ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 370. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Kniha moudrosti, Úvod ke knize Moudrosti

 Mudroslovná literatura

 1. Pojem moudrosti, její hlavní typy a ideální představitel
 
Moudrost – obecný staroorientální fenomén (se specifickými rysy v Izraeli) definovatelný jako praktické umění žít, s důrazem na zkušenostní aspekt (srov. latinské sapere); moudrý člověk pochopil řád života vtištěný do stvořené reality, žije v souladu s tímto řádem a svou zkušenost nenásilným poučováním a vedením předává dál.
 Moudrost se týká oblasti profánní (přirozená lidská schopnost – pojetí vlastní okruhu královského dvora) i náboženské (Boží vlastnost sdílená lidem jako dar – pojetí vlastní spíše prorockému a lidovému prostředí); později je moudrost kladena výlučně do souvislosti s bázní před Bohem, tj. s důvěrou v prozřetelnostní uskutečňování jeho plánů.
Moudrost zahrnuje vztah člověka k věcem (technická) a k druhým lidem (politická); technická je schopností tvořivých řemeslníků a umělců, politická těch, kdo tvoří společnost resp. zaujímají v ní odpovědné postavení – předává se v rodině (otec synovi) a ve škole (učitel žákovi).
Prototyp moudrosti – král Šalomoun (geniální soudce, organizátor chrámové liturgie, autor přísloví, znalec přírody); moudrost získává od Boha na svou prosbu v noci, ve spánku, na počátku své vlády (1 Král 3) – obraz člověka, který ve své tápavé bezmoci touží po moudrosti (správně zareaguje na Boží nabídku) a je jí obdarován (bohatství a slávu, o něž nežádal, přitom dostává nádavkem).
 
2. Sapienciální literární druhy, témata a knihy
 
Základní forma – mašal (aforistické vyjádření obecně platné životní pravdy), později příp. rozšířeno v delší didaktické řeči; hádanka, bajka, alegorie – založeny na principu překvapení, jak neobvyklý význam mohou v sobě skrývat zdánlivě banální věci; katalogy rostlin a zvířat – dokumentují Boží stvořitelskou moc i lidskou schopnost Boží díla pojmenovat; autobiografické vyprávění – zpravidla stařec předávající své zkušenosti mladým.
Tématika – velmi široká: prakticky vše, co souvisí se životem (vztah k Bohu, k lidem, k ostatnímu stvoření, závažné otázky individuálního lidského údělu).
Pět sapienciálních knih SZ opisuje jakoby grandiózní kruh od tradičního pojetí moudrosti (Přísloví) přes moudrost ocitající se v krizi (Job, Kazatel) k opětnému návratu výchozí pozice (Sirachovec, Moudrost).
 
Kniha Moudrosti
 
1. Struktura
 
1. 1,1–6,21 – kontrast mezi spravedlivými a bezbožnými v souvislosti s tématem nesmrtelnosti.
2. 6,22–9,18 – moudrost, její původ, podstata a způsob, jak ji získat.
3. 10,1–19,22 – úvaha nad minulostí: modlářství jako zdroj pošetilosti vede ke smrti, kdežto Boží lid orientovaný moudrostí dospívá k záchraně, tedy k životu.
10. kapitola co do formy náleží ke 3. části, co do obsahu ke 2.
Literární druh knihy – v úvahu přichází logos protreptikos čili didaktická pobídka, obhajující Boží vládu nad kosmem, a tak v opozici proti dobovým myšlenkovým proudům vyzývající k praktické volbě životního stylu, který tomuto přesvědčení odpovídá (3. část se ovšem k dotyčnému lit. druhu nehodí).
Spíše jde o egkómion čili chvalořeč, skládající se ze tří částí – exordia, které nastiňuje předmět hovoru (1,1–6,21), vlastní chvalořeči, oslavující moudrost a vyzvedající Šalomouna jako prototyp moudrého člověka (6,22–9,18) a sygkrisis čili srovnání, které uvádí formou midraše další příklady ze slavné minulosti Izraele (10–19)
Celá tato chvalořeč je i přes formální rétorické prvky helénské prostoupena náboženským duchem židovským (viz vrchol knihy v modlitbě o moudrost v kap. 9) a jejím původním prostředím zřejmě byla škola – snaha předat mladým spolehlivou životní orientaci.
 
2. Vznik a historický kontext
 
Moudrost Šalomounova (pseudoepigrafický titul v LXX) resp. Kniha Moudrosti (ve Vg) je deuterokanonická kniha v originále sepsaná řecky; autor – zřejmě Žid z alexandrijské diaspory, doba vzniku – nejspíše konec 1. stol. př. Kr. (nejmladší kniha SZ).
 Alexandrie byla tehdy nejen významným kulturním centrem helénským, ale i sídlem řecky mluvící židovské diaspory, která si uchovala svou identitu věrností k Tóře; Kniha Moudrosti je příkladem inkulturace židovské víry, která se nebojí intelektuální konfrontace s helenismem.
 
3. Teologické poselství
 
Síla vlivu pohanského okolí představuje pro židovskou komunitu vážnou krizi, z níž poskytuje Kniha Moudrosti východisko aktualizováním vlastního duchovního dědictví co do formy i co do obsahu.
Pojmová linie: moudrost – spravedlnost – život ostře kontrastuje s linií modlářství –nespravedlnost – smrt podobně jako věrnost víře otců s příklonem některých Židů k pohanství – obojí nese odpovídající důsledky.
Autorovo zakotvení v jahvistické víře i jeho otevřenost vůči helenistické kultuře se projevuje skloubením teologické vize Boha Mojžíšova s Bohem, jak ho chápali filosofové – tj. s Bohem, který je blízký stvořenému světu i člověku, a člověk (jednotlivec ve vztahu k celku společenství) má správným užíváním světa k Bohu dojít.
 
4. Význam knihy
   
Křesťanská interpretace Knihy Moudrosti vyzvedá její nauku o blaženém životě po smrti a její reflexe o stvořené Boží Moudrosti, které předznamenávají pojetí Logu jako osobního Boha (Jan 1); nadčasový charakter má i téma spravedlnosti jako nezbytného předpokladu dobré vlády v lidské společnosti.
 
autor: doc. Josef Hřebík

 

Kniha moudrosti, kapitola 1

1 Milujte spravedlnost, vy soudcové země,

smýšlejte o Hospodinu v dobrotě

a hledejte ho upřímným srdcem.

2 Dává se nalézat těm, kdo ho nepokoušejí,

ukazuje se těm, kdo mu nejsou nevěrní.

3 Zvrácené myšlenky totiž odvádějí od Boha,

ale jeho moc zahanbuje nemoudré, když ji pokoušejí.

4 Moudrost nevejde do zlovolné duše,

nebude přebývat v těle podrobeném hříchu.

5 Svatý duch kázně prchá před lstí,

vzdaluje se od nerozumných myšlenek,

v studu se odvrací od nepravosti.

6 Moudrost je duch lidumilný,

ale nepromine trest rouhačovi za slova jeho rtů;

Bůh je zajisté svědkem jeho ledví,

dobře vidí do skrytu jeho srdce

a slyší všechno, co člověk mluví.

7 Duch Hospodinův naplňuje zemi,

on, jenž všemu dává řád, zná každou myšlenku.

8 Před ním se neskryje nikdo, kdo je na straně bezpráví,

trestající spravedlnost ho nemine.

9 Spády svévolníka vyjdou najevo,

o jeho piklech uslyší Hospodin

a ztrestá jeho zvrácenost.

10 Vždyť ucho žárlivě milujícího slyší všechno,

ani reptání šeptem mu neujde.

11 Chraňte se neprospěšného reptání,

zdržte jazyk od pomluv,

vždyť ani hovor vskrytu neprojde bez povšimnutí

a prolhaná ústa zabíjejí duši.

12 Nepřivolávejte si smrt pobloudilostí svého života,

nevystavujte se záhubě pro činy svých rukou.

13 Vždyť Bůh smrt neučinil,

ani se netěší ze zahynutí živých;

14 stvořil totiž všechno, aby to bylo,

čemu dal na světě vzniknout, určil k spáse,

není v tom smrtící jed;

podsvětí nebude kralovat nad zemí.

15 Vždyť spravedlnost je nesmrtelná.

16 Ale svévolníci přivolali smrt rukama i slovy,

měli ji za přítelkyni, proto zchřadli;

uzavřeli s ní smlouvu,

a tak si zasluhují, aby byla jejich údělem.

Kniha moudrosti, kapitola 2

1 Scestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají:

„Krátký a strastiplný je náš život

a proti skonu člověka není léku;

neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí.

2 Bez svého přičinění jsme se narodili

a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli.

Dech v našem chřípí je jako dým

a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.

3 Když zhasne, tělo se rozpadne v popel

a duch se rozplyne jako lehký vánek.

4 I naše jméno bude časem zapomenuto

a nikdo nevzpomene na naše činy.

Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku,

rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce,

sražená jeho teplem.

5 Neboť náš čas je jako pomíjivý stín,

není možno odložit svůj skon,

protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.

6 Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí,

chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí.

7 Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí,

ať nám neujde žádný květ jara.

8 Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.

9 Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek,

co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti,

vždyť to je naše právo a takový náš los.

10 Deptejme chudého, i když je spravedlivý,

nešetřme vdovy,

nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku.

11 Naše síla ať je zákonem spravedlnosti;

co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“

12 „Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není,

jen se protiví našim činům

a vytýká nám prohřešky proti Zákonu,

viní nás ze zrady na našem vychování.

13 Honosí se, že došel poznání Boha,

a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem.

14 Stal se obžalobou našeho smýšlení,

je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,

15 protože jeho život se nepodobá životu druhých

a jeho chování je úplně odlišné.

16 Má nás za zvrhlé

a vyhýbá se našim cestám jako nečistým.

Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých

a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.

17 Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé,

a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.

18 Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme

a vytrhne ho z rukou protivníků.

19 Vyzkoušejme ho tupením a mučením,

ať poznáme jeho mírnost

a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.

20 Odsuďme ho k potupné smrti,

zda dojde zastání, jak říká.“

21 To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili,

neboť je zaslepila jejich špatnost.

22 Nepoznali Boží tajemství

ani nepočítali s odměnou za zbožnost

a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše.

23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti

a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti.

24 Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt,

a kdo patří k němu, zakusí ji.

Kniha moudrosti, kapitola 3

1 Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce

a trýzeň smrti se jich nedotkne.

2 V očích nemoudrých vypadali jako mrtví,

v jejich skonu se spatřovala záhuba,

3 v jejich odchodu od nás jejich zánik.

Oni však jsou v pokoji.

4 I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni,

mají plnou naději na nesmrtelnost.

5 Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní,

neboť Bůh je vyzkoušel a shledal je hodnými sebe.

6 Protříbil je jako zlato v tavicí peci

a přijal je jako zápalnou oběť.

7 V čas Božího navštívení zazáří

a rozletí se jako jiskry po strnisku.

8 Budou soudit pronárody a vládnout nad lidmi

a Hospodin bude jejich králem navěky.

9 Kdo na něho spoléhají, porozumějí pravdě,

a věrní zůstanou při něm účastni jeho lásky,

vždyť milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným.

10 Avšak svévolníci ponesou trest podle toho, jak smýšleli,

že nedbali na spravedlivého a odpadli od Hospodina.

11 Kdo pohrdá moudrostí a kázní, je ubožák;

marná je jejich naděje, zbytečná námaha

a bez užitku jejich skutky.

12 Jejich ženy jsou pošetilé,

jejich děti zlé,

jejich rod prokletý.

13 Blaze ženě neplodné, která je bez poskvrny,

když nepoznala lože hříchu,

získá plod při navštívení duší.

14 Blaze i kleštěnci, který se nedopustil nepravosti svou rukou

ani nezamýšlel nic zlého proti Hospodinu;

dostane zvláštní odměnu za svou věrnost

a nejžádoucnější úděl v Hospodinově chrámu.

15 Neboť slavný je užitek dobrého úsilí

a kořen rozumnosti je nevyvratitelný.

16 Ale děti cizoložníků se nevydaří,

símě nezákonného lože zajde.

17 I když se dožijí vysokého věku, nebudou je mít ve vážnosti

a jejich stáří bude nakonec beze cti.

18 Když zemřou brzy, nebudou mít naději

ani útěchu v den soudu.

19 Hrozný konec čeká nevěrné pokolení.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.