Vezmi a čti celou Bibli

¹ To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás? ² Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. ³ Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.

⁴ Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. ⁵ Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, ⁶ který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.

⁷ Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář – ⁸ oč slavnější bude služba Ducha! ⁹ Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! ¹⁰ Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující! ¹¹ Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!

¹² Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou. ¹³ Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. ¹⁴ Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. ¹⁵ A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. ¹⁶ Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. ¹⁷ Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. ¹⁸ Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.

¹ A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti. ² Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí. ³ Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. ⁴ Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. ⁵ Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. ⁶ Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

⁷ Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. ⁸ Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; ⁹ jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. ¹⁰ Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. ¹¹ Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. ¹² A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život. ¹³ Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ – i my věříme, a proto také mluvíme, ¹⁴ vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. ¹⁵ To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala, a tak přibývalo i díků k slávě Boží.

¹⁶ A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. ¹⁷ Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy ¹⁸ nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.