Vezmi a čti celou Bibli

¹ Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu – ano, snášejte mne! ² Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu. ³ Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. ⁴ Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! ⁵ Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly! ⁶ I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.

⁷ Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo? ⁸ Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám. ⁹ Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem. ¹⁰ Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena! ¹¹ Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám! ¹² Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my. ¹³ Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. ¹⁴ A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; ¹⁵ není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!

¹⁶ Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil. ¹⁷ Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače. ¹⁸ Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já. ¹⁹ Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné. ²⁰ Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře. ²¹ Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý!

Ale čeho se odváží někdo jiný – teď mluvím jako z nerozumu – toho se odvážím i já. ²² Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také! ²³ Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. ²⁴ Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, ²⁵ třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. ²⁶ Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, ²⁷ v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. ²⁸ A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. ²⁹ Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? ³⁰ Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí! ³¹ Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu. ³² Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil, ³³ byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.