Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 376. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Kniha moudrosti, kapitola 16
1 Proto byli zaslouženě potrestáni podobnými stvůrami
i potrápeni množstvím odporné havěti.
2 Svému lidu jsi namísto takového trestu prokázal dobrodiní.
Podle jejich žádosti jsi jim připravil neobvyklou pochoutku – pokrm z křepelek.
3 Kdežto pokrmu žádostiví Egypťané pozbyli i potřebné chuti k jídlu
pro ošklivost zvířat, která na ně Bůh poslal.
Ale tvoji věrní, kteří jen krátce trpěli nouzi,
měli účast na neobvyklé pochoutce.
4 Na tamty, jako utiskovatele, musela přijít neodvratná nouze,
ale těmto se mělo ukázat, jak jsou jejich nepřátelé sužováni.
5 I když na ně dolehla hrozná zuřivost šelem
a oni hynuli uštknutím plazících se hadů,
tvůj hněv netrval až do konce.
6 Pro výstrahu byli jen trochu postrašeni;
vždyť dostali znamení záchrany,
jež jim připomínalo příkazy tvého zákona.
7 Kdo se obrátil k tomu znamení, nebyl zachráněn tím, co viděl,
ale tebou, zachráncem všech.
8 A tím jsi přesvědčil naše nepřátele,
že ty jsi ten, kdo vysvobozuje z každého zla.
9 Egypťané mřeli po bodnutí kobylek a much,
a nebyl nalezen lék na záchranu jejich života,
protože si zasloužili, aby se na ně snesl takový trest.
10 Tvé syny však neudolaly ani zuby draků chrlících jed,
neboť tvé milosrdenství jim vyšlo vstříc a uzdravilo je.
11 Byli uštknuti, aby pamatovali na tvé výroky,
a zase rychle zachráněni,
aby neupadli do hlubin zapomenutí
a nebyli vyloučeni z tvých dobrodiní.
12 Neuzdravily je léčivé byliny ani obklad,
ale tvé slovo, Hospodine, které všechno hojí.
13 Ty máš moc nad životem i smrtí,
přivádíš do bran podsvětí i vyvádíš z nich.
14 Člověk může svou špatností zabít,
ale nemůže přivést zpět ducha, který odešel,
ani osvobodit duši ze zajetí smrti.
15 Nelze uniknout tvé ruce.
16 Svévolníci, kteří tě odmítali znát,
byli ztrestáni tvou silnou paží;
sužovaly je nevídané lijáky a krupobití,
pronásledovaly je neúprosné bouře
a oheň je pohlcoval.
17 A to nejpodivnější: Ve vodě, která vše hasí,
síla ohně tím více rostla.
Řád světa totiž je obhájcem spravedlivých.
18 Neboť někdy plamen polevil,
takže nespálil zvířata seslaná na svévolníky,
aby na vlastní oči poznali, že je pronásleduje Boží soud.
19 Jindy zas plane oheň pod vodou silněji než ve výhni,
aby zničil, co se zrodilo z nespravedlivé země.
20 Svůj lid jsi naopak nasytil pokrmem andělů;
aniž se museli namáhat, poskytovals jim hotový chléb z nebe,
přinášející plné uspokojení
a vyhovující každé chuti.
21 To, cos jim daroval, ukázalo tvůj láskyplný vztah k tvým dětem,
splňovalo přání toho, kdo to přijímal,
a měnilo se podle jeho libosti.
22 Pokrm podobný sněhu a ledu odolal ohni a neroztál,
aby poznali, že plody nepřátel ničil oheň planoucí v krupobití a šlehající v lijavcích;
23 oheň však zapomněl na vlastní sílu,
aby se spravedliví mohli nasytit.
24 Neboť stvoření poddané tobě, svému Tvůrci,
stupňuje sílu, aby trestalo nespravedlivé,
a zmírňuje ji, aby činilo dobrodiní těm, kteří ti důvěřují.
25 Proto se tehdy měnilo ve všem
a sloužilo tvé štědrosti, která všechno živí podle potřeby prosících,
26 aby se tví synové, které sis, Hospodine, zamiloval,
poučili, že člověka neživí jen různé druhy plodů,
nýbrž že tvé slovo zachovává ty, kdo v tebe věří.
27 Vždyť to, co nebylo zničeno ohněm,
hned roztálo, zahřáto prvními slunečními paprsky,
28 aby vešlo ve známost, že je ti třeba děkovat dřív, než vyjde slunce,
a s ranním úsvitem přicházet k tobě s modlitbou.
29 Neboť naděje nevděčného roztaje jako zimní jinovatka
a odteče jako neužitečná voda.
Kniha moudrosti, kapitola 17
1 Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy,
proto nevědomé duše zbloudily.
2 Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ,
spoutáni temnotou a vězněni dlouhou nocí,
leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti.
3 Mysleli totiž, že se s tajnými hříchy skryjí pod temným závojem zapomenutí;
byli však rozptýleni, hrozně přestrašeni a vyděšeni přeludy.
4 Ani skrýše, kde se schovali, je neuchránila od strachu.
Děsily je zvuky znějící ze všech stran
a zjevovaly se jim ponuré příšery s chmurnými tvářemi.
5 Sebemocnější oheň neměl sílu svítit
ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářit onu děsivou noc.
6 Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach.
Ochromeni úlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného,
považovali to, co viděli, za ještě horší.
7 Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle
a znalosti, jimiž se vychloubali, se ukázaly jako hanebný klam.
8 Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky,
sami onemocněli směšnou úzkostí.
9 I když je nestrašilo nic děsivého,
vyplašeni hemžením havěti a syčením plazů hynuli strachem
a nechtěli pohledět ani do vzduchu, před nímž nelze nikam uniknout.
10 Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti;
tuší vždy něco zlého, protože má zlé svědomí.
11 Neboť strach neznamená nic jiného,
než vzdát se podpory rozumného uvažování.
Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší,
12 tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení.
13 Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci,
jež vystoupila z hlubin podsvětí,
spali obvyklým spánkem,
14 byli buď štváni strašidelnými přízraky,
nebo ochromeni ochabnutím duše,
neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost.
15 A tak každý zůstal ležet tam, kde upadl,
uvězněn a zavřen jako v žaláři, aniž byl spoután v železech,
16 ať byl rolník nebo pastýř
nebo nádeník osamělý v lopotě;
kde kdo byl zastižen, musel se podvolit nezbytnosti,
všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty.
17 Ať to byl šumot vánku,
ať libý ptačí zpěv v košatých větvích,
ať hukot vody mohutně se valící,
ať dunivý rachot sesouvajících se skal,
18 ať neviditelný běh řítící se zvěře,
ať hlas řvoucích nejlítějších šelem,
ať ozvěna odražená z horských slují,
to vše jim nahánělo strach a zbavovalo je síly.
19 Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem
a práce v něm nerušeně pokračovaly,
20 jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc,
obraz temnoty, která je měla pohltit.
Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Proto byli zaslouženě potrestáni podobnými stvůrami
i potrápeni množstvím odporné havěti.
2 Svému lidu jsi namísto takového trestu prokázal dobrodiní.
Podle jejich žádosti jsi jim připravil neobvyklou pochoutku – pokrm z křepelek.
3 Kdežto pokrmu žádostiví Egypťané pozbyli i potřebné chuti k jídlu
pro ošklivost zvířat, která na ně Bůh poslal.
Ale tvoji věrní, kteří jen krátce trpěli nouzi,
měli účast na neobvyklé pochoutce.
4 Na tamty, jako utiskovatele, musela přijít neodvratná nouze,
ale těmto se mělo ukázat, jak jsou jejich nepřátelé sužováni.
5 I když na ně dolehla hrozná zuřivost šelem
a oni hynuli uštknutím plazících se hadů,
tvůj hněv netrval až do konce.
6 Pro výstrahu byli jen trochu postrašeni;
vždyť dostali znamení záchrany,
jež jim připomínalo příkazy tvého zákona.
7 Kdo se obrátil k tomu znamení, nebyl zachráněn tím, co viděl,
ale tebou, zachráncem všech.
8 A tím jsi přesvědčil naše nepřátele,
že ty jsi ten, kdo vysvobozuje z každého zla.
9 Egypťané mřeli po bodnutí kobylek a much,
a nebyl nalezen lék na záchranu jejich života,
protože si zasloužili, aby se na ně snesl takový trest.
10 Tvé syny však neudolaly ani zuby draků chrlících jed,
neboť tvé milosrdenství jim vyšlo vstříc a uzdravilo je.
11 Byli uštknuti, aby pamatovali na tvé výroky,
a zase rychle zachráněni,
aby neupadli do hlubin zapomenutí
a nebyli vyloučeni z tvých dobrodiní.
12 Neuzdravily je léčivé byliny ani obklad,
ale tvé slovo, Hospodine, které všechno hojí.
13 Ty máš moc nad životem i smrtí,
přivádíš do bran podsvětí i vyvádíš z nich.
14 Člověk může svou špatností zabít,
ale nemůže přivést zpět ducha, který odešel,
ani osvobodit duši ze zajetí smrti.
15 Nelze uniknout tvé ruce.
16 Svévolníci, kteří tě odmítali znát,
byli ztrestáni tvou silnou paží;
sužovaly je nevídané lijáky a krupobití,
pronásledovaly je neúprosné bouře
a oheň je pohlcoval.
17 A to nejpodivnější: Ve vodě, která vše hasí,
síla ohně tím více rostla.
Řád světa totiž je obhájcem spravedlivých.
18 Neboť někdy plamen polevil,
takže nespálil zvířata seslaná na svévolníky,
aby na vlastní oči poznali, že je pronásleduje Boží soud.
19 Jindy zas plane oheň pod vodou silněji než ve výhni,
aby zničil, co se zrodilo z nespravedlivé země.
20 Svůj lid jsi naopak nasytil pokrmem andělů;
aniž se museli namáhat, poskytovals jim hotový chléb z nebe,
přinášející plné uspokojení
a vyhovující každé chuti.
21 To, cos jim daroval, ukázalo tvůj láskyplný vztah k tvým dětem,
splňovalo přání toho, kdo to přijímal,
a měnilo se podle jeho libosti.
22 Pokrm podobný sněhu a ledu odolal ohni a neroztál,
aby poznali, že plody nepřátel ničil oheň planoucí v krupobití a šlehající v lijavcích;
23 oheň však zapomněl na vlastní sílu,
aby se spravedliví mohli nasytit.
24 Neboť stvoření poddané tobě, svému Tvůrci,
stupňuje sílu, aby trestalo nespravedlivé,
a zmírňuje ji, aby činilo dobrodiní těm, kteří ti důvěřují.
25 Proto se tehdy měnilo ve všem
a sloužilo tvé štědrosti, která všechno živí podle potřeby prosících,
26 aby se tví synové, které sis, Hospodine, zamiloval,
poučili, že člověka neživí jen různé druhy plodů,
nýbrž že tvé slovo zachovává ty, kdo v tebe věří.
27 Vždyť to, co nebylo zničeno ohněm,
hned roztálo, zahřáto prvními slunečními paprsky,
28 aby vešlo ve známost, že je ti třeba děkovat dřív, než vyjde slunce,
a s ranním úsvitem přicházet k tobě s modlitbou.
29 Neboť naděje nevděčného roztaje jako zimní jinovatka
a odteče jako neužitečná voda.
1 Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy,
proto nevědomé duše zbloudily.
2 Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ,
spoutáni temnotou a vězněni dlouhou nocí,
leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti.
3 Mysleli totiž, že se s tajnými hříchy skryjí pod temným závojem zapomenutí;
byli však rozptýleni, hrozně přestrašeni a vyděšeni přeludy.
4 Ani skrýše, kde se schovali, je neuchránila od strachu.
Děsily je zvuky znějící ze všech stran
a zjevovaly se jim ponuré příšery s chmurnými tvářemi.
5 Sebemocnější oheň neměl sílu svítit
ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářit onu děsivou noc.
6 Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach.
Ochromeni úlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného,
považovali to, co viděli, za ještě horší.
7 Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle
a znalosti, jimiž se vychloubali, se ukázaly jako hanebný klam.
8 Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky,
sami onemocněli směšnou úzkostí.
9 I když je nestrašilo nic děsivého,
vyplašeni hemžením havěti a syčením plazů hynuli strachem
a nechtěli pohledět ani do vzduchu, před nímž nelze nikam uniknout.
10 Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti;
tuší vždy něco zlého, protože má zlé svědomí.
11 Neboť strach neznamená nic jiného,
než vzdát se podpory rozumného uvažování.
Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší,
12 tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení.
13 Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci,
jež vystoupila z hlubin podsvětí,
spali obvyklým spánkem,
14 byli buď štváni strašidelnými přízraky,
nebo ochromeni ochabnutím duše,
neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost.
15 A tak každý zůstal ležet tam, kde upadl,
uvězněn a zavřen jako v žaláři, aniž byl spoután v železech,
16 ať byl rolník nebo pastýř
nebo nádeník osamělý v lopotě;
kde kdo byl zastižen, musel se podvolit nezbytnosti,
všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty.
17 Ať to byl šumot vánku,
ať libý ptačí zpěv v košatých větvích,
ať hukot vody mohutně se valící,
ať dunivý rachot sesouvajících se skal,
18 ať neviditelný běh řítící se zvěře,
ať hlas řvoucích nejlítějších šelem,
ať ozvěna odražená z horských slují,
to vše jim nahánělo strach a zbavovalo je síly.
19 Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem
a práce v něm nerušeně pokračovaly,
20 jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc,
obraz temnoty, která je měla pohltit.
Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.