ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 382. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Sírachovec, kapitola 11

1 Poníženému pozvedne jeho moudrost hlavu

a usadí ho mezi velmoži.

2 Nechval člověka pro jeho krásu

a nepohrdej nikým pro jeho vzhled.

3 Včela je sice malá mezi létajícími tvory,

ale to, co dává, je ze všeho nejsladší.

4 Nebuď domýšlivý na oděv, který oblékáš,

a nevynášej se, budeš-li oslavován;

neboť obdivuhodné jsou skutky Hospodinovy,

lidem však zůstávají skryty.

5 Mnozí vládcové byli donuceni usednout na zem,

a korunu dostal ten, na něhož nikdo nepomyslel.

6 Mnozí vladaři byli velmi potupeni

a mužové proslavení byli vydáni na milost cizincům.

7 Neobviňuj, dokud nevyšetříš vinu,

napřed hleď pochopit, potom kárej.

8 Dokud jsi nevyslechl, neodpovídej,

neskákej nikomu do řeči.

9 Nehádej se o to, do čeho ti nic není,

a nevměšuj se do rozepře hříšníků.

10 Synu, nepouštěj se do mnoha podniků najednou;

vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny;

třebaže se budeš honit, nestihneš to,

a dáš-li se na útěk, neunikneš.

11 Někdo se pachtí, namáhá a spěchá,

a má tím větší nedostatek.

12 Někdo byl váhavý, potřeboval pomoc,

chyběla mu síla, chudoby měl nadbytek,

ale Hospodin na něj pohlédl dobrotivým okem.

Pozvedl ho z jeho ponížení,

13 vyvýšil jeho hlavu,

takže mnozí nad ním užasli.

14 Dobro i zlo, život i smrt,

chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina.

15 Moudrost, rozvaha a znalost Zákona pocházejí od Hospodina,

láska a cesty dobrých skutků jsou od něho.

16 Bloudění a temnota byly stvořeny pro hříšníky,

kdo se chvástají zlem, ve zlu zestárnou.

17 Dar Hospodinův setrvá při zbožných

a jeho přízeň bude přinášet zdar na věky.

18 Někdo bohatne šetrností a chamtivostí,

ale toto je pak podíl, jímž bude odměněn:

19 Řekne si: „Konečně si mohu odpočinout,

nyní budu hodovat ze svého majetku,“

ale neví, kdy mu uplyne vyměřený čas,

a to, co měl, zanechá jiným a umře.

20 Stůj ve své smlouvě a věnuj se jí

a zestárni při svém díle.

21 Neobdivuj činy hříšníka.

Věř Hospodinu a vytrvej ve své dřině,

neboť Hospodinovi je snadné nečekaně rychle obohatit chudáka.

22 Odměnou zbožného je požehnání od Hospodina;

on dá svému požehnání vykvést v krátké době.

23 Neříkej: „Čeho je mi třeba?

Co mi ještě chybí dobrého?“

24 Neříkej: „Mám všeho dostatek.

Co se mi může stát ještě zlého?“

25 Ve dnech dobrých se zapomíná na zlé

a ve dnech zlých se nevzpomene na dobré,

26 vždyť pro Hospodina je snadné i v den skonání člověka

odplatit mu podle jeho činů.

27 Chvíle přítomného strádání dává zapomenout na všechna potěšení,

až při skonu člověka se odhalí jeho skutečná povaha.

28 Neprohlašuj nikoho za blaženého, dokud nevydechne naposled,

až na dětech se totiž pozná pravý muž.

29 Neuváděj každého člověka do svého domu;

nepoctivost má mnoho tváří.

30 Jako nastražená koroptev bývá srdce pyšného.

Jako na tvůj pád do sklopce číhá vyzvědač

31 a strojí úklady, převrací dobro ve zlo,

pomluvou pošpiní i to nejvzácnější.

32 Z ohnivé jiskry vzniká spousta žhavého uhlí

a úklady hříšníka končí krveprolitím.

33 Varuj se zlosyna; osnuje zlo,

aby navěky poskvrnil tvou pověst.

34 Připusť si do domu cizího a on ti způsobí starosti

a odcizí tě i tvým nejbližším.

Sírachovec, kapitola 12

1 Když prokazuješ dobro, uvaž, komu je prokazuješ, 

pak za svá dobrodiní sklidíš vděk.

2 Prokazuj dobro zbožnému a dočkáš se odměny;

pokud ne od něho, tedy od Nejvyššího.

3 Nedočká se dobra, kdo setrvává ve zlu,

ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství.

4 Dávej zbožnému a neujímej se hříšníka.

5 Pokornému prokazuj dobro, ale svévolníkovi nic nedávej,

odepři mu i jeho chléb a nic mu nedávej,

aby tak nad tebou nezískal vládu.

Postihlo by tě dvojnásobné zlo

za všechno dobré, co bys mu byl prokázal.

6 Vždyť i Nejvyšší má v nenávisti hříšníky

a svévolníky po zásluze potrestá.

7 Dobrým dávej, ale hříšných se neujímej.

8 Máš-li se dobře, sotva objevíš pravého přítele,

ale povede-li se ti zle, nepřítel se neutají.

9 Daří-li se člověku dobře, mají jeho nepřátelé zármutek,

stane-li se mu něco zlého, odtáhne se od něho i přítel.

10 Nevěř nikdy svému nepříteli;

jako rez sžírá kov, tak působí jeho zloba.

11 I kdyby se ponížil a chodil shrbený,

dávej si pozor a chraň se ho;

chovej se k němu jako ten, kdo čistí zrcadlo,

a poznáš, že rez ho nepřestává ničit.

12 Nestav ho sobě po bok,

aby tě nesvrhl a nezaujal tvé místo;

neposazuj ho po své pravici,

aby nezatoužil po tvém křesle.

Nakonec pochopíš má slova,

ale mými výstrahami budeš pozdě varován.

13 Kdo bude litovat zaklínače, že ho uštkl had,

a všechny ty, kdo si zahrávají s šelmami?

14 Právě tak se stane člověku, který se spolčuje s hříšníkem

a zaplétá se do jeho špatností.

15 Chvíli sice s tebou zůstane,

ale jakmile zakolísáš, nechá tě na holičkách.

16 Na svých rtech má nepřítel jen sladkost,

ale ve svém srdci zatím promýšlí, jak tě srazit do bláta.

Nepřítel může mít v očích i slzy,

ale dáš-li mu příležitost, neštítí se prolít krev.

17 Potká-li tě někde pohroma, bude tam dřív než ty,

zdánlivě připraven ti pomoci,

ale ve skutečnosti, aby ti podrazil nohu.

18 Bude potřásat hlavou, tleskat rukama,

hodně bude vzdychat i svou tvář měnit.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.