Vezmi a čti celou Bibli

zpracoval Petr Mareček

¹ Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; ² v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. ³ On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech ⁴ a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. ⁵ Komu kdy z andělů Bůh řekl:

‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘

A jinde se praví:

‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘

⁶ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět:

‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘

⁷ O andělích je řečeno:

‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘

⁸ O Synovi však:

‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. ⁹ Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘

¹⁰ A dále:

‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. ¹¹ Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, ¹² svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.‘

¹³ Kterému z andělů kdy řekl:

‚Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!‘

¹⁴ Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

¹ Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. ² Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, ³ jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; ⁴ Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

⁵ Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, ⁶ kdežto o Synu je na jednom místě řečeno:

‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš? ⁷ Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou, ⁸ všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘

Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. ⁹ Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. ¹⁰ Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. ¹¹ A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:

¹² ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘

¹³ A jinde praví:

‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘

A dále:

‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

¹⁴ Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, ¹⁵ a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. ¹⁶ Neujímá se přece andělů, ale ‚ujímá se potomků Abrahamových‘. ¹⁷ Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. ¹⁸ Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

¹ Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: ² byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. ³ Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. ⁴ Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. ⁵ Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. ⁶ Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

⁷ Proto, jak říká Duch svatý:

‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, ⁸ nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, ⁹ kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky ¹⁰ po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. ¹¹ Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘

¹² Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. ¹³ Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. ¹⁴ Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. ¹⁵ Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ ¹⁶ Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? ¹⁷ A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? ¹⁸ A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? ¹⁹ Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.