliích.
4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa,
půvabná jak Jeruzalém,
strašná jako vojsko pod praporci.
5 Odvrať ode mne své oči,
vždyť mě uhranuly!
Vlasy tvé jsou jako stáda koz,
které se hrnou z Gileádu.
6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí,
jež z brodiště vystupují
a každá z nich vrhne po dvou,
žádná z nich neplodná nezůstane.
7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
9 ona jediná je holubice moje,
moje bezúhonná,
jedinečná ze své matky,
přečistá z té, jež ji porodila.
Spatřily ji dcery, blahoslavily ji,
královny i ženiny jí vzdaly chválu.
10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží,
krásná jako Luna,
čistá jako žhoucí Slunce,
strašná jako vojsko pod praporci?“
11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové
podívat se na poupátka do údolí,
podívat se, zda už pučí vinná réva,
zda rozkvetly granátové stromy.
12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto,
sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám,
z plástve jsem jedl svůj med,
pil víno své a mléko.
Jezte, přátelé, a pijte,
opájejte se laskáním.
2 Spím, ale srdce mé bdí.
Slyš, milý můj klepe:
„Otevři mi, sestro má, přítelkyně má,
holubice má, má bezúhonná,
vždyť mám hlavu plnou rosy,
v kadeřích krůpěje noční.“
3 „Svlékla jsem šaty,
mám je zas oblékat?
Umyla jsem si nohy,
mám si je zašpinit?“
4 Můj milý prostrčil otvorem ruku
a celé mé nitro se zachvělo před ním.
5 Vstala jsem otevřít milému svému.
Z rukou mi kanula myrha,
myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.
6 Než jsem však milému otevřela,
můj milý odbočil jinam. Ž
ivot ze mne prchal,
když ke mně mluvil.
Hledala jsem ho, a nenalezla,
volala jsem ho, a neodpověděl mi
. 7 Našli mě strážci obcházející město,
zbili mě, zranili mě,
přehoz mi strhli strážci hradeb.
8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery,
jestliže najdete mého milého,
co mu sdělíte?
Že jsem nemocna láskou.
9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
že nás tak zapřísaháš?
10 Můj milý je běloskvoucí i červený,
významnější nad tisíce jiných.
11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,
jeho kadeře jsou trsy palmových plodů,
černé jako havran.
12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod,
v mléce se koupou,
podobné vsazeným drahokamům.
13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon,
schránky kořenných vůní,
jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené,
jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.
15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru,
spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanón,
je ztepilý jak cedr.
16 Patro jeho úst je přesladké,
on sám je přežádoucí skvost.
Takový je milý můj, takový je můj přítel,
jeruzalémské dcery.
1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj milý?
Budeme ho s tebou hledat.
2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým,
aby v zahradách pásl a trhal lilie.
3 Já jsem svého milého
a můj milý je můj,
on pase v liliích.
4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa,
půvabná jak Jeruzalém,
strašná jako vojsko pod praporci.
5 Odvrať ode mne své oči,
vždyť mě uhranuly!
Vlasy tvé jsou jako stáda koz,
které se hrnou z Gileádu.
6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí,
jež z brodiště vystupují
a každá z nich vrhne po dvou,
žádná z nich neplodná nezůstane.
7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
9 ona jediná je holubice moje,
moje bezúhonná,
jedinečná ze své matky,
přečistá z té, jež ji porodila.
Spatřily ji dcery, blahoslavily ji,
královny i ženiny jí vzdaly chválu.
10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží,
krásná jako Luna,
čistá jako žhoucí Slunce,
strašná jako vojsko pod praporci?“
11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové
podívat se na poupátka do údolí,
podívat se, zda už pučí vinná réva,
zda rozkvetly granátové stromy.
12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.