Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 383. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Sírachovec, kapitola 13
1 Kdo se dotýká smůly, umaže se,
a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
2 Břemeno, které je nad tvé síly, nezvedej,
a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám.
Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle?
Sotva na něj narazí, rozbije se.
3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky,
chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.
4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem,
ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.
5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe
a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.
6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou.
Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě,
bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“
7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností,
dokud tě jaksepatří neožebračí,
aby se ti nakonec vysmál.
Když tě později uvidí, přejde kolem tebe
a bude nad tebou jen potřásat hlavou.
8 Dej pozor a nedej se svést,
abys pro svou hloupost nezažil ponížení.
9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky,
a s tím větším naléháním tě bude zvát.
10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán,
ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.
11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným
a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům;
neboť svým povídáním tě bude zkoušet,
a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.
12 Je nemilosrdný a nedrží slovo,
nezastaví se ani před týráním a vězněním.
13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor,
neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se,
celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.
15 Každý živočich miluje sobě podobného
a každý člověk svého bližního.
16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu
a člověk přilne k sobě rovnému.
17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem?
Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.
18 Jak může být mír mezi hyenou a psem?
A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?
19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli
a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.
20 Pyšný si oškliví poníženost
a stejně tak si boháč oškliví chudáka.
21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel,
upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.
22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků,
a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho.
Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou,
a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.
23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou,
a co řekne, vynášejí až do nebe.
Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“
A když zakopne, ještě ho postrčí.
24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích,
a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.
25 Srdce mění tvář člověka
buď k dobrému, nebo ke zlému.
26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi,
ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.
Sírachovec, kapitola 14
1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy
a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.
2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí
a kdo neztratil naději.
3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému
a nač je majetek závistivci?
4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné,
a jeho poklady prohýří cizí.
5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý?
Nebude mít radost ani ze svého majetku.
6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě;
v tom je odplata za jeho špatnost.
7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl,
ale nakonec ukáže svou špatnost.
8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem,
odvrací tvář a lidi přehlíží.
9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu
a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.
10 Zlé oko závidí i chléb
a vidí nouzi na svém stole.
11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru,
přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.
12 Pamatuj, že smrt nepočká
a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.
13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli
a podle svých možností mu s ochotou dávej.
14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den,
a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.
15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému
a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?
16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti,
vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.
17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv;
od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“
18 Jako listí rašící na košatém stromu,
kde jedno opadá a druhé vypučí,
je stejné i pokolení z masa a krve;
jedno skonává, zatímco druhé se rodí.
19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí,
a kdo na něm pracoval, odejde s ním.
20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti
a rozumu užívá k přemýšlení,
21 který v nitru promýšlí její cesty
a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.
22 Vyjdi za ní jako stopař
a číhej na jejích cestách!
23 Kdo nahlíží do oken moudrosti
a u jejích dveří naslouchá,
24 kdo se utáboří blízko jejího domu,
kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí
25 a těsně u ní postaví svůj stan,
ten spočine v přístřeší dobra,
26 svěří své děti do její ochrany,
bude nocovat pod jejími větvemi,
27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Kdo se dotýká smůly, umaže se,
a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
2 Břemeno, které je nad tvé síly, nezvedej,
a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám.
Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle?
Sotva na něj narazí, rozbije se.
3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky,
chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.
4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem,
ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.
5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe
a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.
6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou.
Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě,
bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“
7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností,
dokud tě jaksepatří neožebračí,
aby se ti nakonec vysmál.
Když tě později uvidí, přejde kolem tebe
a bude nad tebou jen potřásat hlavou.
8 Dej pozor a nedej se svést,
abys pro svou hloupost nezažil ponížení.
9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky,
a s tím větším naléháním tě bude zvát.
10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán,
ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.
11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným
a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům;
neboť svým povídáním tě bude zkoušet,
a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.
12 Je nemilosrdný a nedrží slovo,
nezastaví se ani před týráním a vězněním.
13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor,
neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se,
celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.
15 Každý živočich miluje sobě podobného
a každý člověk svého bližního.
16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu
a člověk přilne k sobě rovnému.
17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem?
Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.
18 Jak může být mír mezi hyenou a psem?
A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?
19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli
a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.
20 Pyšný si oškliví poníženost
a stejně tak si boháč oškliví chudáka.
21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel,
upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.
22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků,
a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho.
Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou,
a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.
23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou,
a co řekne, vynášejí až do nebe.
Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“
A když zakopne, ještě ho postrčí.
24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích,
a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.
25 Srdce mění tvář člověka
buď k dobrému, nebo ke zlému.
26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi,
ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.
1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy
a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.
2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí
a kdo neztratil naději.
3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému
a nač je majetek závistivci?
4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné,
a jeho poklady prohýří cizí.
5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý?
Nebude mít radost ani ze svého majetku.
6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě;
v tom je odplata za jeho špatnost.
7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl,
ale nakonec ukáže svou špatnost.
8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem,
odvrací tvář a lidi přehlíží.
9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu
a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.
10 Zlé oko závidí i chléb
a vidí nouzi na svém stole.
11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru,
přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.
12 Pamatuj, že smrt nepočká
a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.
13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli
a podle svých možností mu s ochotou dávej.
14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den,
a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.
15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému
a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?
16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti,
vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.
17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv;
od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“
18 Jako listí rašící na košatém stromu,
kde jedno opadá a druhé vypučí,
je stejné i pokolení z masa a krve;
jedno skonává, zatímco druhé se rodí.
19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí,
a kdo na něm pracoval, odejde s ním.
20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti
a rozumu užívá k přemýšlení,
21 který v nitru promýšlí její cesty
a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.
22 Vyjdi za ní jako stopař
a číhej na jejích cestách!
23 Kdo nahlíží do oken moudrosti
a u jejích dveří naslouchá,
24 kdo se utáboří blízko jejího domu,
kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí
25 a těsně u ní postaví svůj stan,
ten spočine v přístřeší dobra,
26 svěří své děti do její ochrany,
bude nocovat pod jejími větvemi,
27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.