Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 372. den čtení Přehled čtení„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka.
Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání,
které jsou v tobě ukryté.
Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky.
Amen.“Kniha moudrosti, kapitola 7
1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni,
potomek toho, který jako první byl učiněn ze země.
V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
2 po deset měsíců jsem v krvi houstl
z mužského semene po slastném spojení v spánku.
3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem
a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí,
a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
4 Vychován jsem byl v plenkách a ve starostech.
5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost,
vzýval jsem Boha, a přišel ke mně duch moudrosti.
8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny,
bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní,
9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen.
Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku,
a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu,
dal jí přednost před světlem dne,
protože její záře nepohasíná.
11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní,
jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.
12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost,
ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou.
13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím,
její bohatství pro sebe neukrývám.
14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem;
kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem,
doporučeni dary, které s sebou nese výchova.
15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě
a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno.
Neboť on sám je průvodcem k moudrosti
a usměrňuje moudré.
16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova,
i všechna rozumnost a rukodělná dovednost.
17 On mi dal pravé poznání toho, co je,
abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů,
18 počátek, konec a střed časů,
střídání slunovratů a proměny ročních dob,
19 koloběhy roku a postavení hvězd,
20 povahu živočichů a pudy šelem,
sílu duchů i myšlení lidí,
rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.
21 Poznal jsem věci skryté i zjevné,
všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.
22 Neboť v ní je duch myslící a svatý,
jedinečný a přitom mnohotvárný,
duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný,
spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý,
23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný,
pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí,
všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.
24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější,
svou ryzostí proniká a prostupuje všecko.
25 Je dechem Boží moci,
čirým výronem slávy Všemohoucího;
proto nic poskvrněného se do ní nevloudí.
26 Je odleskem věčného světla,
nezkaleným zrcadlem Božího působení
a obrazem jeho dobrotivosti.
27 Je jediná, ale může všechno,
setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje,
v každém pokolení vchází do svatých duší
a vytváří Boží přátele a proroky.
28 Bůh totiž miluje jen toho,
kdo přebývá spolu s moudrostí.
29 Ona je nádhernější než slunce
i než jakékoli postavení hvězd.
Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje.
30 Po něm totiž nastupuje noc,
kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.
Kniha moudrosti, kapitola 8
1 Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý
a ušlechtile všechno spravuje.
2 Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával,
zatoužil jsem přivést si ji jako nevěstu
a stal jsem se milovníkem její krásy.
3 Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem;
sám Vládce všeho si ji zamiloval.
4 Je zasvěcena do Božího vědění
a řídí volbu jeho skutků.
5 Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství,
v čem spočívá větší bohatství než v moudrosti,
která všechno působí?
6 Když je rozumnost při díle,
kdo dokáže víc než ona?
7 A miluje-li kdo spravedlnost,
jejím dílem jsou ctnosti;
ona vyučuje rozvaze a rozumnosti,
spravedlnosti a statečnosti,
nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího.
8 Touží-li někdo též po bohatých zkušenostech,
ona ví o věcech dávno minulých a naznačuje budoucí,
zná důkazové postupy i řešení hádanek,
předvídá znamení a zázraky
i výsledky časů a věků.
9 Rozhodl jsem se tedy přivést si ji a žít s ní,
protože vím, že mi bude rádkyní k dobrému
a utěšitelkou v starostech a zármutku.
10 Pro ni dojdu slávy u zástupů
a úcty u starců, já mladík.
11 Budu shledán bystrým v úsudku
a v očích vládců vzbudím obdiv.
12 Budu-li mlčet, budou vyčkávat,
ozvu-li se, budou naslouchat,
a když se rozhovořím,
položí si ruku na ústa.
13 Skrze ni dojdu nesmrtelnosti
a těm, kteří přijdou po mně, zanechám věčnou památku.
14 Budu vládnout lidem a pronárody se mi podrobí.
15 Obávaní vládcové dostanou strach, až o mně uslyší,
ve shromáždění lidu se ukáži dobrý a statečný na bojišti.
16 Až se vrátím domů, odpočinu si u ní;
pobývat s ní nepůsobí trpkos
t a spolužití s ní není trápením,
ale potěchou a radostí.
17 Když jsem si to promyslil
a svým srdcem uvážil,
že nesmrtelnost se váže s moudrostí,
18 že v jejím přátelství je pravé potěšení,
v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,
v její stálé společnosti že je rozumnost
a v účasti na jejích slovech proslulost,
chodil jsem sem a tam a hledal, jak bych si ji přivlastnil.
19 Narodil jsem se jako nadaný hoch
a byl jsem obdařen citlivou duší;
20 že jsem byl nadto dobrý, dostalo se mi neposkvrněného těla.
21 Když jsem však poznal, že moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh,
– a to už byla známka, že jsem pochopil, čí je to milostivý dar –,
obrátil jsem se na Hospodina,
modlil jsem se k němu
a prosil ho z celého srdce:
Kniha moudrosti, kapitola 9
1 Bože našich otců, milosrdný Hospodine,
ty jsi učinil všechno svým slovem
2 a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka,
aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout,
3 a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti
a konal soud s upřímnou duší,
4 daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu,
a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží.
5 Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice,
člověk křehký a krátkého věku,
který jen málo chápe právo a zákony.
6 I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny,
bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic.
7 Tys mě vyvolil za krále svého lidu
a za soudce svých synů a dcer.
8 Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře
a oltář ve městě, kde přebýváš,
podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil.
9 S tebou je moudrost, která zná tvoje díla
a byla při tom, když jsi tvořil svět.
Ona ví, co se líbí tvým očím
a co je správné podle tvých přikázání.
10 Sešli ji ze svatých nebes,
od trůnu své slávy ji pošli,
aby byla se mnou a pracovala,
abych poznal, v čem máš zalíbení.
11 Ona ví všechno a rozumí všemu,
rozvážně mě povede v mém konání
a zachová mě ve své slávě.
12 Potom ti budou příjemné mé skutky,
spravedlivě budu soudit tvůj lid
a budu hoden trůnu svého otce.
13 Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry
a dovede si představit, co je vůle Hospodina?
14 Myšlení smrtelníků je nedokonalé
a naše uvažování pochybné,
15 neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši
a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi.
16 Stěží postihujeme to, co je na zemi,
s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky.
Kdo prozkoumá to, co je na nebesích?
17 Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost
a z výšin mu neposlal svého svatého ducha?
18 Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu
a naučili se tomu, co se ti líbí;
jen moudrost je zachránila.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni,
potomek toho, který jako první byl učiněn ze země.
V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
2 po deset měsíců jsem v krvi houstl
z mužského semene po slastném spojení v spánku.
3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem
a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí,
a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
4 Vychován jsem byl v plenkách a ve starostech.
5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost,
vzýval jsem Boha, a přišel ke mně duch moudrosti.
8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny,
bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní,
9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen.
Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku,
a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu,
dal jí přednost před světlem dne,
protože její záře nepohasíná.
11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní,
jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.
12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost,
ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou.
13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím,
její bohatství pro sebe neukrývám.
14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem;
kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem,
doporučeni dary, které s sebou nese výchova.
15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě
a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno.
Neboť on sám je průvodcem k moudrosti
a usměrňuje moudré.
16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova,
i všechna rozumnost a rukodělná dovednost.
17 On mi dal pravé poznání toho, co je,
abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů,
18 počátek, konec a střed časů,
střídání slunovratů a proměny ročních dob,
19 koloběhy roku a postavení hvězd,
20 povahu živočichů a pudy šelem,
sílu duchů i myšlení lidí,
rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.
21 Poznal jsem věci skryté i zjevné,
všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.
22 Neboť v ní je duch myslící a svatý,
jedinečný a přitom mnohotvárný,
duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný,
spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý,
23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný,
pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí,
všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.
24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější,
svou ryzostí proniká a prostupuje všecko.
25 Je dechem Boží moci,
čirým výronem slávy Všemohoucího;
proto nic poskvrněného se do ní nevloudí.
26 Je odleskem věčného světla,
nezkaleným zrcadlem Božího působení
a obrazem jeho dobrotivosti.
27 Je jediná, ale může všechno,
setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje,
v každém pokolení vchází do svatých duší
a vytváří Boží přátele a proroky.
28 Bůh totiž miluje jen toho,
kdo přebývá spolu s moudrostí.
29 Ona je nádhernější než slunce
i než jakékoli postavení hvězd.
Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje.
30 Po něm totiž nastupuje noc,
kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.
1 Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý
a ušlechtile všechno spravuje.
2 Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával,
zatoužil jsem přivést si ji jako nevěstu
a stal jsem se milovníkem její krásy.
3 Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem;
sám Vládce všeho si ji zamiloval.
4 Je zasvěcena do Božího vědění
a řídí volbu jeho skutků.
5 Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství,
v čem spočívá větší bohatství než v moudrosti,
která všechno působí?
6 Když je rozumnost při díle,
kdo dokáže víc než ona?
7 A miluje-li kdo spravedlnost,
jejím dílem jsou ctnosti;
ona vyučuje rozvaze a rozumnosti,
spravedlnosti a statečnosti,
nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího.
8 Touží-li někdo též po bohatých zkušenostech,
ona ví o věcech dávno minulých a naznačuje budoucí,
zná důkazové postupy i řešení hádanek,
předvídá znamení a zázraky
i výsledky časů a věků.
9 Rozhodl jsem se tedy přivést si ji a žít s ní,
protože vím, že mi bude rádkyní k dobrému
a utěšitelkou v starostech a zármutku.
10 Pro ni dojdu slávy u zástupů
a úcty u starců, já mladík.
11 Budu shledán bystrým v úsudku
a v očích vládců vzbudím obdiv.
12 Budu-li mlčet, budou vyčkávat,
ozvu-li se, budou naslouchat,
a když se rozhovořím,
položí si ruku na ústa.
13 Skrze ni dojdu nesmrtelnosti
a těm, kteří přijdou po mně, zanechám věčnou památku.
14 Budu vládnout lidem a pronárody se mi podrobí.
15 Obávaní vládcové dostanou strach, až o mně uslyší,
ve shromáždění lidu se ukáži dobrý a statečný na bojišti.
16 Až se vrátím domů, odpočinu si u ní;
pobývat s ní nepůsobí trpkos
t a spolužití s ní není trápením,
ale potěchou a radostí.
17 Když jsem si to promyslil
a svým srdcem uvážil,
že nesmrtelnost se váže s moudrostí,
18 že v jejím přátelství je pravé potěšení,
v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,
v její stálé společnosti že je rozumnost
a v účasti na jejích slovech proslulost,
chodil jsem sem a tam a hledal, jak bych si ji přivlastnil.
19 Narodil jsem se jako nadaný hoch
a byl jsem obdařen citlivou duší;
20 že jsem byl nadto dobrý, dostalo se mi neposkvrněného těla.
21 Když jsem však poznal, že moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh,
– a to už byla známka, že jsem pochopil, čí je to milostivý dar –,
obrátil jsem se na Hospodina,
modlil jsem se k němu
a prosil ho z celého srdce:
1 Bože našich otců, milosrdný Hospodine,
ty jsi učinil všechno svým slovem
2 a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka,
aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout,
3 a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti
a konal soud s upřímnou duší,
4 daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu,
a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží.
5 Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice,
člověk křehký a krátkého věku,
který jen málo chápe právo a zákony.
6 I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny,
bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic.
7 Tys mě vyvolil za krále svého lidu
a za soudce svých synů a dcer.
8 Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře
a oltář ve městě, kde přebýváš,
podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil.
9 S tebou je moudrost, která zná tvoje díla
a byla při tom, když jsi tvořil svět.
Ona ví, co se líbí tvým očím
a co je správné podle tvých přikázání.
10 Sešli ji ze svatých nebes,
od trůnu své slávy ji pošli,
aby byla se mnou a pracovala,
abych poznal, v čem máš zalíbení.
11 Ona ví všechno a rozumí všemu,
rozvážně mě povede v mém konání
a zachová mě ve své slávě.
12 Potom ti budou příjemné mé skutky,
spravedlivě budu soudit tvůj lid
a budu hoden trůnu svého otce.
13 Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry
a dovede si představit, co je vůle Hospodina?
14 Myšlení smrtelníků je nedokonalé
a naše uvažování pochybné,
15 neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši
a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi.
16 Stěží postihujeme to, co je na zemi,
s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky.
Kdo prozkoumá to, co je na nebesích?
17 Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost
a z výšin mu neposlal svého svatého ducha?
18 Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu
a naučili se tomu, co se ti líbí;
jen moudrost je zachránila.